Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Kdykoli sedí fotbalový mančaft Houslic v hospodě a nebo v kabinách ve společnosti pérujícího trenéra Hnátka (výborný Miroslav Krobot), je o zábavu postaráno. Potíž je v tom, že na těch 100 minut je tam málo humoru, některé zápletky jsou zbytečné či naopak vyzní do prázdna (nápad s komedianty určitě prahl po lepší zápletce) a spoustu postav se dějem jen mihne (vlastně všichni krom Krobota, Soboty a Vetchého). Být to hodinový pilot ke kultovnímu seriálu, neměl bych výtek. Takhle jej řadím k lepšímu průměru a dlužno říct, že vzhledem k úctě k seriálu a několika skvělým scénám (krom těch humorných třeba tragikomický útěk z nemocnice) s těžkým srdcem. 60%. (03.11.2013)

Pepik byl frajer. Pepik byl takovej frajer, že si zajezdil ve škoďárně cityjdou pár let před tím, než ji mladoboleslaváci vypotili. Kromě toho uměl zajímavým způsobem řešit běžné mezilidské konflikty. .....Poté co jsem opustil promítací sál, táhl jsem si sebou podobný pocit, jaký ve mě kdysi zanechaly Hoří, má panenko, popř. Homolkoidi. Prostě knédl ist knédl a podle toho to tu vypadá - a já si nebyl jist, jestli tomu jsem vůbec rád. Všech podobných přebytečných pocitů mě zbavila až akutní gastritida způsobená lahůdkovým rozsračkovaným jakožemasem u strýčka mcbastarda, na který mě za odměnu pozvala má drahá půlka. Nyní s odstupem tří endiaronů a platíčka živěčichajícího uhla mohu napsat, že čtyři hvězdy jsou mírně nadsazeny, ovšem když jsem v povinné biografní reklamní půlhodince zahlédl, co se na nás chystá za filmy české provenience, mám nutkání diferencovat již předem. Bůh s námi a zlé v pyč (11.04.2012)

„Proč ten chlap neumřel v zimní přestávce. Takhle přijdu vo podzim!“ Jsem moc rád, že tenhle „fanouškovský“ film vznikl. „Prodloužený“ čas s oblíbenou skvadrou oceňuju. Před zhlédnutím jsem sice měl trochu strach z nastavované kaše a nehodícího se ukotvení, ale zcela zbytečně, tvůrci zajeli do těch správných kolejí a „poetiku“ původního seriálu se jim podařilo zachovat takřka úplně. I když je pravda, že film zhořkl a humoru trochu ubylo, za to je o dost černější (s čímž jsem neměl žádný problém). A to s velkým přispěním hlavní „akvizice“ snímku, tedy excelentního Krobota, kterému byla role ušita přímo na tělo (nedokážu si na jeho místě představit nikoho jiného). Jeho Hnátek je podobný samotnému filmu, tedy stejně zábavný jako tragický (myšleno smutný, kvalitou je na úrovni seriálu). A (znovu) se vydařil i konec, žádné slzavé údolí se (naštěstí) ani trochu nekonalo, naopak pobaví. „Ale…něco mě štve daleko víc.“ – „Co?“ – „Ty mě štveš! Vytváříš tady to…negativní atmosféru!“ – „To snad dělám celej život, ne?“ (13.07.2016)

,,JAK CHCEŠ TY KLUKY TRÉNOVAT, KDYŽ JSOU PROTI TOBĚ?....“ /// (,,To snad byli vždycky…“) /// Ano, tam v baráku za sparťanským plotem, bydlí von, nerudnej dědek, co nutí kluky jezdit na zápasy pět hodin předem, střílí po vsi (po hráčích) vzduchovkou a vytváří v kabině negativní atmosféru. Film věnovanej profilu osobnosti a kusu života legendy okresního formátu je plnej chlapskejch (fotbalovejch? – vole ser na Bílka, vokres! Vokres!) slov, vobčas úsměv, vobčas né, pobaví ftipnej ,,kretén“ Jirka Luňák Ondry Vetchýho, ale úplně, úplně nejvíc obdivuju, že VŠICHNI dokázali udržet ,,náladu“ seriálu, páč si připadám, jako bych čučel na další (jen trochu delší) díl. Možná to nejspíš bude jen taková ,,fandovská“ záležitost, než filmová událost. A koho to sere? (leda tak nějakýho Dukláka, ne?) Všichni co zažili atmošku okresu se mnou musej souhlasit, páč vokres má v sobě něco, co ligouši nikdy nezažijou. Že, Pepíku. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Protože srdce slávisty do těla sparťana nepatří! (stejně jako jablonečákovo do toho libereckýho – a zase navopak. S tím nehneš!). 2.) Páč kozy píchám v sobotu. 3.) Chystám si udělat trenérskou licenci. V Houslicích se prej uvolnil flek. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (10.09.2012)

Jedinečnej film. Nevtíravé rozšíření skvělého seriálu, které rozhodně obstálo. Udrželo si osobitou poetiku a baví dialogy, gagy, hláškama ("Chceš prcat?") i návratem staré známé party. Suverénní skloubení řemesla, herců a autorského otisku, které sice nemá příběh plně uzpůsoben dramaturgii celovečeráků, ale i tak z něj vypadne docela dost výživné hořkosladké radosti. (27.03.2012)