Chlapectví

Vzhľadom k viacerým mohutným komentárom nebudem mudrovať a proste napíšem, že tak rýchlo a príjemne mi tri filmové hodiny v kuse ešte neutiekli. Keďže film nemá dej v pravom slova zmysle, je to obdivuhodné. So what´s the point? Len tak btw sa dozvieme, že Bushovi aj Obamovi fanúšikovia sú tak trochu na hlavu.....sú všetci Američania na hlavu? :) (02.08.2015)

Během 165 minut doslova vyrůstáte s hlavními postavami. Naprosto úžasná a originální myšlenka. Doporučuji všem. (13.08.2015)

Víc zbytečný film jsem neviděla. (06.01.2019)

Richard Linklater natočil své životní dílo. Kouzelný a nostalgický příběh se natáčel průběžně dvanáct let se stále těmi samými herci, kteří stárli spolu s ním. Díky tomu je film jedinečný a zaslouží si zápis do historie kinematografie zlatým písmem. A je úžasný. Nemůžu se však zbavit pocitu, že jako normální film, který by vznikal běžnou metodou, by si Chlapectví nevedlo ani zdaleka tak dobře. Místy je trochu pomalé a 166 minut je na relativně normální drama ze života jedné rodiny opravdu hodně. Uhrančivá a neobyčejná je na něm pouze ona forma, za kterou si Linklater zaslouží veškeré ovace. Protože tohle už není jen film, to je život. (12.07.2014)

Oukej. Dělám to jen velmi vzácně, ale Boyhood hodnotím výše, než mi říká můj vlastní dojem. Protože tohle už není jen film, ale něco víc. Ryzí umění? Životní dílo? Kinematografický zlom? Říkejme tomu jak chceme, ale výjimečnost tomuto unikátu upřít nemůže nikdo. A jak moc že vás tento film vlastně smete? Pojďme si udělat malý testík. (1) Jste muž? Jestli ano bod jedna. (2) Máte sourozence? Další bod na kontě. (3) Berou vás filmy mapující něčí život, adolescenci jmenovitě? Opět jeden přičtěte. (4) Co takhle hudba - oceníte ve filmu smíšený soundtrack složený z největších vypalovaček od sedmdesátek po dnešek? Pokud ano, znovu bod. (5) Máte rádi originální filmy, které vás dokážou i emočně sebrat? Pokud ano, víte co udělat. Tak a teď si spočtěte bodíky. Máte alespoň dva? Tak máte záruku, že vás Linkaterův (doslova) životopisný film dostane. No a když si jako já odpovíte na všechny otázky kladně, tak ti co viděli ví a ti co ne, vy byste měli sebrat zadky, pár drobnejch a ještě na to rychle vyrazit do kina. Je zkrátka neuvěřitelné, že se to vážně povedlo. Za 12 let se mohlo stát tolik věcí, které by všechno jistojistě pohřbily, až je opravdu až k neuvěření, že máme příležitost se na tento skvost podívat. Nekoukáme se na žádný nereálný životní příběh, ale neobyčejně obyčejné dospívání kluka, jehož zásadní životní momenty ve filmu chybí, a tak se do něj může divák mnohem snadněji projektovat. A jak se říká - když vyvstane ten pocit, že se koukáme sami na sebe, tak je to jeden z nejzajímavějších momentů, který vám film může navodit. A i když mě Boyhood nesebral natolik, abych s údivem každý týden dával opakovačku, tak z úcty k celému dílu tu hvězdičku navrch velmi rád přihodím. Filmová událost roku. Nejlepší soundtrack z filmu: Yellow. 90 % (09.10.2014)

Pomalejší tempo a všednost scén, které film zachycuje, může někoho znudit. Na druhou stranu zmatenost v dospívání, a také epizody, kdy člověk neví co od života vlastně chce, jsou tu zachyceny velmi dobře. Navíc je tu nadhozena myšlenka rodičů, kteří už si velkou částí života prošli, ale stejně jeho smysl dětem ani trochu nepřiblíží. Chápu však, že film nezaujme každého, protože nad podobnými motivy se můžete buď ušklíbnout, nebo se nad nimi naopak zamyslet a brát je vážně. (17.01.2015)

Chlapectví je zajímavé hlavně stylem, jakým bylo natočeno. Nepamatuju se přesně, možná už to před Richardem někdo zkoušel, ale osobně jsem takový, geniální nápad ještě nikdy nezaregistroval. Natočit dvanáct let v životě malého chlapce, rok po roce, od málého klučíka po dospělého chlapa, to je naprosto unikátní věc. Od jeho chlapeckých rádovánek, přes pubertu, až do dopělosti. Od nacházení a tříbení vlastních názorů, neustálého stěhování, konfliktů v rodině, prvních lásek a rozchodů... Linklater dokázal, že i po své předchozí, daleko známnější, zatím trilogii, má stále sil a hlavně nápadů na rozdávání a natočil snímek, ve kterém snad každý kluk, nebo teď už vlastně muž, našel kousek sama sebe. Bez ohledu na to, kde byl vlastně tenhle film natočen. (10.01.2016)

S postupem času po shlédnutí se maže rozdíl mezi hodnocením filmu a jeho řazením mezi nejzajímavější filmy v historii celého filmového průmyslu, stejně jako mizí do ztracena už tak tenká linie mezi sledováním filmového dramatu a skutečného životního příběhu. Velmi citlivá režie vykrývá místy zploštělý děj, nápad k nezaplacení a zvláštní pocit a energie po zhlédnutí tvoří výjimečné dílo, svým způsobem podobné dalším režisérovým titulům. Film je perfektním společníkem na večer nebo noc, kdy se budete mít náladu nechat se unášet baladou o hořkostech i radostech života a ztvárněním dospívání, které už nikdy nebude autentičtější. (14.10.2018)

Název jistě napoví, že ve filmu jde o dospívání jednoho chlapce. Je to celkově klidný, pomalý a hezký příběh. Naneštěstí je i dost jalový a nezajímavý. Bez zásadních životních zvratů. Zkrátka obyčejný vzorek průměrného amerického kluka. Náznaky jakéhosi "filosofična" tu jsou, jak přichází do kontaktu s kamarády a spolužáky; láskami. Uceluje si svůj názor na svět a má na něj i hlubší pohled. Je totiž fotograf a vše vidí trochu jinak. Romantika, vyplněná nějakými těmi zklamáními. Na pozadí vám to celé dvou a půl hodinové dílko uteče jako voda, ale plně se tomu věnovat nejde. Takový lehký nadprůměr. 65% (16.01.2019)

Myslím, že ako film to bolo celkom dobré. Nemalo to tvoriť príbeh, mal to byť len náhľad do života jedného chlapca a jeho života. A myslím si, že sa to podarilo vytvoriť. Na druhú stranu sú ale momenty, kedy som chcel vedieť viac. Film sa však nevracia (až na pár momentiek) k ničomu nevracia a nerozoberá viac iné postavy v deji okrem Masona mladšieho. A práve ja som chcel vedieť viac z toho všetkého čo bolo okolo. Preto sťahujem asi tú jednu hviezdu. Ale na druhú stranu, je to skutočne kreatívne, inovatívne, zaujímavé a stojí za pozretie. Aspoň jedno. Nemyslím si ale, že by som si to pozrel niekedy znovu. Alebo ktokoľvek. (10.11.2014)

Tak Linklater si dal záležať. Toľko rokov ale stráviť prácou s jedným filmom a nezískať za to Oscara, to zabolí. Napriek tomu všetka česť. Hoci prehnanú stopáž chápem, dejovo sa mi to nezdalo nejak výnimočne zaujímavé. Film má svoje momenty, ale na vysoké hodnotenie to nie je. (21.06.2015)

Příjemný přirozený film, kde hlavními hrdiny můžeme klidně být i my. Tohle si prostě zažil každý. Originální koncept filmu, který se natáčel 12 let a zachycoval tak dospívání hlavního hrdiny od mala až do dospělosti, vidíme změny nejen jeho, ale i jeho rodiny a okolí, jak se mění a vše co k tomu patří. Film nenudí, já si ho užil, plyne to opravdu rychle, tolik přirozenosti jsem snad v žádném jiném filmu neviděl. Prostě obyčejný film o obyčejném životě. Linklater je borec, zvládl to skvěle. (23.06.2015)

Hraný film natáčený 12 let časosběrnou metodou by byl pozoruhodný sám o sobě, ale Richard Linklater velmi dobře věděl, co dělá. Film tedy zachycuje nejen dospívání jednoho chlapce (a jeho sestry), ale i vztahy s rodiči vlastními i nevlastními. Film přes zdánlivě nabobtnalou stopáž vzbuzuje pocit, že mohl klidně být i delší. (15.07.2014)

12 rokov vtesnať do 166 minút .. a podarilo sa to. Ani jednu minútu sa nenudíte, a pritom ide o obyčajné veci zo života obyčajných ľudí. Všetci pôsobili naozaj vierohodne, akoby to bola jedna veľká SKUTOČNÁ rodina. Super nápad, pán Linklater. 4,5* (29.09.2014)

Je možné nakrúcať film 12 rokov a zostrihať ho potom do 3 hodín?Richard Linklater ma na plnej čiare presviedča,že je to tak,každý rok sa na niekoľko dní stretli herci,aby postupom času vznikol unikátny projekt,ktorý by sa mal zapísať do učebníc filmu.Prvá scéna filmu sa nakrúca v roku 2002,s vtedy 6.ročným Ellarom Coltraneom,hlavnou postavou Masonom,ktorý žije s matkou(Patricia Arquette) a sestrou Samanthou(skutočná dcéra režiséra Linklatera,Lorelei),otca majú,ale nakoľko sa Masonovi rodičia rozviedli,tak dvorný herec Ethan Hawke chodí deti navštevovať a berie ich na výlety a pod.Tak kvarteto prirodzených a výborných hercov funguje.Ale ako Mason starne,starne aj jeho rodina,kde matka si nevyberá zrovna„otcovské typy”,ide do vzťahov,ktoré „neprinášajú úrodu”,a tak je najprv Mason v konfrontácii s nevlastným otcom alkoholikom,ktorý robí scény a desí tým pádom rodinu,potom autoritatívnym,ktorý Masona komanduje,medzi týmto,utečú roky ako voda,pričom pokiaľ dovŕši 18 rok,budú sa niekoľkokrát sťahovať,meniť školy,spoznávať prvé,druhé lásky...,klasicky zažívať pubertu...Je vidieť ako sa fyzicky a psychicky menia Mason a Samantha,ktorí čelia rôznym spoločenským aspektom,v snímku nie je v titulkoch uvedené:„Mason 7,8,9,...rokov”,niektoré scény mi pripadali úplne zbytočné:Predaj knihy Harry Potter a Väzeň z Azkabanu,či voľby 2008,ale je to najmä pre orientáciu v čase.Strih škrípe,nie je klasický,kolíše,ale kvôli dlhému a zložitému nakrúcaniu,nie je scenár extra prevratný,ale ani sa o to nesnaží,snaží sa zachytiť dospievanie Masona a Samanthy,lebo u dospelých nie je 12 rokov markantných,je vidieť zmena,vrásky,pravdaže i u nich,čo od 6.ročného sa prejavuje nastolená inteligencia pokračujúca do dospelosti.Takto dlho sa rok,čo rok venovať projektu,a pritom veriť,že nebude chcieť niekto vycúvať,čo aj chceli,je obdivuhodné.Richardovi sa to podarilo.Snímok ašpiruje pravdaže aj na výročné ceny:OSCAR,GOLDEN GLOBE,BAFTA v podobe scenára,ktorý je uveriteľný a civilný a herečka vo vedľajšej úlohe,matka Patricia Arquette,od ktorej som dlho nepočul a nevidel,o to lepšie.Aj bez týchto cien si odnášam s noblesou a citom spracovaný projekt,v ktorom sa nestriedali herci,ktorí tomu venovali svoj čas,úsilie,obetavosť a cetera,aby v roku 2014 som mohol vidieť to,čo „začalo dávno...” (01.11.2014)

No...není to tam. Nejčastěji opakovaným výrazem je 'přirozenost'. Jenže s absolutně archetypální squadrou postav se přirozenost staví těžko. Někteří paňácové (hlavníhoho tria se to naštěstí většinou netýkalo) byli pouze automaty na předvídané věty s jasně předdefinovaným chováním. Proč? Tohle přece musel být TEN film. (06.01.2015)

Skoro tři hodiny sleduji nehybný snímek, který tak jakoby stárne (což bylo provedeno skvěle) před očima s tím, že ačkoliv vidím děj, necítím ho, nepohlcuje do atmosféry, tou nehybností místy až nudou diváka posouvá na křeslo a nevtahuje do filmu. Myslím, že dílo odpovídá utahanosti natáčení. Dlouhé, trhané, nesouvislé, nudné. Dvanáct let každý rok na pár dní se sešlo pár herců, aby si popovídali před kamerou dle dialogu ze scénáře. A my máme poděkovat. Díky. (04.02.2015)

Nápad točit jeden film 12 let je originální a podle mě i režijně neskutečně náročný, ale Linklater určitě věděl co dělá a na výsledné podobě to je znát. Bohužel onen režijní styl je jediná originalita celého filmu, který je sice herecky znamenitý a režijně profesionální, ale ona skoro tříhodinová délka je pro daný typ film smrtící a Linklater do příběhu nepřináší nic, co by danou délku jakkoliv ospravedlňovalo a celý film plyne v až moc poklidném, pomalém tempu, kde není jediná scéna hodna zapamatování a film vyprchává ještě dříve než skončí. (18.01.2015)

Mega dlouhý slice of life, jedinečný časovým úsekem dvanáct let. Maximum, protože jsem neměl pocit, že by oněch neuvěřitelných dvanáct let bylo samoúčelných - spíš naopak. Bylo velmi dobře využitých. (06.08.2016)

Všechno je tu pro rodinnou kroniku, jejíž výjimečnost spočívá paradoxně v její obyčejnosti. Maminka čte dětem Harryho Pottera, tatínek, s nímž se rozešla, se tu a tam vynoří ze svých toulek, vezme potomky na výlet a káže jim o americké politice v Iráku. Babička, za níž se přestěhují, si drží od otce svých vnoučat při jeho návštěvách lehký odstup, nicméně žádné vášně nevybuchují, rodina se chová rozumně. Divák se sice podvědomě strachuje, kdy udeří nějaká katastrofa, ale s tak lacinými postupy Linklater nepracuje, stejně jako si vybírá raději všednodenní, často zábavné momentky nežli zprofanované rituální zastávky lidského života. Nelze zamlčet, že postupně se do vyprávění vkládá jistá monotónnost, kterou skoro tříhodinový rozsah filmu ještě podporuje. Přesto se Chlapectví konzumuje lehce, protože obratně mísí něhu, stesk, vtip a hlavně důvěrnou blízkost prožitku, jaký nosí v paměti každý. (17.05.2020)