Due occhi diabolici
Dve diabolské oči
Two Evil Eyes
Kamera:
Peter ReniersHudba:
Pino DonaggioHrají:
Adrienne Barbeau, E.G. Marshall, Harvey Keitel, John Amos, Sally Kirkland, Kim Hunter, Holter Graham, Martin Balsam, Tom Atkins, Julie Benz, Christine Forrest (více)Obsahy(1)
Dvě klasické povídky z pera Edgara Allana Poa ve filmu dvou slavných hororových režisérů George A. Romera a Daria Argenta. První epizoda – Případ pana Valdemara – pátrá po tom, kam až je možné zajít při hypnóze umírajícího člověka, jehož chce vlastní žena obrat o veškeré bohatství. V povídce Černá kočka pak sledujeme fotografa Rodericka Ushera (HARVEY KEITEL), kterak se propadá do propasti vražedného šílenství. A to vše kvůli hloupé černé kočce, která mu jednoho dne zkřížila cestu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
Když si tak pročítám komentáře, tak koukám, že na mě ten film působil přesně naopak než na většinu diváků a divaček. Já bych to totiž úplně otočil. Romerova povídka mi přijde hodně povedená, krásně houstnoucí atmosféra, dobrý masky, trochu té krve, mrazivý (povedený) český dabing. Povídku jsem předtím neznal, ale byl jsem mile překvapen. Zato Argentovu povídku jsem poprvé vůbec nedokoukal a teď na podruhé jsem u ní dvakrát usnul. Je to nehorázná nuda. Navíc, Poa jednak moc nemusím, ale hlavně, jeho nejzprofanovanější povídka, právě Černá kočka, která byla zfilmována nesčetněkrát a objeví se v takřka každém výběru Poeových povídek, mi už pěkně leze na nervy. Nechápu, že si podobný status vydobila zrovna tato nijak povedená povídka. Argento svou část pojal naprosto nezáživně, zdlouhavě, nudně, místy až protivně (jestli jestli je hercům v Romerově povídce vytýkán špatný výběr, tady možná není špatný, ale srali mě v té povídce skoro všichni s Keitelem v čele). Vůbec to nezachraňuje ani těch pár dobrých scén a záběru (sekáček na maso, kočka a její koťata). Právě na Argentově povídce se nejlépe zračí největší problém filmu a to je jeho zdlouhavost a zbytečné natahování povídek, kdyby zkrátili jejich stopáž, přibrali dalšího režiséra (Cravena, Hoopera, Carpentera?) a přidali třetí povídku, mohlo to celkově dopadnou mnohem lépe. Takže Romero za 4*, Argento za 2*, film obecně za 3*. ()
prosím vás, ako sa volá herecká metóda aplikovaná v tomto filme? ()
!!! ---- SPOILER ---- !!! U Romera poteší hlavne to, ako suveréne preniesol baroknú atmosféru Poeových poviedok do druhej polovice 20. storočia. V jednom momente ma dokonca zaskočilo auto na ulici, tak veľmi som sa ponoril do doby o tých približne 200 rokov späť. S príbehom je to slabšie, čo však v súvislosti s vyššie uvedeným neprekáža - je predsa jasné, kam bola zameraná najväčšia pozornosť. The Facts in the Case of Mr. Valdemar pôsobí ako čítankovo zvládnuté hororové cvičenie pre základné filmové školy. Neosobné, ale šikovné. Silné 3*. --- To Dario Argento je už iná káva. Na svojej miniatúre The Black Cat jednoznačne dokazuje, že má spomedzi všetkých talianskych kolegov svojej generácie najväčší talent, ktorému k dokonalosti chýba jediné - kašle na logiku (možno naschvál, aby ho z tej jeho milovanej komunity nevyobcovali...). Nie však v tomto prípade! Z odkazu Edgara Alana Poea síce zostali len zdrapy doslovných narážok, príbeh sám je však bezchybný - súčasný, ba dokonca moderný. Jednotlivé obrazy sú ohromujúce a výrečné, no vytvárajú iba sériu náznakov, ktoré u každého diváka môžu viesť k objaveniu iných odtieňov tohto príbehu. Veľký podiel má na tom tiež prejav Harveyho Keitela, ktorému nerobí najmenší problém presvedčivo vykresliť aj takýto extrémny a nevypočítateľný charakter, akým je fotograf Usher. Toho nakoniec stihne nádherná, starosvetská spravodlivosť, čo je v rámci žánru opäť krajne ojedinelý, zato ale divácky plne uspokojivý moment. Bezmála 5*! ()
The Facts in the Case of Mr. Valdemar (***) The Black Cat (****) ()
Když mrknete na Obsah a režii, tak hororoví fandové musí běsnit nadšením. Dvě povídky od uznávaného literárního umělce Edgara Allana Poa, kterých se režijně zhostili jedni z mistrů žánru: George A. Romero a Dario Argento! Dokonce i scénáře si sami ukuchtili! Dostatečně namlsáni? Ale řeknu vám hned na rovinu, je to "plat prtný" a já nevěřil vlastním očím a uším! Jedna hvězda pro první povídku (Případ pana Valdemara - boha jeho, snad ne Matušky?!?), a druhá hvězda pro druhou (Černá kočka), víc ani za mák. Už jsem dlouho nezažil takovou nudnou otravu ke sledování ze které by bylo hodno něco kloudného vypíchout. I když, abych nekřivdil, tak posledních 20 minut u té druhé tenhle povídkový hnus (velebnosti!) trochu nakopne, ale to je asi tak vše. Děsivost Dvou ďábelských očí spočívá v katastrofálních a odfláknutých scénářích, které ani nezachrání účast veleznámného Harveyho Keitela. Edgar Allan Poe se musí obracet v hrobě a varuji, že se jedná o příšernou ztrátu času. Mňau..........teda radši HAF (nemám rád kočky)! Ééééé blbost, vlastně: HOWGH!!! ()
Dve z najväčších mien hororovej kinematografie, sa rozhodli pracovať na poviedkovom snímku, každý zvlášť a každý po svojom. Ich majstrovský talent tu ale príliš nebadať. Romero sa vrátil ku svojím obľúbeným zombies a Argento si zgustol na akomsi mixu gialla a nadprirodzeného (?) motívu. Obidva príbehy sú nezáživné a neobsahujú tú správnu konzistenciu žánrových prvkov. Podarené Saviniho make-up efekty, aspoň čo to zachraňujú z podpriemeru. ()
Docela o ničem.. Romero to vyloženě prokaučoval- jeho povídka je slabá, nevýrazná a já moc nemusím A.Barbeau. Argento je na tom o poznání lépe, dokázal do toho vpašovat více odkazů na Poeovu tvorbu, má k ruce lepší herce, ale pořád je to takové nějáké humpolácké a přes svou jednoduchost bych řekl překombinované. S Poem je to prostě těžké, už je to staré, samo o sobě to už moc neděsí (pokud to nevezme do ruky někdo tak osobitý jako Švankmajer) a převody do moderních adaptací většinou nedopadají bůhvíjak zdařile (protože ať se na to nabalí cokoliv, pořád to je v základu většinou jen jeden disturbing nápad, který tenkrát fungoval jen proto, že to Poe uměl správně napsat.) ()
Výborné poviedky od majstra Romera a Argenta. Prvá poviedka je jasná detektívka strochou atmosférou, celkove dej je predvýdaťelný už dopredu ale ajtak ja som sa bavil, no a ten Zombie vyzeral strašidelne 60 percent. 2 poviedka je jasne najlepšia, o čiernej mačke ktorá prenasleduje fotografa aj po svojej smrti 90 percent. ()
Kdybych měl Due occhi diabolici shrnout fotbalovou terminologií vypadalo by to asi takto. V první půli byl k vidění matný výkon týmu horror hrajícím v červenočerných dresech a zajímavé momenty přišly až v poslední desetiminutovce poločasu. Po přestávkovém uragánu v šatně nastopilo mužstvo do druhé půle jako vyměněné, kouč E.A. Poe stáhl ze hriště nevýrazného Romera a pustil do hry slavného tvůrce hry Daria Argenta známého svou nezaměnitelnou technikou, který bušil do soupeřovy obrany a přidával jeden světlý okamžik za druhým, až postupně celkový dojem hry svého mužstva v zápase dočista změnil... První povídka, bohapustá romerova nuda je smetena z plátna fantastickou druhou částí..... ()
Film není úplně dokonale doladěný a je na něm vidět, že se jedná spíše o televizní dílko, ale oba věhlasní tvůrci se pokusili o to, aby do hodiny vměstnali něco, co bude zajímavé a co s sebou přinese dostatečně hororový obsah. A tohle se podařilo oběma, přičemž využily Poovu temnou poetiku, která přesahuje do nadpřirozena, ale stejně máte pocit, že je to celé celkem realistické. O to více to pak děsí. ()
Nedocenený klenot, ktorý znovu zažiari v tej najlepšej kvalite v 4k. Romerova poviedka je miestami naozaj creepy, ku koncu s bezchybnou krvavou bodkou od Saviniho. Poteší veterán Tom Atkins v úlohe detektíva. Argentova poviedka je hravejšia, s Poa si berie tu toto a tam ono, rovnako ako prvá poviedka má parádnu gotickú atmosféru, aj keď často v meste. Gore je opäť fantastické, aj keď to nie je čistý gorefest, pointa skvelá, i keď film mohol ostať pri nej a nemusel tam pridávať ďalšiu. Dojem z filmu to už ale nijako nepokazí. Perfektná je symfonická i klávesová hudba, vizuál, na ktorom si obaja páni dali stále záležať. ()
.....hrozné...hrozne amatérske...len neviem ,ktorý príbeh bol horší..... ()
Reziser George A. Romero /Night of the Living Dead, Dawn of the Dead/ natocil len dalsi nudny a podpriemerny film. Film sa sklada z dvoch nudnych poviedok, pricom ani jedna nedokaze poriadne zaujat. Kulisy su podpriemerne, dialogy az nepocuvatelne. Prva poviedka obsahuje prisernu nudu a nema strasidelnu atmosferu, v druhej poviedke ide o ciernu macku a o tom, ako sa isty herec prepadava do akychsi halusiek kvoli tejto macke. Keitel priserne prehraval a nic nepredviedol ani E. G. Marshall /the Compulsion, Most u Remagenu/ : 30 % ()
Romerova část mi přišla o třídu lepší. Rozhodně má lepší atmosféru, zajimavější námět (teda aspoň pro mě), ale co docela kazí chuť z Romerova příběhu jsou špatní herci, kteří jakoby vypadli z nějakého nekonečného seriálu typu Dynastie nebo Tak jde čas. Harvey Keitel sice hraje, ale není to nic platné, protože Argento svůj mistrovský um ve tvoření atmosféry nedokázal vtisknout do adaptace příběhu E. A. Poea. Ale každopádně ve finále působí tento dvojdílný film jako naprůměrný, ale s tím, že ho vyzdvihuje první část G. A. Romera a gore scény. ()
Spojení Argentova vizuálně úchvatného stylu s naprostou dokonalostí Poeovy povídky muselo nutně znamenat úspěch. Snad bych si jen dovolil rýpnout, že se Argento mohl více držet předlohy, myslím si, že by to jeho adaptaci jedině pomohlo ( můj názor ). To Romero se pustil do velmi komorního, spíše až divadelního zpracování Poeovy předlohy. Zdlouhavost, o které se zde píše, jsem nijak zvlášť nepocítil. Spíš bych řekl, že celková zdrženlivost ( ke které mě mimochodem sedí i nepříliš výrazní herci ) dala maximálně vyznít parádnímu, typicky romerovskému závěru. Romero má prostě na některé věci patent. ()
Romero za 3*, Argento za 4* ()
Nedopadlo to vůbec zle, ale je to opravdu pro hororové fanoušky. Dvě povídky od mistrů hororu Daria Argenta a George A. Romera. Tentokrát o kousek vyhrál Dario se svou povídkou, jelikož ta jeho měla št'ávu, děj a spád, ta Romerovo byla o poznání slabší, ale i tak docela spokojenost. Na jedno skouknutí dobré. ()
Soubor dvou "poeovských" povídek legendárních hororových režisérů nedopadl zrovna zázračně. George A. Romero vařil psychologické napětí z ničeho a nezáživná "hypnoticko-zombie" historka se bezinvenčně táhla. 2* Dario Argento přeci jenom kamerovými triky z pohledu ďábelské černé kočky přidal na dynamice a opilecko-vražedné šílenství Harveyho Keitela černohumorně vygradoval. 3* Ve výsledku jsem se ovšem bezmála celé dvě hodiny nudil. ()
Prípad pana Valdemara - prvá časť z môjho pohľadu nedopadla zle. Romero sa pohral s atmosférou, a aj keď trošku zdĺhavou cestou sa dostal k tomu v čom je doma. Filmu sa dajú vytknúť slabé herecké výkony ale celkovo ma to ako poviedkový film vcelku bavilo. 70 % Čierna mačka - neviem prečo, ale Argento ma sklamal. Celý čas sa prakticky nič nedialo a úprimne povedané som sa často dosť nudil. Film zachránili niektoré Argentove typické ťahy, ale celkový dojem to nezachránilo. U mňa slabšie ako prvá časť. 50 % Celkovo ide o priemernú kompiláciu dvoch klasikov ktorí si určite zaslúžia pozornosť najme v radoch fanúšikov. Celkovo 60 % ()
Výborné hororové povídky E.A. Poa vcelku obstojně převedené do dvou padesátiminutových filmů, kdy ani v jednom případě nechybí děsivá atmosféra a napětí. Pravda na příběh první i padesát minut je možná moc, příběh druhý, Černá kočka, v mých očích obstál rozhodně líp. Dvě ďábelské oči Vás ale každopádně "příjemně" ponoří do hororové nálady, kdy nebudete chtít být rušeni. [9/1O] (Due occhi diabolici, ITA+USA, horror) ()