Gottland

[Týždeň slovenského filmu 2014] Pôsobivá prehliadka rozmanitých štýlov a progresívnych formálnych postupov členov súčasnej generácie absolventov FAMU predostiera osobitý pohľad na moderné české dejiny._____Núka sa zrovnanie s konkurenčným Slovensko 2.0, ale kostrbatá štruktúra nášho domáceho "filmu" s chabým pomerom troch výborných a jednej priemernej na šesť otrasných poviedok sa pred týmto projektom krčí v kúte a nervózne si hryzie nechty. Nehovoriac o tézovitosti, sebaľútosti, egocentrizme a amatérizme, s ktorým doň prispeli aj poniektorí renomovaní autori._____Čím bolo uplynulé storočie pre český národ tak príznačné? Aké hybné sily, politické manévre, aféry, kauzy, priemyselné a kultúrne oblasti, osobnosti a inštitúcie ho formovali? Čo sa nám pri spomienke na „Gottland“ vynorí? Mariusz Szczygieł vo svojej knihe ponúkol pohľad zvonka, skupina režisérov zaviedla svoju sondu dovnútra. Ťažiskové témy jednotlivých segmentov korešpondujú so zvoleným prístupom, organizáciou obrazu a zvuku i cieleným prelínaním fikcie a reality._____História žije pokrokom. Úvodný príspevok Lukáša Kokeša je do istej miery politicky orientovaný, no i tak zostáva najlepším. Z neustáleho pohybu kamery opisujúcej kruh vystupuje simulácia neustáleho pohybu baťovského kruhového pásu. Neskôr sa mení v bežiaci pás modernej automobilovej výroby. Digitálne prepájané obrazy budiace dojem jediného záberu bez strihu presne imitujú ideu, ktorej je segment podriadený. Industriálna atmosféra, splošťovanie perspektívy mestskej zástavby a inzerovanie slovných hesiel sú vynikajúce. 90%_____História žije aférami. Petr Hátle je spoznateľný okamžite pre svoju záľubu v klasickej hudbe. Portrét Lídy Baarové zaznamenáva jej posledné stretnutie s Otakarom Vávrou po niekoľkých desaťročiach. Zinscenovanie hercami sa plynulo obmieňa s autentickým zvukovým záznamom rozhovoru dvoch významných postáv československého filmu, poetickými detailmi z Ohnivého léta a zábermi nedotknutej prírody symbolizujúcej večnú mladosť a krásu. Pomer s Goebbelsom je len bolestnou spomienkou, avšak túto škvrnu na povesti už zmazať nemožno. 80%_____História žije tajomstvami. Viera Čákanyová predstavuje spisovateľa a kolaboranta ŠtB Eduarda Kirchbergera veľmi ambivalentne a mnohoznačne. Rotoskopickou animáciou poriadené rozhovory s oboma Kirchbergovými dcérami inzerujú dva odlišné názory. Milujúci zodpovedný otec, čestný človek alebo prospechár a zbabelec? Autorka pracuje v ostatných animovaných pasážach i s ideou predstavenia Kirchberga prostredníctvom jeho premietnutia do čiastočne autobiografickej postavy letca z jeho románu. Humorný apaticky prednášaný monológ, apatický životný štýl, apatické riešenie situácie. Bol taký i v skutočnosti? Kvôli nevalnému estetickému zážitku z animácie románových častí však mierne uberám. 70%_____História žije politickými symbolmi. Rozálie Kohoutová veľmi šikovne pracuje s dokumentárnou, hranou a technikou stop-motion animovanou rovinou. Sleduje motivácie a vzťah ľudí k stavbe Stalinovej sochy, absurdnosť ekonomiky systému, ktorý ju vzápätí nechá zničiť a jeho nahrádzanie modernejšími a ideologicky prijateľnejšími obdobami. V tomto prípade niet príliš čo dodávať, segment je do detailu prepracovaný a postráda výrazne slabšie miesta. 80%_____História žije senzáciami. Záverečný príspevok Kláry Tasovskej je trochu sklamaním. Naproti predchádzajúcim segmentom mu chýba väčšia porcia osobitosti (v tomto smere ide skôr o formálne bezpríznakovú poviedku, čo niekoľko efektne spomalených záberov nemení) a prvok, ktorý by ho vytrhol z miernej „bulvárnosti“. Snaha celú udalosť uzavrieť ako rozhodnutie učinené vzhľadom na stav spoločnosti mi pri spätnej reflexii faktov o Adamcovej minulosti príde uponáhľané a zavádzajúce. I tak stále ľahký nadpriemer, prostý školáckych chýb. 60%_____Miesenie štylistických prostriedkov dokumentárneho, hraného a animovaného filmu s dostatočným priestorom na rozvinutie myšlienok ukazuje sľubnú cestu, ktorou by sa vetva českej kinematografie pôsobiacej ako alternatíva k hlavnému prúdu mohla uberať. Z druhej strany dobre funguje ako oboznámenie s výraznými menami mladej generácie, ktorí sa zabehávajú a v blízkej budúcnosti s nimi treba výrazne počítať. A z tej tretej je samotný koncept celého filmu pomerne ustálený a dostatočne odôvodnený, v dôsledku čoho o kúsok navyšujem aritmetický priemer hodnotení samostatných poviedok. 80% (22.04.2015) (méně) (více)

"Ty vole, furt čumíš na píčoviny, pojď se taky trochu vzdělat, bude to prdel, uvidíš". Tak zněla památná věta mých přátel, když mě vytáhli na povídkové animované drama z českých luhů a hájů. Jakožto člověk učenlivý jsem souhlasil, neboť míra vyinhalované marihuany byla moc vysoká na to, abych zůstal sám v baru a infantilně se chichotal tomu vtipnému rozštěpu vedle sedícího školáka. Avšak jak můžete pozorně vydedukovat z mého hodnocení, nedopadlo to úplně podle mých představ. Jsem zkrátka příliš náročný divák. Ono je umění zajímavou myšlenku nejen zplodit, ale i uchopit ji správnou formou tak, aby jako celek adekvátně zaujala. Předveďme si to na názorném příkladu. Vaše drahá polovička; ztepilá křehká bytost, která je pro vás vším. Sdílíte s ní intimní citlivé záležitosti, bezednou vzájemnou lásku, ale i drobné, všední radosti a strasti. Jste spříznění, respektujete se, umíte si porozumět jako kamarádi, milovat se jako milenci, podporovat se jako nejlepší přátelé. I přesto všechno však může dojít k určitým nechtěným, ba až roztomilým omylům, které si v danou chvíli prostě neuvědomí. Představme si, že se právě vrátila od kadeřníka, na kterého se celý týden těšila, bohužel její nový účes není přesně tím, co by její přirozenou půvabnost podtrhovalo. Zkrátka se úplně nestrefila a je pak na vás, abyste ji šibalsky popostrčili a dali jí najevo, že tato volba nebyla příliš moudrá. Nyní záleží na souboru slov, které k pomyslné kritice zvolíte. Myšlenku máme, je nevinná, dobře myšlená, s informační hodnotou, takže je potřeba zvolit akceptovatelnou formu sdělení. Čeština je jazyk ohebný a skýtá mnoho zapeklitých slovíček, proto se formy od sebe mohou lišit vskutku diametrálně. Dejme si pár příkladů, jak ji můžeme vyjádřit: Jako intelektuál - Drahá, flagrantní asymetrie tvých konečků systematicky degradovala symplifikovanou impozantnost vycizelované konstrukce účesu, čímž bych rád apeloval na inkonzistentní soudržnost historických paralel oscilujících v tendenčním prostoru plytkých paradigmat. Mno nevím. Jako zdegenerovaný puberťák - Bejby, je ukrutně kůl mít swáž a bejt trendy, šak si óvsm cuchta a každej vobšoust ti čekuje dudáky, páč je vždycky úpe vyndáš, štýlo jak bič, tywe ale tady ten hustej hair není úpe hepy volba, voe, měla by sis převlíct imič, abys byla zase ňamózní hustovětev, iksdé. Jako Hrabě von Schnitzeldorf - Ach, velevážená paní, jistě mi nebudete mít za zlé, když vás ve vší počestnosti oslovím. Neboť ačkoliv jste zevnějšku okázalého, jsa bázlivý šenkýř, pln citů zušlechtěných výchovou, musím, nedbaje pokynů své citlivé duše, ostýchavě povzdechnouti nad nelíbivostí vaší kštice šlechetné. Ach, velevážená paní, odpusťte tóninu kritiky mé, kterážto přespříliš nevlídná jest. Jako Jirka z masny - Hele kotě, to není úplně dobrý, to není úplně dobrý. Kdo ti to zas dělal? Že to byla Maruš? Vždyť ta nána pitomá nerozezná pořádně ani šampon od koncidi... konsidy... kondicériu... kon... kurva, je prostě totálně vymaštěná, dyť to říkám furt. No to je fuk, koupilas ty lahváče? Jako nerozhodný agresor - No to si děláš prdel, že já ti jednu vrazím... ne, promiň, nevím co to do mě vjelo... vlastně vím, kurevskej vztek, podívej se na sebe... omlouvám se, už zase, jsi moc pěkná... pěkná kráva to ti povím... zlato, nekoukej tak na mě, já za to nemůžu... fakt nemůžu za to, že vypadáš jak hnusná špína... achjo, nevím, co se to se mnou děje... Jako náboženský fanatik - I sesílám satana z hlubokých pekel, nechť upálí na hranici tebe i tvé nepočaté děti, hříšnice odporná. Jako vietnamský prodejce - Šluší paní šluší, móč pjekné. Vy pšikoupit tyto šupel tenišky ža čičapade a vy být naplostá klálovna kláši. Jiště šlevím, šamošejmě, ža dvětě není čo žešit. Jako běžný Čech - Ty vole, Marie, vypadáš jak piča... Tak vidíte, jedna myšlenka, mnoho úchopů. Autoři této slátaniny s vysokým potenciálem zvolili formu otřesnou a to se jim vymstilo na mém ohodnocení. Dobře vám tak, vy kurvy! Ech, chtěl jsem říct, vy ctění provozovatelé nejstaršího řemesla na světě. (19.08.2014) (méně) (více)