Sviňák

Tohle je jako celek velmi boží, bez slabých momentů, vše parádně odsýpá (stopáž je tu díky bohům jen hoďka a půl) a netuším, jestli scénárista jede na kokainu, nebo ne, ale každopádně to tak vypadá. Filmů, kde je hlavní postava absolutní, amorální svině pár je, ale jen málokteré fungují tak skvěle jako tenhle, kdy se tvůrci nijak nesnaží donutit mě hlavního parchanta litovat, po většinu filmu jenom naznačují, aby na konci k urputně nekorektní, černé a hrubé krimikomedii přidali i pokusy o psycholočinost, které jsou funkční a vzdušné. A taky se tu hodně chlastá, nadává, smilní a fakt nechápu, proč tu nejsou chapadla, jinak by to bylo boží už totálně. (08.10.2016)

K druhému celovečernímu počinu Jona S. Bairda, který je podepsán i pod scénářem, lze přistupovat dvěma způsoby. Lze se ke snímku stavět tak, že záměrem bylo natočit trainspottingový kult, z kterého budou citovány hlášky a vytrhávány scény z kontextu pro svůj pobuřující obsah. Je ale možné SVIŇÁKA vzít na milost a vnímat ho jako představitele tzv. mind-game filmů, tj. těch s narušenou ústřední postavou, jejíž vychýlené optice je vše přizpůsobováno a divák si je tohoto velmi dobře vědom a na tuto hru přistupuje a baví se jí. Proč je dobré snímku vyjít vstříc a chápat ho spíš prostřednictvím druhé zmíněné optiky, popisuji v recenzi. (15.12.2013)

Když život a povaha namíchají v jednom třaskavější koktejl, tak z toho i distinguovanému chlapci mrdne, nic nového. Proč jeblo zrovna synku Mekevojc nepovím, vyčumte si to z filmu sami. S mírnou nechutí však musím konstatovat, že manipulativní trosku kus za poločasem rozpadu zahrál jako z partesu. Obzvláště vyzdvihuji poslední scénu, poslední větu, poslední úsměv- a kouzelný kontrast s následující animovanou částí titulí. Díky hlemýžďákovi za doporučení. (11.10.2015)

Natočit filmovou adaptaci některého z románů Irvine Welshe je celkem prestižní záležitost, o to víc je překvapující, že tuto možnost využil celkem neznámý skotský režisér Jon S. Baird (i když národnost režiséra bude hrát jistě stěžejní roli), který tak ve Sviňákovi sešil dohromady (trochu horkou jehlou) dva nesouvislé projekty - nejdříve se snaží vyvolat ducha legendárních filmových adaptací slavného spisovatele (Trainspotting a Acid House) a mimoděk vyvolá něco z atmosféry raných krimikomedií Guy Ritchieho, pak ovšem přesedlá na zcela jiného koně a halucinogenní jízdou lidským podvědomím si zkouší hrát na amatérského psychologa. Nemusím asi dodávat, že první půle je výrazně lepší. (30.03.2014)

Tak tohle mě odrovnalo. Do kina jsem šel s představou tuctové komedie, kterých je v zimním období jak naseto. Ani jsem si tak nějak nezjišťoval, o čem to vlastně bude či kdo stojí za vznikem. Zpozorněl jsem ale téměř okamžitě, když mě do oka brnklo jméno Irvine Welsh. A ani jsem se nenadál a už to jelo. Naprosto šílená jízda, kdy se zastaví jen na najetí lajny, exnutí whisky nebo návštěvu bordelu. Myslel jsem si, že dojem ze Sedmi Psychopatů už si asi nikdy znovu nezažiju, ale Filth se tomu přiblížil skoro až na dotek. Skloubení tupého, "puberťáckého" humoru spolu s trochou inteligentního, který svou kvalitou si odvažuji tvrdit šlape na paty takovému Ritchiemu nebo McDonaghovi, a špetkou (spíše hromadou) pořádně černého koření, mě vzalo za srdce, bránice i dokonce slzný žlázy a dojem zanechalo neuvěřitelný. Určitě je potřeba opakovaná projekce, přeci jen složitou dějovou rovinu člověk kvůli podání nemá šanci tolik stíhat. Doporučení pro pozornější: všimněte si nápisu na lécích, zpětně se tak hezky složí puzzle. Jo a nezapomeňte, že ženská je spokojená jen když je dobře najebaná. A obutá. Najebaná a obutá. Více zde. Nejlepší soundtrack z filmu 100% (05.12.2013)