Ďábel

Je mi líto Johna Ericka Dowdleho. Vynikající Pásky z Poughkeepsie nikdo nezná, Karanténa je nejzbytečnější film desetiletí a Ďábla zabíjí Shyamalanova tvůrčí krize. Samotný Dowdle má ale řemeslo v ruce a jednou natočí pořádnou žánrovou pecku, alespoň doufám. No nic - věnujme se Ďáblovi. Inverzní úvodní průlet nad městem za zvuků skvělé hudby navnadí dokonale, ve zbytku stopáže to ale jde od desíti k pěti. Technicky je to v pohodě, ale těch pět uvězněných, detektiv, sekuriťáci - prostě všichni do jednoho jsou neuvěřitelně nesympatičtí, chovají se nevysvětlitelně a občas vypustí z úst slova, jež jsem v daném momentě naprosto nechápal. Když k tomu připočteme fakt, že herecký ansámbl hraje dosti bídně, dostaneme se k závěru, že ten film prostě nemůže fungovat. A kromě momentů, v nichž nikdo nemluví, opravdu nefunguje. Pointa sice dává odpověď na otázku "kdo je ďábel?", proč však ďábel činil to, co činil, to pro mě zůstává záhadou. Závěrečnou morální apel vznášející scénu radši ignoruju úplně, jinak bych snad musel jít v hodnocení ještě níž, což pro námět, technické kvality, pár mrazivých chvil a hudbu dělat nechci. 6/10 (14.11.2010)

Neoriginální horor se slušným potenciálem, který však tvůrci roztrhali na cáry. Do pusy si kadí už samotné pojetí látky - slovo Ďábel nám vnucuje název, vnucuje nám ho věřící sekuriťák, vnucují nám ho i jisté hororové momenty. Pět lidí ve výtahu + Ďábel. Problém je, že příběh na pětici v zaseknuté kabině solidně kašle a věnuje se radši nepřesvědčivým dohadům okolo, což filmu typu "skupinka lidí - hádej kdo je vrah" zrovna dvakrát neprospívá. Nakonec však stejně zjistíte, že je to jedno, protože děj obsahuje tuny znásilněné logiky a neuspokojivé rozuzlení, korunované nesympatickým a nepříliš dobře hrajícím obsazením. Chování a dialogy jsou jakékoliv, jen ne věrohodné. Mezi klady patří určitě hudba a několik dobrých nápadů, líbilo se mi i objasňování identity jednotlivců ve výtahu. ----- Na závěr několik SPOILERujících bullshitů: Proč se ďábel vybavuje s posledním přeživším, když všechny předchozí beze slova zabil? Na základě čeho si tohoto vyvoleného vybral? Proč se skupinka nezkusí důrazněji dostat na střechu výtahu, ačkoliv ví, že tam někdo spadl a později rovněž ví, že má patrně vysílačku? Proč se uvnitř v tak vypjaté situaci pohybuje jen jeden policajt? (16.03.2011)

O tom, že stísněné výtahové prostory dokáží filmařům posloužit jako velmi vděčné hororové téma, jsem byla přesvědčena již v nepříliš kladně hodnoceném filmu Blackout. I v tomto případě zůstává základní dějové schéma téměř nepozměněno. Skupinka lidí, z nichž ani jeden není tím, kým se zdá, a jak se v průběhu děje ukáže, nejsou to vůbec žádní svatoušci, se setká ve výtahu. Jenže jakmile se zasekne, začne se odehrávat boj o život. Někdo z nich totiž započne krvavou likvidaci ostatních "účastníků výjezdu", která nikdy není vidět, neboť před každou vraždou záhadně vypadne světlo. Já byla po chvíli docela ráda, že nevidím, co se vlastně děje. Žádnou postavou si nemůžete být jisti, a jak říká Dr. House: "Všichni lžou." Jenže tady jde o mnohem víc, jak také vytuší jeden chlapík, který sedí za kamerami, které tuto partu lidí ve výtahu sledují. Mezitím se postupně začnou jejich osudy proplétat a rozvíjet, až nakonec vyústí v nečekané rozuzlení. Úvod filmu mi svým provedením připomínal úvodní sekvenci Zrcadel. Atmosféra je budována velmi zdařile, perfektní hudba, herci typově pasují do svých postav výborně a vytvořili tak skupinku jednotlivců, z nichž mi každý přišel podivný, prolhaný, nesympatický a hodný titulu "vraha." Každá další vražda je děsivá a "kvalitně" provedená. A všichni se po ní vždy tváří tak vyděšeně a šokovaně, že už jsem opravdu netušila, kdo z nich to je. A nyní ta, často zde tak oslavovaná i zatracovaná pointa. Po celou dobu sledování jsem se těšila a byla zvědava, jaká bude ona finální podoba "Ďábla" i celkový konec. Pointa mě totálně dostala. Nepamatuji si z blízké doby žádný horor, který by mě dokázal tak náhle vyděsit, vyloudit ze mě hlasitý výjek s následným, vulgárním konstatováním šokující situace a rozbušit srdce na maximum na několik dalších okamžiků. Někteří měli v oné pointě jasno hned, jiné nepřekvapila, jiné překvapila. Mně způsobila docela slušný šok a to jsem povaha hodně otrlá:) Takže už jen za to, nemohu udělit méně než čtyři hvězdičky. (11.07.2011)

Vo filme sa sice pracuje so znamymi proprietami, avsak umne. I ked priznavam, ze viac ako horor je film v mojich ociach thrillerom, t.j. pocit strachu sa nedostavil, ale pocit napatia, nervozity bol pritomny takmer neustale. Predovsetkym vdaka vybornej hudbe, nachadzajucej inspiraciu v Herrmannovi, prip. obcas aj v Goldsmithovi (Omen) ako aj faktu, ze vsetci do jedneho neznami (a vdaka scenaru aj nesympaticki) herci stazovali presne urcenie poradia "vybijanej" ich zivotov. Inak v mojich ociach prave vztah horor - napatie robi odpoved na otazku "do akej miery je nazov filmu (ne)umyselne spoileroidny" znacne relativnu. Mat film iny nazov, a ak by vdaka tomu jednou z point filmu mala byt skrz pribeh snaha o odhalenie totoznosti "vraha", tak je film vacsinou odpisany ako totalne neoriginalny, s blbou pointou. Ovsem z pozicie "umyselneho" nasadenia tohto nazvu s cielom odstranit liniu patrania "kto je vrahom", ostal pre mna ako divaka vacsi priestor prave na uvedomovanie si tych momentov dobre budujuceho napatia (nie strachu) i vdaka osvedcenym postupom. Zaroven aj posunuta pointa filmu nevyzera po kratkom uvazovani az tak "na odpis". Inymi slovami, zvoleny nazov mi umoznil sustredit sa na ine aspekty filmu, ktore som si nasledne nalezite vychutnal. (11.11.2010)

Hororové béčko s lacnejšími hercami a nejednou logickou fackou. Ale technicky profesionálne zvládnuté, s parádnymi úvodnými titulkami, solídnou atmosférou a celkom funkčnou pointou. Nebyť ešte lepších starších hororových béčok Cube či Saw, ktoré ma knokautovali a dal som im "iba" štyri hviezdy, zrejme by som sa k štyrom uchýlil aj v prípade Devila. (27.11.2010)