Režie:
Martin ŤapákScénář:
Jarmila ŠtítnickáKamera:
Tibor BiathHudba:
Tibor AndrašovanHrají:
Ivan Mistrík, Heda Melicherová, Jozef Majerčík, Karol L. Zachar, Rudolf Velický, Beta Poničanová, Alojz Kramár, Žofia Ševčíková, Nina Vjazovcová (více)Obsahy(1)
Příběh jedné nešťastné lásky, k jejímuž naplnění stačil jen krůček. Do zapadlé horské vesnice přichází věhlasný houslista Jašek (Ivan Mistrík). Ten na cestě pomůže jednomu starci, který si při nešťastném pádu vyvrtnul kotník, a začne u něj pracovat. Jak se postupně seznamuje s osazenstvem vesnice, spatří také u potoka krásnou a nespoutanou mlynářovu dceru Marinu (Heda Melicherová), která již poblouznila nejednoho mládence. Stejný osud potká i Jaška, ten však není schopen svou lásku k ní nijak vyjádřit. Ke všemu se navíc do vesnice vrací muži z vojny a mezi nimi i dominantně vystupující Macek (Jozef Majerčík), jenž se na rozdíl od Jaška neostýchá projevit touhu po Marine… V 60. letech byla součástí tehdejšího slovenského filmu také speciální odnož baladických snímků jako např. Drak sa vracia (1967) Eduarda Grečnera, Balada o siedmich obesených (1968) Martina Hollého nebo také tento filmový debut Martina Ťapáka Balada o Vojtovej Marine natočený podle předlohy polského spisovatele Kazimiera Przerwa-Tetmajera. Děj tohoto poetického a baladického snímku je na první pohled prostým milostným příběhem o nešťastné lásce, ale i díky citlivým hereckým projevům hlavních představitelů dosahuje úrovně vyzrálého psychologického dramatu. Výraznou a neopomenutelnou součást filmu tvoří bohatá přehlídka lidových řemesel, krojů, písní a hlavně tance v podání profesionálních tanečníků Hedy Melicherové a Jozefa Majerčíka. Druhý jmenovaný pak tímto filmem odstartoval svou hereckou kariéru. Martin Ťapák se později nijak nevzdálil od folklórní tématiky, která tvořila základní kámen jeho tvorby. Zmínit lze např. dvojdílný film Živý bič (1966), komedii Pacho, hybský zbojník (1975) nebo povídkový film Krutá ľúbosť (1978). (Česká televize)
(více)Recenze (28)
na konci září jsem shlédl film, který jsem chtěl už dávno vidět. Na STV1 na dovolené na Slovensku mi udělali radost. 41 let starý snímek mě naprosto uchvátil... Tak lyrická a citlivá kamera se hned tak nevidí a herecký projev s dokonalou mimikou... a Mistrík, jaké to bylo ucho, co skotačí jak Jánošík po lese... :-) Ne, vážně... s minimem technických prostředků a s útlým námětem... je to uznání hodné dílo. ()
Tance pamparádne. Krpce v jednom ohni, kroje dokonalé. Ľudová muzikálová etnobalada sťaby bič. Veľa muziky, málo deja. Jeden epizódny dialóg posúva film vyššie. Vystihuje z jednej kontroverznej strany príčinu domáceho násilia, ktorému čelia ženy v rodinách dodnes. Hoci nastúpil vek Vodnára, v ktorom násilie na ženách malo byť minulosťou. Ide o to, že Marína sa tesne pred svadbou zveruje husliarovi Jaškovi, že jej nastávajúci ju bude mlátiť. Jaško sa jej pýta, prečo si ho teda berie, veď nemusí. No a ona v odpovedi použije dva argumenty, ktoré u nej zohrávajú prvoradú úlohu. Prekonávajú vopred vedomý údel ženy, mlátenej pravidelne, podobne ani mlynárovo žito: a) je to chlap, naozaj chlap a nie mäkota Jašek, čo by jej bol len oddaným milujúcim mužom, b) je ním fascinovaná a očarená. Mimochodom husliar a paholok Jašek zohráva vo vzťahu k Maríne úlohu užitočného idiota. Taký je žene svojho srdca vždy poruke, pokiaľ ho ona potrebuje. Slečna sa mu ale telesne oddať nehodlá. Často sa veľa mladíkov dočká podobného modelu aj dnes. Sú pozorní poslucháči svojich vyvolených, spoločníci do kina i kaviarne, no skutek utek. Dámy ich srdca totiž čakajú na Chlapa. Chápajúcu a rozumnú, no zženštilú verziu muža potrebujú len dočasne, na vyplnenie vzťahového prázdna. Vo vzťahu k nim doslova a do písmena plnia funkciu suchých kuriev. ()
Zpočátku se mi zdálo, že hlavní roli tady hraje folklór a příběh hlavních hrdinů se odehrává někde na okraji. Ale postupem času se příběh rozvinul. Na můj vkus byla dramatická zápletka i postavy málo vystěvěné. Kvalitní televizní zábava. ()
"Chceš radšej takého, čo ťa bude biť?...Hej, ale je aspoň chlap..." V tomto filme kraľuje slovenský folklór. Príbeh o nenaplnenej láske je veľmi jednoduchý a nebyť prevažne tanečných a speváckych scén, tak by sa dal vyrozprávať za 30 minút. Zaujme hlavne mladý Ivan Mistrík (škoda ho, do frasa) i Jozef Majerčík, ktorý toho odtancuje dosť a ide mu to skoro ako mne... A aj sekerou sa vie dobre oháňať...Majerčík je iste viac tanečníkom ako hercom a tu sa ukázal v plnej paráde. Celkovo typický slovenský zástupca- film plný tanca, spevu, slovensko-goralských krojov a záberov na krásne hory a lesy. Ak by príbeh dostal o niečo viac priestoru, dal by som plný počet, pretože atmosféra tam fakt je. 80%. ()
Krásny slovenský film. Zaujme hlavne Ivan Mistrík v úlohe citlivého paholka a huslistu, ktorý sa nešťasne zamiluje do mlynárovej dcéry. Tá pred ním dáva prednosť vojakovi, o ktorom dopredu vie, že k nej nebude dobrý. Páčila sa mi hlavne úžasná scéna zo zábavy, a to mi slovensky folklór veľmi blízky nie je. ()
Hypnotická hudba, hory, uhranutí... Jašek z povzdálí miluje, milé na housle hraje - ale jiný s milou tančí. "Ráda ho?" - "Nie, ale taká som ako očiarená." - "Bol bych te na rukách nosil, ležal ti pri nohách ako verný pes." - "Me sa vidíš to nepáčí. Si mäkký." Pozapomenutá perla slovenského filmu. ()
..hudba ...a tanec ...najlepšie čo som kedy v slovenskom filme počul a videl....zaručene najlepší slovenský film ()
Skutečně až dojemně atmosférický pohled na horalský folklór, tradice i módu a pro českého diváka určitě i velmi dobrý trénink slovenského dialektu. Precizně detailní kostýmy i celé zpracování jsou cítit v každém záběru. Přirozená poetika a návratová, romantická idylka zručného hudebníka a čarokrásné, ďábelsky fortelné mlynářky, má v sobě i lehce pohádkový nádech, jenž se krásně vyvíjí a mění v silný milostný příběh. Bezchybnou atmosféru drží i dokonalí herci a zároveň tanečníci, dají-li se tak nazvat. Jako vždy vynikající Mistrík zde ke svému umu hereckému připojuje i um hudební. Nevím tedy, jestli byl ve skutečnosti zručným hráčem na housle, ale jeho herecké hraní bylo perfektní. Martin Ťapák tímto svým debutem nastavuje sám sobě laťku tak vysoko, že mne samotného zajímá, jestli se k její výši v dalších počinech alespoň přiblížil. Po tomto filmu se o tom velmi rád přesvědčím. ()
Martin Ťapák predlohu prispôsobil svojmu autorskému štýlu, čo väčšinou znamenalo podriadenie príbehu folklóru. Čiže opäť sme svedkami dlhších scén ľudových tancov a doprovodnej hudby. Nechýba pochopiteľne ani príroda. Osobne mám dojem, že čiernobiela kamera dielku pomohla, nepôsobí totiž tak televízne. Zaujme aj zopár šikovných strihových montáží, avšak o experiment určite nejde. Jednoduchý milostný trojuholník je tak akurát na tú niečo vyše hodinku. Submisívnejší muži ale môžu byť po konci sklamaní, hlavne netreba vešať hlavu. Je iná doba a ide stále len o film, i keď... ()
Je mi veľmi ľúto, že sa nemôžem stotožniť so štvorkovými hodnoteniami väčšiny užívateľov. Krásna príroda vo mne evokovala obrazy a vône z prázdninových pobytov na Strednom Slovensku. Piesne boli krásne, tance dokonalé, len ich bolo veľa. Tak veľa, že som si pripadal, ako keby som sledoval nejaký etnomuzikál. Stretnutie so Zacharom a Mistríkom a ľúbozvučná reč ma potešili, ale viac ako tri hviezdičky nedokážem dať. ()
Romance ze slovenského venkova. Sympatického, mírného a obětavého houslistu Jaška okouzlí nádherná sebevědomá mlynářova dcera Marina (Heda Melicherová), které už propadl nejeden muž (musím přiznat, že včetně mě), ale žádný jí zatím nebyl dost dobrý. Jašek se jí líbí, ovšem protože je příliš měkký, tak nakonec podléhá pořádnému chlapovi, který se nezdráhá ji uhodit, muži činu a navrátilci z války Mackovi. Režisér Ťapák nám zde představuje (možná poněkud idealizovaný) slovenský venkov se vším, co k němu patří – lidové kroje, architektura, lidová hudba, tance a písně. Nejsem zrovna velkým příznivcem folklóru, ale film je tak citlivě a nádherně natočený, že mu snad není co vytknout. Asi nejlepší je kamera a střihová skladba, která se naplno ukáže ve vrcholné scéně tancovačky. Záviděníhodný debut! ()
Zajisté jeden z vrcholů televizní tvorby a doslova průkopnické dílo co se týče možností televizního filmu, jenž tkví více na střihu, evokaci a intimním detailu než na rozvíjení příběhu směrem do šířky. Zde je skutečně dějová linka velmi jednoduchá až extrahovaná - klasický příběh nešťastné lásky. Ale jak je tato láska vyjádřena, to těžko hledá obdobu. Její podstata je totiž vyjádřena výhradně tancem, hudbou, písněmi a zástupnými symboly. Už jen ústřední motiv houslí, pozice houslisty ve vesnickém společenství, jenž hraje a napomáhá tanečnímu reji, jenž není ničím jiným než milostným naháněním, vábením, demonstrací dominance mužského rodu a tím i vlastně jakousi erotickou předehrou. Celý milostný zmatek, obrana a podléhání ohromujícím způsobem vyjadřuje propracovaná a dechberoucí choreografie střetávající se s pohledy a hrou ústřední postavy. Jaškův osud je vlastně v tomto velmi tragický, může pouze bezbraně pozorovat, nahánět svým uměním svou milou do náruče jiného - jeho citlivá duše a izolace od zbytku mužského osazenstva (tvořeného vesměs neotesanými vojáky) mu sice zajistila ve vsi věhlas, ale náhle mu je překážkou. Když vynikne opět v plné síle, je již příliš pozdě a zbývají jen slzy na mnoha stranách. Právě mistrné propojení hudby, taneční složky a dynamické kamery neobávající se velkých detailů tváří vytváří velmi emotivní celek, který působí velmi přirozeně a nevtíravě. Vlastně film díky své jednoduchosti a bezprostřednímu působení skrze zcela autentický folklor je skutečně čistým a zcela vyváženým dílem, jež skutečně není mnoho (vzpomenul bych například ve výsledném pocitu podobnou Romanci pro křídlovku, jež však pracuje s jinými a ještě nenápadnějšími prostředky). Balada o Vojtovej Maríně je zkrátka klenot a neuvěřitelný debut předního slovenského tvůrce, jenž jako jeden z mála dokázal přenést slovenské lidové tradice na plátno aniž by zaváněli umělostí a skanzenovým efektem. ()
Kdo má rád poetiku slovenského venkova, včetně folklorní hudby, nemůže být zklamán. Právě ta vynikající hudba Tibora Andrašovana hraje v tomto hodnotném snímku velkou roli. Příběh je jednoduchý, ovšem velmi umně natočený ve vynikající režii mého oblíbence Martina Ťapáka, kterého byl tento televizní film prvním dílem v jeho filmografii. Neuvěřitelné! Takhle citlivě propojený příběh s vynikající kamerou, ukázkou lidových tanců a perfektními herci, včetně mladičkého Ivana Mistríka, dokáže zaujmout a okamžitě vtáhnout do děje. Krásný start do budoucí filmové dráhy mistra Ťapáka! Ještě ted´ mi v hlavě zní Jaškovy housličky... ()
Rezisersky debut Martina Tapaka a ne, ne -- nestotoznujem sa s entuziazmom miestnych dementalov ohladom "genialneho a super ynteleguanskeho filmarskeho ponatia" tohto diela. Ako namet o zvykoch hornooravskeho obyvatelstva je fajn, a Mystryk vedel hrat, ba dokonca aj mylostna linia mladika k dievcine mala cosi do seba. Ale to najlepsie z Tapakovej tvorby sa este iba chystalo, a natocilo sa to vacsinou v 70. rokoch za normalizacie /Svako Ragan/. Za rok 1964 by som dal urcite vyssie Lipskeho Limonadovy Joe aneb Konska Opera, popripade aj Cintamani a Podvodnik zo s Smeralom. 50 % ()
Debut sa Ťapákovi si myslím celkom vydaril. Skombinoval v ňom milostný vzťah s írečitými slovenskými zvykmi s lone krásnej matky prírody. Hudba a tanec - do toho sa Ťapák rozumie (starý i mladý, ktorý tam v pár scénach krepčí osto-šesť) a na záberoch vidno, že aj miluje. Romantika i poetika dôb dávno minulých ako vyšitá. Na mňa bolo ale tej muziky a krepčenia až príliš. ()
Milujem náš folklór, preto mi tanečná scéna prirástla k srdcu. Veľmi pekne natočený film s veľmi dobrými hercami. A zobrazenie typického ženského šialenstva - dať prednosť zlému mužovi pred dobrým, lebo s tým zlým sa nudiť nebude. To nepochopíš. ()
Prvý dojem z filmu je ten, že ide o folklórne pásmo s krásami slovenskej prírody (škoda, že čiernobielej) a s krásami slovenských dievčat. V polovici je ešte jasnejšie, že folklór hrá hlavnú úlohu, veď je to film Martina Ťapáka. Netreba teda čakať veľké dejové zvraty, ale jednoduchý príbeh zo slovenskej dediny nabitý emóciami. K plnému hodnoteniu prispelo aj to, že Heda Melicherová v hlavnej úlohe skvelo tancuje, prišla totiž do filmu zo SĽUKu, a emócie postavy dokázala vyjadriť aj tancom. Svoje prvé filmové tanečné číslo predviedol tiež štvorročný Marek Ťapák. Nedá sa zabudnúť na dokonalú kameru, ktorá často sníma zo zvláštnych uhlov a všíma si zaujímavé detaily, občas aj predmety s erotickým dvojzmyslom ako mútenie masla alebo pri tanci obcovanie so strešným trámom. Dúfam, že nie som jediný, kto to tam videl. –––– Akože, Jašku? Dal si zomlieť ten jačmeň? ... A mlynárku si videl? ... No. I čo? Uchránilo ťa? –––– Zje ťa to dievčisko... Tá ťa veru začne rovno jesť. ()
Pri pohľade na DOKONALÚ choreografiu a jej minimálne rovnako dokonalé nasmínanie a zostrihanie mi doslova plápolal zrak. Prirátajte si krásnu goralskú muziku, výborné herecké výkony a predovšetkým tanečné výkony (učaroval mi najmä Jozef Majerčík), tú nákazlivú radosť zo života ako takého, no i zo života v konkrétnom časopriestore ... a pochopíte, prečo som sa hneď prvý raz od dojatia rozplakala. Tanečné scény mi počarovali natoľko, že ich mám stiahnuté i v mobile. A čo sa samotnej balady týka - výborná voľba na sfilmovanie. Jednoducho, Martin Ťapák s týmto dielom nevstúpil len do služieb slovenského filmu, ale trebárs i do môjho srdca. ()
Obrazově podmanivé... ()
Slovenský folkórny "muzikál" a na moje prekvapenie asi najnadčasovejší Ťapákov film. Uhrančivá krása oravskej prírody, tragický, dobre známy príbeh nešťastnej lásky a hlavne herecké (Mistrík) a tanečné (Majerčík) majstrovstvo. Debutový a pre mnohých zrejme aj najlepší snímok od tohto režiséra. Hidden gem slovenskej kinematografie, aj vďaka scéne z dedinskej zábavy, ktorá seriózne konkuruje aj najlepším z Broadwayských hitov. ()