Sviňák

Nevyvážené převyprávění Welshovy další knihy má nevýhodu v průměrném režisérovi, který hlavně v druhé polovině ztrácí půdu pod nohama, ale zároveň má obrovské štěstí v obsazení McAvoye do role Robba. Parádní herecký koncert, který zakryje téměř všechny nedostatky. První půle je navíc tak neuvěřitelně nahláškovaná... Pracák je tamtudy, drahý Santo. (21.02.2014)

K druhému celovečernímu počinu Jona S. Bairda, který je podepsán i pod scénářem, lze přistupovat dvěma způsoby. Lze se ke snímku stavět tak, že záměrem bylo natočit trainspottingový kult, z kterého budou citovány hlášky a vytrhávány scény z kontextu pro svůj pobuřující obsah. Je ale možné SVIŇÁKA vzít na milost a vnímat ho jako představitele tzv. mind-game filmů, tj. těch s narušenou ústřední postavou, jejíž vychýlené optice je vše přizpůsobováno a divák si je tohoto velmi dobře vědom a na tuto hru přistupuje a baví se jí. Proč je dobré snímku vyjít vstříc a chápat ho spíš prostřednictvím druhé zmíněné optiky, popisuji v recenzi. (15.12.2013)

Bezprostředně po skončení filmu se dostavil pocit, jaký jsem před pár lety měla z Trainspottingu. Odporný a zvrácený svinstvo, tak jak to umí ve svých knížkách podat jen Irvine Welsh. Láska na první pohled. Filth si nebere servítky a nekompromisně útočí už od samého začátku. Diváka nechává vcucnout do světa šíleností, zvráceností, hnusu, vulgarit, špíny, manipulace, drog, rasismu, homofóbie, sexu, halucinací, sadismu, zoufalství a pak ho vyplivne stejně psychicky zničeného jako hlavního hrdinu. Bruce je úžasně komplikovaná postava, a co víc, ještě lépe zahraná Jamesem McAvoyem, který více a více podléhá svým démonům. Je úžasný, jak příběh postupem času mění své tempo a vy si najednou uvědomíte, že za tou vtipnou stránkou se skrývá jedna velká tragédie. Filth není pro všechny, ale když přistoupíte na jeho pravidla (Same Rules Apply!), odnesete si nezapomenutelný zážitek. No a kdo na jeho pravidla nepřistoupí.... (16.05.2014)

Tohle je jako celek velmi boží, bez slabých momentů, vše parádně odsýpá (stopáž je tu díky bohům jen hoďka a půl) a netuším, jestli scénárista jede na kokainu, nebo ne, ale každopádně to tak vypadá. Filmů, kde je hlavní postava absolutní, amorální svině pár je, ale jen málokteré fungují tak skvěle jako tenhle, kdy se tvůrci nijak nesnaží donutit mě hlavního parchanta litovat, po většinu filmu jenom naznačují, aby na konci k urputně nekorektní, černé a hrubé krimikomedii přidali i pokusy o psycholočinost, které jsou funkční a vzdušné. A taky se tu hodně chlastá, nadává, smilní a fakt nechápu, proč tu nejsou chapadla, jinak by to bylo boží už totálně. (08.10.2016)

Natočit filmovou adaptaci některého z románů Irvine Welshe je celkem prestižní záležitost, o to víc je překvapující, že tuto možnost využil celkem neznámý skotský režisér Jon S. Baird (i když národnost režiséra bude hrát jistě stěžejní roli), který tak ve Sviňákovi sešil dohromady (trochu horkou jehlou) dva nesouvislé projekty - nejdříve se snaží vyvolat ducha legendárních filmových adaptací slavného spisovatele (Trainspotting a Acid House) a mimoděk vyvolá něco z atmosféry raných krimikomedií Guy Ritchieho, pak ovšem přesedlá na zcela jiného koně a halucinogenní jízdou lidským podvědomím si zkouší hrát na amatérského psychologa. Nemusím asi dodávat, že první půle je výrazně lepší. (30.03.2014)