Melancholie

jak chcípáček ke konci sveta prišel aka kirsten dunst v koži asexuálneho albínskeho hovada (suverény víťaz v kategórii najnesympatickejšia filmová postava) MELANCHOLIA nie je ani tak melancholická (našťastie) jak je neskutočne o hovne (bohužial) ..každopádne najslabší Trier (01.06.2011)

Film o schopnosti (či lépe neschopnosti) vyrovnání se s konci. Lars von Trier zároveň rozebírá problém apatie, kterou několik takových prožitých konců může přinést. A to je asi tak vše, přesto je to podané velmi pohledně a docela sugestivně. Nejdříve zažívá postava Kirsten Dunst svoji osobní apokalypsu, během níž nikdo nechápe její pocity a její chování a všichni ji za to odsuzují. Tato první část působí docela nudně, ale je možné, že to je záměr režiséra (viz dále). Vše se pak obrátí, postava Kirsten Dunst je již apatická vůči blížící se zkáze Země a opovrhuje ostatními, kteří se nyní chovají zcela stejně jako dříve její postava. Z filmu čiší depresivní myšlenka, že člověk přeje druhému nechápajícímu člověku to samé negativní, co zažívá on sám. V závěru přichází impozantní apokalypsa světa (fyzikální nesmysly nechme stranou, ty nejsou podstatné), kdy je samotnému divákovi naservírován takový konec, který mu v první části přišel nudný a se kterým se také musí těžce vyrovnat. Lars von Trier tak opět dává divákovi sežrat všechno, co musel během svého psychopatického života prožívat. Nebyl to špatný film, ale už jsem viděl od Larse lepší kousky. Přesto musím vyjádřit své nadšení ohledně posunu režiséra pozitivním směrem od odpornosti jménem Antikrist. (01.07.2011)

Melancholia je ukázkový příklad pozérského pseudointelektuálního uměleckého filmu. Viděl jsem to v Kině Aero, kde chodí specifické publikum a že by zrovna všichni nadšeně tleskali, to teda ne. První kapitola se dala ještě snést, i když to nebylo nic nového. Druhá kapitola nabídla koncentrovaný natahovaný epilog bez špetky soudnosti a náboje. Často jsem se smál. Hlavně na konci, kdy se postavila magická jeskyně :) . Lars by si měl vyřešit svou sexualitu. Jeho melancholická katarze skrze plátno je nesnesitelně banální. 30%. (22.07.2011)

Krásu Melancholie lze snad docenit s odstupen několika dní (týdnů, let), kdy již člověk nevnímá aktuální délku filmu a zůstanou mu jen střípky, které se složí do ohromující mozaiky ovlivněné pouze smysly a nikoli rozumem. Sama mám ale z celého počinu rozpačité pocity nepřipraveného diváka, jemuž bylo odhaleno tajemství, které nehledal. (24.07.2011)

Trier svým geniálním pojetím pomalu plynoucích scén (děje příběhu) a dokonale padnoucí instrumentální hudbě, která svými specifickými tóny značí jasný konec.A přitom vše začíná zcela nevinně oslavou svatební hostiny. POZOR LITTLE SPOILER: V té chvíli si divák začne lámat hlavu proč půvabná nevěsta Justine(Kristen Dunst) z čista jasna začne být deprimovaná a mimo sebe. Nejenom, že utíká od pohledného manžela (mimochodem několik hodin po svatbě), ale jakoby se její nálada změnila díky rudé planetě, kterou mladá nevěsta spatřila na obloze. Namísto radostné nálady však převládá v mladé ženě strach a opovržení nad hosty a celým uspořádáním sv.hostiny. Závěr filmu nabírá na epických rozměrů spolu s linoucími se tóny hudby....Tak trochu podezřívám Triera z toho, že na diváka chtěl nabalit tolik nerozhřešených odpovědí, které ve filmu nedostanete.Nejspíš proto..že chtěl, aby každý jedinec sám poskládal skládačku, ze které nakonec nějaká ta pointa vyjde. Herecké obsazení ve filmu bylo velice působivé, ať už hlavní postavou Justine, až po jejího otce Dextra. Díky tomu, že byl film odlehčen vtipnýma scénama přehodnotila jsem a uvážila dát hodnocení na 4*. Protože jinak byl film velmi depresivní a po jeho shlédnutí vám mozek nepřestane jen tak pracovat a pořád vás nutí přemýšlet a dělat unáhlené a různé hypotézy. Jinými slovy film je potřeba trochu vstřebat a nebo znovu podstoupit jeho shlédnutí. (30.07.2011)

Vycizelované obrazy na rozjezd (a dojezd zároveň), navázané záběry v pravověrné tradici z dob manifestu Dogma 95, zakončené výbornou scénkou zániku. Film mi i přes delší stopáž a líné tempo uběhl podobně rychle, jako předchozí Trierův ANTIKRIST a vyloženě mě u něj potěšila přirozená nahota Kirsten Dunstové. Co mi tam ale moc nesedělo byla fazolová parafráze na RAIN MANovy párátka a následné kecy o tom, že “já vím věci“. Je to jen moment, ale celkem mě to rozhodilo a ve výsledku zabránilo dát snímku plný kotel. Mimo tuto minutovou záležitost velká spokojenost. 85% (15.09.2011)

Áno, dám nakoniec plný počet. Počas filmu možno budete nejaký čas "na vážkach". Ale to nevadí, pretože to, čo nebudete chápať budete... tak-nejak cítiť. A budú to zaujímavé pocity. Po skončení filmu a nabehnutí titulkov ostalo ticho. Až po chvíľke sa ozval potlesk. Myslím však, že i to ticho sa k filmu hodilo. Ľudia sa zodvihli a niektorí tichí premýšľajúc, niektorí usmievajúc debatujúci, sa pomaly pobrali z kina.... Herci stoja za vzhliadnutie. A osadenstvu jednoznačne kráľujú dámy v hlavných úlohách. Ich konanie Vám časom začne dávať zmysel. Mnohí možno moje nadšenie po filme zdieľať nebudete, ale myslim, že po filme takéhoto žánru, by ste sa mohli cítiť takto. (12.10.2011)

Dvě hodiny nudy. Stále sem věřil že se ve filmu objeví alespoň malý náznak děje, smyslu nebo logiky, ale prostě nic. Jediné co můžu pochválit je dobrá atmosféra ve druhé polovině, a skvělý herecký výkon Kirsten Dunst. Pro mě tahle sračka zůstane navždy nepochopena. Alespoň mám tu odvahu to přiznat, na rozdíl od všech těch chytráků tady ... aneb pojďme polemizovat nad nesmrtelností brouka. (02.11.2011)

Trierova vize konce světa je ta nejsilnější, jakou jsme zatím ve filmu mohli vidět a z akčních fetišistů typu Bay dělá lusknutím prstu infantilní blbečky (ne že bychom to o Bayovi nevěděli už před Melancholií, ale ten pocit je teď ještě mnohem silnější). Perfektně vygradovaná druhá kapitola je skvělou ukázkou toho, jak si jde s tématem poradit minimalisticky a osobně, a i tak u závěrečné scény divákovi rozechvět tělo pocitem úzkosti a strachu. Největší problém mám s kapitolou první, která je ukecaná, postavy se chovají docela nepochopitelně a její spojení s druhou kapitolou je dosti pofidérní. Celkově to k sobě tak nějak nesedí a připadá mi to jako dva různé Trierovy filmy spojené v jeden. 70% (15.11.2011)

Původně jsem chtěl dát hvězdy tři, i když na mě byl film zdlouhavý a v polovině jsem stále nevědel, co od něj pořádně čekat. Zkouknul jsem ho jenom proto, že tady dostal jednu z hlavních rolí Kiefer. Ten tu předvedl svůj standardní výkon a role zapálenýho vědátora mu sedla. Pak jsem si tady ale prošel pár komentářů (vč. mých oblíbených uživatelů, kteří k Melancholii taktéž sepsali pár slov) a musim s hodnocením dolů. Opět jsem se totiž přesvědčil v tom, že podobně laděný snímky, tedy spíš ty klubový, pro náročnýho diváka, pro mě nejsou to pravý ořechový. Nebaví mě číst mezi řádky všelijakou tu filozofii, životní moudra a kdejaký metafory. Myslel jsem, že sleduju příběh dvou sester, se kterýma si jen trochu pohrává postavení planet na nebi a ovlivňuje to jejich psychiku, až to všechno nakonec vygraduje k jakýmusi smíření se se záhubou matičky Země a veškerým životem na ní. Ale pak tady na mě z textů začalo lítat hafo interpretací a já si opět připadal jako debil, když jsem ve filmu neviděl skrytý významy. Jakože třeba 0-100% příběhu může bejt na základě určitých náznaků fikce? S filmama, kde mam hledat, co zrovna na plátně je fantazie a co reál, už mam blbou zkušenost. Možná bych se měl nad Melancholií líp zamyslet, ale tentokrát mi bude opět bližší flegmatismus... ;) (23.01.2012)

Vůbec nevím, co bych si měl z filmu vzít. Ze začátku jsem uvažoval pouze nad tím, jak trhlá je rodina nevěsty, jak je její manžel trpělivý (i když ve výsledku tak dlouho nevydržel), Justine mi byla čím dál tím víc protivná. Jediné dobré z první části filmu byla hudba. Nevím jestli film měl mít nějaký hlubší význam vzhledem k tomu, že byl rozdělen na dvě části. Při druhé části jsem absolutně nechápal k čemu tam byla ta otravná první část, díky které jsem tento film skoro vzdal. Jednoduše Kirsten Dunst byla neuvěřitelně otravná v této roli a vyklubala se z ní nevděčná vševědoucí mrcha. (26.04.2012)

Nezapomenutelné (06.01.2013)

S umanutostí kulhavého ďábla a zranitelností zlobivého (a proto milovaného) dítěte. Už je prostě takový... (01.02.2013)

Slovo Trier se pomalu stává synonymem rozporuplný. I toto slovo asi nejvíce vystihuje mé dojmy z filmu. Po dějové stránce je to jak Bentley, které víc jak hodinu né a né nastartovat. Po emoční stránce jsem však v sedmém nebi, obzvláště úvodní hudebně vizuální orgie bych hodnotil 6* (jsem si připadal jak v Kubrickově "2001: Space Odyssey"). A díky Melancholii jsem si zamiloval Wagnerovu předehru k Tristanovi a Isoldě, i když četnost použití ve filmu zdá se býti přemrštěná, přesto jsem se jí až do konce filmu nenabažil. (08.09.2014)

Což o to, herecky to bylo zvládnuto dobře, ale ten příběh mě vůbec nebral. První půle filmu naprosto zbytečná. Druhá pro změnu nudná a táhnoucí se. Stejně jsem čekal jen na to jedno a to trvalo pouhých 20 sekund. Po podhodnocené Divergenci hodnotím pro změnu šíleně, ba přímo brutálně, nadhodnocenou Melancholii. 20% (13.10.2014)

Tažký režisér,tažký film.. ktorého dôležita je pointa, ako celkový obsah filmu. Nie raz som si hovoril čo to vlastne pozerám, nejakú blbú svadobnú drámu? Alebo film o katastrofe v podobe ničivej planéty? Naročný film ktorý nieje pre každého a asi každý divák ho ohodnotí inak. Film ma prvú hodinu nesmierne nudil ale druhá je už o dosť lepšia a zaujimavejšia. Ale stále to nestačí na to aby som ho mohol vychvaľovať do nebies. Na jedno pozretie adekvátne. Antichrist od tohto autora bol zreteľne lepší a odporúčam ho pozrieť radšej ako toto. 3* (02.12.2017)

Trier se rozhodl natočit si svou variaci/polemiku/vykrádačku/aktualizaci/reinkarnaci Solarisu a trochu to radši schazuje, ale nemá důvod! Jeho scenář i režie je výborná. http://www.manutau.ch/cinemanu/?p=53 (27.05.2011)

Film o zániku světa - takto velmi zjednodušeně je film v tisku charakterizován /což je všeobecně zvykem u všech Trierových snímků/. Pravdou však je, že samotná apokalypsa, či její průběh, je metaforou našeho myšlení a chování. Rozhodně výstižněji bychom film mohli chakterizovat jako studii deprese a různé možnosti vypořádání se s ní- to celé samosřejmě v jedinečném vizuálním Trierově podání. Dle mého názoru jeden s nejsrozumitelnějších a nejpřímočařejších Trierových filmů. (05.06.2011)

Trier obvykle trýzní a odpuzuje, dělá to však vždy způsobem, že není možné jej jen tak odložit, film nedokoukat. Trier mi prostě obvykle nedělá dobře. Tohle mi však udělal výborně :). Útulnost filmu mě přiměla se do něj schoulit a nechat se unášet k ohnivému konci. Výtečně to vše popsal Cival. Nemám co dodat, jsem uchvácen. (28.06.2011)

Užasný film s úžasnou hudbou, který vás dokonale pohltí po závěrečných titulkách. (05.07.2011)