• Tosim
    ***

    Gottland, aneb vítězství formy nad obsahem. Škoda, že studenti nepřistoupili ke knize komplexněji, škoda, že za poslední dva roky byl už potřetí zpracován příběh Lídy Baarové, škoda, že si netroufli na Karla. Szczygiel líčí Kirchbergerův příběh téměř jako thriller chameleona, tady nás ubíjí dlouhé animované pasáže, zatímco příběh nejméně známého Zdeňka Adamce byl tak fádní. Kniha představuje mnoho třecích ploch, tady se tyto o sebe jen občas otřou - když herečka říká, že jí o padesátých letech nikdo neřekl, nebo když dcery konfrontují Fabianovu povahu a sebe navzájem. Škoda produkce ve vagóně a následného ticha po pěšině, ani na stránkách ČT jsem se nedočetl třeba nic o Radovanu Síbrtovi, autorovi pro mě potencionálně nejzajímavější (hrané) povídky o Janu Procházkovi. Proč vlastně?(1.9.2016)

  • NinadeL
    *

    Amatérismus kam se podíváš. Jedna nesmyslnější povídka za druhou. Pokud ty výrobky FAMU vypadají stále takhle, tak by neměly opouštět tu slavnou budovu. Jedna perla za všechny - pokud se pokouším realizovat cosi, co nazvu Panenství Lídy Baarové a operuju s její spoluprací s Vávrou, rozhodně nepoužívám ukázky z jediného filmu, který je Čápův a Krškův. #freshfilmfest(19.9.2014)

  • Marthos
    *

    Neumětelsky koncipovaná mozaika lidských příběhů zůstává bohužel více dílem amatérským, než umělecky vyzrálým. V jednotlivých epizodách převládá bezradnost, naivita, absurdita, faleš... Důkaz, že ani velká jména a slavní tvůrci neznamenají úspěch. Pod horkou pokličkou se obvykle skrývá jen prázdný hrnec.(19.9.2014)

  • troufalka
    ****

    Různorodá směsice. Líbilo se mi Panenství Lídy Baarové. Baťovský dokument 86400 (Baťa) byl hodně školometský s nudnou kamerou. Od mladého člověka bych čekala více svěží invence. Letící kůň Viery Čákanyové byl osobitý, působivé zpracování. Tato mladá režisérka mne zaujala už v povídkovém Slovensko 2.0. Miláček národa zajímavý, uchopení tématu se mi líbilo. Zdeněk od Kláry Tasovské je na pomezí reportáže a dokumentu, ale kvalitně provedený. Celkově převládá lehký nadprůměr, navyšuji hodnocení.(16.7.2016)

  • RedAK
    **

    "Ty vole, furt čumíš na píčoviny, pojď se taky trochu vzdělat, bude to prdel, uvidíš". Tak zněla památná věta mých přátel, když mě vytáhli na povídkové animované drama z českých luhů a hájů. Jakožto člověk učenlivý jsem souhlasil, neboť míra vyinhalované marihuany byla moc vysoká na to, abych zůstal sám v baru a infantilně se chichotal tomu vtipnému rozštěpu vedle sedícího školáka. Avšak jak můžete pozorně vydedukovat z mého hodnocení, nedopadlo to úplně podle mých představ. Jsem zkrátka příliš náročný divák. Ono je umění zajímavou myšlenku nejen zplodit, ale i uchopit ji správnou formou tak, aby jako celek adekvátně zaujala. Předveďme si to na názorném příkladu. Vaše drahá polovička; ztepilá křehká bytost, která je pro vás vším. Sdílíte s ní intimní citlivé záležitosti, bezednou vzájemnou lásku, ale i drobné, všední radosti a strasti. Jste spříznění, respektujete se, umíte si porozumět jako kamarádi, milovat se jako milenci, podporovat se jako nejlepší přátelé. I přesto všechno však může dojít k určitým nechtěným, ba až roztomilým omylům, které si v danou chvíli prostě neuvědomí. Představme si, že se právě vrátila od kadeřníka, na kterého se celý týden těšila, bohužel její nový účes není přesně tím, co by její přirozenou půvabnost podtrhovalo. Zkrátka se úplně nestrefila a je pak na vás, abyste ji šibalsky popostrčili a dali jí najevo, že tato volba nebyla příliš moudrá. Nyní záleží na souboru slov, které k pomyslné kritice zvolíte. Myšlenku máme, je nevinná, dobře myšlená, s informační hodnotou, takže je potřeba zvolit akceptovatelnou formu sdělení. Čeština je jazyk ohebný a skýtá mnoho zapeklitých slovíček, proto se formy od sebe mohou lišit vskutku diametrálně. Dejme si pár příkladů, jak ji můžeme vyjádřit: Jako intelektuál - Drahá, flagrantní asymetrie tvých konečků systematicky degradovala symplifikovanou impozantnost vycizelované konstrukce účesu, čímž bych rád apeloval na inkonzistentní soudržnost historických paralel oscilujících v tendenčním prostoru plytkých paradigmat. Mno nevím. Jako zdegenerovaný puberťák - Bejby, je ukrutně kůl mít swáž a bejt trendy, šak si óvsm cuchta a každej vobšoust ti čekuje dudáky, páč je vždycky úpe vyndáš, štýlo jak bič, tywe ale tady ten hustej hair není úpe hepy volba, voe, měla by sis převlíct imič, abys byla zase ňamózní hustovětev, iksdé. Jako Hrabě von Schnitzeldorf - Ach, velevážená paní, jistě mi nebudete mít za zlé, když vás ve vší počestnosti oslovím. Neboť ačkoliv jste zevnějšku okázalého, jsa bázlivý šenkýř, pln citů zušlechtěných výchovou, musím, nedbaje pokynů své citlivé duše, ostýchavě povzdechnouti nad nelíbivostí vaší kštice šlechetné. Ach, velevážená paní, odpusťte tóninu kritiky mé, kterážto přespříliš nevlídná jest. Jako Jirka z masny - Hele kotě, to není úplně dobrý, to není úplně dobrý. Kdo ti to zas dělal? Že to byla Maruš? Vždyť ta nána pitomá nerozezná pořádně ani šampon od koncidi... konsidy... kondicériu... kon... kurva, je prostě totálně vymaštěná, dyť to říkám furt. No to je fuk, koupilas ty lahváče? Jako nerozhodný agresor - No to si děláš prdel, že já ti jednu vrazím... ne, promiň, nevím co to do mě vjelo... vlastně vím, kurevskej vztek, podívej se na sebe... omlouvám se, už zase, jsi moc pěkná... pěkná kráva to ti povím... zlato, nekoukej tak na mě, já za to nemůžu... fakt nemůžu za to, že vypadáš jak hnusná špína... achjo, nevím, co se to se mnou děje... Jako náboženský fanatik - I sesílám satana z hlubokých pekel, nechť upálí na hranici tebe i tvé nepočaté děti, hříšnice odporná. Jako vietnamský prodejce - Šluší paní šluší, móč pjekné. Vy pšikoupit tyto šupel tenišky ža čičapade a vy být naplostá klálovna kláši. Jiště šlevím, šamošejmě, ža dvětě není čo žešit. Jako běžný Čech - Ty vole, Marie, vypadáš jak piča... Tak vidíte, jedna myšlenka, mnoho úchopů. Autoři této slátaniny s vysokým potenciálem zvolili formu otřesnou a to se jim vymstilo na mém ohodnocení. Dobře vám tak, vy kurvy! Ech, chtěl jsem říct, vy ctění provozovatelé nejstaršího řemesla na světě.(19.8.2014)

  • - Film byl promítán na zvláštních místech. V Praze na Nákladovém nádraží Žižkov, v Brně v továrně Vlněna, ve Zlíně v prostoru bývalých Baťových závodů a v Ústí nad Labem v kině Hraničář. (morgos)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace