poster

Poupata

  • anglický

    Flower Buds

Drama

Česko, 2011, 94 min

Scénář:

Zdeněk Jiráský

Hrají:

Vladimír Javorský, Malgorzata Pikus, Marika Šoposká, Josef Láska, Aneta Krejčíková, Kateřina Jandáčková, Jiří Maryško, Vladimír Polívka, Thi Minh Nguyen, Kim Son Nguyen, Luboš Veselý, Michal Nohejl, Dana Syslová, Edgar Dutka, Otmar Brancuzský, Karel Zima, Michaela Koliandrová, Nikola Rejlová, Martin Čarný, Karel Bytczanski, Gabriela Foglarová, Markéta Stojanovská, Terezie Kořínková, Martina Ptáčková, Iveta Vachalcová, Jitka Proňková, Olivie Žižková, Jana Šebíková, Šárka Kořeňová, Monika Kmochová, Barbora Doležalová, Ha Thanh Špetlíková, Petr Mirčev, Martin Hruška, Vu Huy Quang, Natálie Řehořová, Antonín Švejda, Martin Eugen Kulhánek, Miroslav Hanuš, Jiří Král, Natalia Veselá, Philipp Kaspar Schenker, Jana Luňáčková, Monika Matúšková, Agnes Vargová, Eva Bandyová, Hana Kuhnová, Irena Doubková, Brigita Chuchlová, Klára Smílková, Hana Bohatová, Ilona Honzová, Michaela Jonášová, Alena Dvořáková, Simona Šůsová, Ivana Hrdinová, Karin Gyureová, Diana Klimentová, Jana Hubačová, Petra Marková, Blanka Šimůnková, Renata Pěničková, Romana Kouřilová, Lenka Ménová, Sylvie Tomsová, Miroslava Benešová, Petra Malíková, Lucie Weinrichová
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Adam Bernau
    **

    Matty, cit.: "Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým." V nemocnici v bezvědomí leží zmrzlý anděl a za této situace se odehrávají nekonečně tragédské příběhy filmu, vrcholícího pak dobrovolnou reprízou spartakiádních Poupat. Čili myšleno to bylo dobře, to nemohu říct. Do toho některé opravdu hezké záběry (a třeba raní objevení toho zmrzlého anděla!). Dílo srovnatelné s o rok mladšími Slámovými Čtyřmi slunci - s tím rozdílem, že Sláma asi ví, co chce, umí to (i ta kamera je úplně jiný level) a výsledný celek je ve svém sdělení hodnověrný, skutečně zajímavý a přesahující. Poupata jsou sice stavěna z velmi solidních základních stavebních prvků situací, postav, i jejich hereckého ztvárnění, díky čemuž mají co říci k sociální realitě dneška, přesto jako celek nejsou schopna ani základní věrohodnosti, natož jakékoli s prominutím "nadstavby", čehož příčina se mi zdá tkvět v tom, že tvůrčí koncepci zde supluje pouhá metoda stálého stupňování zmaru a "zajímavě tragicky osudového" prolnutí - toto autor sleduje a nic jiného nemaje, nemoha si též asi odepřít žádnou příležitost k žalostně efektním (a lehce moralizujícím, ale to by bylo v pořádku) zauzlováním postav a jejich interakcí, vytváří paskvil, jehož závěr musí být divákovi prostě už zcela lhostejný. Možná je to celé jednodušší: komentář Morien (1hv., 6.4. 2012) dostatečně zodpovídá veškeré moje nechápavé otázky, jak ke všem těm WTF, tak k výslednému tvaru. Naproti tomu Mattyho výklad (postnormalizační základní postoj a jeho důsledky) mi sice připadá příliš fantastický, ale "Poupata", tudíž musí být vzat vážně - a skutečně se mi to jeví jako jediná možnost, jak tento film obhájit: pro postavy je prostě typický němý předpoklad, že problémy, které působí, se nějak samy vyřeší - s tímto vědomím bych možná měl zvážit přehodnocení, ale to bych se musel na Jiráského opus podívat znovu a to po mně nemůžete chtít. Nad tři by to stejně nešlo.(23.1.2014)

  • Pishin
    ****

    Debutatnt Zdeněk Jiráský mě vyloženě přijemně překvapil a dávám si jej do hledáčku a těším se na další jeho počin. Nechám si rozležet a pak napíšu koment. 70% + 1* přihazuji za Anetu Krejčíkovou, némůžu si pomoct ale tohle je přesně ten typ ženskejch, který mě berou ''krev a mlíko'' mimo to mě její neustále přežvykující postava vyloženě bavila.(16.12.2011)

  • Pepinec
    *****

    Zahrajme si na Popelku a přeberme českou nabídku dramat za rok 2011. Pokud do ní zahrnu česko-slovenský Dům a u Vendety na okamžik škrtnu označení thriller, dostanu spolu s Poupaty jednoznačné stupně vítězů. Na pořadí ani tak nezáleží, důležitá je pro mě jiná věc. A sice, že se u nás stále umí točit poutavé drámo, které diváka dokáže strhnout a neruší jej nevyrovnanými hereckými výkony, tupou myšlenkou, mizivou atmosférou a kdo ví, čím ještě. Že jsme mistry laciných, horkou jehlou šitých komedií všichni dobře víme. Díky odvážné a zatím neznámé partě okolo Poupat jsme se však navíc dozvěděli i to, že je v našich podmínkách přeci jen možné natočit film s velkou lidskou duší. Pod tíhou svého vlastního komentáře zvedám hodnocení na pět hvězd s přáním všeho dobrého do další tvorby celému týmu Poupat.(13.1.2012)

  • JayZak
    ***

    Měl jsem velký problém uvěřit tomu, že by to někde bylo až TAKHLE špatné, že úplně každou postavu příběhu stihne nějaká tragédie (někdy nejedna). Byl bych mnohem radši, kdyby se do hloubky rozvíjela jedna či dvě, takto jich tam bylo až příliš najednou, a divák tak získal jen obecný dojem, že je to prostě v ... , než aby mohl v souvislostech rozplétat konkrétní problémy. Na konci jsem čekal alespoň zrnko naděje, ale deprese byla temně, byť stylově završena (krásný ohňostroj jako vzpruhu neberu). Co však musím vyzvednout, je kamera Vladimíra Smutného, který ze stroje zvaného RED vytáhl, co to šlo, na zmíněné tragédie se tak vlastně dívalo velmi příjemně, co se estetické stránky týče. Sice jsem tedy poměrně zklamán ze scénáře, ale na českou produkci je to stále nadprůměr a jsem rád, že takový film vůbec vznikl, jen více takových, ono se to jednou povede.(8.4.2012)

  • Matty
    ***

    S neobyčejným (kam se hrabe Sláma) sadismem prohlubovaná beznaděj. Díky kameře Vladimíra Smutného dosahuje zmar obestírající Poupata místy až apokalyptických kvalit (výjev se sťatým andělem). Nic není dobré a všechno může být jedině horší, což bezezbytku platí i pro postavy, s nimiž nelze moc soucítit. Hrdinové jsou zamrzlí v čase. Neschopní se hnout vpřed a zároveň neschopní kritického zhodnocení minulosti. Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým. Jediným důsledněji rozpracovaným tématem je příliš povšechná mizérie bytí. Byť se nabízí v českém filmu zatím seriózněji nereflektované téma přistěhovalectví, případně téma redukování člověka na zpeněžitelný objekt (čemu ale v případě striptýzových scén brání nekritické snímání ženského těla). Obtížně pro tenhle požitek z bolesti, fyzické i duševní a navozované nápadně umělými prostředky (nevěrohodná linie se Zuzanou), nacházím pochopení, přesto neuhýbavou drsnost filmu obdivuji. Chybí v něm náznak chlácholení, naděje, vyloženě kladná postava. Absence pozitivních hodnot nabývá tak kolosálních rozměrů, že už zbývá jedině bezradný smích. Jinak nelze reagovat na štědrovečerní scénu, nejkrutější popření imperativu, že na vánoce musí být všechno pěkné, jaké jsem ve filmu dosud viděl. Že nás autoři zřejmě chtěli dovést právě k této „opoziční“, vůči situaci postav neslušné reakci, jsem si uvědomil během závěrečných minut, kdy je bez rozjásanou písní Michala Davida a s ohňostrojem na pozadí oživováno období normalizace, ve skutečnosti stále přítomné jako špína zažraná za nehty (spíše než určitý systém film kritizuje mentalitu lidí - alibistické odkazování na komunistickou minulost jako na příčinu toho, jak se dnes "věci" mají, ač explicitně se v tomto smyslu žádná z postav nevyjádří). Implicitní pojmenování příčin „našeho“ dnešního neštěstí, v němž je pro tolik lidí snazší žít, než s ním něco udělat, dodává Poupatům nový rozměr a povyšuje je nad rámec pouhého pozorování cizího utrpení. Žádná shovívavost, žádný soucit, ale přesto nějaké sdělení. Určitě? Abych si udělal jasno, budu film muset vidět znovu. 70%(7.12.2011)

  • - Scenárista a režisér Zdeněk Jiráský debutuje v celovečerním hraném filmu sociálním dramatem ze současnosti Poupata, za jehož scénář získal hlavní cenu ve scenáristické soutěži Nadace RWE a Barrandov Studio v roce 2008. (POMO)

  • - Jedna z klíčových závěrečných scén - vystoupení Poupat - se měla odehrávat na sněhu. Těsně před natáčením ale přišla obleva, a tak se nejnákladnější scéna filmu, v níž vystupují najednou skoro všichni herci, posunula na poslední možný termín. Den před ním ale opět nastala obleva. Proto se musel sníh přivézt z hor. (Cimr)

  • - Většina exteriérů i interiérů vznikala v okolí Vřesové, v Sokolově na nádraží a v nemocnici, na železniční trati a přejezdu v Novém Sedle, v sále kulturního domu v Klobukách, v Praze v Holešovické tržnici a dalších pražských lokacích. (venus)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace