Danny Rose z Broadwaye

Tentoraz nebudem písať o konkrétnom filme, skôr o myšlienkach po jeho skončení. Kedysi som mal allenovky rád, no teraz s výnimkou "Hollywood endingu" - vtipnej sebakritike vlastných neurotických obžerstiev a "Všetko, čo ste chceli vedieť o sexe (ale báli ste sa opýtať)" – humorným poviedkam na spôsob Monty Pythona - mi väčšina ostatných pripadá až zúfale rovnakých. Nemyslím dej, hercov, či prostredie . Naopak, plodný režisér a scenárista ich vcelku variabilne vkladá do režisérsky slušných kúskov založených na šľahoch slovného humoru, vzťahového podpichnutia, či nostalgického roznežnenia. Skôr ide o celkový pocit z videného: drvivá väčšina všetkých tých obratne vymyslených dialógov a hlášiek mi ostane v pamäti tak deň, dva. Trvalejšie si zapamätám len trieštivú zmes rozpadajúcich sa a novo utváraných vzťahov s množstvom ohybných slov a so zmierlivo frustrujúcim ukončením, so smiešnym, neprakticko-roztomilým intelektuálom v hlavnej úlohe, často stíhaným neuveriteľnou smolou, hypochondriou alebo neurotickou poruchou. Veru, až s odstupom času doceňujem slová Timothy Learyho, ktorý o Woody Allenovi napísal (parafrázujem), že celá jeho tvorba je len odrazom zacyklenej egoisticko-neurotickej fázy životného cyklu, venujúcej sa výhradne svojim problémom, neprinášajúcej veľa objavných a nových myšlienok a v podstate povrchnej a plytkej. Môj rezultát však tak ostrý nie je: Slušná zábava. Na jedno pozretie. (24.04.2007)

S tímto snímkem mám stejný problém, jako u Woodyho předešlého filmu Zelig a proto dávám stejné hodnocení. Na Woodyho je takové nijaké, ale něco mi říká, že tomuto snímku dám ještě jednu možnost. Jak jsem napsal, jako u Zeliga, 60 %. (15.09.2012)

Na první pohled možná nenápadný, ovšem na druhý, třetí, čtvrtý až bůhvíkolikátý další velice příjemný, ne-li výborný příspěvek do filmografie Woodyho Allena. Trochu překvapivě (tedy alespoň pro mě) tentokrát před kamerou nehrál prim sám Allen, nýbrž spíše úžasná Mia Farrow v poloze, v jaké na ni nejsem zvyklý. Neznamená to ale, že by Allen prchající před italskými mordýři vybavenými pistolí a sekerou nebyl kouzelný. Škoda jen, že jsme neviděli toho "Clarkova tučňáka na kolečkových bruslích v převleku za rabína". Nebo alespoň jednonohého stepaře. (11.02.2014)

Poprvé jsem byla dost na rozpacích (snad to bylo jen mou otupělostí). Podruhé už jsem si zvykla na netypickou vizáž Mii Farrow a pochytila více Woodyho žertíků. No, žertíků... Řekněme si to na rovinu - válela jsem se po zemi. Jako vždy napsáno a natočeno s obrovským nadhledem a doplněno hudbou, která má náboj. Výborné dialogy a tak dále (kdo zná Allena, umí si to představit). (01.06.2006)

Z úcty aj k starším dobrým a kvalitným woodyovkám dávam ****. Príbeh má hrdinu, ktorého nezahrá nik iný tak dobre ako sám autor, scenár je napísaný s veľkou dávkou nadhľadu a humoru a všetko je to vlastne strašne sympatické a dobre to odsýpa. (18.05.2007)

Velmi příjemný a pohodový film Woodyho Allena. Opět inteligentní zábava, jen to tentokrát není taková komedie až nadoraz, ale spíše civilnější snímek. Dobré vtipy tu však nechybí, stejně jako svérázné postavičky a Woody v hlavní "ukecané" roli. (23.04.2007)

Standardní, klasický Woody Allen, jen se mi zde zdál být o poznání méně vtipný a trošku mi vadilo i to neustálé přerušování příběhu povídáním u stolu. (14.12.2014)

V některých momentech je to výborné, ale jako celek mě to neoslovilo, strašně jsem se u toho nudil, a měl jsem velký problém vůbec vnímat ten děj a soustředit se na něj. Neorientoval jsem se v postavách, nechápal jsem jejich motivace, neměl jsem k nim žádný vztah a v podstatě už po naběhnutí závěrečných titulků nevím, o co tam vlastně šlo - navíc asi jsem vůbec nepochopil tu finální pointu. Nesedla mi ani ta forma příběhu v příběhu, kterou si Allen zopakoval o 20 let později ve filmu Melinda a Melinda, kdy je celý film retrospektivně odvyprávěn svědkem tehdejších událostí, který to celé líčí jako anekdotu partě přátel sedících spolu v restauraci - nedovedu si prostě představit, že by někdo v restauraci vydržel tak dlouho nechat někoho mluvit, ta představa mi přijde zcela absurdní. Takže ačkoli mě vyloženě okouzlila ta černobílá kamera a lokace (celý film je velmi neokázalou reklamou na New York a při jeho sledování jsem si připadal lehce světácky), osobně to bohužel řadím k těm Allenovým filmům, které šly mimo mě. Btw. když zde člověk navíc vidí mladou Miu Farrow, nemůže se ubránit myšlenkám na to, jak smutně se její vztah s Allenem později vyvinul, což mi asi opět bránilo se nějak víc do toho filmu ponořit. (14.12.2021)

Tentokráte jsme skončili každý na jiné polokouli. Černobílý vizuál Woodymu nesvědčí, neumí využít jeho potenciál. Humor ve snímku použitý by se s úspěchem začlenil do nějaké druhořadé estrády, ale ne do Allenovského filmu. (08.07.2021)

Jeden z tých slabších Allenov, čo ale stále znamená nadpriemerný film. A jeden z najkrajších Woodyho koncov, tentokrát o priateľstve. Cynické, príjemné. Allen. (23.12.2012)

Počiatočná nálož slov pôsobila chaoticky a zmätene, vrcholom bola návšteva u nervóznej Tiny. Chvíľu trvá, kým divák pochopí, o čom film bude, on sa neskôr stále viac a viac dostáva do klasickejších koľají love story. Nápad je však výborný, trochu zbytočné mi pripadalo orámovanie príbehu. Allen by niekedy mohol byť v istých situáciách vtipnejší, niekedy poteší nečakaným detailom. Väčšina jeho filmov asi bude lepšie fungovať, ak si pred alebo po nich prečítate scenár, zapamätať si všetky bonmoty je nemožné. Možno nie tak brilantné, ako som očakával a ako sme zvyknutí, ale podstatný je pre mňa záverečný "good feeling." (29.06.2015)

Vtipná historka ze života jednoho allenovsky neurotického divadelního manažera. Tentokrát, více než je u Allena typické, je to ovšem komedie pouze pro mistrovy fanoušky. (10.05.2007)

Nějak těm starším Farrowovským Wooďákům nemůžu přijít na chuť, a příběh promotéra z Broad Waye není výjimkou. Výhodou je, že MF tady celou dobu nosí brýle, docela jí to sluší a poznáte ji natuty až na konci. Ostatní postavy kromě postaršího italského Carusa a jeho dobrých písniček nestojí za zmínku. Pěkná angličtina s kadenci samopalu. (03.04.2016)

Poněkud toporný svět varietních komiků, kterému paradoxně chybí vtip, tentokrát neoživoval jen Allen sám, ale nezvykle i Mia Farrow, snad pro ty tmavé brýle, které ji změnily v naprosto jinou ženu... Podruhé vynechám, což mi však nezabrání těšit se na každý další mistrův film, a tu si uvědomuji, že tuto výsadu mohou prozatím užívat pouze dva tvůrci z celé "biosféry" :-) (10.09.2013)

Rozhodně milý film, který v člověku bude rezonovat ještě dlouho po shlédnutí. Woody je v něm přesně takový, jakého ho známe z jiných filmů, což může někomu vadit a někoho jiného to třeba zase potěší. Odlišná je ovšem jeho role, neboť v tomhle filmu kupodivu nejde příliš o eros, nýbrž spíše o agapé. Celkový dojem: 80% (09.07.2015)

Mne koniec filmu nepripadal tak silný, ako píšu niektorí. Skutočný, to hej, ale skôr v Allenovom svete. A ten už asi moc dobre poznám, aby ma ešte vedela prekvapiť romantika, v ktorej zohráva úlohu on sám ako herec. To je vždy také nepravdepodobné, že žena s nohami dlhými ako Woodyho súkromná bibliotéka, si začne práve s ním. Ale humor! Tým si on predsa môže získať každého, aj mňa a aj v tomto prípade. (10.03.2016)

Allen opustil komiku a natočil poměrně smutné drama. nepochybuji, že tam ta komika a vtipy jsou, přesto mi to přišlo hlavně smutné. Hodně mě překvapila pro mě zatím naprosto netradiční a netypická Mia Farrow. (28.01.2016)

Jedno z príjemných obzretí na dobu kabaretových hviezd. Danny Rose ako Woody Allen stále verný svojim neurotickým výstrelkom. Veľmi krásna Mia Farrow a atmosféra časov dávno minulých. Páčilo sa mi to. Možno nie tak ako iné Allenové vzťahovky, ale predsa len to malo akúsi gradáciu. Od mafiánov, skrze stratené existencie až po tak kľúčový beh za dievčaťom. Všetci sme tam boli a kto nie tak sa tam skôr či neskôr dostane. Woody vždy robil filmy o ľuďoch, ktorý sa nebáli snívať a pritom vybočovali zo spoločnosti. Boli to intelektuáli z jasným pohľadom na svet a zároveň emotívne rozrušený a neistý. Danny Rose možno nie je dokonalé dielo, ale nesie v sebe to najkrajšie možné posolstvo. Ďalší z malých veľkých filmov Woody Allena. (20.12.2013)

"Člověk by se měl cítit provinile, já se třeba cítím provinile celý život, a to jsem nic neudělal." "A věříš v Boha?" "Ne, ale cítím se kvůli tomu provinile." Brilantní dialogy, pro který Woodyho tak miluju, navíc tenhle filmu působí trošku jinak, je z něj cítit závan čiré lidskosti. Ale pro mě osobně by ideální konec byl v momentě, kdy Woody alias Danny odmítne Miu Farrow a ta smutně odchází. Danny se pak tváří bolestivě, v té chvíli je tam ale cítit dar za tu oběť-pocit smířlivého prozření. Alespoň tak to na mě působilo, ale jen do chvíle, kdy Woody vybíhá na ulici za Miou. To už je podbízení divákům, který chtěj sladký konce. Jenže lidi se bojej ukončování vztahů (patřím mezi ně), pocit, že budou sami je nutí stále rozehrávat dramata zvaná láska, aniž by byla ta pravá láska skutečně přítomná. A asi proto je tenhle závěr přijímán jako jeden z nejromantičtějších ve Woodyho tvorbě. Nemůžu s tím souhlasit, Mia tady představuje ženskou, která neví co chce, mění partnery podle nálady a ve skutečnosti by brzo zametla i s Dannym. Oproti Manhattanu, kde je Woodyho útěk za svoji láskou opodstatněný logikou předešlého děje. Ale vem to čert, celkově je to moc příjemný dílko - 85%. Nebýt zmíněného konce, tak jednoznačných 100! (05.02.2008)

Je to poměrně klasický Allen, jen nijak nevyčnívá ani nezpracovává (pro mě) zajímavé téma. Dvě věci se mi líbily: 1. způsob vyprávění, kdy je vlastně vše, co se dozvídáme o Dannym, jen součástí vzpomínání několika komiků v restauraci; v tom je možná celý Dannyho problém, protože nám nepředstavuje nic víc než jen "hospodskou" histroku (která jako taková nemá potenciál utáhnout film); 2. část s hitchcockokovským "nepravým mužem", tedy záměna identit a prchání před mafiány v tomto duchu; bohužel jak se rychle rozjede, tak i rychle skončí. (08.01.2016)