47 Ronin
47 roninov
47 Ronin
47 Ronin
47 Ronin
Režie:
Carl RinschKamera:
John MathiesonHudba:
Ilan EshkeriHrají:
Keanu Reeves, Hirojuki Sanada, Tadanobu Asano, Kó Šibasaki, Rinko Kikuči, Džin Akaniši, Togo Igawa, Cary-Hiroyuki Tagawa, Neil Fingleton (více)VOD (6)
Obsahy(1)
Rónin je samuraj, který ztratil svého pána a tím i svou čest, a jeho postavení na společenském žebříčku středověkého Japonska tomu odpovídá. Ještě mnohem níž však stojí lidé smíšené rasy, mezi něž patří i nalezenec Kai (Keanu Reeves), zčásti Brit, zčásti Japonec. Díky svým mimořádným schopnostem je vzat na milost skupinou bývalých samurajů, jejichž pán se stal obětí spiknutí, které připravili zákeřný Lord Kira a čarodějka Mizuki. Róninové chtějí Lorda Kiru porazit za každou cenu, jenže trumfy rozhodně nejsou na jejich straně. Dokud nezískají Kaie. I tak ale bude cesta za spravedlivou odplatou trnitá a jen málokdo z nich po ní dojde až do konce, který navíc může mít v souladu s japonskými tradicemi velmi trpkou příchuť. (Cinemart)
(více)Recenze (875)
Neo a jeho parta samurajů nesamurajů vyráží na cestu za pomstou v krutě popcornem vyhoněné amerikanizované verzi japonské legendy. Problémový snímek to sice schytal kde mohl, nicméně já bych to neviděl až tak černě. O tom, že by Chris Měl dostat lopatou po hlavě aby se mu rozsvítilo jsem se vyjadřoval už v případě šestého Rychle a zběsile. Pominu-li naprosto nelogické díry ve scénáři a jeho hloupost a odfláknutost, dostává se k nám do distribuce průměrné (s přivřenýma očima lehoulice nad průměr) fantasy, které se tváří jako že znásilňování japonské kultury a legend je docela zábava. Výprava je solidní, kamera taky a Ilan Eshkeri k tomá hudebně rozhodně co zajímavého říct, takže nakonec proč ne. [55%] ()
SPOILERY ~ Původních 47 Róninů, ty novější ani ty o dalších 16 let mladší jsem neviděl. Nicméně tyhle japonské eposy nevadí a rád se sem tam na nějaký postarší japonský (vlastně jakýkoliv asijský) klidně mrknu. A tak když se začalo mluvit o nových 47 Róninech, celkem jsem se těšil. Nadšení sice trochu opadlo, když se u projektu objevilo jméno Keanu "Neo" & "Že bych se zrovna herecky přetrhával a ty moje filmy byly nějaký trháky, to teda zrovna ne" Reevese, ale kluk mohl překvapit. A pak se objevil první trailer a veškerá očekávání šla k šípku (BTW, u šípku už musí být celkem narváno, co?). 47 Róninů křížených s Fantasy... Nicméně volba první návštěvy kina roku 2014 padla na japonský epos. ~ On ten začátek ještě nebyl tak špatný. Prostředí i kostýmy vypadaly pěkně, ale člověk by prostě očekával, že Japonci ve starověkém Japonsku, na Japonském dvoře a japonském venkově mezi sebou budou mluvit JAPONSKY! Ta angličtina během celého filmu, kde jsou všichni šikmoocí, krom jednoho tatara, byla nevhodná. Ale i to ještě budiž. Amíci jedou natáčet film z japonské mytologie/historie s Japonci na japonském uzemí, kde všichni Japonci, démoni i jacísi holandští námořníci mluví anglicky. Nesporná fakta jsou ovšem dvě: Prvním je fakt, že film je místy dost zbytečný, nezajímavý a nudný, včetně toho, že je nesmyslný. Za druhé: Keanova role je tam asi fakt omylem. On tam vlastně ani nehraje, ani nemluví, jen má jakoby "hlavní roli", ale naprosto zbytečnou. Za třetí: To Fantasy si skutečně mohli odpustit, protože je jednak trapné a druhak by všechno líp vyznělo, kdyby čarodějnice byla prostě lidová šamanka, bylinkářka, zaříkávačka, která by pro ostatní byla čarodějnice, ale neměla by magické schopnosti.Bitka s drakem byla OMG, finální seppuku sice dávalo v jakonské tradici smysl, ale ne ve filmu... Tady prostě bylo tak značně do očí bijící, že nějakého blba napadlo vzít mytologický/historický epos o 47 Róninech a spatlat ho s naprosto jiným fanatsy filmem, přičemž ani jeden s tím druhým neměl nic společného, ale vůbec. Krom efektů to vypadalo fakt pěkně a mohl z toho být skutečně pěkný a koukatelný film. Ale jen z jednoho z těch dvou filmů. ~ PS: Ty závěrečné věty o legendě 47 Róninů a jejich odkazu do dnešní doby, přičemž film o nich vlastně ani pořádně nebyl, bylo smutných a samotnou legendu až pošlapávajících. Těch 47 malých, ale odvážných hrdinů, pokud kdy skutečně existovali, během každého promítání tohoto filmu ve svých mělkých hrobech doslova rotuje. ~ PPS: Tahle věc má přiznaný rozpočet (bez marketingu) $175 milionů. Nevypadal zdaleka ani na polovinu. ()
Já čekala vážný samurajský velkofilm a ona to nakonec byla taková příjemná fantasy pohádka. S dokonale přímočarým příběhem, plném jednorozměrně hodných a zlých postav, sem tam nějaké té bitky a několika nadpřirozených potvůrek. Keanu Reeves mi sice v první polovině připadal už trochu starý na ubohého sirotka, pokorně snášejícího všechny křivdy a ústrky (navíc zamilovaného do mladé knížecí dcery), ale pak se pochlapil, nabyl sebevědomí a s jeho protáhlou ostře řezanou tváří i obvyklým pokerovým výrazem, jsem mu toho (skoro)samuraje věřila o hodně víc než takovému Tomu Cruisovi. Celkově mi tam u některých scén chyběl větší tah na bránu, ale jinak docela dobrý. 70% ()
S nevalnými očekáváními plytké akční fantasy "slátaniny" jsem šel do kina na 47 Róninů. A musím přiznat, že mě letošní Reevesova druhá účast v asijském filmu mile překvapila. Příběh, ač založen na skutečné legendě, je sice takovou hollywoodskou pohádkou, ale na druhou stranu - proč ne. Japonskou mytologii mám rád a víc podobných filmů by mi nevadilo. Co mě ale na tomto filmu dostalo, bylo audiovizuální zpracování. Sice se může na první pohled zdát, že se jedná o jakousi mozaiku záběrů a nápadů z Posledního Samuraje, Harryho Pottera, či Pána Prstenů, tak jako celek to působí moc hezky - japonská krajina je nádherná a celkem povedené CGI ji rozhodně nedělá ostudu. Choreografie bojových scén také nebylo špatná a Keanu se po "Man of Tai-chi" opět vyřádil. Sečteno-podtrženo, 47 Róninů je takovou pohádkou pro dospělé, morálně silnou a vizuálně opojnou. Dávám lepší 3*. ()
Skvělé exotické vizuály, výborný vhled do japonské kultury, ale film byl o ničem. Partička samurajčíků běhá sem a tam, za bedlivého dohledu gigasoch Budhů a v podstatě je vám to celý šumák. Začátek ušel, prostřední část k uzívání nudná, konec trochu zachránila celkem povedená akce, kdy i na toho draka z traileru konečně dojde. A jsem rád, že takhle mohutný blockbuster nekončí nějakým cliffhangerem k nalákání na pokračování nebo nějaký spin-off. Reeves tady nemá vlastně co hrát, protože během filmu pronese asi tak dvacet vět a to je všechno. Veškeré herectví tady táhne Sanada (kterého si pamatuju z nedávno nakoukané série Helix od SyFy) a pak ještě výborná Kikuči, která svoji čarodějnici ztvárnila hezky zle. Už se mi dlouho nestalo, abych se u filmu otráveně koukal na hodinky, jak ještě dlouho. Blbé to znamení podprůměrnosti... 45% ()
A šťastně se zasebevraždili a zazvonil konec a japonské pohádky je konec...Hezké fantasy a hezké japonské holky. Pokud je to prastará legenda se země vycházejícího slunce, čekejte amíci odplatu. ()
47 Róninů mi připomíná jiný film z nedávné doby. Je jim World War Z. Jak jsem k tomu došel? Oba filmy byli díky různým problémům již před uvedením do kin vhozeny do škatulky "špatné". Oba mají v obsazení silnou osobnost. A oba nedopadli zase tak špatně. Možná až překvapivě dobře. Dobrá, dobrá. V případě 47R to není taková sláva, ale průser tedy v žádném případě. Film sráží dolů alespoň u mě pár věcí. První je do očí bijící, ne vlastně do xichtu mečem řezající nepřítomnost krve. Kolik záběrů kvůli tomu vypadá tak nějak zvláštně? Poměrně hodně. Nikde jinde jsem neviděl, že by absence červené tekutiny tolik chyběla. Jako další věc mě vadilo, já tomu říkám: "portovací syndrom" Hrdinové nám po mapě putují s takovou rychlostí, že nevíte kde vám vlastně co stojí. A poslední pro mne mínus. Všechno to šlo tak nějak hladce. Kde je sakra napětí jestli to Keanu a jeho banda zvládnou? Ale pojďme i chválit. Dívá se na to pěkně. Od okolní přírody,přes krásné okolí a uvěřitelné prostředí až po poměrně pěkné souboje. Keanu není tak výrazný, ale to je v dobrém slova smyslu dobře. Vážně věříte, že je jeden z davu. Důležitější, ale jeden z davu. Takže nakonec... mě se to líbilo. Být tam krev a být to trochu výpravnější dám i víc. Takto jsem na 70ti. ()
Vesměs jde o zajímavé historické fantasy z opravdu lukrativního prostředí středověkého Japonska, to já rád. Ač přímočarý děj, má film co nabídnout a i když se objeví i né úplně dobré scény, jde o slušný film. Choreografie soubojů je povedená, Reeves si jede svůj vysoký standard, Sanada zase k samurajským filmům sedne jak prdel na hrnec, bez něj si takový film ani nedokážu představit. Člověka ale až zaráží, kam se přesně ztratily ty desítky, ba stovky milionů dolarů. Připomíná mi to v tomhle ohledu Van Helsinga. Jsou to hodně slabé 4 hvězdičky. ()
Příjemná pohádka o Japonsku po americku (takže se musí brát samozřejmě hodně s rezervou), ale jinak poučně propagující klasické pohádkové motivy a morální ponaučení. Úplně malé děti bych na to asi nevzal, přecijen jsou přítomny masakry, nicméně všechny jsou provedeny decentně a střízlivě. Velmi příjemné překvapení po očekávání tuctové kraviny. ()
Možná tomu filmu trošku přidávám, ale překvapením je, že není vůbec špatný. Scénář je sice klasický a klišoidní a nejspíš i plný znásilňování japonské historie i mytologie, režie je až překvapivě tuctová a množství dotáček je znát, ale původní příběh je natolik silný, že mu to nepodřezává větev sakury pod nohama. Herci jsou super a konec je překvapivě výborný a silný. 70 % ()
Ale ano, tento film se mi líbil zejména po vizuální stránce a pokud to beru jako pohádku pro dospělé, v podstatě nemám výhrad :-) ()
Smrteľný uvádzací prológ ma svojou vážnosťou trochu vykoľajil a pár minút som to tvorcom chcel veriť. Taký návrat ku kontroverzným 80-tym rokom (aj z hľadiska žánru a formy). Lenže prišlo vytriezvenie a Roninovia : scenáristicky, bitkami a kapacitou intelektu bezpečne šľapú v 2*-kových vodách. Postrádajú mystiku, dotyk kúziel, štipku invencie atď. O to viac mrzí solídne naštelovaný vizuál s ohromnou monumentálnou hudbou, ale to je akoby Arnoldovi v Pláne úteku (2013) dali guľomet do cely ako nástroj väčšieho diváckeho nadšenia – t.j. nepodstatný a nič neriešiaci doplnok. Mimochodom včera som videl slávny Excalibur a aj keď by sa v ňom dali hľadať chyby (z času na čas niektorými dialógmi a rozťahanosťou), celkovo je niekde úplne inde (nejednoznačnosťou, prostredím, temnosťou príbehu). 47 Roninov je taká sladká epická freska pre béčkové publikum so slušnými trikmi, ale nikam sa neposúva. ()
Kvalitně zpracovaná, velmi nenáročná fantasy, která parádně ilustruje stav současné hollywoodské velekultury. Čistokrevná žlutokožná báchorka nám zkrátka musí být vyprávěna skrze bílého hrdinu. Protože v Hollywoodu zkrátka nemůže vzniknout asijské drama, jehož hlavním představitelem by byl asiat. A tak se Keanu táhne příběhem jak smrádek za somrákem, jenom proto, "aby tam byl" a aby se s ním průměrný američan mohl identifikovat. Že by ale předvedl něco zásadního nebo snad oslňoval hereckým výkonem, to se zrovna říct nedá. Pravým hlavním hrdinou je totiž sympaťák Hirojuki Sanada coby ronin Oiši. Příjemná, sympatická postava, která kdyby nemusela pořád zakopávat o Reevese motajícího se mu pod nohy, dopadl by výsledek nejmíň o třídu líp. ()
Pro mě hezká pohádka se samuraji, tajemnem, démony, s katanami, s nadpřirozenem a s příběhem tak akorát, vcelku se slušným obsazením a i dvouhodinová stopáž docela rychle utekla. Není to sice výkvět kinematografie, ale já jsem si to užil... Hajime Keanu a jde se na to! ()
Ten chlap fakt nestárne, Neo se tam prohání jako čmouha, stopáž je vcelku rozvleklá, ale na to že ten film měl prý tunu dotáček to takovej průser není. Trošku jsem nechápal ten vývoj postav, těch 47 frajerů je pospolu za celý film asi 20 vtěřin, jinak všichni chcípaj nebo přicházej zase noví, kdo se v tom má vyznat :) Ale je to taková fajn blbůstka, napodruhé bych to asi nedal... a nebo nějakej director's cut. Co mě zklamalo vcelku dost je to, že ten celopotetovanej týpek je tam asi 5 vteřin... a že ten stříbrnej samuraj skončí takhle blbě... a že je ta Miko taková pinda... a že to celé dává asi takový smysl jako výroční sraz Komunistické strany Čech a Moravy... no nic, 3* ()
Bez chuti a bez zápachu. Nie je to taký prúser, ako sa vám každý bude snažiť nahovoriť (myslené po filmovej stránke, po tej finančnej samozrejme áno), je to celkom akceptovateľne zrežírované a zo scenára som tiež nehádzal tyčky (aj keď pár tučných prešľapov sa nájde, hlavne teda nevysvetliteľné prežitie hrdinov po krvavej pasci, do ktorej padli), ale je to strašne bez výrazu a bez zapamätania hodných scén. Veľmi mi to pripomínalo posledného Wolverina, a rozhodne nie iba tým, že sa oba filmy zaoberajú japonskou tematikou. Apropó, Japonci. Viem si dokonale predstaviť, aká pecka to mohla byť v ich podaní. Krvavá, vášnivá, epická. Pokojne aj s rovnakým hereckým obsadením, beztak je tu chudák Hiroyuki Sanada za hlavného hrdinu, ktorému Keanu "kamenná tvár" Reeves iba prihráva. Už sa ale stalo a miesto plnokrvnej japonskej žranice tu máme riedku americkú polievočku, v ktorej viac než s katanami zápasia Japonci s anglickou výslovnosťou. ()
Přistát takto zajímavé téma do klína schopnějšímu režisérovi, mohlo 47 róninů lehce nahradit Posledního samuraje na postu nejlepšího americko-japonského blockbusteru. Takto sice námět nápaditě kombinuje zjednodušenou japonskou historii a tradice s atraktivním fantasy do té správně šmrncovní atmosféry nadčasové legendy, ale celé to postrádá jakýkoli náboj, který by dokázal vytrhnout od znuděného sledování krásných obrázků (což překvapivě to platí i o akčních scénách). Na vše se totiž strašně dobře kouká, v čemž nebrání ani otřesné, ale svým způsobem autentické herecké výkony, jenže bez špetky zábavy to z průměru nevykope ani ten Shang'Tsung. ()
47 Róninů aspiruje na nejvýraznějšího kandidáta na rozšířený režisérský sestřih. Kinoverze má zajímavý příběh, nepáře se prakticky s žádným vysvětlováním (škoda toho, hodinka navrch by určitě prospěla) a jede si přímočaře a nekompromisně za tím svým. Film má skvělou výpravu, parádní efekty, výbornou choreografii akčních scén. Nechybí mu humor, fantasy kombinovaná s historickou akcí, disponuje povedeným obsazením a celkově prostě baví. Keanu Neo Reeves je opět vyvolený, tentokráte ve feudální číně a i když si film nekrade pro sebe, rozhodně je výraznou postavou. Samurajská kombinace s Pánem prstenů/Avatarem funguje prostě na výbornou, a i když je divné, že postavy mluví anglicky s asijským přízvukem, a i když by si film zasloužil větší ratingovou odvážnost, prostě se snímku nedá odepřít, že baví a nenudí ani chvilku. 47 Róninů má zajímavý nápad a spoustu kladů, ale také několik záporů, které půjdou snadno odstranit režisérským sestřihem... pak může film aspirovat i na jednu z nejlepších fantasy roku! Takhle jsou to "jen" slabší 4* ()
Fantasy verze dávné japonské legendy, která je vcelku povedená, až an tři důležité věci: 1) Vykreslení charakterů je nepovedené, 2) Angličtina mě vážně srala, 3) Film měl mít o hodinu víc, aby se právě charaktery mohli rozvinout a film nebyl tak zbytečně zkratkovitý. ()
Související novinky
47 róninů se dočká cyberpunkového pokračování
Přáli jste si vidět pokračování jednoho z největších propadáků roku 2013? Pak máte štěstí, akční fantasy 47 róninů se totiž dočká sequelu, a ne jen tak nějakého. Dvojka se bude odehrávat 300 let v… (více)
Keanu Reeves jako drsný ruský kmotr?
Nějak se mu ten comeback nedaří. Jeho režijní debut Man of Tai Chi moc slávy ani peněz nepobral a obludně předražená samurajská fantasy 47 Ronin (rozpočet údajně přesáhl 200 milionů dolarů) vypadá na… (více)
Samurajský velkofilm 47 Ronin – možný propadák?
Zdá se, že si studio Universal nákladnou akční fantasy 47 Ronin pověsilo na krk obrovský balvan. Film Carla Erika Rinche s Keanu Reevesem v hlavní roli měl mít původně premiéru letos v listopadu.… (více)
Keanu Reeves jako zlý kungfista
O projektu Man Of Tai Chi jste už u nás četli. Keanu Reeves si pro svůj režijní debut vybral klasické téma: příběh o mladíkovi, kterého jeho bojové schopnosti přivedou do světa „úžasných možností a… (více)
V roku 2013 zažila japonská, resp. ázijská tematika v hollywoodskych blockbusteroch svoju renesanciu. Najprv sa v Pacific Rim (3,5*) pri Hong Kongu mlátili obrovskí roboti s japonskými kaiju monštrami pod dohľadom del Tora, neskôr balil Wolverine (3*) v Tokiu miestne krásky mafiánov pod voyeurským dohľadom Mangolda, až sa v závere roka prišlo pomstiť aj 47 roninov na čele s debutujúcim Carlom Rinschom. Na 47 Ronin je oproti predošlým dvom menovaným v prvom rade prekvapivé, že sa aspoň z časti vymyká zabehnutým štandardnom hollywoodskej tvorby a napodiv v ňom hrá práve japonská kultúra významnú úlohu. Je v ňom totiž zapracovaných plno samurajských myšlienok. Možno bude pre Európana, tobôž Američana ťažšie pochopiteľný, pretože vsádza na tradičné japonské motívy ako oddanosť svojmu pánovi, čestnosť boja, kódex cti, hrdé sebaobetovanie za spáchané činy a pod., avšak ani v jednom momentne nepôsobí prehnane pateticky alebo samuúčelne, práve naopak. Samotný príbeh má hlavu a pätu. Tieto myšlienky sa pomerne šikovne podarilo zapracovať do deja a predať aj „bežnému“ divákovi. Ako vierohodnú historickú kapitolu film nie je možné brať ani omylom (preto pôsobí záverečný titulkový epilóg dosť nepatrične, až trápne), ale je vidieť, že základnú myšlienku si film ctí. Samozrejme, niekoľkomiliónová hollywoodska prednáška z japonskej histórie by sa producentom nevyplatila a tak sa podobne ako všetky novodobé Snehulienky alebo Červené Čiapočky a iné devy, japonská legenda variuje do epickej fantasy ságy. Pridané fantasy postavy (drak, monštrá) sú však užívané pomerne striedmo a napodiv vo filme nijako nerušia, tak ako sa to javilo v traileru (k samotnému traileru však trocha neskôr). Rozmanité, magické prostredia sa striedajú každú chvíľu (veľkolepý palác, jaskyňa starých mníchov, tajomný les atď.), vyniknú aj nádherne pestrofarebné kostými a celkový vizuálny pôžitok je famózny. Rinsch má výrazné estetické cítenie a zosúladením farieb s obrazom, vďaka veľmi slušnej a prehľadnej kamere, sa môže pokojne rovnať aj s inými vizuálnymi majstrami ako napríklad Tarsem Singh. Samotný trailer však lákal na akciou nabité fantasy, a strihači by si v tomto prípade od producentov zaslúžili pochvalu, že sa im zo 47 Ronin podarilo zostrihať takto veľkolepý trailer. Od samotných divákov by si zaslúžili tak akurát jednu po papuli, pretože takéto zámerne klamanie, aj keď to nie je prvý, ani posledný krát, som už dlho nevidel. Faktom totiž je, že 47 Roninov vyplňujú prevažne dialógové scény v impozantných exteriéroch, ktoré sú len výnimočne doplnené o krátku akčnú scénu. To by síce vo všeobecnosti nebol najmenší problém, keby sa počas rozhovorov riešilo niečo podstatné. Samotné dialógy nepôsobia ani v prinajmenšom hlúpo, ale omieľajú po celý čas jedno a to isté. Zo začiatku je zaujímavé počúvať udatné reči japonských bojovníkov, ale keď sa ani po hodine o ničom nehovorí a len dookola omieľa to samé bez výrazného posunu v deji, tak už to je otrava. Postavy totiž nie sú výrazne zaujímavé. Keanu Reeves síce nepôsobí ako „jediný biely medzi samými žltými“ ako päsť na oko tak ako som čakal a jeho rola utláčaného miešanca dokonca budí aj sympatie, ale po celý čas je zrejmé, že jeho postava tu je nadbytočná, len preto aby film nebol plný len Japoncov a mohol sa predať do celé sveta, a keby jeho Kai neexistoval vôbec by to film nezasiahlo. S tým súvisí aj dosť zbytočná dejová odbočka s riešením jeho tajomnej minulosti, ktorá nikam nevedie, nie je poriadne rozpracovaná a dohromady sa o jeho postave ani nič nedozvieme. Ostatných hrdinov by tam podľa názvu malo byť ešte ďalších štyridsaťšesť, ale do popredia sa dostávajú maximálne dvaja a namiesto toho vyniknú viac záporáci. Čo je však rozumné riešenie, nakoľko plnohodnotných štyridsaťsedem postáv by žiaden film neuniesol a Rinko Kikuchi v úlohe záporáckej čarodejnice je dostatočne pútavý charakter, aby sa jej film venoval viac ako každého roninovi zvlášť. Dokonca sa práve v súvislosti s Rinko dá odpustiť aj pár logických chýb – je to fantasy, takže sa v rámci filmu nikto nepozastavuje nad tým, že sa na japonskom dvore veselo čaruje, aj keď táto nevšímavosť vedľajších postáv je niekedy až do očí bijúca. Ani tak sa však tie nadrozmerné dve hodiny nepodarilo plnohodnotne využiť. Samotný úvod v paláci je až nadmieru dlhý, vlečie sa a pokiaľ nepočítam povinný akčný úvod v lese s akousi CGI obludou, tak prvých 50! minút sa vo filme dohromady nič nestane (a aj ak stane, tak na to stačilo 10 minút). Z tejto letargie vytrhne len občasná akcia, ktorá však vyplňuje minimum stopáže. Súboje sú síce zvládnuté solídne, ale ubehnú po 2 minútach. Občas sú celkom svižné, napríklad záverečné dobíjanie hradu, ale chýba im akýkoľvek nápad alebo aspoň ozvláštnenie. Navyše prídu zvyčajne priveľmi neskoro, keď už je divák otupený predošlými zdĺhavými minútami a tak výsledný pôžitok z filmu ani nijako nevylepšujú. Nejde si pri nich nevšimnúť absenciu akejkoľvek krvi. Síce budem v ďalšom komentári opakovať, že nepotrebujem v každom filme vidieť explicitné súboje (napríklad séria X-Men si s tým vie výborne poradiť), ale v 47 Ronin pôsobia niektoré scény trochu nepatrične, keď sa v nich usekávajú hlavy ako plastovým figurínam bez kvapky červenej. Čo zároveň núti strihačov do násilných strihových zásahov, len aby film splnil rating PG-13. Carl Rinsch po výbornom krátkometrážnom snímku The Gift dostal svoju prvú vysoko rozpočtovú zákazku, samotnou réžiou toho výrazne nepokazil a oceňujem hlavne jeho cit pre vizuál, ale nedá sa neubrániť dojmu, že keby podobný obludný rozpočet (200 mil.) dostal do rúk iný, skúsenejší režisér mohlo to dopadnúť o dosť lepšie. Na Rinscha nie je síce možné zvaliť jednoznačne vinu a aj na jeho ďalší projekt budem zvedavý, ale pravdou je, že pomerne pútavú látku nedokázal pretaviť do obzvlášť záživného filmu. Zrežíroval len pomerne rutinný, zo štandardov nijako nevybočujúci priemer, ktorý sa líši oproti konkurencii akurát zasadením na japonskej mytológie, a to je dosť málo. 47 Ronin tak nie je vyslovene zlý film, od toho má popravde veľmi ďaleko. Len je veľmi obyčajný, chýba mu spád a potrebná dynamika. Skončil niekde na pol cesty medzi klasickým veľkolepým hollywoodskym blockbusterom a občas otrocky a hlavne zbytočne vernou historickou prednáškou z Japonska ozvláštnenou miestami o fantasy prvky. A je otázne, či to je chýba režiséra alebo neustálych konfliktov s producentmi, ktoré sprevádzali natáčanie. Film totiž vyzerá presne podľa toho, či ho točil sám režisér alebo mu do toho zasahovalo štúdio, ktoré chcelo mať ďalší „Lord-of-the-Rings-wannabe“ hit. A od toho sa úmerne navršoval aj ten premrštený rozpočet, kedy bolo už dávno jasné, že 47 Ronin prepadákom bude. Otázkou len bolo ako veľkým. Vo výsledku to však divákovi môže byť jedno, pretože ten do toho neinvestoval ani cent a finálny produkt uzrel svetlo sveta v takej podobe ako uzrel. Snaží sa zavďačiť úplne každému, deťom, divákov bažiacim po ďalšej veľkolepej fantasy akcii, samotným Japoncom, zarytým japanofilom, historikom, aj tým čo hľadajú romantiku, drámu. Výsledok je napokon ten, že plnohodnotne neuspokojí ani jednu skupinu. Keanu Reeves môže byť sympaťák aký chce a ako dlhoročný budhista si opäť vybral látku, ktorá mu je blízka (a to môžeme byť radi, že to nedopadlo tak strašne ako v Man of Tai Chi), ale jeho účasť filmu nič neprináša. Vznikla len jedna celkom sympatická rozprávočka, resp. skôr uspávanka na dobrú noc, ktorá síce poslúži ako neškodná jednohubka a ani nijako neurazí, ale kvôli jej sterilnosti sa k nej vracať už nebudete. A tak ako už naznačuje názov udeľujem 47 zo 100 roninov, čiže CELKOVO: 2,5* (5/10), ale kvôli mojej už niekoľkoročnej oddanosti k japonskej kultúre zaokrúhlim bez výčitiek smerom nahor! PS: a to, že Japonci hovoria po celý čas anglicky je od niektorých užívateľoch úplne zbytočná výčitka. Deje sa to v každom filme a je potrebné prijať fakt, že niekoľko stámiliónové americké produkcie nikdy nebudú točené v inej reči ako v angličtine (tak ako by ani Slováci/Češi neivestovali milióny len na to, aby natočili film kompletne v maďarčine). V tom prípade by muselo byť 47 Roninov na 99% otitulkovaných a v kinách by prepadlo ešte viac. Tu ide jednoducho o biznis. Kto chce počuť japončinu, ten nech si pustí japonských roninov zo 60. rokoch. Tí pojednávajú o danej udalosti v rámci reálnych možností. Ja, práve naopak, v tomto prípade musím všetkých japonských hercov pochváliť, že ich angličtina neznie ako ang'R'ičtina, ale rozprávajú viac ako slušne, zrozumiteľne, bez výrazne silného prízvuku. () (méně) (více)