Já, padouch 2

Tolik barev, výbuchů, bleskových hlášek a mimoňských vykutálených eskapád, že mírnějším povahám musí jít hlava kolem ještě teď. Přeřadit po tomhle na běžnou tvorbu, kde se pozvolna tvoří zápletka, vyžaduje jít tak o čtyři rychlostní stupně dolů. Jenže právě za to, že v tomhle kolotoči všichni přítomní nezadusí sebe ani diváky, musím jít v hodnocení nakonec do plných. Nějakou dobu mi trvalo si na žlutou lavinu opětovně zvyknout, ale už při Gruově plíživém tanečku jsem slzel smíchy a při finální boy band vsuvce cítil, že tohle zkrátka nejde nemilovat. (07.12.2014)

Jak byl první díl dost vtipný, dvojka je už téměř dospělácká. Neustále se řeší mová maminka pro děti, holka si najde frajírka s účesem ala Justin Beaber, který se chová naprosto nepřirozeně a už ani ti malí žlutí cosi nejsou moc vtipní. Humoru opravdu nepřidají ani rádoby vtipná jména. Nechápejte mě špatně, mám rád příběhy o lásce, ale ne v animovaném filmu pro děti o padouchovi. Zapomněl jsem na příběh - ten je velmi průhledný. (23.08.2013)

První film jsem neviděl, tenhle jsem kvůli okolnostem viděl s českým dabingem (kterej je mimochodem fakt parádní) a do toho mě jímá jemná kopřivka, když někde vidím tu bandu nepříliš humorných žluých tic taců. Ale u taj se mi to fakt docela líbilo. Napravenej padouch, co vychovává malý holčičky a je najatej protipadoušskou organizací, co zastupuje mírně sadomasochozní agentka s hlasem Veroniky Žilkové... Spousta gagů je dobrých (ačkoliv ty s mimoni jsou asi tak o dva řády horší, než bych po tom všeobecném bláznění čekal) a i přes šablonovitý děj tu fungují emoce a finále, krásně jedoucí na vlně palby, kde krev nahrazuje marmeláda, je taky super. Jediné mínusy jsou tu tak v ději samém, kterej je prostě docela slabej. (27.07.2015)

Petr Novotný jako hlavní padouch v Já, padouch? To je fikané. A co dál? Humor, posílený mimo jiné razantním přívalem mimoňů, kteří tu dostávají mnohem víc prostoru než většina ostatních postav, zcela vytlačil ostatní emoce. Už žádné napětí, žádné dojetí, žádné velké zvraty, žádný velký příběh. Jen samé legrácky. Malé, velké, v každé scéně, v každé situaci. „Perte to do nich!“ zněl zřejmě příkaz shora a tvůrci ho plní do posledního dechu. Takže jsem se sice velmi dobře bavil, dosyta se zasmál, ale celou dobu mi podvědomí při vzpomínce na první díl našeptávalo “A není to málo, Antone Pavloviči?“ A jakási je jeho lehce zvrácená část odpovídala “Není!“ A já bych asi měl dodat “Občas.“ (25.12.2013)

Ještě infantilnější a více zaměřené na dětstké publikum. Gru je tady špión, který má najít ukradenou látku, která mění věci v zabijácké monstra. Nebyl by to špatný nápad, kdyby se to celé neodbylo jen na 20 minut, protože po zbytek doby se řeší romantika. Nebýt mimoňků, kteří budou mít vlastní film, pak bych to těžko dokoukal. Hodnocení OST: Hudba lepší než film. 7/10 (11.02.2014)