Avatar: The Way of Water

Síla rodinného pouta, souznění člověka s přírodou, ničení ekosystémů za účelem zpeněžení. Cameron posílá Avatarem 2 do světa několik důležitých zpráv a zcela jasných apelů a daří se mu to samozřejmě opět velmi dobře a nejen to. Noví modrásci představují vizuální benchmark novodobého blockbusteru a Cameron opět hází rukavici ostatním tvůrcům a už poněkolikáté v jeho velkolepé kariéře Král Světa ostatním ujíždí o parník. Dvojka je oproti jedničce technickou evolucí. Piluje drobnosti, upgraduje prostředí příběhu, přidává další pomyslné "levely" a zajímavě pracuje s postavou Stephena Langa. Druhá třetina je poměrně dost pomalá a nejméně zábavná, ale opulentní a velkolepé finále podobně jako v jedničce, vše spolehlivě vynahrazuje. Kromě technických aspektů tam není vlastně nic objevného, nebo unikátního, ale Cameron jako milovník planety, zvířat a hlavně podmořských hlubin točí svůj vysněný projekt zaníceně a je z toho cítit že má rád to co dělá a dává do toho ze sebe všechno a to se nedá říct o každém hitmakerovi Hollywoodu. (11.02.2023)

Méně té vody, chlapče, méně té vody! Jsem stále velký fanda jedničky, která skrze jednoduchou narativní strukturu o hrdinovi-outsiderovi, spasiteli ušlechtilých divochů, fungovala jako euforický průlet jiným světem. Dvojka je v zásadě natahovaná a děravá soap opera o rodině řízené militantním otcem, která se stěhuje do nového hoodu a nemůže si tam zvyknout. Ponechme stranou, že dramatickým motivacím věnoval Cameron podstatně méně pozornosti než poslední rybě pod hladinou. I tak působí tři třetiny filmu nesourodě a dialogy, které nikdy nebyly silou Avatara, ještě víc škrábou v uších tezovitostí. Jako epický technologický reel to ovšem vyráží dech a ten podmořský National Geographic jsem si v HFR užíval opravdu královsky. V té plynulosti a tekutosti je něco skutečně opojného. Bohužel 192 minut si pro sebe emocionálně ukradne zmrzačený keporkak, který má tu podstatnou výhodu, že nekecá (a ani jeho retrospektiva není odvyprávěná zrovna hladce). Ano, Cameron je skvělý řemeslník a iluzionista, nicméně jako vypravěč tu pro mě výrazně nakročil k failu. Nedá se mluvit o rozvoji mytologie, všechno je jen variací, metafora přírody jako láskyplné jednoty je čím dál tím naivnější a popravdě čekat na trojku a ohňový lid se mi po téhle akvaterapii chce zas o něco méně. Těžko jsem během projekce odháněl myšlenku, že v tomhle zpracování bych si rád vychutnal top sci-fi. Avatar to bezpečně není! (02.01.2023)

Král může být jen jeden! Už v roce 1984 nezastavitelnou mašinou z budoucnosti ukázal, co umí a na co (jednou) může dosáhnout, a pak jen opakovaně redefinoval limity kinematografie složitými a nákladnými natáčeními. A celou tu dobu mám k tomuhle vizionáři a snílkovi s neskutečnou dávkou kreativity a škálou nápadů obrovskou úctu. Prvotní kouzlo (přeci jenom už tyhle jiskrně barevné obrázky známe) po nějaké půlhodince lehce poklesne, paletu pocitů a nálad ale James Cameron roztočí z postupného objevování nového světa, nových zákoutí Pandory. Dobře víme, že znovu nejde spoléhat na nějaký ultra silný scénář (opakovaně se omílá rodinná soudržnost) nebo opravdu zajímavé postavy. Původně mariňák Jake Sully je vůdcem lesního klanu Na’vi, jeho láska s Neytiri trvá, což víceméně dokazují tři vlastní a dvě osvojené děti (včetně lidského chlapce). Jenže minulost dělá přítomnost a početná rodina je donucena odejít z domovského lesa a hledat azyl u spřáteleného kmene žijícího u oceánu. A tady se atrakce plnohodnotně rozjíždí. Jakmile se postavy potopí pod hladinu, je to designový skvost. Kdo žasnul tehdy, znovu zažije modrou filmovou revoluci. Množství atypických bytostí, zvířat, rostlin, korálů, míst, kombinací, tvarů, strojů – to prostě znovu nemá obdoby. Celé vizuální pojetí snímku (v až snově stylizovaném masivním akváriu obzvlášť) ostatním tvůrcům zase ukazuje záda. Ačkoliv se Cameron věnuje několika postavám (respektive sleduje jednoho ze synů, aby záhy skočil k dalšímu), pořád je to docela provařený příběh, u kterého si odškrtáváme položku za položkou. Mladé kusy si hledají místo v životě či se vyrovnávají se svou jinakostí, děj svým způsobem posouvá série „špatných“ dětských rozhodnutí. A zároveň tím, že postav je víc, v jedničce nesmírně půvabná (rozuměj sexy) Neytiri je zoufale někde vzadu. Zamrzí i to, že tvůrci mnohé berou zatraceně vážně, takže se téměř nepokusí o vtip. Rozhodně bych uvítal víc emocí (to hodně) a víc drsnosti a surovosti (to ještě víc), kterou Cameron divákům předloží až prakticky v poslední třetině (kdy vzduchem letí třeba něčí ruka). Holt mistr inovací Cameron začínal na dospělejších látkách a ty mi rozhodně chybí. Každopádně minule jsem dal čtyři hvězdy, teď vlepím dietních pět. (15.12.2022)

Několik záběrů připomnělo drahou videohru a nemohu se rozhodnout, jak se mi vlastně líbilo 3D - na jednu stranu je pohlcující, ale současně příliš vede naši pozornost přeostřováním a brání si vychutnávat velké celky s mnoha plány akce. Jinak bez výtek. Jednička měla větší akci, dvojka má lépe zauzlované vztahy mezi postavami a ještě prohlubuje transcendentní napojení na fikční svět, který před očima rozkvétá v nádheře přesahující ta nejvyšší očekávání. Takhle se vypráví a oslňuje obrazem. Baví mě Pandora a její poznávání navázané na nevinnou dětskou zvídavost, baví mě pozměněné eko-poselství i technologické megalomanství, které nám zajištuje opravdu bezprecedentní pohlcení filmem. Tady se tvoří budoucnost kinematografie a nezapomíná se přitom na příběh, který mi osobně přišel o dost jiný a intimnější než minule. A už se nemohu dočkat, kam se Quaritchův (opět nejlepší postava) syndrom slepého dobývání a osobní msty překlene příště. (15.12.2022)

Co to šlo, tak jsem odolával. V jeden nestřežený moment jsem ale podlehl a druhý díl Avatara si pustil. To, že jsem ho dal na třikrát pro svojí délku, snad ani netřeba zmiňovat. Ve výsledku ale přesně dle předpokladu. Ano, je to překrásné. Vizuálně někde úplně jinde, než všechno ostatní, co ve filmovém průmyslu vzniká a v nadcházejících letech vznikne. Jenže zde vizuál jednoznačně devalvuje vše ostatní. Herecké výkony takřka neexistují, protože v podstatě koukáte na animovanou záležitost. Ta zároveň nikde jinde, než v kině nevynikne. Po příběhové stránce to pak první hodinu těžce otravuje, aby nám následně James ukázal nový národ na Pandoře a celé to chytlo alespoň tradiční zájem o typický příběhový blockbuster. Kdyby délka nebyla tak smrtící, tak na druhý díl vzpomínám radši. Popravdě ale James dalšími podobnými příběhy ze světa Pandory diváky ve výsledku spíš otráví. No, uvidíme. (30.09.2023)