Kid

Niektorí rodičia by si naozaj skôr zaslúžili slučku okolo krku ako rodičovské sociálne dávky. Ako napríklad matka malého Kevina. Prvá tretina filmu je zároveň vrcholom filmu. Ukazuje neznesiteľnú tortúru chlapca, na ktorom si žena s večne nenávistným škľabom v tvári vybíja neuhasiteľnú agresivitu. Občas sa ku kopancom a buchnátom pridá aj večne ožratý tatko. Súrodenci len nemo prizerajú nerovným zápasom vo voľnom štýle, spestreným tu i tam "originálnymi" mučeniami typu vopchania synových prstov do zapnutého toustovača či drtičky odpadu. Až keď ho raz takmer prizabijú a končí na intenzívke, dostáva náhradných pestúnov. Ani tam mu dlho ruže nepokvitnú, no aspoň ho nik viditeľne nemučí. Peniaze získava vstupom do pochybných kšeftov. Navyše sa črtá vzťah. Záver je úplným protipólom úvodu, celok tak nadobúda charakter krutej sociálnej drámy so šťastným koncom. Čo by nejako nevadilo, veď poskytnúť nádej všetkým trpiacim je potrebné a občas sa peklo detstva a dospievania napokon zmení v čosi dôstojnejšie. Vadil skôr taký ten pop spôsob odprezentovania, charakterizovanými dlhými plochami plochých popevkov, počas ktorých sa odohrávajú nejaké kľúčové udalosti, zostrihané do pár úplne typických záberov, jánošíkovské presadenie si svojich práv a dosiahnutie životných mét vskutku čestným zárobkom. Navyše všetko tak typizovane, až srdce puká a vlastne v tom puknutí sa rozum zdráha uveriť dôveryhodnosti celého rozprávania, pretože tento spôsob viac než čo iné pripomína klišé tak typické pre ženské romány priložené k lesklým magazínom, či pre hrdinské rodokapsy, predávané v novinových stánkoch. (07.11.2014)

Šialene drsný príbeh, až ťažko uveriť, že by mohol byť podľa skutočnej udalosti, skôr podľa skutočného románu. Už len postava krkavčej matky, Frankensteina v sukni, to bilo do očí najviac, takúto rolu Nataschi asi nikto nezávidí. Prvá drsná polovica sa príbehovo dala chápať, ale v poslednej časti sa to priblblými obratmi zvrhávalo (olúpenie mafiánskych šéfov) až po nebeský záver. Akoby v závere došla scénaristovi sila vymyslieť niečo normálne. –––– Niekedy sa osud na chvíľu odvráti. Možno sa zameria na nešťastie niekoho iného a anjeli šťastia vás zveria do bezpečných rúk. –––– Život nie je o minulosti, ale o budúcnosti. A o tom, ako ju šťastne môžete dosiahnuť. (13.06.2014)

Původně jsem zamýšlela dát o hvězdičku míň, protože jistá část filmu mi přišla až zbytečně zdlouhavá a rozvleklá, říkajíc to samé co by se dalo vyjádřit šikovným sestřihem - až poslední část filmu mě přesvědčila, abych od toho upustila. Ale to nic nemění na tom, že The Kid je vynikající drama s perfektně zvolenými herci, kde sílu příběhu umocňuje fakt pravdivosti. (16.04.2011)

Drsný osud kluka, kterému se přes rány osudu podařilo vždy se vzchopit, je podaný velmi reálně, ale zase není – jako film - ničím výjimečný. Snad jen zvukovou stopou, která hraje podstatnou roli, například když se hrdina chce schovat před příšerným prostředím a řeší to sluchátky na uších a klasickou hudbou. /27. 6. 16./ (27.06.2016)

Film dvou naprosto odlišných částí, netvrdím, že rozdělených přesně na polovic. V první cca třetině můžeme vidět tíživé sociální drama v duchu nejlepších tradic britské filmové školy, aby v následujících minutách čím dál tím zřetelněji snímek doplul do vod kanadské produkce, která se specializuje na tzv. příběhy dle skutečných událostí. Ta je těžce průměrná a z původně silného příběhu se stává banální historka o zázračném úspěchu outsidera. Konec potom rámují ta nejprofláknutější klišé, jako když hrdina vpadne doprostřed firemní schůze a zajíkavým hlasem vyzná své lásce utajené city. Určitě jste totéž viděli už nejméně 20x v nejrůznějších romantických komediích, tady to ale opravdu zabolí. Celkový dojem: 55 %. (17.11.2015)