Inherent Vice

PTA OMG! Zhulenecký film-noir velmi originálně přenesený ze 30. do 60. let minulého století. Hippiesácký Phil Marlowe hraje ve Strach a hnus v Los Angeles. Ono to dává smysl, podobná doba, jen alkoholové opojení nahradil drogový rauš, Amerika, dryáčnický kapitalismus, propojení politiky a organizovaného zločinu, mafie, korupce zůstaly stejné... A i to vymezení se proti (špatně nastavenému) systému. Naoko satira, v podstatě je to ale hodně vážný demýtizační film o romantizované éře hippies, odlehčený postmoderní formou a všemi myslitelnými mimikry. Tenhle film bych si asi potřeboval přečíst jako knihu, abych ho docenil na 100 procent... (20.02.2015)

Na muj vkus je to prilis zhulene. Potencial tam je, protoze 70's atmosfera a hudba funguji, spousta hercu i ten scenar neni uplne blbej, ale zbytecne se to snazi byt wannabe sokujici a vtipne, kdyby se k celemu projektu pristoupilo seriozneji, mohlo z toho byt kvalitni retro. Je to nekde mezi 2 a 3*, ale jdu na 2, protoze kdyz se to vezme kolem a kolem, je to vlastne pomerne dost velka nuda. 4/10 (10.05.2015)

Předně chci říct, že s P. T. Andersonem nemáme moc dobré vztahy, přesto jsem se uvolila dát mu, hlavně kvůli Joaquinu Phoenixovi, ještě šanci. A tak jsem si musela projít prapodivnou hippie neo-noirovkou, s permanentně zhuleným Philem Marlowem - vzezřením napůl zvíře, napůl člověk - který svou roli pojal jako exhibiční představení... ono to jinak snad ani nešlo. První hodinka baví, trochu zmatek ve jménech a osobách, ale pak jakoby do sebe všechno začalo humorně zapadat i přes dojem, že si Anderson dělá s divákem naprosto co chce... nu, a jemu se to dokonce líbí - možná i díky atmosférické směsce hudby, možná díky čistě náhodné podobnosti zápletky z "Rozpuštěného a vypuštěného", ale čeho je moc, toho je příliš a tak se děj druhé poloviny zdá delší, než ve skutečnosti je a dosavadní zábava se může začít poněkud zajídat... Za mě ať si napříště P. T. Anderson točí jen pro domácí promítání, protože na tohle mu sere Zlatej tesák. (27.03.2015)

"To je ale hipík nenasyta. Všechno to vyluxoval." Copak o to, nos soukromého očka Doca Sportella umí vdechnout cokoli omamného, ale copak si to dával pan režisér se štábem a s herci? Typuji LSD a necítím se být daleko od pravdy. Já jsem však nebyl pod vlivem ničeho, takže jsem ten příběh spolehlivě nepochopil a vlastně si ani nejsem jistý, jestli tam nějaký byl, ale pár drobností mne pobavilo. Třeba zubař na trampolíně byl vynikající, všudypřítomný agent Harlingen měl taky své kouzlo, policejní spartakiádní čísla mne uváděla v němý úžas a nespornou jedničkou pro mne byl drsný polda a ještě k tomu prvotřídní podpantoflák Yetti. Toho si budu pamatovat dlouho. A taky ten zástup krásných slečen, které na mne pokukovaly ze všech míst, která vyfetovaný Sportello možná navštívil a možná taky ne. (20.12.2015)

Natočiť dvaapolhodinovú detektívku, kde nie je nikomu jasné, čo sa deje, najmä nie vyšetrovateľovi a tým pádom ani divákovi, je umenie. Napriek tomu som získal klamný dojem, že všetko zrejme do seba zapadá a že všetky scény sú zoradené za sebou presne tak, aby to čo najlepšie vyhovovalo príbehu. Atmosférou a dobou to možno pripomenie Boogie nights, ale Anderson sa aj tak ocitá na úplne novom území a výsledkom je jeho najkomplikovanejší a možno aj divácky najťažší film kariéry. Niet divu, že sa ho naši distribútori zľakli, ale práve v kine by to bol ten pravý vťahujúci zážitok. Pozor, keď sa zjaví nejaká herecká superstar, neznamená to, že jej postave dá scenár zrazu veľa priestoru, znamená to iba, že každý chce hrať vo filme P.T.A. (28.11.2016)