127 hodin

Nemuzu si pomoct, ale prijde mi, ze Boyle v podstate nema co vypravet. Chlapek blbne ve skalach, spadne do prurvy, ruku mu skripne sutrak, v batohu ma jen par drobnosti. Takze vyzkousi par napadu a podle me chytrejch, jak se dostat ven a tim to hasne, dal uz jen stoji a cumi. Tohle by vydalo tak na pulhodinovej dil serialu. Dej pak uz jen natahujou donekonecna opakovany psychedelicky halucinace, vzpominky a promluvy na kameru. Navic konec je ve stylu wtf, proc az ted. Navic si nemuzu pomoct, ale ackoliv je tohle natoceny daleko kvalitnejs, mnohem napinavejsi je nedavny Buried. No a velky plus je pak samotnej Franco, kterej opet ukazuje, ze je kvalitni herec, i presto, ze tu vyfasnul nijak zvlast sympatickou postavu trosku debilka, co nikomu nerekne kam jde a kazdymu je u prdele. Slabsi 4*. (09.01.2011)

"Ten kámen na mě čekal od chvíle, co jsem se narodil - A.R." Životní zkušenost Arona Rastona, kterou nám Danny Boyle podal divácky srozumitelnou formou, kde je nejsilnějších posledních 30 minut, kterých ukazuje silnou vůli přežít a boj mezi životem a smrtí. 80 % . (13.02.2011)

Touha po dobrodružství, touha po samotě, touha žít. Danny Boyle převádí relativně banální příběh do vysoce osobní roviny, kde žádná halucinace není samoúčelná a žádný flashback prázdný. S pomocí dech beroucího Jamese Franca a ani na minutu neodpočívajícího vizuálu je ze 127-mi hodin velkolepá duševní očista a zároveň ten nejintimnější příběh. Zkrátka těžký úkol, který vyšel na jedničku a dodal mi i přes nenápadné varování touhu někam bezhlavě vyrazit a ze samotného filmu dělá možná největší překvapení sezóny. (11.01.2011)

Příjemná jednohubka, velmi moderně a nápaditě natočena, Boyle excelentně diriguje kameru i střih, bere si na paškál atraktivní látku, vypráví se zanícením, intenzitou a v neposlední řadě se umí postarat i o svěží hudební doprovod. Pochybnosti však zůstávají na množství obsahu, uvidíme pár nejasných flashbacků, nějaké úpění, smutek i zlost a dále už moc není co... 127 hodin (mimochodem podle mě nepříliš šťastný název pro film, který je mnohem více založen na pocitech, než na rekonstrukci faktické události) tak ve všech tech panenských záběrech vyzní zkratkovitě, možná i málo depresivně. Emoce utrpení sice vynahrazuje dost brutální vyvrcholení, ale v celkovém náhledu film trooošičku sklouzává k povrchní jednohubce. 7/10 (07.01.2011)

Ano, Boyle a Franco se s tím poprali asi nejlepším možným způsobem, nicméně se naplnily obavy, které jsem před projekcí měl. Totiž že námět je velmi vhodný pro autobiografickou knihu, ale nevhodný pro celovečerní film. Aby kamera mohla alespoň někdy zaklíněného nebožáka opustit, figurují ve scénáři i scény flashbacků a halucinací, které jsou dost otravné a patetické, ačkoli jejich dramatugrický důvod chápu. Na ty možnosti, které tvůrci měli, je to ale natočeno příjemně svižně a energicky, Boyle opět ukazuje svoji silnou stránku, tedy spojení muziky a obrazu. A úplný závěr (když už je po "akci") ve mně nějaké ty emoce vzbudit dokázal. Přesto mám z 127 Hours mírně rozpačitý pocit a byl bych rád, kdyby si Danny napříště vybral nějakou příběhovější látku. 7/10 (07.02.2011)