Ďábel

Po otřesné Karanténě John Erick Dowdle ukázal že v něm talent dřímá. Minimálně několik scén zvládl na jedničku a to hlavně úvodní přelet nad městem, a pak odhalení Ďábla. Uplný závěr sice nepůsobí nejpromakanějším dojmem, ale nic převratného nepokazí. Snímek horor ani moc nepřípomíná, spíše se jedná o takové nepříjemnější mrazení. Film má stopáž tak akorát a působí celkem svižně. Dost jsem se na Ďábla po uvedení traileru těšil. Mé hodnocení 65%. (14.12.2010)

Je mi líto Johna Ericka Dowdleho. Vynikající Pásky z Poughkeepsie nikdo nezná, Karanténa je nejzbytečnější film desetiletí a Ďábla zabíjí Shyamalanova tvůrčí krize. Samotný Dowdle má ale řemeslo v ruce a jednou natočí pořádnou žánrovou pecku, alespoň doufám. No nic - věnujme se Ďáblovi. Inverzní úvodní průlet nad městem za zvuků skvělé hudby navnadí dokonale, ve zbytku stopáže to ale jde od desíti k pěti. Technicky je to v pohodě, ale těch pět uvězněných, detektiv, sekuriťáci - prostě všichni do jednoho jsou neuvěřitelně nesympatičtí, chovají se nevysvětlitelně a občas vypustí z úst slova, jež jsem v daném momentě naprosto nechápal. Když k tomu připočteme fakt, že herecký ansámbl hraje dosti bídně, dostaneme se k závěru, že ten film prostě nemůže fungovat. A kromě momentů, v nichž nikdo nemluví, opravdu nefunguje. Pointa sice dává odpověď na otázku "kdo je ďábel?", proč však ďábel činil to, co činil, to pro mě zůstává záhadou. Závěrečnou morální apel vznášející scénu radši ignoruju úplně, jinak bych snad musel jít v hodnocení ještě níž, což pro námět, technické kvality, pár mrazivých chvil a hudbu dělat nechci. 6/10 (14.11.2010)

Svým hodnocením jsem sesunul snímek z červených čísel, ani tam dle mého subjektivního názoru nepatří. Horory v dnešní době jsou k uzoufání nudné a tento není vyjímkou, jediné napětí nebo otázka byla, kdo je vlastně z těch pěti lidí ten ďábel a raději bych dál tápal, než, že se na konci všechno dozvědět. Hodně je zde vidět ruka M. N. Shyamalana. 30% (01.11.2010)

Žánrovka par excellence. Řemeslně dobře odvyprávěný příběh o reinkarnaci Satana, těžící z žánrových schémat i z klaustrofobického prostoru. Velmi sugestivní úvodní titulky navozují hutnou atmosféru, která přebije i nějaké ty slabší chvilky v závěru a vcelku očekávané finále. John Erick Dowdle natočil sugestivní horor, to bezesporu, a to konstatuji s vědomím, že tenhle žánr nemám právě v oblibě... ,,Pokud existuje Satan, pak musí Bůh taky..." (30.12.2010)

Přesná režie a opravdu rychlý scénář s množstvím nápadů a efektních vychytávek povyšují tento spíše béčkový horůrek nad hromadu svých klišovitých duchařských bratříčků. Atmosféra sice není kdovíjak mrazivá, ale na udržení bedlivé pozornosti bohatě stačí, herci v rámci možností slušní a přesvědčiví. No a závěrečná pointa, na kterou jsem byl s přibývajícím časem a zjištěními čím dál více zvědavý, byla podána poměrně smysluplně a nenarušila pečlivě budovaný příběh opírající se o jednu jednoduchou stěžejní myšlenku, která mi ale tak dobře podaná zajistila (ne)příjemnou a nepolevující podívanou. (01.08.2011)