Hra

Originální nápad a myšlenka, toho si ve Hře užije každý. V průběhu filmu jsem hltal každou další zápletku, stále nové a nové nápady, byl jsem ohromen, často i pobaven humornými hláškami, vystresován bezvychodností situace, napjatý neustálým očekáváním. Hra je v té neskutečně vyrovnané první pětici Fincherových dokonalých filmů snad nejpůsobivější a jediné, co mě na ní mrzí, je to, že bylo téměř nemožné nevystavit se brutálnímu útoku spoilerujících maniaků (televize Nova, příbuzní), kteří svojí šanci prozrazovat děj daleko dopředu, využívali více, než je zdrávo. (28.03.2006)

Komentář obsahuje SPOILERY. Fincher se po veleúspěšném Sedm vrací k motivu manipulace hlavním hrdinou - v níž nebyla hlavním tématem - manipulace jemnější, přesnější... manipulace tak jemné a přesné, že je to až k neuvěření. Naprosto. Docela rozdíl, od Sedmičky - tam věřit šlo. Dost dlouhou dobu jsem podezříval autory, že i přes tu zjevnou nemožnost naši důvěru žádají. Nebo si stačí uvědomit, že scénář a režie vládne postavám, diktuje jim, co mají říct, kam mají jít, co tam mají udělat, ba co si mají myslet. I Nicholas van Orten to již brzy zjistí. Veden na nitkách Fincherem pletených koná, jak je do detailu předvídáno, vlastně předurčeno. I uvědomění vlastní ovladatelnosti mu bylo vštípeno zvenčí, stejně jako jeho nutně k neúspěchu odsouzený pokus se vládě pera vzepřít. Ba falešný pocit, že Hra končí a jeho finální proměna osobnosti, stejně bizarní jako jeho předchozí dobrodružství - i to je dílem Pánů jeho. Hra přesahuje hru... Člověk běžně samozřejmě chápe, že tvůrci a ne postavy doopravdy rozhodují, obyčejně však je po něm jako po divákovi požadováno, aby na tuhle skutečnost při sledování filmu blahosklonně pozapomněl a pořádně se vcítil. Zpětná reflexe prožitku díla ve světle uvědomění, že nejenom Nicholasem, ale i Subjektivem je manipulováno - fajné. Hru jsem si přesto příliš neužil. Tam, kde třebas Mrtví Rosencrantz a Guildenstern diváka od počátku směřují k pohledu mimo dění k tvorbě, k ukotvení jejich světa do našeho světa, neúplnosti jejich světa atd., tam Hra až příliš dlouho člověka provádí po událostech, jejichž smysl možná později odhadne, ale do té doby předpokládá, že sleduje nepříliš důvěryhodný thriller, který jej nenapíná, neboť začne tušit, že Nicholase doopravdy nic neohrožuje a zároveň se společnosti CRS nemůže doopravdy vymanit. A to, prosím, trvá film 2 hodiny. Když přeci jen přijde na myšlenky z počátku komentáře (pokorně: "Možná nepravdivé, určitě neúplné."), řekne si: "Aháá, tak takhle," a zažije chvilkový pocit radosti z poznání, zkalený uvědoměním možné falešnosti toho poznání. Ta možnost Subjektiva ale trápit nemusí, onen pocit stejně po pěti minutách beze stopy vyhnije. Nebo mu přece jen někdo bude chtít namluvit, že jde o hyperbolu důsledků ovládání obou směrů informačního toku jednou osůbkou/skupinou? Možná by mu uvěřil, ale co by to změnilo? Filmové zažívání ne. (01.05.2011)

film s asi nejprekvapivejsim zaverem, ne s jednou ale s nekolika tvystridajicimi se pointami, a kazda totalne znici to, co sis do tehdy myslel. dokonale. rozhodne pro ty, kdo maji radi paranoidni skvele natocene a scenaristicky propracovane thrillery, doporucuji.. fincher je na poli filmoveho prumyslu neco uzasneho, mozna i proto, ze si vybira takto neklasicke pribehy (nebo z casti klasicke, ale pritom jen ty nejlepsi) (21.07.2009)

SPOILERY! Kolem postaršího mrzouta se srotila banda "andělíčků". Kdyby Fincher odstranil finální vývojový zvrat, film by skončil sice bez úplné pointy, ale zato tak depresivně, jak se celý film vyvíjel. A ta narůstající paranoia, pocit, že tohle všechno je jen zlý, po čertech zlý sen, tohle zkrátka Fincher uměl na jedničku. Ta paranoia! Po chvilce už máte dojem, že ONI jsou všude, sledují každý váš krok a je s nimi spolčen kdekdo od Dalajlámy přes prodavače zmrzlin po bezdomovce nabízejícího noviny. Je to na slabší búro, hlavně za ten konec, který vám vysvětlí do puntíku vše, já bych dal přednost o 180° otočené alternativě. Ale i tak - je to Fincher, který nezklamal. PS: Za takovej dárek bych kombinačkama formoval dutinu ústní.......... (19.09.2006)

Pro mě nejslabší Fincherův snímek, ani ne tak kvůli režii, tam si režisér drží laťku, ale kvůli překombinovanému scénáři, kdy nad řadou míst je lepší vůbec nepřemýšlet, jinak divák zjistí, že to prostě nemůže fungovat. Herecky přitom je to zajímavě obsazený snímek a hlavně výborně odehraný - Michael Douglas i Sean Penn patří k herecké špičce a pro Deborah Karu Undger mám slabost. Dokáže vtisknout svým ženským postavám erotický náboj. Jenže ten scénář se spoustou na první pohled efektních zvratů mi opravdu vadil. Celkový dojem: 45 %. (18.06.2006)