Anonym

příliš mnoho postav, které se ze začátku hodně pletou, a především dlouho nejasné vztahy a souvislosti mezi nimi mi dost bránily v tom, abych se do děje pořádně vžil a byl schopen si jej vychutnat.. k tomu ta přemrštěná stopáž.. na druhou stranu se režisérovi povedlo zfilmovat tuto na první pohled ne až tak záživnou látku vcelku chytlavě.. mě ale stejně nejvíc zaujaly scény vyznačující se typickou Emmerichovou velkolepostí - všechny ty přelety kamerou a záběry shora (na divadlo, Londýn, valící se dav, pochod po zamrzlé řece).. ve výsledku ale přesto zklamání, Emmerich by se měl zase spíš vrátit ke svým katastrofickým spektáklům - ty mu sedí více.. (16.11.2011)

Ufona od člověka jeden aspoň rozeznal a hned od začátku mu bylo jasné, která bije. Když však Rolča začne ukojovat své umělecké ambice, to abyste při tom měli u sebe ilustrovaný katalog anglických degenerátů a dělali si centrofixem na televizi křížky, jinak budete po dvaceti minutách naprosto v prdeli z toho, který z těch naondulovaných panáků se šviháckými knírky je Essex, který Southampton, a který Oxford. Pokud je vám ale jedno, koho vlastně ta Bětka ve finále přeblafla, můžete si v opravdu dokonalých kulisách poslechnout jednu z pohádek o tom, kdo byl vlastně nejpřeceňovanější nudil v dějinách světového dramatu s jazykem natolik květnatým, že dodnes poskytuje slušné živobytí celým hordám lingvistických eskamotérů, hloubajících nad tím, jestli opravdu vraždil ten negr nebo šlo jen o dobové rasistické předsudky, miloval li Ríša III svého koně víc, než Tudorovic Jindru, může li vám skutečně hrábnout, když příliš dlouho čumíte do lebky či nebyl li snad ten patnáctiletý Montekovic puboš ve skutečnosti latentní homosexuál, protože místo toho, aby naprudko ohnul Julču o balustrádu, recitoval jí raději pod balkónem vyteplené sonetky. Každopádně jsem od Herr Emmericha čekal, že bude opravdový Šejxpír bezcitné monstrum z nepřátelské galaxie a v závěru je všechny zmasakruje plasmovým dělem. Jsem docela mile překvapen, že se k tomu nedostal. Uvidíme, co Anonymous 2. (31.01.2012)

Asi nikto nečakal, že by sa do takého filmu Emmerich niekedy vôbec pustil. V porovnaní s tým, čo doteraz natočil, je to jeho najkomornejší film. V prvej tretine som sa trochu strácal, pretože mi unikali mená postáv, ale postupne som sa do toho dostal. Shakespeare ako úplná nula a blbec, ktorý nevie ani čítať, to znelo lákavo. Príbeh Emmerich celkom zručne vyskladal a mnohým dokázal, že vie aj niečo iné ako blockbustery. Ako historický film vôbec nesklamal, chváliť by sa dalo kadečo, ale musím hlavne hudbu, ktorá v mnohých scénach pomáha z diváka vytlačiť emócie. Asi najviac Emmerich zabodoval tým, že obsadil až na malé výnimky, neznáme tváre, ktoré sa mu odvďačili výbornými hereckými výkonmi. Nie je to úplne bez chýb, ale pozitíva prevažujú, preto sa prikláňam k slabším štyrom. 70%. (06.05.2012)

Mysleli jste si, že nás Roland Emmerich už nemůže ničím překvapit? A přece - pustil se do historického filmu, který polemizuje s oblíbeným shakespearovským tématem. Pravda, název Anonymous spíše svádí k představě, že půjde o film z internetového prostředí hackerů, bojujících proti všem SOPA a ACTA. Jak rozdílné jsou pohledy na anonymy historické a současné! Po krátkém úvodu ze současnosti, kdy nás shakespearovský herec Derek Jacobi uvede na jevišti (kde jinde) do situace, se vypravíme se do historické Anglie. A budeme rozkrývat, kdo s kým, a jak to s těmi hrami a Shakespearem vlastně mohlo být. Po pravdě, na Emmericha jde o skvostný film - tudorovská Anglie je zde představena vizuálně dokonale. Výprava je skutečně na nejvyšší úrovni. Stejně tak dějová osnova vychází z nejnovějších bádání kolem osoby Williama Shakespeara a shrnuje je řekněme zábavnou a populárnější formou. Problém nastává ve chvíli, kdy je nám během deseti minut představeno až velké množství postav - v určité chvíli už mi tak nějak unikalo, kdo je kdo, a jaké má vazby s tím dalším, a proč. Navíc se zde skáče mezi několika časovými rovinami, což činí film a vyprávění rovněž ne zrovna přehlednými. Přesto podstata zápletky o zneužití divadla k politické moci je dostatečně jasná, v jednotlivých scénách herci excelují (včetně precizní britské výslovnosti) a pobaví i různé vtipné bonmoty, postřehy i obrazové vtipy (třeba tenis). Jestliže tedy budeme vnímat film spíše jako pásmo scének, které mají vytvořit jakýsi obraz a nechat diváka si vše pospojovat, stačí se ponořit do představeného světa minulosti a jen si ho užívat. (02.03.2012)

Emmerich si měl už na začátku přiznat, že na takové téma, jako je Shakespeare, prostě nemá. Snaží se tvářit, že to je komorní film (z jeho tvorby je určitě nejkomornější, vždyť tady nezanikne svět), a to třeba laciným orámováním, kde klasický shakespearovský herec Derek Jacobi uvede film jako divadelní hru. Přitom jsou v něm ale porušena i základní pravidla jako třeba jednota času (budete se akorát ztrácet ve třech časových rovinách). Nakonec jsou na Anonymovi nejkrásnější momenty, kde se hrají jednotlivé hry. Shakespeare, ať to byl kdokoli, byl génius a umělec. Emmerich ani jedno. (11.11.2011)