Režie:
Richard AyoadeScénář:
Richard AyoadeKamera:
Erik WilsonHrají:
Craig Roberts, Sally Hawkins, Paddy Considine, Noah Taylor, Yasmin Paige, Gemma Chan, Elinor Crawley, Claire Cage, Melanie Walters, Johanna Brüel (více)Obsahy(2)
Patnáctiletý Oliver Tate má dva cíle: zachránit manželství svých rodičů za pomoci pečlivě promyšleného plánu a přijít o panictví před svými dalšími narozeninami. Obává se, že jeho matka prožívá románek s new-age pošukem Grahamem, a tak monitoruje dění v rodičovské ložnici podle aktivity přepínače tlumených světel a falšuje sugestivní milostné dopisy matky otci. Zároveň se pokouší dvořit své spolužačce Jordaně, žhářce, která osobně dohlíží na to, co si Oliver zapisuje do svého deníku – obzvláště na pasáže, které se týkají jí samotné. Když se jí něco nezdá, Oliver musí škrtat. Film vznikl podle slavné knižní předlohy Joea Dunthornea a jde o nekonvenční a podmanivý příběh o dospívání. (oficiální text distributora)
(více)Videa (17)
Recenze (323)
Hudba: Andrew Hewitt úvod a první část (film je rozdělen na dva party) je skvělý a mé fanouškovské srdce zaplesalo, když po dlouhé době opět vidělo film, který civilním a vtipným způsobem řeší školní lásku a outsidera, který "tichým hlasem" provází filmem (film podobného ražení jsem dlouho neviděl a trochu se mi po něm stýskalo). Když se film dostane do druhé části, kdy řeší problémy rodičů, bohužel se dostává do mírné křeče a už není tak lehký jako v předešlých scénách. I přesto- příjemný zážitek. ()
Ať je nám patnáct nebo osmatřicet neustále něco zachraňujeme, ale žhář Oliver má na každou záchranu svůj osobitý plán. Získat lásku je těžké, udržet si jí ještě těžší a když o ní přicházíme, máme mnohdy pocit, že bez ní (té pravé) nemůžeme už nikdy být. Mladý Oliver má mnoho společného s mladým Haroldem Hala Ashbyho, oba mají smysl pro smrt, obklopují se svou vlastní realitou v realitě a nachází netradiční první lásku. ()
Melancholií prosycený snímek, který u mě zaznamenal prudký sešup dolů. Ze začátku jsem byl nadšen, i když obrazy, myšlenky a hlášky se na mě sypaly šílenou rychlostí, že jsem nestačil vše správně vnímat. Prvních třicet minut by určitě zasloužilo dvojí zhlédnutí. Potom se však film potápí, až se potopí nadobro. Celkově to vidím na tři a půl, ale vzhledem k jisté originálnosti a inovacím, zavřu obě oči a ty čtyři hvězdičky odkliknu. ()
Oliver Ttate je tak trochu iný, čo znamená, že v škole neakceptovaný. Lenže nie je iný až natoľko, aby sa vymykal klasickým emo uzavretým teenagerom, pre ktorých je podobné chovanie pózou. Tate pózer nie je, ale mám dojem, že poznám (nechtiac) oveľa divnejších týpkov ako on a určite by som nechcel, aby o nich niekto natočil film. Potešia vizuálne nápady pri zobrazovaní jeho aktuálneho duševného stavu, ktoré nemajú niekedy ďaleko od ponorenia sa človeka do hĺbky oceánu. To je z filmu samozrejme. Takže fajn indie zážitok, omnoho lepší, ako súčasný Ayoadeho nechcene smiešny prúser v kinách. Konečne je aj Sally Hawkins aspoň trochu sympatická. ()
Film Jmenuji se Oliver Tate působí jako dílo režiséra, jehož umělecké ambice předčí jeho skutečné schopnosti. Richard Aoyade je sice sympaťák, ale záměrem tohoto filmu si uzmul větší sousto, než je schopen vstřebat. Všechny ty suché bezemociální dialogy a kompozicí „poetické“ záběry působí tak nějak lacině a pod deseti minutách se okoukají. Tím spíš, že ani scénář nepůsobí jako něco mimořádného. Abych jen nekritizoval, tak film není rozhodně špatný, určitě se na něj vydržíte dívat a místy pobaví, herci jsou fajn, ale po shlédnutí na něj asi brzy navždy zapomenete. Tím nejlepším na celém filmu jsou písničky Alexe Turnera z jedné z nekvalitnějších současných britských kapel Arctic Monkeys, díky němuž soundtrack převyšuje samotný film. ()
Galerie (63)
Zajímavosti (6)
- Snímek je filmovou adaptací románu "Submarine" od Joea Dunthornea. (Chickenka)
- Richard Ayoade si za svoj debut vyslúžil označenia ako "európsky Wes Anderson" či "britská chlapčenská Amélia z Montmartru (2001)". Film je prirovnávaný k snímke V koži Johna Malkovicha (1999). (Sufferer)
- Písně k filmu složil a naspíval Alex Turner, zpěvák kapely Arctic Monkeys, kterým v roce 2008 Richard Ayoade režíroval záznam koncertu Arctic Monkeys at the Apollo. (ThinkGeek)
Reklama