Jana Eyrová

Marně bych trápil svoji drahou krátkonosnou paměť, kdy naposledy jsem na plátně (monitoru) sledoval tolik vážných a uplakaných obličejů. Před shlédnutím filmu jsem neměl ani záchvěv páry, kdo jest Jane Eyerová, neboť jsem ve škole nedával pozor a psal vlastní - po hříchu špatné - básničky. Dokonce bych ani netipnul předmět, který mě měl s touto morálně neobyčejnou ženou seznámit - literaturu. Myslel bych si asi (původně), že šlo o sousedku Marie Curie-Skłodowské, s níž vynalezla rádio, no ale v úplně kovovým stavu! Ne, tak teď vážně. Zaplácnul jsem díru ve svém ementálním vzdělání (pravda, filmem, nikoli knihou). Herecké výkony, jakkoli nad běžným sortimentem filmového průmyslu s.r.o., mě kvůli zvláštnímu scénáři nedokázaly oslovit, nedokázaly rozlomit mříže mezi mnou a filmem. Seděl jsem jak pecka a sledoval prapodivné namlouvání dvou tetřívků a jedné tučnice (nebo jak se řekne samice od tučňáka? --> nejde o narážku na Miiny proporce). V případě Fassbendera to bylo tokání přinejmenším úchvatné, zvlášť, když odhalil poměrně zajímavé způsoby polygamie. Celý smysl příběhu tkvěl - podle mého - v morálním kreditu (či spíše paušálu) hlavní hrdinky, jenže právě to se mi v příběhu poněkud ztrácelo a nechtělo se to dát objevit. Takže proto poněkud nižší hvězdokupectví. A jako správný romantický harcovník - ač neznaje předlohu - jsem celkem přesně dokázal odhadnout další kličky příběhu a bohužel i to, jak skončí. Ale za to madam Brontë nemůže.To jen my, filmoví spotřebitelé 21. století, jsme viděli už tolik variant romantických příběhů, že už nás nic nepřekvapí. A často ani nedojme. (06.01.2015)

Vměstnávání několikasetstránkových chytrých románů do dvouhodinových filmů je úkol nevděčný. Tenhle pokus není zlý. Sám ho mám za pěknou ilustraci, má sestra však, která knihu dočetla jen několik hodin před návštěvou kina, po zlhlédnutí snímku oprávněně poznamenala, že na plátně zůstal z Brontëové díla spíše líbivý pocvrch, příběh se svými zvraty, ale ztratila se hloubka. Ale jaké hlubiny lze také očekávat ve 120 minutách? Někdy však nešlo jen o zploštění, ale i o vychýlení postav: malá Jane je příliš spratkovitá (dospělá je nicméně obsazena dobře), v knize éterická Helen působí zde jako blouznivka, z Blanche Ingramové, jež má být ve své bezcitnosti přeci jen oduševnělá a krásná, se stala hned na první pohled podezřelá karikatura a též z Jana Křtitele zůstala pouze slupka náboženského fanatika. Nešťastně nedovysvětlená zůstává též motivace Janina závěrečného rozhodnutí, které zde působí jako vítězství citů nad morální volbou, což tak v románu vůbec není. Miss Eyrová - jedna z vůbec nejkrásnějších literárních hrdinek - totiž okouzluje právě úchvatným spojením citovosti a mravní zásadovosti. Inu, ani tato dvacátá šestá adaptace románu zjevně není definitivní... (29.07.2011)

Již několikátá adaptace klíčového románu z poloviny 19. století. Děj je citlivě (v rámci možností) stěsnán do dvou hodin stopáže. Díky krásným lokacím anglického venkova (Haddon Hall v hrabství Derbyshire, jeden z nejstarších domů v Anglii, Thornfield Hall), je děj prostoupen atmosférou viktoriánské Anglie. Zásluhu mají i výborné kostýmy a práce se světlem. Mia Wasikowska zvládla obtížnou úlohu hlavní role velmi dobře. Její Jane je tichá důstojnost, ocelové nervy, sebeobětování, pokora a víra v Boha. Dokonale skrývá ty nejčistší city. Zároveň je velmi průbojná a hrdá. Morální příklad. Dojemné je zakončení celého snímku. Určitě film, který má co nabídnout. 79% (02.11.2011)

Neskutečný kus filmařiny, to že Cary Fukunaga ovládá vizuál stejně mistrně třeba jako Ridley Scott, není to hlavní (byť je to excelentní kvalita). On dokonale zvládl převést klasickou předlohu na filmové plátno způsobem, který se často nevidí. Jemně a přesně nadávkované zvraty, vypilované dialogy, krásná souhra Mia Wasikowska - Michael Fassbender, mnohé pasáže jsou vskutku dokonalé. Lehce potemnělá romantická atmosféra není to to nejlepší, co film nabízí, tím jsou skutečné emoce, které se derou nenásilně na povrch, opravdovost, uvěřitelnost. Vynikající dílo. (12.02.2012)

Uměleckou hodnotu zcela evidentně shazuje režisérova očividná snaha natočit Pýchu a předsudek 1.5. Přitom je tahle historická romanťárna jen prachobyčejným a nudným pohledem na trable s láskou v době minulé. Celkový dojem pak bohužel nezachraňuje ani skvělý Fassbender, ani (ne)jeden velice příjemný zvrat. [MFFKV 2011] (02.07.2011)