Půlnoc v Paříži

Pařížské, zamilované, literální, historické, snové x slabé, nezajímavé, Woooodyyyy. Já toho Woodyho moc nemusím, co si budeme povídat. Jediná pozitivní věc byla, že se ve filmu nevyskytoval. Jinak příběh byl de facto o ničem. Jen to byla snová cesta do minulosti za oblíbenými klasickými autory a láskou k Paříži a jejímu bohemskému centru. A o tom, že život nekončí jedním blonďatým namyšleným děvčetem. ..taky bych se tam podívala, kdyby tam nebyl samej cizinec špinavej.. (30.01.2017)

Pohádková představa o půlnoční Paříži a velmi poetickém cestování v čase. Pro mě na stejné úrovni jako "Amélie z Montmartru". 75% (30.10.2020)

Mladý Woody Allen leží na schodech v pařížské uličce a říká si: „Ach, už týden hledám atmosféru 20.let a pořád nic.“ A pak to přijde. „Mám to! Stanu se filmařem a scénáristou a až mi bude skoro sto, budu natolik uznávaný, že seženu dost peněz na přepychovou výpravu a udělám si vlastní dvacátá!“ We share the same dream. (09.09.2011)

Myslím, že se z tak nostalgického námětu dal vykutat ještě o něco lepší scénář. Ten film mám rád, a přál bych si dát mu víc hvězdiček. (09.10.2011)

Ti herci si to opravdu užívali:) Kdo by to byl řekl, že po letech odmítání Allena, mě nakonec roku 2011 dostane. (13.10.2011)

Woody mě se svojí půlnoční story nepřesvědčil, navíc přiznávám, že mi chyběla bloňďatá buchta, co ji čórli fotky z mobilu. (17.10.2011)

Woody Allen mi tep nezvedá. Beru ho jako silnou kartu v kinematografii, ale něco se mi líbí, něco ne. Půlnoc v Paříži mi ale udělala radost, že bych si s ním nejraději dal to oslavné "high five". Jemný melancholicky nostalgický příběh, romance, reklama na mysticky krásnou Paříž. Z počátku je to taková líná milenecká ne-idylka a člověk si říká, jak to asi bude pokračovat. Každopádně s první Gilovou procházkou děj nabírá směr a hraje na notu nostalgie tak poeticky, že se v ní člověk téměř utápí. Fascinovaně prožívám dobrodružství nadějného spisovatele Pendera a těším se z každé nové situace a každého nového setkání. Woody Allen musí po pravdě počítat s jistou dávkou divácké kulturní vzdělanosti, protože bez ní to prostě bude jen poloviční. Ale vzhledem k ohlasům a hodnocením má své publikum, na které zacílil s jistotou armádního odstřelovače. Půlnoc v Pařízi nás provede krásným nostalgickým snem, ale také nám sdělí, že sny jsou přeci jen sny. A společne s nostalgií nám nejen dokáží naředit těžkou přítomnost, ale i ujasnit si důležité věci. Na druhou stranu to nikdy nebudou více jak sny, a nemá smysl se na ně upínat a zbytečně v nich žít. Krásné také je, že režisér diváka, tedy alespoň mě, vede tak, že je vždycky o krok napřed, prozřívá ještě chvíli před skutečným dějem. Ale jen krůček napřed a ani o kousek víc. Je to krásný pocit a člověka celým filmem přímo protáhne. O hereckých výkonech nemá smyl se rozepisovat, obsazení i samotné výkony a charaktery jsou perfektní, naprosto sedí a vůbec nenarušují, naopak pozvedávají atmosféru o kousek dál, tak jak to má být. Zpracování celé pointy, příběhu a nostalgicko-melacholicko-romatické nálady se Allenovi bravurně povedlo. A to tak, že by jste si hned po shlédnutí sbalili kufry a koupili letenku do Paříže. Ale to by člověk udělal jen tehdy, pokud by si z celé Půlnoci v Paříži nic neodnesl. (21.10.2011)

Allenovka vhodná i pro lidi, co Allena nemají v lásce. (22.10.2011)

Woody Allen proste vie točiť filmy...už úvodné obrázky Paríža s vynikajúcou hudbou čo to hovoria o tomto filme...atmosféra je bezchybná...má to taký ten allenovský vtip (záruka pobavenia)...a Owen Wilson ma úplne odpálil v tomto filme, hodil sa tam jak riť na šerbel...8,5/10 (28.12.2011)

Pohlednicová a přátelská Paříž, pozlátek, luxus a nafoukanost. Film nemá ani kloudný děj, jen diváka díky pohádkovému přemístění se do doby zlatých let 20. let minulého století seznamuje s bohémským životem tamější umělecké scény. Je sice moc sympatické se seznámit s Fitzgeraldovými, Hemingwayem, Dalím, Steinovou, Picassem atd., ale tato setkání jsou natolik krátká, že si je člověk až příliš neužije. Jinak je film velmi slabá „allenovka“, plná dialogů a Owena Wilsona, který se ze všech sil snaží být mladším Woodym a působí ztřeštěně už od začátku. Jako pozvánka do luxusní Paříže okej, ovšem jako plnohodnotný film slabota. (04.02.2012)

Woodyho tvorbu sa snažím obchádzať ako sa len dá a Midnight in Paris je len tretím filmom ktorý som videl z jeho rozsiahlej tvorby. Neočakával som moc, a ani pozitívne reakcie a nominácie ma neutvrdzovali v názore že pôjde aspoň o dobrý film. Po pozretí sa môj názor otočil okolo celej svojej osy, a bol som unesený. Unesený príjemnou atmosférou, unesený tou ľahkosťou rozprávania príbehu, unesený celkovým feelingom Paríža. Midnight in Paris je veľmi podarená konverzačka ktorej na kvalite pridáva hudba a obsadenie. Milé prekvapenie .... (04.02.2012)

Tieto "európske filmy", ktoré Woody v poslednej dobe natáča, sa mi veľmi pozdávajú. Tentokrát si vzal na mušku Paríž, konkrétne Paríž 20. rokov 20.storočia... aj keď príbeh je zasadený do súčasnosti. Hlavné postavy sú od začiatku vyprofilované tak, že divák neočakáva (a ani sa nedočká) nejaké veľké prekvapenia. Woody Allen sa skôr zameral na zobrazenie tej doby a jej vplyv nie len na hlavnú postavu. Milý film, aj keď musím priznať, že tomu miestami chýbalo tempo. Aj preto nedávam plný počet. (09.02.2012)

To nejatraktivnější z města na Seině (La Defence promine) - ať už přes žlutý filtr slunce nebo modrý deště a noci - krásná pobídka pro ty, kteří tam ještě nebyli a nostalgická připomínka pro zasvěcené. Jednoduchý předmanželský příběh O. Wilsona a R. McAdams se příjemně pomalu rozvíjí a nabaluje na sebe kouzla a postavy Paříže současné i minulé s magickým přechodem do legendárních dvacátých let Ztracené generace se všemi uměleckými osobnostmi, o kterých píše Hemingway v Pohyblivém svátku. K tomu typický Allenovský (i pro laika dobře stravitelný) jazz a humor a je tu jeden z nejpohodovějších filmů, co jsem kdy viděl. 95%. (13.02.2012)

sorry, za hodnotenie asi so mnou nebudete súhlasiť, ale : 1) nemám rád Owena Wilsona 2) nemám rád romantické blbosti takéhoto typu 3) nemám rád romantické blbosti v Paríži 4) dobrý potenciál o presune v čase - nevyužitý 5) fakt debilný koniec nechápem tie nominácie na Oscara, ale čo už teda.. (17.02.2012)

To je ale tak ne-allenovský, a přitom tak dokonale dojemně nostalgický... Tenhle film má absolutní potenciál nadchnout pro Paříž. A když k tomu připočtu hvězdu navíc za osobní slabost pro Hemingwaye, Picassa a spol., tak se není o čem bavit. První liga. (30.05.2012)

Naprosto úžasný snímek, kdy až na konci jsem se dozvěděl, že je od Allena, přitom celou dobu mi připadalo, že tohle se nějak moc podoba stylu Woodyho Allena. Ten feeling Pařiže je úžasný, dostalo mě to už od úvodu, a to nejsem žádným milovníkem Paříže. Bavil jsem se velmi dobře celou dobu a třešničkou bylo, jak dopadnul ten soukromý detektiv, hodně jsem se nasmál a taky mě to přesvědčilo, že toto je faakt parádní snímek. (27.04.2013)

Woody Allen si tentokrát zahrál na něco mezi reklamou na Paříž a Snem noci svatojánské z pařížského prostředí. Film ani tak není spleť komediálních prvků, ale spíše pokus o trochu jinačí dílo, které tu asi zatím nebylo a menších vtipných narážek. Trochu zhulenecké, ale hezké... tleskám. (02.10.2014)

Woodyho vyznání z lásky k Paříži a ke "zlatým" dvacátým letem minulého století. Fascinuje mě, jak dokáže znovu a znovu spojovat jednotlivé úseky svých filmů neurotickými přestřelkami a pořád to funguje. Paříž je tu vykreslena moc hezky, člověk tomu chce věřit, že když tam o půlnoci zabloudí a sedne na nějaké schody v zapadlé uličce, tak ho nenapadnou bezďáci, ale vyzvedne prastarý peugeot a odveze do minulosti... Jedno jediné mi tak trochu chybělo a to, že Woody si tu už nemohl zahrát sám sebe a musel to odpracovat Owen Wilson, který mi kazil dojem. (14.11.2014)

Velice příjemný film, s několika úsměvnými scénami, krásnými záběry Paříže, vynikajícími herci a chytlavou melodií. Merci. (18.01.2015)

V prípade problémov s identifikáciou niektorých osobností či narážok na ich tvorbu Polnoc v Paríži stále funguje aj ako romantická komédia. Protagonisti nie sú cukríkové stereotypy, ale malí ľudia so sympatickými aj menej sympatickými kvalitami a svoje srdcové záležitosti riešia podobne ako asi väčšina z nás. Ako sa dá. Možno práve vo vyváženom kontraste fantastických návratov do žiarivej minulosti a civilne vykreslených ústredných vzťahov spočíva najdôležitejšia kvalita najnovšej Allenovej maškrty. 71% (06.11.2019)