Raubíř Ralf

Keď sledujeme príbeh Ralfa, záporáka z počítačovej hry, ktorý sa po tridsiatich rokoch dostáva do krízy stredného veku, pretože ho ostatní nemajú moc radi a začína púť za životnými pravdami, máme možno dojem, že ide o dospelý námet. Ale ono zdanie klame a je to aj pre deti. Originalitu síce nahrádza popkultúrnymi odkazmi - znalci PC hier si prídu na svoje, inovatívny dizajn lepšou technológiou a príbeh veľmi okato kopíruje Toy Story, ale to ľahko hodíme za hlavu a užijeme si tú príjemnú retro atmosféru vo svete, ktorý je radosť sledovať. Našťastie sa disneyovskí animátori nepokúšajú o paľbu vtipov ako v prípade Na vlásku. A to je napokon najpríjemnejšie, čo si možno od takého filmu priať. Celá snímka stojí skôr na jednotlivých momentoch a kusých nápadoch než na celkovom príbehu, ten ale dobre drží pohromade a až na pár momentov nepôsobí otravne poučne. Ralf nie je veľmi originálny, ale je príjemné ho sledovať. Disney každopádne ponúka zrejme najpríjemnejší animák roku 2012. (25.05.2019)

Velmi originální animák, který to na začátku rozjel v takovém stylu a pro mě naprosté nostalgii, že nadšení je slabé slovo. Jenže, příběh časem zabředává do průměrných vod a zápletka, kdy se hlavní hrdina pohybuje jen v jedné, někdy i trochu iritující hře, je po tom úvodu zklamáním. Gagy se párkrát trefí do černého, jenže hrozí, že je nepochopí právě ti nejmladší, kteří nemají často potuchy, co že to ty staré arkády jsou. Jaké je tedy cílové publikum? Nedokážu určit. Opět ještě jednou musím pochválit výbornou stylizaci, 8 bitové postavy se krásně sekaně pohybují a herní svět srší nápady a dechberoucími obrázky. Snímek vcelku rychle uplyne a finále má grády. Škoda, že potenciál počítačového světa nebyl dotažen dál a scénáristé si nevyhráli o něco více s hloubkou příběhu; takto Ralf vyšumí z paměti až moc rychle. [Fix-It Felix]: "Why do I fix EVERYTHING I touch?!" [Cinema City Zličín, 1.12.2012] (05.12.2012)

V první části těží Raubíř Ralf zejména z nekonečného potenciálu videoherního světa. Nostalgicky odkazuje na nezapomenutelné pákové videohry, uvádí na scénu jednotlivé postavičky a skvěle pracuje s tématy prolínání jednotlivých herních světů. Připomíná svým způsobem Toy Story, ve kterém by hračky byly nahrazeny videohrami. Vtipy jsou dokonale trefné, a děj úchvatně konstruovaný. Rich Moore tu opakovaně dokazuje, že dokáže nekonvenčně propojovat nesouvisející, ale již existující světy/postavy (viz Drawn Together). Trochu unaveněji příběh působí po přesunutí do cukrkandlového kraje. Ona barvitost reprezentovaná diametrálně odlišnými světy je nahrazena pouhou barvitostí vizuální. I ta je však svým způsobem nostalgická a sází na retro efektivitu. Navíc je sebeironickým pozadím pro celkové „zdětinštění“ děje. Raubíř se tak po celou dobu těží své základní myšlenky a i dějově připomíná prodlouženou verzi příběhu, který bývá součástí her. Jen těžko tak lze vyčítat ději, že je jednoduchý. Spíše si zaslouží pochválit, že ve své jednoduchosti není vůbec plytký. (18.04.2013)

V jádru sympatický bručoun Ralf má krizi. Po tři dekády demoluje stále ten stejný dům, jeho prckovitý kolega Felix vše opraví a Ralfa shodí do bláta před zraky nešťastných nájemníků, kteří ho mají za vyvrhele. Vstupenkou na druhou stranu barikády má být pro Ralfa zlatá medaile. Hlavouni z Disney studia si uvědomili, že je potřeba experimentovat. Do hlavní role vsadili přerostlého smraďocha s rukama velikosti lopat a výbušnou povahou. A nabídli námět, který je nadmíru originální. Společenský vyvrhel se vydává do světa a divák zavzpomíná na kolotočářské maringotky a na kapsy zatěžkané desetikorunami. Ralf je totiž postavou z videohry. Její účastníci přes noc oddaně čekají, až se hrací automat rozsvítí a povolá je do další akce. Jakmile skončí, mají po šichtě, rozdají poslední rány a odejdou do hospody. V tom je Raubíř Ralf naprosto geniální. Právě jeho exkurze do ostatních videoher s touhou vydobýt si své místo na naprogramovaném slunci ale zamotá Ralfovým bývalým kolegům hlavu. Zbytek je docela standardní. Divákům tak nabízí i jasně položenou otázku, zda se může mainstreamový animovaný film ještě vůbec někam posunout? Nesmí zapomínat na dětského diváka, musí si na svou stranu přetahovat i toho dospělého, ale zároveň nemůže čekat, že se někdy přiblíží možnostem plnohodnotných hraných látek. Ocitá se tak v kruhu, přešlapuje na místě, tu a tam zaškobrtne, a hůř se mu vstává, protože nějaký závratný vzestup animáků už v následujících letech očekávat nelze. Naprogramovaný život Ralfa a ostatních postav nicméně na půldruhou hodinu solidně zabaví. Nabízí popkulturními odkazy, kombinaci orchestru s netradičním osmibitovým pípáním, má slušné tempo a umně střídá lokace. A to není úplně málo!! (18.04.2013)

Stylizace nedává (povětšinou) smysl, originálních vtipů pomálu (většinou mi bylo jenom trapně a ještě jsem odhadnul většinu point) a dějově se sází na tradiční Disney kompjůtr, který vyprdne moralistickou sračičku na počkání. Nákup několika licencí a čas od času nostalgie osmibitu dobrej film prostě nedělají, a výsledek mě štve o to víc, že závěrečný titulky do jistý míru ukážou, jaká pecka se mohla z Ralfa při větší námaze vyloupnout. Plnej počet může dát leda někdo s hodně nízkými nároky, anebo nulovou představivostí, protože z podobně geniálního konceptu se dá dolovat rozhodně víc než frky typu "mentos v cole". (19.11.2012)