Vrásky z lásky

Tak tohle je učebnicový příklad průměrného, zcela zapomenutelného díla. 100 minut laciných, pohlednicových krajinek a v tom tucet dialogů, šedých, konformních, bez kouska originality. Pravda, řemeslo je to solidní - kamera, zvuk, herecké výkony... ale to snad mohu pokládat za samozřejmý základ, ne? --- Film byl podpořen z peněz daňového poplatníka. Snad aby český film nezanikl. Ale když se české slovesné umění nezmůže na nic lepšího než na takovýhle scénář, tak by snad bylo lépe netočit nic. Každopádně mě pobuřuje, že čeští kultur-papaláši mají tu aroganci mi sebrat peníze a spáchat za ně takové nula nula nic. (13.12.2021)

Jejda, to .bylo špatné. Film tohoto typu by měl mít především příběh, ještě lépe silný příběh, což zde téměř chybí. Herci se můžou strhat, ale když není, co hrát, emoce neprobudí a napětí ani zábavu nevyvolají. Nejsvětlejším momentem celého filmu pro mne byla skvělá Jiřina Jirásková v epizodní, okrajové, a pro stavbu děje praticky zbytečné roli. (07.12.2012)

Měla jsem dojem, že tvůrcům je téma filmu ukradené, což je dost zásadní problém. Sám Epstein v diskusi po projekci říkal, že ho k napsání scénáře inspirovala praprateta, na niž už se nepamatuje, a jakýsi zaměstnanec domova důchodců, kterého jednou svezl autem a který mu vyprávěl cosi o sedativech. Vznikl z toho eklektický, povrchní blábol s několika silnějšími místy. Nemám samozřejmě nic proti obsazování starých dobrých herců, ale pokud je to touhle formou „dávání šance“, je to zlé. A jako francouzštinář nechápu to [defuró]. (27.07.2012)

Dvě české herecké legendy si vrásky z lásky nedělají. Po letech se znovu sešly před kamerou, aby se jejich cesty jednou provždy definitivně rozešly. V tomto filmu tomu ale tak není. Starý, a podle svých pocitů nepotřebný učitel v penzi Ota má problémy se zrakem, své rodině je na obtíž a vedle toho nemůže zapomenout na jedno dávné setkání s kdysi slavnou herečkou, po němž mu zbyla jen zašlá fotografie s jejím podpisem a věnováním. Také kdysi obletovaná herečka neprožívá ideální období. Žádný z režisérů si na ni ani nevzdechne a podzim svého života tráví v ústrání v ústavu sociální péče, kde nepatří pro svoji komplikovanou povahu právě k nejoblíbenějším. A zanedlouho se tihle dva povahově rozdílní lidé setkají znovu, a jejich bezprostřední shledání jim dá symbolickou naději, že i v jejich věku se dá plnohodnotně žít a ne jen přežívat. Dílem smutný a dílem veselý je tento celovečerní počin režiséra Jiřího Stracha, kterým oslovuje především nejstarší generaci diváků. Přes všechna příjemná divácká pozitiva, film nedisponuje nijak zvláště silným příběhem, ale je poměrně originální v režii, příběhové linii a celkovém pojetí. Škoda strnulosti některých scén, které nemají daleko do statického televizního standardu, ale v kinech film obrazově obstojí. Jiřina Bohdalová dokazuje, že je pro ni maličkost utáhnout celý film a Radoslav Brzobohatý je svým civilním projevem zdatným hereckým přihrávačem. A právě vrásky tenhle film spolehlivě vyhladí po dobu své stopáže a nehraje si na žádného posla životních mouder. Právě naopak. Sympaticky se totiž nebere moc vážně a má dokonce i jadrnou mluvu. A životní nadhled je potřeba. A to nejen ve filmu. Mé hodnocení: 70% (30.04.2012)

Marně přemýšlím, proč první Strachův film určený pro kina vypadá nudněji a televizněji než všechno, co kdy natočil pro televizi. Ale ještě víc se ze setkání hereckých legend roztřásla kolena Markovi Epsteinovi, který jim místo scénáře napsal muzeum. Neživotné, bez nápadu, promarněná poslední příležitost. Smutné, na komedii zapomeňte. (04.01.2014)