Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Recenze (504)
Jedinečné. Doporučuji. O žití života. Hluboké. ()
La grande bellezza aneb snobsky nafintěná prázdnota. Vyobrazení života římské stárnoucí smetánky, jejího povrchního filosofování, opájení se uměleckou krásou a vyprázdněnost jejich životů, v nichž ze všeho nejvíc schází nějaká vášeň. To vše se mistrně otisklo do snímku (takže asi záměr), jemuž nechybí několik velmi podmanivých scén, ale jako celek působí jednoduše unyle, nedynamicky, beze změn tempa, bez vášně - nicméně krásně. Asi jsem příliš mlád, abych to dostatečně ocenil. Pro mě však zklamání a nudné 2*. ()
Kdybych to měl pojmenovatjá, tak bych to neslo název Velká nuda. Ale to slovo "velká" je ještě hodně slabý. Trochu sem si myslel, že to bude jeden z těch oduševnělejch blábolů, který vatšina uživatelů ohodotí velkým počtem hvězd jen kvůli tomu, že nevědí o čem to je, ale asi to tak má bejt. Pro mě je to přesně druh filmu, kterej sem sice dokoukal, ale když zpětně zhodnotím tyhle dvě a půl hoďky svýho života, měl sem rači koukat na silnici jak jezděj auta :o). Lákala mě ta herečka, která bohužel ani ty svoje umělý vnady neukázala, takže totální zklamání. Film o italskej smetánce, kde každej pracháč žije těžce znuděnej život. Když budu srovnávat s americkou smetánkou (Vlk z Wall streetu), tak bych chtěl bejt boháč v Jůesej a né u talijánckejch pánbíčkářů. Závěr to totálně pohřbil, když se tam objevil farář a světice. Ty krávo, tohle byly boží muka! ()
Diskotéky, Italové v oblecích a já se chci navždycky procházet ulicema Říma a vést u toho důležitý řeči o životě. ()
Obrazově je Sorrentino opět geniální, ale cíleně prázdné dialogy římské smetánky jsou povětšinou divácky nevděčně nudné, zvláště na ploše tak rozmáchlé stopáže...Věčné město a Martini už dlouho neměli tak půvabnou reklamu...Ah ha ha ha far l'amore comincia tu... ()
Ano, je to sice pekne natocene ale z takeho dobreho nametu by som cakal nieco ucelenejsie a lepsie vypointovane. Posobilo to roztriestne a prilis "artovo". ()
Ja na to jen hledel. Opravdu jako na obraz, hledal v tom svuj vlastni pohled na vec a obohaceni, a ikdyz se obraz nemenil, jsem ja stale menil svuj usudek o nem. Neuveritelne me film bavil, ikdyz jde jen tezko popsat slovy. Je to snimek z ktreho mam predevsim velmi prijemny pocit po dokoukani. ()
Lynch, Luhrmann a Fellini dokopy. Pôsobivá obrazová bizarnosť, podnetná, interesantná, miestami deprimujúca, miestami zimomriavky vyvolávajúca, miestami mätúca. Mám však pocit, že som dielčie odkazy z niektorých replík a scén po jednom zhliadnutí nepoňal úplne (alebo vôbec), a preto by si to vyžadovalo opätovné projekcie. P.S.: úvodná párty je mega! ()
Klobouk dolů před Sorrentinem! Velká nádhera je ukázkou skvěle zvládnuté filmařiny. Obsahem je to velmi prosté, jeden stárnoucí spisovatel a světák začíná přemýšlet, co mu ještě chybí ke štěstí, když má vlastně všechno (rozuměj materiálního). Občas se zamyslí, občas pohovoří s přáteli, někdy zafilozofuje, ale především neustále vymetá jeden večírek za druhým a vrací se pravidelně nad ránem. Co však chybí obsahu, dohání a v mnohém překonává forma. Kamera snímá jeden krásný obraz za druhým. Střih a režie vás dokáže udržet v napětí, i když se nic neděje. Hudba (v kombinaci s obrazem) ve vás probouzí přímo mystické pocity. Přes spousty logických výtek mě zkrátka Velká nádhera okouzlila a velmi rád ji doporučím a také si ji někdy zopakuji. Nakonec zvyšuji hodnocení na pět hvězd, už hodně dlouho si mě žádný film tak nepodmanil. ()
Nádherný film ()
Velká nádhera! ()
Skutečně nejsem nějaký veliký příznivec podivných melancholických snímků, ale toto mě oslovilo. A největší díl na tom má jednoznačně Toni Servillo. Tenhle elegán, kterým by snad každý z nás na stará kolena chtěl být, rozehrává parádní představení obrazu a hudby. Moc pěkné. ()
Servillo je hvězda.Jeho pohyby,výraz tváře,tóny hlasu kde přesně ví jak který použít.To nikoho ve škole nenaučí, to v člověku je .V době natáčení mu bylo 54 let.A o tom je herectví.Sorrentino se na scénáři podílel a podle toho i natočil.Měl záměr a nikdo mu do toho nemluvil. ()
Nazev mluvi sam za sebe. Festivalova artovka jak vysita. ()
Trochu moc dlouhá mozaika bizarních obyvatel současného Říma, kteří se od dob Felliniho ani trochu nezměnili. ()
Nejsem objektivní, Řím je pro mě srdcovka.. Kromě krás města to ale bylo i hodně k zamyšlení. ()
Jaká kritika? Ohlédnutí za prožitým životem, jeho oslava, bilancování, vzpomínání na to, co je krásný i na to, co je zbytečný. Krásné ženy, hudba, architektura. Pár vydařených vtipů (hledání staré jeptišky). Co mi moc nesedělo, byla okatá snaha o umělečnost. Prostě se mířilo zbytečně vysoko. Jo a nuda je to strašlivá, to jo. ()
Nádherná pocta La Dolce vita. Duchovní zpověď stárnoucího muže, který stárne s elegancí a grácií. Prochází průběžnou proměnou v podobě návratu ke svým kořenům a žije z dávného úspěchu své knihy. Pořád má mezi smetánkou své obdivovatele a ctitelky a je, zdá se, na výsluní. Až úmrtí jeho dávné lásky a zpověď jejího manžela Jepovi ukáže, jak reálný a blízký je příchod vlastní smrti a jak vzpomínky mohou zraňovat. Jeho kamarád mu nastavil zrcadlo, kdy se na stáří odebírá do své rodné vísky a pronáší, jak ho Řím za těch 40 let zklamal. Dá se říct, že Velká nádhera je dílem bilancujícím. Zaujal mě Carlo Verdone, měl šmrnc. Spolu s Jepem vlastnili stylové brýle. Divoké večírky a výhledy na Coloseum byly famózní. ()
Velká nádhera určitě není pro každého, někoho snad i urazí a pobouří, ale většinu bude prostě nudit. Příběh zestárlého muže, který se ohlíží za svým životem a přitom se snaží hledat nebo alespoň poznat sebe sama, je seskládán spíš do jednotlivých epizod, než do celistvého vyprávění. Každopádně jako celek podává velice příjemné zamyšlení, ze kterého vám bude pár okamžiků ještě dlouho ležet v hlavě. Podle mě za návštěvu kina stojí i kdyby vás nic z děje nezajímalo, protože tak překrásné ztvárnění Říma se jen tak někde nevidí (snad to musí být i lepší, než být tam doopravdy!) a k tomu skvělá hudba...Prostě stojí to za to. ()
Je to báječný film. Opravdu krasné vyprávění o prázdnotě v životě člověka. ()
Reklama