Defendor

Další příjemný, originální a zajímavý nezávislák. Bohužel, je ale příliš vidět, že jej dělal režisér ještě nevytočený. Defendor není precizní, dotažený, je roztěkaný a řemeslně občas ne úplně nejlépe pojatý.. Je ale dojemný, zábavný, vtipný i smutný, napínavý a to zásluhou úžasného hereckého ansámblu a několika vzácně vydařených momentů, které naznačují, že až se Stebbings vytočí, mohlo by se jednat o velmi zajímavého tvůrce... (26.03.2010)

Od superhrdinů přes obyčejného člověka po retarda. Tolik k spletitému vývoji superhrdinského žánru, který před časem uzavřel Defendor. Zlatý věk komiksu spustil ve třicátých letech nezničitelný Superman. Uběhl nějaký čas a nezničitelnost odstavila zpola kacířská, zpola láskyplná dekonstrukce superhrdinského mýtu ve Strážcích. Moore sejmul z hrdinů božský status a přiblížil je lidem, protože kdyby na to přišlo, zařvali by v éře sužované hysterií z atomové války skuteční lidé, ne okostýmované postavičky. Zlom přišel se Spider-Manem, který zavedl rovnítko mezi superhrdinu a obyčejného člověka. Proto nesnáším Spider-Mana, protože Peter Parker není ani spasitelským komplexem postižený excentrický multimilionář, ani smradlavá, ustrašená veš, dnes nazývaná nerd. Je to obyčejný kluk, patnáctiletý středoškolák, jakých najdete ve flísové mikině a nemožné košili po průmkách tisíce. Od teď to šlo s komiksovými hrdiny od desíti k pěti. Jestliže si doposavad vyžadovala funkce superhrdiny vlastnosti o třídu lepší, než jakými disponuje obyčejný člověk, Kick-Ass a Scott Pilgrim navlékl superhrdinský dres lidem o třídu horším, nerdům a třasořitkám. Odčlověčení a přerod k infantilní regresi završil retard Defendor, zrcadlově věrný protějšek Supermana. Hrdinský model zero to hero se otočil, démoni se zmenšili na mechanické hračky, kruh se uzavřel – z Lois Lanové je feťačka a děvka, z Clarka cvok, co má v jedné scéně v pazourech ceduli „slow“, protože je slow a žije ve světě, v němž se z předvčerejšku rodí zítřek, na rozdíl od Clarka, který plive krev v ódě na starou žurnalistickou pravdu, že není nic staršího než včerejší noviny (proto je nesmysl porovnávat kritické studie ze čtvrtletníku Film a doba s deníkařinou, kde se odevzdávají dva texty denně), a ze Supermana se stala přinejmenším srandovní figura z burlesky. Moc jí nepřispívá, že se drží ideálů, ač se jí to postavy ve filmu snaží rozmlouvat. Mohlo by se domyslet, kam dál tenhle vývoj superhrdinského žánru povede. Může být něco méně než retard navlečený do kostýmu? Může - samotný tvůrce retarda, jeho obhájce, komiksový scénárista hrající si na hero boye. Hodně o tom pověděl Resnais v Prozřetelnosti, kde prodělává hořečnatý sen umírající spisovatel. V mnohém tahle dekonstrukce hrdinů a jejich pád připomíná také vztah západní civilizace k Bohu. Na jeho svržení jsme potřebovali bezmála dva tisíce let. U komiksových hrdinů se to odbylo za pár desítek. Ruku v ruce to jde s překotným vývojem společnosti, kde lineární růst přerostl v exponenciální. Na co dřív stačila hodina, na to je třeba dnes minuta. Za pár let to bude sekunda. A pak jen její zlomek. To jen poznámka pro ty, kteří budou zase překvapeni zítřkem. Každopádně, věci jsou v pohybu. A to je vždy dobrá zpráva. (11.09.2010)

„Kto ti písal monológ? Superman?“ Tušil som, že to bude nízkorozpočtový (väčšinou zopár neznámych hercov postáva v hnusných tmavých kulisách) malér a mal som pravdu. Harrelson sa snaží, ale to je asi tak všetko – ostatní ani to. Nápad o chudákovi, ktorému hrablo v debni, hrá sa na komiksového hrdinu, mláti pasákov bejzbalovou palicou, vypúšťa na nich osy (!) a nemá žiadnu super-vlastnosť, znie dobre na jedno pobavenie nad pivom. Na celovečerný film to bohužiaľ nestačí resp. mohlo by, ale to by režisér musel vedieť, či z toho chce mať frašku alebo sociálnu drámu. Oboje dokopy... kdeže, vo SVETE PODĽA PROTA to fungovalo, ale DEFENDOR nie je SVET PODĽA PROTA. (22.03.2011)

Kde "Kick-ass" rozjel akční smršť a prakticky v závěru popřel svou první polovinu, tam "Defendor" ukazuje spíše lidskou psýchu a brnká na strunu dojetí. Zkrátka "Kick-ass" pro dospělé: nezasahuje sice tak široké spektrum žánrů, nicméně lehce zpomalený Arthur Poppington, alias Defendor, trefil moji duši hlouběji, jeho příběh byl opravdovější, lidštější a jeho ryze nesobecká snaha zbavit svět šmejdů nesmírně sympatická. Chvíli se smějete, chvíli zadumaně mlčíte, nakonec vám dost možná něco padne do oka a na řadu přijde kapesník... Woody odvedl svůj vysoký standard a ještě něco navíc, k ostatním hercům rovněž nemám výhrady. Osmdesátkově hrdinský hudební doprovod ději dodává správnou šťávu. Pátou hvězdici hodit nemůžu, cosi jsem v tom filmu přece jen postrádala a zřídka (leč přece) se fakt úplně malinko nudila. 80% (25.07.2010)

V prvom rade by som tento film neporovnával s Kick-Assom (2010), jediné čo majú spoločné je nápad superhrdiny, ktorý vlastne nie je superhrdina. Narozdiel od Kick-Assu je Defendor viac drámou ako komédiou. Áno, nájdu sa aj tu vtipné scénky, niekedy som sa i celkom slušne pobavil, ale nad všetkým kraľuje čistokrvná emotívna dráma s príjemným melancholickým nádychom, ktorá sa odvíja hlavne od psychológie jednotlivých postáv. Len škoda, že kým bolo ponorenie do duše Defendora absolútne bravúrne zvládnuté, troška sa zanedbala postava Kat Dennings. Emotívny náboj, hlavne na konci, tak mohol byť ešte väčší. W. Harrelson podal famózny výkon, Defendor je podľa mňa jedna z jeho najlepších postáv akú kedy hral. Preto každému jeho fanúšikovi odporúčam, nenechajte si ho v tomto filme ujsť. Herecká virtuozita na jednotku. 89/100 (08.03.2014)