Rozchod Nadera a Simin

Zpočátku jsem film vnímal jako svého druhu intimní setkání s cizí kulturou. Naštěstí nezůstalo jen při tom. Je to vynikající moralistní drama, a přestože kultura je v mnohém odlišná, nastolené otázky jsou naprosto univerzální. U íránského soudu to vypadá spíš jako u nás na úřadu práce, ale všechno podstatné je stejné. --- Rád bych u této příležitosti upozornil na uživatele Radko99. Všiml jsem si jej už vícekrát. Tento rozumbrada se rád vyjadřuje k společenským otázkám a jeho komentáře jsou vždy přesným mediánem postojů vyjadřovaných v našich médiích. Za právo na svůj názor je určitě ochoten se bít. Problém je v tom, že žádný vlastní názor nemá, jen papouškuje politicky korektní postoje. --- A tak i v tomto případě, když je konfrontován s dílem které jeho předsudkům moc neodpovídá, raději se diví, že film nebyl postižen vrchnostenským zákazem. On přece ví líp, jak to v Íránu chodí! --- Upozorňuji na něj, protože je představitelem lidského typu, který je velmi hojný. Všímejme si těchto zanícených debatérů, kteří slavně objevili hovno. I komentáře mnohých jiných uživatelů do filmu podsouvají jakýsi politický rozměr, protože jaksi nemohou uvěřit, že by ti lidé nebyli režimem utlačovaní. Ó ano, Simin chce emigrovat. To je ale jediný signál. Přísahám, že kdybych byl mladší a zdravější, emigroval bych z této hloupé země taky. Ostatně spousta mladých šikovných Čechů to dělá. Z tohohle faktu představu teroristického režimu neuplácáte. --- Íránská společnost je plná kontrastů a velmi turbulentní, rozvíjí se rychle a nerovnoměrně. Přitom je eticky hodně citlivá. V takové situaci nemůže neexistovat spousta nespokojených. Zasluhuje obdiv, že navzdory tomu Írán již přes třicet let zůstává autentickou demokracií. A mimochodem, ženy mají volební právo stejné jako muži. --- Dovolím si předpovědět, že objektivnější pohled na Írán najdeme až tehdy, až některý z našich arcinepřátel, čili Amerika nebo Izrael, rozfláká těm milým Íráncům nějaké perfektně mírové zařízení. (06.05.2014)

Pozor, Kramerová versus Kramer tohle rozhodně není. Pro tuzemského diváka není totiž jen o průběhu rodinné krize, starostech s nemohoucím otcem a nějaké náhlé nehodě. Nám přináší málo vídaný a velmi zajímavý pohled do muslimského světa, postavení tamních žen, tradic, víry a fanatickému přesvědčení. Filmaři odvedli dobrou práci. Až mi z toho všeho běhá mráz po zádech, ani nevím proč!!! (10.02.2012)

Polanského "Carnage", ale v oveľa väčšom! Veľmi silné sústo a zaslúžených 5/5, nazdar (31.05.2012)

Náhled do iránské skutečnosti se povedl. Rodinné vztahy jsou spletené, rodiče hledají tu správnou cestu k dítěti i ke starci, je tu i morální drama, ale proboha dvě hodiny? Některé nitky příběhu se zbytečně natahují a mě jako diváka začaly otravovat. A to je škoda, protože charaktery postav byly skvěle napsané, stejně jako kostra příběhu. (14.08.2012)

Silne autentický pohľad na sociálnu štruktúru Moslimskej spoločnosti. Od interakcií medzi ľuďmi až po nekompromisný súd to bolo nesmierne realistické ako zo sociologického tak aj psychologického hľadiska. Vyhrotenie psychicky náročných situácií, socio-ekonomické rozdiely, nie úplne pravdivé vypovedanie pred súdom, dualizmus a to všetko priamoúmerne zabalené do moslimskej kultúry. Táto snímka rozhodne stojí za pozornosť hoci rodinné drámy nepatria k mojim favorizovaným subžánrom, tento kúsok je rozhodne výnimočný. Miestami som mal taký ten úzkostlivý pocit ako pri snímke Hon . Samozrejme až také silné to nebolo ale na možnosti Iránskej kinematografie to asi lepšie dopadnúť nemohlo. (27.01.2015)

Měl jsem asi podle zdejších ohlasů příliš velká očekávání od tohoto filmu, a tak je jasné, že výsledný dojem bylo lehké zklamání. Přišlo mi, že dění chvílemi vázlo, jednu chvíli jsem se přistihl, že myslím na to, aby už byl konec. Pár momentů velmi silných, ale musím souhlasit s tím, co tu již píší jiní, totiž že kdyby byl příběh zasazený do jiné kultury, asi by zapadnul jako tuctové nízkonákladové drama. Stopáž poměrně dlouhá, na druhou šanci už to nevidím. Nakonec to není ani na čtyři hvězdy, takže pouze lepší tři. (16.03.2012)

(viděno 28. 1. 2012) Íránskou kinematografii mám ráda, jejich filmy jsou jiné a skvělé, proto jsem se i na Rozchod Nadera a Simin nesmírně těšila. Líbilo se mi, jak se z původního tématu o separaci dvou dospělých lidí nakonec vyklubalo skoro soudní drama, které nekriticky odhalovalo vztahy v rodině a mezi lidmi obecně. Uznávám, že to mělo náboj a svou charakteristickou podobu, že to bylo zajímavé, jiné, dobře napsané. Ovšem má očekávání byla asi přehnaná. Snímek ve mně nezanechal hlubší stopu, jako se to už jiným íránským filmům podařilo. Cením si ho, myslím, že vyhraje Oscara a naprosto chápu všechna ocenění, ale nedokázala jsem si ho užít natolik, abych měla potřebu vidět jej znovu. (04.04.2012)

Asi jsem divná a i když film určitě kladl otázky a nedával odpovědi a v některých místech byl opravdu mrazivý, tak mě hlavně trápila otázka k čemu je dobré na hlavě neustále nosit hadr. (12.10.2015)

Prototyp toho proč si dávám každý rok do svého festivalového itineráře aspon jednu íránskou zastávku. Jsou to totiž filmy dost odlišné od toho, co tu v 99% konzumujeme a přitom jsou ( skoro vždy ) skvělé, podnětné a dobře zahrané. Bez sázení na efektní akce přináší sám scénář řadu vypjatých míst a morálních dilemat, při nichž má člověk čas přemýšlet o tom, co by sám dělal na místě té které postavy. K tomu vlastně detektivní případ, nábožensko-sociální prvky, výborní herci a ten konec se mi z mý děravý hlavy taky jen tak nevykutálí. Díky a jen houšť! ( 46. KVIFF ) (10.07.2011)

ocenenia : Oscar 2012 - Najlepší zahraničný film (27.02.2012)

Drsné Iránské prostředí, vypointovaný příběh a skvělé dialogy nejen v "soudní síni". Společně s životním rozhodnutím mezi matkou a otcem dostáváme silné drama. Film je poměrně strhující a záběr od záběru se děj posouvá do finále. Těžkopádnost kamery je zde pro dobro věci a přidává na autentičnosti příběhu, který je konec konců napsán dle pravdivých událostí... Je krásné jednou za čas sondovat situaci v tak rozporuplné zemi, plné náboženských a morálních zásad. 75% 4* (16.05.2012)

"Rozchod" jsem již před pár lety viděla a pamatuji si, že se mi líbil - že to byl klasicky silný příběh, sice z Íránu, ale univerzálně srozumitelný. A že ukazoval světu i Araby jako docela normální a cítící lidi. Tedy, že to byl minimálně pro Evropany v tomto směru přímo záslužně naučný film. Nyní jsem se dívala alespoň na konec - který mě opět přesvědčil, jak moc je tento film výjimečný. Bezprostředně poté jsem ale ještě zhlédla o tomto snímku a jeho cestě za americkým Oscarem dokument - a pochopila jsem, že to byl naučný a důležitý film i pro samotné Íránce (mnozí spali dva dny na chodníku, aby mohli vidět premiéru), že tak realistický příběh tamní střední íránské třídy prý ještě nikdo nevylíčil, že Farhadí byl první. Pro sebe si to bohužel tedy překládám tak, že vše, co se ve filmu odehrávalo - nahozené otázky a dilemata - bylo spíš rebelství než samozřejmost. Farhadí také už od té doby žije raději ve Francii... (13.10.2015)

Určitě je zajímavé vidět, jaký je běžný život v islámských zemích, který je tu hodně dobře ztvárněn s klady i zápory. Připravte se na hodně intenzívní konverzačku s docela silným příběhem a dobře zahranou. Ale jinak to na mě to působilo jako hodně přeceňované dílo. Emočně mě to trochu míjelo a spíš jsem byl rád že žiju v morálně svobodnější zemi. Navíc mi film přišel trochu nevyrovnaný a konec mne zklamal. Pro jedenkrát stačilo a 3hvězdičky jsou akorát. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (06.05.2012)

Vyžívám se v dramatech, zvlášť v rodinných. Ještě víc mě láká tvorba, která pak nespadá zemí původu za oceán. Jenže tady jsem rozhodně zaujata nebyla. Název vede k tomu, že půjde o hodně realistické rodinné drama, které už jen z podstaty, odkud snímek je, bude šokovat. Nešokovalo teda vůbec, nemluvě o tom, že celý příběh vlastně ani není rodinným dramatem. Ústřední linie se táhne jiným směrem a já marně přemýšlím, proč se do toho vlastně Simin pletla a proč se film jmenuje "rozchod". Možná mi uniklo nějaké skryté poselství, ale film pro mě byl vlastně poměrně nezáživný na 120 minut. Co se snímku nedá upřít, je realistické pojetí íránské společnosti, které po vzoru jiných, co se o to snaží, se nesnaží ukázat jen to nejhorší, s maximem šátků v záběru a s osudy, které se jeví až neuvěřitelně. Stejně tak scénárista dobře pracoval. Ale bohužel, s takovým námětem tomu víc pomoct nemohl. (07.09.2012)

Už dlouho jsem takhle perfektně vystavené drama neviděl. Trochu jsem z toho obavy měl, ale chytlo mě to neskutečně. Žádné černobílé postavy, žádné citové vydírání, ale i přesto silný a dost realistický příběh s uvěřitelnými postavami a nejednou povedenou a silnou scénou. Navíc je to perfektně natočené (až mi to připomnělo styl Cristiho Puia), solidně zahrané a neustále se to někam posouvá, i když je děj poměrně jednoduchý, takže jsem se ani na minutu nenudil. A byly tu i nejmíň dva pro mě nečekané zvraty, což je jenom k dobru. Nic naplat, z toho co jsem zatím viděl tak Íránci v drtivé většině případů prostě umí. A ačkoli to asi nebyl záměr režiséra, i tak to ukazuje, jak je celý ten systém v Íránu šílený a na hlavu postavený, když žena musí půl hodiny po telefonu zjišťovat u nějakého duchovního, jestli vůbec smí umýt senilního osmdesátiletého chlapa který se právě pochcal... Ale hlavně ty postavy! Fakt, po Šarlatánovi, Havlovi a Krajině ve stínu jsem i pomalu přestával věřit, že ještě někdy narazím na film s tak perfektně uvěřitelně vykreslenými postavami, tak ještě že jsem si pustil Rozchod Nadera a Simin, který mi trochu vrátil víru, že i v moderní kinematografii (já vím, někdo by to označil už za strašně starý film, ačkoli je to teprve z roku 2011 (mám osobně takového kamaráda), ale snad chápete o čem píšu) se takové filmy ještě pořád točí. Sice ten název drobet mystifikuje, protože jak děj, tak většina filmu o tom rozchodu ani není, ale možná se to tak jmenuje jenom proto, aby to nic nespoilerovalo. Rozchod je hned v prvních minutách filmu. To, co následuje, bude pro vás překvapením, pokud si o tom nikde nebudete nic číst. A hodně se mi i líbilo to, jak to v závěru všechno vyvrcholilo + i to, že je vše uzavřeno, jen jeden děj končí otevřeně - ale právě k němu se ten otevřený konec hodí nejvíc. Vlastně jsem se ani nezmínil, jak je to celé skvěle napsané a že i dialogy mezi postavami působí přirozeně... Tomuhle filmu fakt mám málo co vytýkat a když už něco vůbec, tak jsou to takové malichernosti, že je možná ani nemá smysl sem psát. Skutečně mě takhle žádné drama už dlouho nenadchlo (když pominu V běhu času a to navíc není čisté drama). 5* (22.01.2021)

Neuvěřitelný scénář, který vyvolává silné emoce, ale především řadu otázek, jejichž zodpovězení je v současnosti klíčové. Rozchod Nadera a Simin je velmi stroze pojatý a velmi intimní snímek, který lze číst i jako obecné sdělení o lásce k bližním, neústupnosti, fanatismu... Hledat se dá řada věcí a řada se jich dá nalézt. Síla dramatu spočívá v tom, že otázky života a smrti jsou zde obráceny vzhůru nohama a že žádný z aktérů nevychází ze snímku bez viny. Pro evropského diváka je pak zajímavá i rovina konfrontace s islámskou mentalitou, a tato konfrontace nevyznívá pro Evropany příliš dobře. (03.04.2012)

Tak konečne som sa k tomuto filmu odhodlal, už som sa dlho dlho na neho aj chystal. Zaujímavý scenár, aj celý príbeh, hoci veľko slabinou bola mierna pasivita deju. Ale celý príbeh pôsobil vysoko reálne, lebo takto to proste v dnešnom svete chodí - a nielen v konzervatívnom Iráne, ale všade. Vinníci hľadajú vinníkov, a koniec koncom každý má na všetkom nejaký podiel viny. Práve táto myšlienka tu bola pekne vyjadrená a aj váženosť postavenia rodiny, kde však nepomohlo ani tá prehnaná ohľaduplnosť. Záver radšej nekomentujem, vlastne to sa asi ani nedá - každý nech si spraví úsudok sám. Napriek tomu veľmi dobrý film! (27.02.2013)

Tento film je o niečom inom ako som si myslel, že bude. Napriek tomu ma zaujal témou a spracovaním. Zaujímavé je hlavne to, že každú chvíľu držíte palce niekomu inému a situácia po tom ako vidíte ďalšie a ďalšie zábery je stále iná. Je to film plný zvratov a mení myšlienky diváka každým novým záberom. (06.05.2013)

Sledovat vyvoj iranskej kinematografie je pre mna asi tak zabavne, ako slnit sa na slnkom presytenej Cukotke. Nic viac, nez prazdna spolocenska konzervacia a tliachanie o medziludskych emociach. 46 % (17.12.2013)

Íránská kinematografie přispěla do mlýna solidním psychologickým peklíčkem. Lež vystavěna na lži jiné, konfrontace trestního práva s právem náboženským, konfrontace sunnitské a šiítské kultury (myslím). Našinec se pozastaví nad scénami, kde slovní přísaha na korán brání trestnímu ospravedlnění vlastního manžela... obdobná je pak situace, kdy je strach z božího postihu silnější, než strach existenční, strach z absolutního rodinného a společenského zavrhnutí. Tady ovšem všechen kulturní kontrast končí. Dále je příběh servírován v až podezřele evropském stylu. Zůstává otázkou nakolik pokřivenou optikou byl film nasnímán. (09.09.2013)