Na život a na smrt

Peter Berg mi zprostředkoval téměř reálný boj o přežití. I když jsou tam opravdu neuvěřitelné věci, tak nad nimi nemáte čas přemýšlet. Akce střídá akci v takovém tempu a je tak výborně řemeslně zvládnutá, že jsem i těch "pár" klasických klišé přešel mávnutím ruky. .... P.S. Amíci mají NavySeals, my máme Drápalíka. A všichni si libujeme jaký máme zvocelený chlapy :) (06.11.2014)

Nevzdává se snaha o silný účin na diváka, nicméně z roviny narativní zvědavosti a napětí se film přesouvá do rovin emočního napojování se na tísnivou představu podobné situace či fyzického napojování se na tísnivou představu podobné bolesti. Na život a na smrt přitom popírá klasicistní postupy, aby mohl skrze nenápadně podvratné variování žánrových vzorců nabídnout překvapivě komplexní vějíř významových her. A to navzdory tomu, že poměrně snadno lze tentýž film interpretovat jako rytmicky nezvládnutou střílečku o partě hrdinných vojáků jednoznačně reprezentujících status quo americké protiteroristické politiky. Více moje analytická kritika tady. (08.02.2014)

Peter Berg ví, jak natočit poctivou akčňárnu pro chlapy, co nechají hadrový kapesníky pod polštářem a jdou na pořádnou přestřelku. Jenže on tady zakomponoval jeden skutečnej příběh, kterej natočil úplně nepravděpodobně. Tak nerealisticky, že i mně to bije do očí. A to já většinou zase tak náročnej nejsem. Drsný je totiž, co ti chlapy přežili. Z kolika metrů padali, kolik kulek odrazili, s kolika kulkami v těle kam se ještě odbelhali. Neuvěřitelný. Nehledě na to, že celá ta cesta na ten kopec byla strašně pitomě natahovaná. Tak pitomě, až mě to mrzelo, protože všecko ostatní šlapalo. Šlapala naprosto skvělá expresivní hudba od Explosions in the Sky a šlapala i samotná jednotka Navy Seals plná drsnejch chlapů. (11.05.2014)

Hrdinové Svazu amerických republik jsou drsní hoši. Tak například umí slanit třistametrovou kolmou skálu úplně bez lana, aniž by se rozjebali na kaši, a to navíc každý se třemi a více kulkami v těle. S takovou záštitou (slovní základ zachcat) demokracie spím jako miminko a vůbec se nebojím zlého šejka, jako vystřiženého ze Šehrezádiny nejhorší noční můry! No, co vám budu povídat. Velmi autentické! Křížová palba asi tak stovky ákáčtyřicetsedmiček kombinovaná s hustě střílenými protitankovýmí granáty způsobí vypatlanému, kulkovzdornému mariňákovi, který kosí nasraný, zlý Taliban po tuctech, pouze pár škrábanců a modřinek a sundá jej třistanábojovou salvou až popravčí četa asi tak z metru. Korunu tomu nasadí hrdinná, cigánská osada, co si klidně nechá kvůli jednomu okupantovi uřezat hlavy na tytrubko. No paráda! S rukou na koulích teď hrdě vzhlížím ke hvězdotřpytnému praporu a lituji, že u nás taky nemáme hrdinné námořnictvo! Z fleku bych se chtěl stát nezdolným, řemeslným vrahem, plným lásky ke spoluvymaštěncům a vlasti. S mým vojenským výcvikem u lučištníku se mi to už asi nepodaří. (02.01.2014)

Říkejte si co chcete, ale takhle to dneska bohužel skutečně chodí. Dvě hodiny hmatatelné, fyzicky i duševně pociťované bolesti, které si svou strhující formální stavbou a překvapivě i silným emocionálním dopadem přímo řekly o mé vřelé sympatie a divácký obdiv. Tak reálný dojem, jakým se Lone Survivor ve své druhé polovině pyšní, ve mně v rámci žánru doposud vyvolalo jen Spielbergovo vylodění v Normandii a akční sekvence v Coppolově Apokalypse - naturalismus, který je téměř oproštěn od běžných hollywoodských klišé a který, přestože v závěru už jsem pociťoval nutkavou potřebu držet v ruce popkornový sáček, úspěšně potlačuje komerční příkrasy ve prospěch autenticity a nevšedního diváckého prožitku. A jako velcí hrdinové jsou navíc prezentováni i obyčejní afghánští civilisté, kteří nezapomněli používat srdce a jimž je nějaký Talibán úplně u zadku. Zkrátka a dobře, Peter Berg mě začal konečně pořádně zajímat, Mark Wahlberg se stal definitivně výborným hercem a já hodně lituji, že jsem tuhle delikátní filmařinu nezastihl v kině. Potom bych tu pátou hvězdu asi přihodil... 85% (08.02.2014)