Strieborný vietor
Silvery Wind
Režie:
Václav KrškaScénář:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Eduard Cupák, František Šlégr, Marie Brožová, Radovan Lukavský, Vladimír Ráž, Bedřich Vrbský, Jana Rybářová, Josef Vinklář, Oldřich Slavík (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V malém jihočeském městě, mezi kamarády z gymnázia a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin (E. Cupák) první platonickou lásku k mladé Aničce Karasové (Jana Rybářová). Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých, z nichž jen někteří mají pro jeho pocity pochopení. Ratkin se nechává unášet bohatstvím svých citových zážitků. Ani zlá vůle místního katechety, pomluvy bytné, svody neukojené vdovy ze sousedství a nakonec ani nemilosrdný osud nemohou přehlušit hlas „stříbrného větru“, zpívajícího píseň mládí a lásky… Lyrický román "Stříbrný vítr" byl již druhým „šrámkovským“ filmem režiséra Václava Kršky. První byl Měsíc nad řekou z roku 1953. Fráňa Šrámek byl básníkem mládí. Jeho díla jsou křehkou lyrickou písní mladých smyslů, jemné psychologie, postřehu a náladové sugesce. K atmosféře filmové přepisu přispěly i procítěné výkony nesmírně citlivě vedených herců, z nichž zaujala hlavně tehdejší mladší generace, reprezentovaná lyrickým Eduardem Cupákem, ale i Janou Rybářovou a dalšími představiteli Ratkinových spolužáků. Na dobrém výsledku má velký podíl i lyrická hudba Jiřího Srnky a nostalgicky laděná obrazové kompozice kameramana Ferdinanda Pečenky. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
&zbuznela homoromantika, veci typu ze ratkin zaziva zmetky prvych citovych zachvevov ....... neskor si Cupak uz ujasnil orientaciu a mal v spolocnosti problemy- pani by v jeho pritomnosti mali najradsej chodit prdeli zasadne prilepeni len k stenam : 20 % ()
Cupakovi byla role Jana Ratkina psana na miru. Z hercu zaujme i Lukavsky, Raz a debutujici Jana Rybarova (jaky by byl asi jeji zivot, kdyby ji Vaclav Krska nikdy neobjevil..?). Film je svou poetikou hezky, na me pusobi ale nejak divadelne a nedokazu si predstavit, ze bych se na film jeste nekdy podival. ()
Stejný problém jako u adaptace Měsíce nad řekou. Krška z bouřliváka Šrámka dělá obránce maloměšťáctví. Poselství jeho filmu je jasné: Vybuř se měšťáku v sedmnácti, abys pak nebyl zahořklý, žes sis v mládí svobodně nevrznul (viz učitelský sbor, který je v jistém ohledu - nenávist k mládí - k nerozeznání od dnešního, jen místo katechismu padesátileté soušky učitelky vykládají Fráňu Šrámka). Naprosto selhává pokus o českého Ibsena (strýc je podobný Peeru Gyntovi - marně hledá po světě něco, co na něho čeká doma), protože Krška nahrazuje konflikty melodramatickým přednesem a kýčovitou barevností (všechno velmi připomíná Fibichovu antickou trilogii na slova Vrchlického). Na druhou stranu je tu docela věrně zobrazen život na malém českém městě a dívky jsou pořád stejné - láska není nic, lékárník všechno (což už popsal Flaubert). ()
Stříbrný vítr je typ romantiky, který mne neoslovuje. Na rozdíl od Měsíce nad řekou, jež mne zcela rozštípal. Hlavní hrdina mi zůstal tak trochu cizincem, ale ani tak nemohu opominout kvalitu díla jako takového. Je skvěle natočeno, opravdu výborné dialogy a obsazení. Úplně mi to navodilo vzpomínku, jak velký bordel v hlavě jsem měl ve stejném věku já. Přes všechny kvality snímku jsem ale nebyl vtažen do děje tak, jak bych si možná i přál...80% ()
"V Boha nevěřím a ženská už mě dostala!" - Tak hučel vítr v dobách dekadentních -"Krásné je to!" -"Každej ví svý." Na léta padesátá závan trochu jiného nadšení mládí, trochu jinačí svoboda septimánského zvrhlíka pod dozorem katechety. A s Ančou ? S tou je to vždycky těžký. "To je faleš, to se nemůže brát za štěstí." ()
Čistota naivita bezelstnost... Proti špíně pokrytectví hlouposti bezcitnosti... Na můj vkus příliš lacině přepjaté ode zdi ke zdi... ()
"Slyším najednou takovou krásnou melodii ve svém srdci... Stříbrný vítr. Takové poselství krásné, slibování mámivé. Odněkud zdaleka a přeci jakoby na dost ruky. Ještě tu není, ale už je blízko." Přemýšlím, natolik lyricky vyznívá již samotný Šrámkův originál a nakolik je to ještě v tomto filmu posíleno zejména jímavou (ba přímo rajskou) hudbou Jiřího Srnky. Ale i samotný Krškův filmový jazyk má v sobě hodně lyriky a poetismu (zejména v pasážích odehrávajících se v přírodě). Šrámkova předloha a zejména pak některé dialogy či verše mohou dnes již působil poněkud vyčpěle, stále je zde ale poměrně silná výpověď o ideálech mladých či jejich prvních láskách ("....Aničko posedlá"). Za poměrnou silnou pak považuji pasáž, kdy mladý profesor (Vladimír Ráž) brání mladé (zejména pak Radkina) před přehnanou kritičností a podezřívavostí zdejšího kněze. Hodně působivá obhajoba. ()
Ventilátor, který produkuje Stříbrný vítr, který slyší Radovan Lukavský(strýc Tulák) a profesor Ráž, v srdci Radkinově pohání motor krásné Jany Rybářové. Strýc spáchá sebevraždu pouze filmovou, proto Jenda Radkin nachází cestu zpět ke svému otci. Jana Rybářová páchá sebevraždu skutečnou jako by byla ve svém životě stejně složitá jako strýc Jiří nebo jemu tak podobný Jan. Opět mohu říct stejně jako u Měsíce nad řekou: Buď byl tak geniální Krška nebo Šrámek nebo nejspíše oba. Možná by se tomu dala vytknout přehnaná patetičnost ale na léta plná krumpáčů a závazků a uranových dolů s vězni velmi velmi krásné. ()
Nám, silně racionálním bytostem, bohužel vášnivě pronášené promluvy lyrických, básnicky založených bytostí ve filmu nepříjemně připomínaly blábol. Navíc jejich chování moc nechápeme, na jednu stranu se romanticky dvoří dívce a na stranu druhou si bez rozpaků chodí brousit parůžek do bordelů. Logicky založený člověk by řekl, že zamilovaný jedinec takovéhoto chování není schopen. Navíc na filmu zaráží absence kladných ženských postav – buď se jedná o prostitutky, nebo o nafrněné spolužačky, a dále blahovolnost, s jakou Ráž kryje Cupákův prohřešek, místo aby mu důrazně vysvětlil, že návštěvami nevěstinců si člověk rozhodně zdraví neutuží, naopak si domů přinese sbírku tvorečků, ze které, i kdyby byl tím největším milovníkem zvířeny na světě, nemůže mít radost. ()
Krásný film, který může být rád, že je v barvě. Kdyby byl natočený černobílý, nestál by za moc, zde barvy hrají opravdu velkou roli. Ale tak herecké výkony musím taky pochválit, hlavně Janu Rybářovou, škoda jí. Na druhou stranu hodně herců zase příliš přehrávalo, až to bylo nemilosrdně znát. Ale to asi v každém filmu z padesátých let. ()
Václav Krška byl starej poeta a tohle je jeho nejznámější a asi nejlepší film. Študent Radkin je fascinován tím, čemu on a jeho profesor říká stříbrný vítr. Vpodstatě se jedná o zdivočelý stav myslí, který zažívá každý mladý chlap, s tím, že Radkin to má o to horší že se narodil do špatné doby, zapšklým rodičům a vyučují ho vyloženě despotičtí profesoři (až samozřejmě na jednoho). tento krutý svět dospělých však Radkin kompenzuje návštěvami bordelů, psaním básniček a poetickým flákáním s kamarády. Kdyby někdo točil Stříbrný vítr dnes, dopadlo by to jistě katastrofálně, ale Krška měl pro tento žánr vyloženě cit a do rolí obsadil i výborné herce v čele s Edou Cupákem (který si tu roli fakt asi užil..ehm), který válel opravdu znamenitě a jeho úlohu mu věříte na 200%. Vskutku poetické dílko. ()
Takmer červená knižnica pre pánov. Pre veľmi mladých pánov gymnazistov, ktorí sa o ženách ešte len učia, ale prednášajú verše ako z Romea a Júlie. Aj v tom film nezaprie poetickú predlohu a tvorcovia sa s tým veľmi pekne pohrali, že je znesiteľný pre každého. Jeden z klenotov pomerne čierneho obdobia čs kinematografie. –––– Jenom ošklivé ženy mají právo na počestnost. –––– Říkala jsem něco? Snad to byla hra, snad to byl vítr, co jste slyšel. –––– Nechci žít. Nosím v sobě krásný obraz, ale nemohu krásně žít. ()
Hudba: Jiří Srnka ()
Potesila puvabna Eva Marie Kavanova v mensi epizodce. Narozdil od Anicky Posedle, ktera nejak schvalne prehravala nebo co??? ()
Strieborný vietor - cesta do duše dospievajúceho mládenca, ktorý hľadá lásku.... Perfektný Eduard Cupák, ktorý už ako mladý herec ukázal svoju veľkosť...... 65%. ()
Je pravda, že té homosexuality se tam užívá více, než by bylo třeba. Lukavský nemusí synovce tak ochmatávat a Ilja Racek se fakt chová, jako holčička. Hudby bylo ve filmu příliš, někdy rušila, i když byla dobrá. Rozhodně se jedná o zajímavý impresionistický film, kterému by prospěli kratší dialogy, více činů a méně slov. Skvělá kamera a Cupák v hlavní úloze. ()
Osobně Fráňu Šrámka příliš nemusím, ale Stříbrný vítr je dokonale převedená adaptace Šrámkovy knihy (skoro bych řekla, že film je lepší než kniha). Filozofické myšlenky o životě střídají občas poněkud zdlouhavé scény "o něčem", ale ty filozofické myšlenky, herecké výkony a stříbrný vítr - tři důvody proč dávám 85%. ()
Eduard Cupák byl přímo stvořen pro tuto roli! Kdo jiný by měl hrát téměř autobiografickou postavu Fráni Šrámka, než právě Eduard. Vždyť si byli i fyzicky podobní. Tehdejší kritiku kvůli jiné orientaci jsem nikdy nechápala, vždyť i Fráňa byl gay, tak co. Krásný film i kniha. ()
Nesmírně poetické dílo mého oblíbeného básníka patří k pokladům české literatury a nikdo neuměl Šrámka tak pochopit a umělecdký uchopit jako Václav Krška. Citový zmatek patří k mládí a zvláště k dobám středoškolských studií a prvních lásek. Sám jsem to poznal, ale tenkrát jsem ten stříbrný vítr slyšíval. Bylo v mé době víc poezie a méně cynismu. Aleona ho i dnešní generace slyší, věřím tomu, třebaže si to nechce přiznat. Tady - na jedné straně Jan Ratkin, septimán, milovaný a milující matkou a odsuzovaný svým otcem,Jan, který útěchu hledá u svého tragického strýce. A doufá nalézt lásku u Aničky posedlé. A ona je na tom stejně, chvíli je unášena sněním, v níž přiznává lásku k Ratkinovi, chvíli je zase cynická až běda. Prostě - Anička posedlá. Mám jen pocit, když si přečtu životopis Jany Rybářové, že tu hrála sebe samu. A proto taky tak tragicky skončila. Velkou roli oktavána Zacha tu dostal Otto Lackovič, krásné studentské role měli Cupák, Vinklář, Racek... Dnes už neslyším svůj stříbrný vítr. Nepatří mi, Spíš slyším ono sýčkovské "půjď, půjď!", jak vystřižené z jiného mého oblíbeného Mistra - Františka Halase... K řadě komentářů bych připojil poznámku - neviděl jsem v tomto filmu nic odporně gayovského. Spíš je dnes m´pdní se tímto problémem přemrštěně zabývat. ()
Naštěstí, i v padesátých letech občas vznikl film, který nemanipuloval lidovou masou k budování dělnické společnosti. Stříbrný vítr podle Fráni Šrámka je radostnou oslavou mládí s mladickou dychtivostí po ochutnávání všech lákavých dobrodružství a dosud neznámých prožitků a s probouzejícím se tělem. Poznávání života, probouzející se city, hlasité volání chtíče, vrozený odpor k nespravedlnosti a pokrytectví autorit, romantika, škádlení, rozpaky, nejistota, strach a volání tajemného hlasu stříbrného větru. Vše, co patří k přednostem a zvědavosti probudivší se dravosti mládí. Jednoznačnou předností filmu je výstižné převedení atmosféry emočních pocitů a prožitků do důvtipných obrazů. Hlavní postavou je gymnaziální student Jan Ratkin (pozoruhodný Eduard Cupák) a jeho počátek prohlédnutí k fungování puritánsky nespravedlivého společenského řádu a výchovy. Jeho všeobecné pobouření se promítá do náhledu na svět a jeho střídavé divokosti a nesmělosti při odkrývání všech jeho krás. Zřejmě nejsilnější Ratkinovou polohou je jeho postupné poznávání žen, romantiky dvoření i citových a tělesných rozkoší. Je zde mladá koketka Anna Karasová alias Anička Povolná (zajímavá a půvabná Jana Rybářová), která si s Janem především krutě pohrává ve svých schizofrenních výstupech poetiky. Divadelní herečka Helena (dobrá Jiřina Šejbalová) je Janovou modlou, ke které natahuje své chtivé prsty. Vdova a sousedka Haurová (sympatická Stanislava Strobachová) a bezstarostná prostitutka Lorča (Ludmila Vendlová) odhalují Janovi sladké plody rozkoší života. Významnou Ratkinovou polohou je jeho soužití se spolužáky. Nejlepším kamarádem se stává o rok starší Karel Zach (velmi dobrý Otto Lackovič), poživačný bohém a filosof hledání a žití. Z dalších spolužáků: temperamentní Valenta (příjemný Josef Vinklář), světák z bohaté rodiny Hugo Staněk (Oldřich Slavík), vztahovačný Vika (Ilja Racek), či Majer (Jaroslav Wagner-Klenka). Prvním místem nespokojenosti Ratkina je škola a všeobecná nenávist a slovní šikana puritánského štváče a katechety (skvělý Bedřich Vrbský). Jeho protikladem je mladý profesor Luděk Ramler (dobrý Vladimír Ráž) se svým porozuměním a nezištně podanou pomocnou rukou. Druhou Ratkinovou rovinou nespokojenosti je domov a despoticky nesmlouvavý otec (zajímavý František Šlégr). Protipólem přísného otce je laskavá a churavá Janova matka (Marie Brožová) a především Janova inspirace a nejvýznamnější vzor strýc Jiří (sympatický Radovan Lukavský). Z dalších rolí: bujaří a oslavující vojáci nadporučík Gerlič (Miloš Kopecký) a důstojník Kerth (Raoul Schránil), nesnášenlivá a nepřející bytná (Růžena Šlemrová), lehkonohá služtička Eliška (Zuzana Kočová), nešťastná a čekající prostitutka Anděla (Blanka Waleská), noblesní milostpaní (dobrá Zdeňka Baldová), či povrchní Majerova pražská sestřenice Ema (Eva Marie Kavanová), Život se má prožívat a na mládí se má pohlížet se shovívavostí a porozuměním. Jak omamné jsou chutě života a jejich postupné objevování v mládí! Mládí, představivost, idealismus a dobrodružství se hlasitě ozývají o své místo v životě. Stříbrný vítr nabízí nové možnosti. () (méně) (více)