Den zrady

Clooney má asi politická témata hodně rád, jelikož ho jde jen těžko podezírat z toho, že by se chtěl filmy typu Good Night, and Good Luck či nově Ides of March, honit za lámáním rekordů návštěvnosti kin. Naštěstí je umí točit dobře a přitažlivě, což taky rozhodně není nejlehčí. Ides of March je kvalitním dramatem z prostředí amerických primárek (mezistranické volby na prezidentského kandidáta), který se může pochlubit eskardou skvěle vybraných (a hrajících) herců - Ryan Gosling, Philip Seymour Hoffman, Paul Giamatti, kteří dělají všechno proto, aby nám onu fousatě profláklou pointu (doufám, že to nikdo nebude brát jako spoiler!) - politika netoleruje slabost (čti idealismus) a průsery a nutí lidi k dělání stále hnusnějších kompromisů - podali v balení, které je podnětné a strhující. Což se jim do jisté míry daří, ale fakt, že jsme něco podobného už párkrát viděli (a slyšeli a četli, ...) nás přece jenom zapomenout nenechají. Poctivě natočený nadprůměr. 70% (30.01.2012)

v prvej polovici sa cudujete, ze kde su tie vsetky reci o tom, aka je politika tvrda a je len pre bezchrbtakov, ale v druhej polovici dostanete presne to, co od politiky cakate. Z dvoch miluckych chutnuckych ludi sa razom stanu bezcharakterne bestie, ktore si idu presne, to znamena cez mrtvoly, za svojim cielom. A ano, o tom je politika. Dlho mi tu chybal dobry politicky filmik, uz od cias skveleho serialu West Wing. Som rada, ze som sa dockala. Ustredne trio, plus Rachel boli vyborni, dialogy absolutne skvele a hudba takisto nezaostava. (12.12.2011)

// Tenhle film v člověku roste a co víc, s každým dalším shlédnutím vyplouvají na povrch nové a nové maličkosti, detaily, kterých jsem si třeba já napoprvé nevšiml a jsou to právě tyhle věci, které ve finále mění můj dojem. Neřekl bych ani tak pro zasvěcené, jako spíše pro zainteresované, takoví lidé si ho užijí nejvíce - a já jsem nyní rozhodně zainteresovaný, nejen v politice, ale v životě a dost často tvrdých pravdách, kterým zkrátka dříve nebo pozdějí člověk čelí obecně. O tom je Den Zrady, o tom je všechno. (25.08.2013)

"Tvůj oponent má toho nejlepšího specialistu na média v téhle zemi ve svém týmu. Co uděláš? Buď ho najmeš pro sebe, nebo to zařídíš tak, aby ho neměl ani jeden tým... Výhra tak či tak." Rok se s rokem sešel a George Clooney se opět rozhodl polechtat pár filmových nominací. Zlaté glóby však dopadly - zcela proti očekávání - přímo katastrofálně ("Den zrady" nedokázal zabodovat ani v jedné ze čtyř kategorií) a lépe to nevypadá ani s prestižními Oscary, neboť "The Ides of March" bojují pouze o jednu jedinou sošku, a to za "Nejlepší adaptovaný scénář", kde mají obrovskou konkurenci. Clooney se zkrátka dotkl až příliš citlivého tématu - bere si na paškál americkou politickou scénu (přesněji řečeno zákulisí jedněch ostře sledovaných primárek) a útočí, útočí, útočí... Ale ať už jsou námět a zpracování jakkoli dobré/nedobré/provokativní, největším plusem tohoto (lidským odpadem prolezlého) snímku jsou beztak geniálně napsané postavy, především pak Stephen Meyers (nadějný Ryan Gosling) a Tom Duffy (tradičně dobrý Paul Giamatti). Sledovat proměnu Ryana Goslinga je úchvatné a šokující zároveň a člověk má nejednou chuť zkřivit rty v ironickém úsměvu a na celé kolo pronést "Tak tomu říkám železné zásady!" - což mě mimochodem opět přivádí k tomu, že absence R.G. v seznamu "Nejlepších herců v hlavní roli" je nanejvýš zcestná... Dosud samá chvála, tak proč, proboha, za tři?!? :-0 Protože první (a bohužel i o něco delší) polovina filmu je de facto tvořena pouze procentuélními dohady, veřejnými diskuzemi s voliči a novináři a sem tam nějakým patriotistickým projevem, který místo dojetí či nabuzení spíše rozesmívá. Nemám nic proti delším úvodům, ale musí mě zaujmout, a to se v tomto případě bohužel příliš nepovedlo. Škoda, protože druhá polovina je takřka bezchybná; za ní a za Goslingův mrazivý pohled před finální zatmívačkou (kdo viděl, určitě rozumí) mi ta návštěva kina vážně stála.;-) P.S.: Opět by se mi tu šikly "půlhvězdy" aneb *** a 1/2, po druhém zhlédnutí možná hvězdu přidám.;-) (09.02.2012)

George Clooney ve svých režisérských počinech už nejednou dokázal, že mu rafinovanost není cizí a politická sonda se tak pro něj zdála doslova lahůdkovým soustem. Já ale zůstávám zklamaný a nutno přiznat, že dost zaražený z toho, že tentokrát se žádná rafinovanost nedostavila. To, že se bude rýpat do nejvýše postavených státníků, jsem čekal, ale že se ve druhé polovině půjde skrz průhledné zvraty ke ztrátám iluzí a zlomeným srdcím, je krok až příliš na jistotu. Nechat diváka nahlédnout do těch nejrychlejších slovních kulometů a pak polevit směrem k moralitě je zkrátka menší zrada. (04.02.2012)