Elitní jednotka 2: Vnitřní nepřítel

Více politiky než akce a než života ve slamech Rio de Janeira. Hodně to zavání levicovými názory (volby nejsou potřeba, dosadíme si, koho chceme, a ten bude vládnout železnou rukou a nezkorumpovaně), které bych tvůrci přál, aby si na vlastní kůži nejprve prověřil v socialistickém Československu 50. let. Na jednu stranu chápu jeho kritiku zkorumpované společnosti, na druhou fakt nechápu jeho bezbřehé nadšení pro revoluci, jakou my jsme prožili v únoru 1948. Zkrátka - což panu Padilhovi nedochází - je to o lidech, ne o režimu a už vůbec ne způsobech volby představitelů. Protože kdo se dostane na místo představitele, zblbne a jde mu jen o prachy a o moc, ať je původně jakéhokoliv sociálního ražení. A historie se bude opakovat. (28.11.2019)

Po "jednotke" som MUSEL dať hneď "dvojku" a tá ešte prekonala veľmi vysoko nastavenú laťku!!!! Film, ktorý sa nesere a dáva na frak všetkému a všetkým. Krutý, bolestivý a najmä veľmi popisný do takej miery, že sa s tým vie človek zžiť aj v našich končinách aj s našim "system of a down". Okrem silného politického kontextu je skvelé to, že ten film má príbeh, postavy, psychológiu. Wagner Moura opäť geniálny, tak ako všetci herci - tá autenticita je miestami rovná nejakému dokumentu. Tento krát mi nepripomenul mladého Branda ale postavu Corrada Cattaniho z kultovej Chobotnice, aj výzorom aj svojim solitérstvom - sám proti všetkým a všetkému nespravodlivému. Záverečná reč v "senáte" priam kultová! No comment, paráda a rana presne medzi oči! (07.07.2015)

Ve dvojce není tolik akce jako v prvním snímku, děj se totiž přesunul ze slumů do vyšší sféry – do politického zákulisí. A z mého pohledu je to ku prospěchu věci! Nadporučík Nascimento byl odejit od své jednotky BOPE a byl uklizen na pěkné místečko kancelářské krysy. Ze své pozice ovšem proniká do špinavých politických her v Rio de Janeiru… A rozhodně se je na co dívat! (07.10.2011)

Už to není taková testosteronová jízda, jako první díl. Film opouští přední linie pouličních bitev a zabředává do pozadí policejní práce, korupce a hlavně politikaření. Přímočaré přestřelky se tak mění na řešení složitějších rovnic a mnoha neznámých, elitní jednotku brazilských řezníků skoro nevidíme a na souvislejší střelbu jsem si počkal déle, než bych si přál. Cesta, kterou se film vydal, není uplně tragická. Tvrdá kritika a bezprostřední brazilské zpracování rozhodně nenudí, ale není to jedno z pokračování, které by zcela dokázalo držet krok. O životě ve slumu mluví i snímek Město bohů. Alternativa: Cidade de Deus. (04.03.2011)

Scénář: Bráulio Mantovani, José Padilha .. Politika ve filmech mi nevadí, když se s ní umí pracovat = ve výsledku zajímavé a široké nahlédnutí na korupční politické systémy jednoho Brazilského města. Ovšem jistě by to šlo zpracovat lépe resp. mnohé dopilovat, ale naštěstí to celé nemá takovou pachuť jako minule. (27.03.2011)