poster

Poupata

  • anglický

    Flower Buds

Drama

Česko, 2011, 94 min

Scénář:

Zdeněk Jiráský

Hrají:

Vladimír Javorský, Malgorzata Pikus, Marika Šoposká, Josef Láska, Aneta Krejčíková, Kateřina Jandáčková, Jiří Maryško, Vladimír Polívka, Thi Minh Nguyen, Kim Son Nguyen, Luboš Veselý, Michal Nohejl, Dana Syslová, Edgar Dutka, Otmar Brancuzský, Karel Zima, Michaela Koliandrová, Nikola Rejlová, Martin Čarný, Karel Bytczanski, Gabriela Foglarová, Markéta Stojanovská, Terezie Kořínková, Martina Ptáčková, Iveta Vachalcová, Jitka Proňková, Olivie Žižková, Jana Šebíková, Šárka Kořeňová, Monika Kmochová, Barbora Doležalová, Ha Thanh Špetlíková, Petr Mirčev, Martin Hruška, Vu Huy Quang, Natálie Řehořová, Antonín Švejda, Martin Eugen Kulhánek, Miroslav Hanuš, Jiří Král, Natalia Veselá, Philipp Kaspar Schenker, Jana Luňáčková, Monika Matúšková, Agnes Vargová, Eva Bandyová, Hana Kuhnová, Irena Doubková, Brigita Chuchlová, Klára Smílková, Hana Bohatová, Ilona Honzová, Michaela Jonášová, Alena Dvořáková, Simona Šůsová, Ivana Hrdinová, Karin Gyureová, Diana Klimentová, Jana Hubačová, Petra Marková, Blanka Šimůnková, Renata Pěničková, Romana Kouřilová, Lenka Ménová, Sylvie Tomsová, Miroslava Benešová, Petra Malíková, Lucie Weinrichová
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • dopitak
    ****

    Něco se povedlo, něco ne, tak už to bývá. Když si přečtete synopse, možná se vám ani do toho chtít nebude. A právě proto mi tenhle film tak dlouho ležel "na skladě", než jsem se k němu jednoho příhodného večera odhodlal. Rozporuplně hodnocený snímek však není zklamáním, postavičky jsou tu sice vesměs tragické a jejich osudy ještě víc, filmařsky je to ale kvalitně odvedená práce. Kamera Vladimíra Smutného je mistrná, připomněla mi Sokurovovy Dny zatmění. Jedině snad postava přehrávajícího feťáčka Cyrila (Jiří Maryško) tam nesedí, a taky Jardův syn Honza (Josef Láska) má zatraceně nelogicky předepsanou roli, protože jeho milá striptérka (a zřejmě i callgirl) je až příliš vymyšlená/mystická. Aneta Krejčíková konečně odhodila úplně všechno, ovšem s Markétou Hrubešovou jí zatím srovnávat odmítám a počkáme si, až co z ní herecky vyroste. Milí jsou chudáci Vietnamci, a to focení před secvičnou na slet je dobrý nápad! Celkově slušné překvapení a v té špíně současné tuzemské tvorby palec nahoru.(15.8.2012)

  • liborek_
    ****

    Poupata dorostla a z krásného údělu a nadšených kroků k zítřku, jenž měl být nádherný jak rozkvetlá růže, zbyla pouty svázaná usychající kytice neštěstí a zmaru; kytice v odpadkovém koši... Poupata bez budoucnosti a s minulostí, která poutá ke dnu a už nepustí. To jsou poupata z roku 1985 dorostlá do Poupat roku 2010. Jiráský představil českému publiku po velmi dlouhé době skutečně realistické sociální drama, které není blbé, trapné, nebo odtržené od skutečnosti. Marně pátrám v paměti a napadá mě z poslední doby snad jen Šulíkův Sluneční stát a s určitými výhradami i Slámovo Štěstí (a to jsou oba z roku 2005). To, co již dlouhá léta točí např. v Anglii Ken Loach (Kes; Sladkých šestnáct let) nebo v sousedním Polsku Robert Glinski (Sviňky; Ahoj, Terezko), tady v té záplavě ironizujících, hláškovacích a především nerealistických filmů zoufale chybí. Poupata jsou opakem toho, co se tady točí běžně: Absence humoru a karikatur, pesimismus, bezvýchodnost a především přesný popis určitého problému. Zejména v první půlce je film výborný; bohužel s přibývajícím časem se začínají ve scénáři objevovat detaily, které až příliš připomínají otáčení kudly v otevřené ráně; detaily, které jsou přitažené za vlasy a trochu zbytečně prohlubují již tak hutnou depresi (postava prostitutky, pointa s vietnamským prodejcem apod.) I přes tyto drobné vady je však třeba vyzdvihnout to, jak jsou napsány jednotlivé postavy, protože přesně typologicky vystihují své předobrazy ze skutečného světa sociálně vyloučených. A osudy takových lidí je třeba si stále připomínat; zvláště v současné době, která poskytuje nadbytek živné půdy pro šíření sociálních problémů. Je třeba si to připomínat, neboť kde není budoucnost tam není ani hřích.... (3,5*)(24.6.2012)

  • Vodnářka
    ****

    Syrově depresivní drama, z kterého zamrazí, ovšem které jako jeden z mála filmů poslední doby působí uvěřitelně a drsná atmosféra industriálního města baví vizuálně i příběhem. Stereotypní dny šedivého nádraží, špinavých vlaků a nuda stále stejných lidí žijících v okolí, jimž prostředí nenabízí lepší zábavu než trávu, alkohol, sex, automaty a jeden soubor nadšených cvičenek. Tahle chladná frustrace se s nesnesytelnou jednoduchostí zaryje pod nehty, ovšem z filmového hlediska možná mile zahřeje na duši.(1.7.2012)

  • Marigold
    ***

    Nevím, proč by sociální drama mělo být něco mezi knihou Job a Zjevením sv. Jana v bezbožných industriálních kulisách... Paradoxně nevyhlíží osudy hrdinů Poupat o nic tragičtěji, když namísto vnímavé vnitřní charakteristiky na ně tvůrce uvaluje další a další příkoří, nechává je vegetovat v hnusném světě bez naděje a jejich vztahy redukuje na více méně negativní společenské interakce. Spíš než autentickou sociální výpověď o krizi a okraji tu máme velkolepé divadlo zmaru a zhrzených nadějí, které místo katarze obsahuje přešlechtěný scenáristický twist -- domyšleno do důsledku ten ale neříká nic ani o postavách, ani o světě, ani o (téměř absentujících) morálních hodnotách. Nevzniklo tak ani dílo syrových kvalit Fish Tanku, ani stylizovaný obraz "drsné jemnosti" osudu rozměru Adamových jablek, ale ani přesvědčivě vygradovaná sociální výpověď o všední naději v beznaději jako ve Štěstí... vznikl vypravěčsky a režijně poměrně kultivovaný film, kterému škodí manýristická snaha zapůsobit a vyobrazit svět co nejšedivějšími barvami. Paradoxně tak zanikají odstíny, které dělají z konstruktu živou tkáň. Myslím, že vinou toho uniká i produktivní reflexe normalizační "špíny za nehty", o které píše Matty. Poupata ustrnula spíše u spartakiádního povrchu zásadních nešvarů a zvrhlých sociálních rituálů, než aby nabídla detailní analýzu toho, co je na životě v "neo-normalizaci" tak osudové. Ale i za těch několik zdařilých scén a solidních hereckých výkonů nutno hodnotit jako český nadprůměr a Jiráského připsat na nepočetný seznam českých nadějí.(15.12.2011)

  • Adam Bernau
    **

    Matty, cit.: "Ženy se chovají jako kurvy, muži jako kreténi a zástupci obou pohlaví činí zásadně rozhodnutí, kterými ubližují nejen sobě, ale také druhým." V nemocnici v bezvědomí leží zmrzlý anděl a za této situace se odehrávají nekonečně tragédské příběhy filmu, vrcholícího pak dobrovolnou reprízou spartakiádních Poupat. Čili myšleno to bylo dobře, to nemohu říct. Do toho některé opravdu hezké záběry (a třeba raní objevení toho zmrzlého anděla!). Dílo srovnatelné s o rok mladšími Slámovými Čtyřmi slunci - s tím rozdílem, že Sláma asi ví, co chce, umí to (i ta kamera je úplně jiný level) a výsledný celek je ve svém sdělení hodnověrný, skutečně zajímavý a přesahující. Poupata jsou sice stavěna z velmi solidních základních stavebních prvků situací, postav, i jejich hereckého ztvárnění, díky čemuž mají co říci k sociální realitě dneška, přesto jako celek nejsou schopna ani základní věrohodnosti, natož jakékoli s prominutím "nadstavby", čehož příčina se mi zdá tkvět v tom, že tvůrčí koncepci zde supluje pouhá metoda stálého stupňování zmaru a "zajímavě tragicky osudového" prolnutí - toto autor sleduje a nic jiného nemaje, nemoha si též asi odepřít žádnou příležitost k žalostně efektním (a lehce moralizujícím, ale to by bylo v pořádku) zauzlováním postav a jejich interakcí, vytváří paskvil, jehož závěr musí být divákovi prostě už zcela lhostejný. Možná je to celé jednodušší: komentář Morien (1hv., 6.4. 2012) dostatečně zodpovídá veškeré moje nechápavé otázky, jak ke všem těm WTF, tak k výslednému tvaru. Naproti tomu Mattyho výklad (postnormalizační základní postoj a jeho důsledky) mi sice připadá příliš fantastický, ale "Poupata", tudíž musí být vzat vážně - a skutečně se mi to jeví jako jediná možnost, jak tento film obhájit: pro postavy je prostě typický němý předpoklad, že problémy, které působí, se nějak samy vyřeší - s tímto vědomím bych možná měl zvážit přehodnocení, ale to bych se musel na Jiráského opus podívat znovu a to po mně nemůžete chtít. Nad tři by to stejně nešlo.(23.1.2014)

  • - Scenárista a režisér Zdeněk Jiráský debutuje v celovečerním hraném filmu sociálním dramatem ze současnosti Poupata, za jehož scénář získal hlavní cenu ve scenáristické soutěži Nadace RWE a Barrandov Studio v roce 2008. (POMO)

  • - Film získal roku 2012 Stříbrného Huga na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu v kategorii filmů začínajících režisérů. (JoranProvenzano)

  • - V sexuální scéně na wc, ve které figuruje herec činoherního studia z Ústí nad Labem Jiří Maryško, je na zdi společně s piktogramem dámského přirození nápis „DEMAGO“, název divadelního projektu, jehož je Maryško autorem a protagonistou. (markyzgero)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace