Mai wei

Mohl bych hledat a nacházet výrazy a slovní obraty, kterými bych jinými slovy vyjádřil totéž, co výstižně popsal ve svém vyčerpávajícím komentáři JFL, je to ale zbytečné, lepší bych nebyl. Podepisuji tedy jeho závěr. Mai wei je nesourodý kýč, kde brnkání na nacionální strunečku doplňuje smrtící dávka patosu a sentimentu. Korejská kinematografie mi k srdci nepřirostla a Kang jen zvýšil nedůvěru, kterou k ní chovám... Celkový dojem 25%. (05.06.2024)

Jihokorejský válečný epos se vším všudy. Na internetu jsem si našel, že se jedná o nejdražší jihokorejský film všech dob. Celkově film stál 24 milionů dolarů. A musím uznat, že to na tom je vidět. Je-Gyu-Kang mě již uchvátil svým předchozím válečným filmem Pouta války, a tak jsem Moji cestu prostě a jednoduše musel vidět také. Film je sice inspirován skutečným příběhem, ale soupeření dvou maratonců jak na trati, tak i ve válce je zde smyšlené. Ale vůbec mě to netrápilo. Dobová atmosféra je zachycena úžasně, kulisy se povedly na jedničku. Oba dva hlavní představitelé byli velmi sympatičtí a jejich výkony brilantní. Je neuvěřitelné, čím vším si musel projít opravdový Yang Kyoungjong, než se dostal zpátky domů. Největším filmovým lákadlem jsou bezesporu bitvy, které jsou zde opravdu šťavnaté a napumpovaný peněžní kapitál z nich číší v každém akčním momentu. V tomto ohledu se Moje cesta vyrovnává hollywoodským trhákům. Konec byl dojemný, na druhou stranu malinko přes čáru, ale hodil jsem to za hlavu. Očekával jsem daleko horší film, ale Moje cesta patří společně s Pouty války k tomu nejlepšímu, co jihokorejská kinematografie dokázala doposud stvořit. Za mě dávám 90 % (14.01.2017)

Co se s Kangem za sedm let od "Pout války" stalo? Ne že by před tím byl něco víc než ambiciózní řemeslník, ale jeho průlomové kasovní trháky "Swiri" a "Pouta války", alespoň držely pohromadě. "My Way" je ryzí nonsens, jenž kýč, patos a národní hrdinství dovádí až do roviny nechtěného campu. Možná je potíž jen v tom, že když Kanng točil "Pouta války", měl čerstvě nakoukané "Zachraňte vojína Ryna" a tentokrát jen vycházel ze svých tehdejších vzpomínek. Nebo se prostě jen v duchu druhého významu anglického názvu režisér vykašlal na hnidopišské historické či vojenské poradce a natočil to prostě podle sebe. Výsledek každopádně vypadá jako kdyby národní buditel spojil síly s pětiletým klučinou okouzleným modýlky vojenské techniky. Bojové sekvence postrádají jakoukoli prostorovou logiku, nemluvě o rešerši, jak opravdu vypadaly sovětské lágry, Atlantický val či Den D a svou netaktičností a bezkoncepční nepřehledností jsou až směšné. Celá story o Korejci, který prošel napříč druhou světovou od okupace Číny po Normandii, je jen pompézně znějící slogan. Ve skutečnosti prostě vyprávění přeskáče z Číny do Ruska a pak do Normandie, ale místo epické cesty se zaměřuje na hloupě schematické a hystericky přepjaté konflikty odehrávající se na jednom místě a moc neřeší cestu mezi nimi. Když k tomu přičteme celý jalový background s maratóncem, fakt, že se postavy chovají jak retardi (nejhůř dopadla Fan Bingbing), a nelítostnou agitku o morální výši Korejců, před níž má padnout na kolena Japonsko, představuje výsledek nesnesitelný blábol a doklad nesoudnosti režiséra, či v horším případě celého národa (pokud z téhle hrůzy bude hit). "My Way" si paradoxně k dobru může přičíst jen to, že odhaluje, jak máme obraz o bojištích druhé světové války zkreslený z filmů a jak je tento obraz nerealistický. Druhé pozoruhodné hledisko předjímá, že by z "My Way" nakonec mohl být hit; sice ne kvůli nějakým kvalitám, ale proto, že je to jediný film, kde Korejci najednou zažijí slast z toho, že hrdinové střílejí nejen bestiální Japonce, ale i nenáviděné Američany. PS: Definitivní tečkou za tímto mastodontem kýče je finální song, který nazpíval Andrea Bocelli! Na druhou stranu jeho alespoň omlouvá, že film neviděl. (12.02.2012)

Od režiséra filmu Putá vojny asi každý čakal niečo výnimočné. Príbeh, výprava, nasadenie, davové a vojnové scény sú miestami úchvatné, ale medzi dvoma hlavnými postavami z nejakého dôvodu nefungovalo to puto a iskrenie, ktoré tento spletitý príbeh potreboval. Paradoxne viem na tomto filme vymenovať viac chýb ako kladov. Prehrávanie hercov, prestrelený emočný náboj takmer v každej scéne, neustále niekto vrieska alebo plače, ale všetko korunoval, musím to jasne napísať - dojebaný strih...Režisér natočil skvelý materiál, excelentné bojové scény, ako napr. samovražedné útoky na ruské tanky, alebo celý pohľad na vylodenie v Normandii, ktoré je veľmi podobné tomu od Spielberga, ale z iného uhlu. Ak už mám natočený taký výnimočný materiál, nechám sa s nejakým pošahaným strihačom zavrieť v strižni a znehodnotím celý film?? Asi niet vo filme záberu dlhšieho ako 3 sekundy... Miestami je to naozaj chaos a aj to je možno dôvod, prečo postavy neprirastú divákovi k srdcu, aj keď by mali. Ťažko uveriť tejto ceste a zaujímalo by ma nakoľko je príbeh natočený podľa skutočných udalostí. Ako fanda žánru sa prikláňam k slabším štyrom, ale STRIHAČ BY MAL VISIEŤ V TOM RUSKOM LÁGRI SPOLU S HLAVNÝMI HRDINAMI, ALE OPAČNE... ZA VAJCA...70%. (24.02.2013)

Korejsky standardně velkolepý válečný snímek, kde nechybí velké přátelství, jehož sílu zkouší přetrhat 2.sv. válka. Film dokáže zaujmout velkolepými a naturalisticky ztvárněnými válečnými scénami, kterých je více než dost a navíc divák okusí všechny možné válečné fronty (od dob vojína Ryana se dokonce znovu podíváme na krvavé vylodění v Normandii) ale postavy nedokážou diváka zaujmout natolik (zvláště pokud se evropský divák nedokáže mezi asijskými tvářemi orientovat) aby jim dokázal držet palce, či snad dokonce prožívat jejich příběh. (23.10.2012)