Klub rváčů

Vzbudíš se. Někde. Někdy. Na datu nezáleží, den jako den. Celá tvoje zkurvená existence je dopředu nalajnovaná. Systém rozhoduje za tebe. Pak se jednou vzbudíš a řekneš Srát na pravidla. Celej svět na tebe čumí a tobě se to líbí. Jo, líbí se ti to. Jsem Jackovo adrenalinem napumpovaný tělo. Vidíš Fight Club a víš, že v tom nejseš sám. Jsem Jackovy užaslý obličejový svaly. Chceš nakopat pár zmrdů a cítit se okey. Konečně seš nezávislej. Nepotřebuješ peníze. Věci. Lidi. Na tobě záleží. Pak se zase vzbudíš. Čumíš na svět. Systém zmizel, tobě se to nelíbí. Najednou. Změna pohledu. Jsem Jackův studenej pot. Vidíš Fight Club. Jackovy obličejový svaly sou pořád užaslý. (18.07.2011)

Nejde o stejně smělou anarchii, jakou je vlepování pornografických políček do dětských filmů, ale přesto se mi líbí, jak Fincher pod záštitou velkého studia a s použitím reklamní estetiky nachcal líbivému světu komerce do tváře. Klub rváčů je vším možným, jenom ne filmem příjemným a uživatelsky přístupným. Alespoň na imaginární rovině nás vystavuje stejnému nepohodlí, do jakého je ze svého zaprdněného konformismu vtažen Jack. Realita Klubu rváčů je realitou nadopovanou steroidy. Intenzita některých scén se přenáší z předkamerového prostoru na samotný filmový aparát (obraz třesoucí se, jako kdyby chtěl filmový pás vyskočit z kamery). Nepřirozené CGI kamerové průlety od mikrodetailu k polocelku na jeden zátah vyvolávají pocit nevolnosti, okatě předváděná (a přesto jen zdánlivá) kontrola vypravěče nad příběhem ztěžuje naše skládání soudržné zápletky, neboť od hlavní linie je neustále někam odskakováno, případně se velké časové úseky přeskakují. Forma filmu se podobá životnímu postoji protagonisty – destrukce, nikoli konstrukce. Poselství Klubu rváčů už sice dnes, kdy se nihilismus a ironický odstup společnosti posunul o kus dál, nerezonuje tak silně jako na přelomu tisíciletí, ale otázky, které kniha a film kladou – například co v postmoderním světě zanikajících tradičních hodnot znamená být mužem (neboť nerovný zápas protagonista ve skutečnosti nevede se společností, ale se svým hypermaskulinním já) – mají stále dostačující relevanci. Za originální lze z hlediska gender studies považovat především fakt, že moc rváčů není reprezentována penězi, majetkem či politickým vlivem, ale jejich vlastními a zranitelnými těly, která s celým svým životem dávají všanc. Tělesnost je tak zbavena svých tradičních sexuálních a převážně feminních konotací. V ohrožení jsou muži, resp. samotný koncept maskulinity. 85% Zajímavé komentáře: kiddo, choze, RAPIDUS, Triple H, Olivier, ANTI-frog, Tatannka (06.05.2005)

Když se ve filmu sejde můj nejoblíbenější režisér s mými nejoblíbenějšími herci, tak to snad ani nemůže dopadnout špatně. Když si navíc začnou utahovat z konzumní společnosti, tak jsem na vrcholu blaha. Kdo by se taky nepobavil na úkor lidí, kteří rezignovali a žijí podle šablony. Klub rváčů je prostě taková pecka, že se ihned pasoval do role mé absolutní jedničky. Jak bývá u Finchera zvykem, tak nechybí prvotřídní gradace děje s náběhem na závěrečné vyražení dechu. Filmová verze Klubu rváčů dokonce překonala už tak skvělou knihu. (06.01.2010)

Kvalitne naložený chaos.............. Soundtrack The Dust Brothers : 1. Who Is Tyler Durden? [5:03] ,2. Homework [4:37] ,3. What Is Fight Club? [4:43] ,4. Single Serving Jack [4:14] ,5. Corporate World [2:42] ,6. Psycho Boy Jack [2:57] ,7. Hessel, Raymond K. [2:49] ,8. Medula Oblongata [5:59] ,9. Jack's Smirking Revenge [3:58] ,10. Stealing Fat [2:21] ,11. Chemical Burn [3:35] ,12. Marla [4:22] ,13. Commissioner Castration [3:06] ,14. Space Monkeys [3:24] ,15. Finding The Bomb [6:45], (01.03.2011)

Hnusný film. Ale zároveň vynikajúci . Tento film mi naozaj zmenil život a púšťam si ho vždy keď 1. nemôžem spať, alebo 2. mám chuť niekomu napráskať alebo 3. keď v IKEA rozmýšľam ktorý kuchynský servis najlepšie vystihuje môj charakter. Marlu som zatiaľ nestretol ale snáď sa podarí. Norton je jasne lepší než Pitt, ale ani ten sa rozhodne nestráca. .... keď vidím ten koniec som rád že to šlo do distribúcie pred 11.9. :-) Po prečítaní knihy môžem len konštatovať, že i keď veľa vecí bolo zmenených , "ducha" knihy to vystihlo perfektne. V mojom svete stopuješ losa vo veľkom kaňone okolo trosiek Rockefellerovho centra.....I hope it´s coming soon. (10.02.2004)