Jmenuji se Oliver Tate

Nutno smeknout před Richardem Ayoadem, jelikož natočil velice originální(samozřejmě ne příběhově, spíše "obalově") celovečerní debut. Na druhou stranu jsem po zhlédnutí cítil spíše rozporuplné pocity, než bezbřehé nadšení. Je ale fakt, že ona originalita a dokonalá retro atmosféra filmu převládá a tak to hodnocením spíše někde mezi 3 a 4 hvězdami. Možná ani nejsem dostatečně stavěný na tenhle druh humoru, jelikož při scénách v nichž se kinosál rozezvučel smíchem, jsem se spíše pouze letmo pousmál. Určitě ale tahle neotřelá lovestory spojená s dospíváním stojí za návštěvu kina. Knížní předlohu jsem nečetl a až dodneška o ní ani neslyšel. PS: Ve Walesu jsem před lety byl a rozhodně to tam takhle ošklivě nevypadalo. (08.06.2011)

Tak to mi sedlo. Sympaticky ušmudlaná romance zajímavá i samotnou méně konvenční formou. Pár režisérských nápadů je opravdu skvělých a příběh také funguje, takže u mě maximální spokojenost. Po všech těch naleštěných holywoodských teenage-filmech příjemná změna. Je to ale styl, který asi nebude nevyhovat každému.. (22.07.2011)

Debut Richarda Ayoadeho bych vůbec k nikomu nepřirovnával, tohle bylo totiž typicky "Ayoadeovské". Chápu moc dobře, že to byla knižní adaptace, ale snad z většiny vět, které Oliver pronášel, jsem slyšel právě jeho, nebo aspoň tak jak se prezentuje na britské televizní scéně. Snad právě proto, jsem se u toho tak bavil. (08.02.2015)

Po prvních 30 minutách jsem si řikala: 'a sakra, tohle je nejlepší film za poslední tři roky'. celou dobu jsem měla husí kůži, slzy v očích, bylo to rychlé a krásně natočené, celé to působilo jako jeden dlouhý hudební videoklip, tak jak to Ayoade dobře umí. Jenže.. Po těch 30 minutách tomu jakoby došel dech, najednou to už nebylo tak nadneseně vtipné a vystihující všechny naše vztahy a problémy, ale stal se z toho jenom artovej hipsterskej film. Hudba Alexe Turnera ale byla božká. Když to skončilo, už to to byl jenom průměrnej snímek, ale za ten začátek a hudbu si to zaslouží 4 hvězdy. (11.06.2011)

Film mi částečně připomněl 500 dní se Summer. Je zde zajímavá struktura vyprávění, spousta stylistických propriet (červené a modré zatmívačky, westernové detaily, zpomalovačky) a taky má skvělý hudební doprovod (tentokrát Alex Turner). Velmi nostalgický film se Super 8, knihami, filmy a vůbec je to celé takové ušpiněné indie s holkou v červeném kabátu. Pro mě jedno z největších překvapení Berlinale 2011. Film pro hipstery a tumblr generation. (18.04.2011)