Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Recenze (504)
Sled více či méně ujetých epizodek, z nichž některé královsky pobaví a jiné rychle vyšumí. Dokážu si představit, že se najde dost těch, kteří budou totálně unešeni. Na mě těch 140 minut tohoto formátu bylo příliš. ()
Na dalšího „Sorrentina“ jsem se po „Tady to musí být“ velice těšil! Musím, bohužel, říct, že jsem čekal ještě o cosi maličko víc, ale méně než 4 **** Velké „nádheře“ dát prostě nelze. Za tu atmosféru, za dokonalou ironii a výsměch hodnotám, jimiž celou duší a srdcem pohrdám i já sám, a za mnou milovaný a překrásný Řím. Opět – ač hodnocení není maximální – doporučuji! ()
Italský Woody Allen. ()
Podmanivé myšlenky, ani krásné, ani depresivní. Podmanivé ale jsou. A jejich spousta. V okruhu římské nejen smetánky, která povrchně prožívá den za dnem ve víru hříchu a životního bezcestí, se jeden stárnoucí spisovatel pozastavuje nad smyslem a nesmylem žití a jeho alternativami. A my se nad ním zamýšlíme skrze něj. Je to polemika nad správností jakékoli žité zkušenosti, kdy ve všech bodech časové osy může dojít k zastavení se a bilancování, ale i k pohledu dopředu s otevřenýma očima. Můžeme opustit vlak a rozhlédnout se po okolí. A nastoupit do jiného. Ale je tu i možnost bezmyšlenkovitě nastoupit opět do toho samého. Vzpomínání, kritika a sebekritika, hledání cesty. Smutek, radost či smíření. Nebo nový impulz. Anebo vše dohromady či postupně. V tomhle díle se objevuje spousta myšlenek, které si každý může osvojit, přebrat po svém a vztáhnout na svůj život. Je to veliké kouzlo tohoto filmu, vidíme příběh bez příběhu, který nám sdělí, cokoliv dolehne k našemu srdci. Nemůžu se rozhodnout, jestli vyřčené myšlenky doplňuje zvláštní, nepopsatelná obrazová stránka filmu anebo je tomu naopak. Dílo se ale do paměti vryje každopádně. ()
Velká prázdnota ()
Aktualizovaný Felini La dolce vita? ... Ano i ne, ale bavilo mě to poprvé a baví mě to pořád. A vždy mě to namotivuje jet do Říma. ()
Dvouapůlhodinová, melancholická procházka Římem s protagonistou, který celý život prožil ve víru mejdanů, sexu a bezstarostnosti. Nicméně teď je životem znuděn a hledá jeho smysl. A já se sám sebe ptal: a co jako? Pokud dekadentní boháči už neví roupama, co ještě zažít nebo jaké "filozofické" debaty nad totálními blbostmi ještě vést, tak si mají najít smysl jejich podzimu života nebo si hodit mašli. To je hlavní problém toho, že jsem se na tento film nedokázal jakkoliv emočně napojit - ta představa, že lidé, kteří mohou mít doslova vše brečí, co dál se životem. Římská zákoutí byla velmi pěkně nasnímána, hudba též dobře zvolena, ale sdělení "reflexe života" šlo úplně mimo moje jednoduché vnímání světa. ()
Ukazka ze zivota o kterem kazdy tajne sni a rad by zazival stejne party, jak hlavni hrdinove ve filmu. Jak uz to tak byva vse ma dve strany a prestoze mate vse, nemate vlastne nic. Kamaradi kolem neexistuji a vsichni kolem Vas resi jen bezduche problemy a prazdnota se postupem casu dostane i do hlavy hlavniho hrdiny. I pres toto uvedomneni, nemuze udelat nic a vystoupit z tohoto kolotoce plneho pozlatek uz nejde. 95% ()
Kdyby přede mnou neseděla nějaká frigidní kráva, co vyvádí, když se lidi smějou každé druhé větě, měla bych pocit naprosté blaženosti. ()
okázale, polopaticky, ukecaně.. o snobech pro snoby. ()
Krása To Hlása. po Tu to musí byť, ešte len druhý snímok, kt. som od tohto pána videl. už sa teším na mmnt, kedy si ho opätovne pozriem ()
Velká nádhera je audiovizuálně téměř dokonalý film. Co se však obsahu týče, tak je to též velká bída. Mé hodnocení tedy odráží spíše kladné body za zpracování, než za děj, neboť ten je velmi upozaděn a nikterak mne neoslovil. ()
Sorrentino ostal verny svojej povesti filmoveho genia aj vo svojom najnovsiom filme. Svet, o ktorom vacsina z nas len tusi, ze existuje a nikdy sa don nedostane, je len pozlatka, pod ktorou nie je vobec nic. Nekonecne vecierky, pseudoumenie a aferky hlavnemu hrdinovi len zvacsuju vnutornu prazdnotu. Obzvlast sa mi paci kontrast medzi nabozenskym svetom, ktory prichadza do styku so zastupcami toho pozitkarskeho, no nakoniec sa od neho vlastne velmi nelisi. ()
Je to takový mix Felliniho filmů 'Sladký život' a 'Řím', pro mě osobně natočeno stravitelnější formou. Kouzelný film o lidech, kteří neumějí stárnout a vlastně ani nikdy neuměli žít. ()
Svojský film...určite nie pre každého. Prvé dve scény mi nič nepovedali. Až keď som sa bližšie zoznámil s Jepom, tak som sa ponoril do jeho sveta a začal si užívať jeho nadhľad na svet. Príjemný film svojím (ne)príbehom ale zato bohatý na rôzne nezabudnuteľné okamihy. Rím je vďačným miestom na natáčanie, aj keď neboli využité klasické holywoodske lokácie. Opäť som dostal chuť sa tam ísť pozrieť... tento krát trochu iným pohľadom ()
"Natáčím filmy, na které bych se jako divák nejraději díval. Moc často se ale takové filmy už nerodí. Proto mám rád americké filmaře, bratry Coenovi a dva Andersony, Wese a Paula Thomase, kteří jsou také provázáni s realitou a mají tu neuvěřitelnou schopnost činit takové ve svých příbězích i očividně umělé věci." - Paolo Sorrentino ()
Nuž čo dodať, vizuálne orgie a trefné komentáre zahnívajúceho sveta (nielen salónnych - v tomto prípade skôr terasových a záhradných snobov). Určite raz vidieť nestačí. Je tu viac výstižnejších komentárov, takže môj už netreba. Osobne som sa nasmial najviac na tom od mr. Červenáka... Deanu by som Satanovi dal aj za menší majstrštyk:) ()
Viac než len Felliniho oživenie. Technicky, tematicky, herecky, výborný film. ()
Stárnoucí spisovatel jediné knihy Jep se prochazí po Římu, setkává se svými známými a debatuje s nimi o minulosti. Prostě bilancuje svůj život a sčítá všechny plusy i mínusy. Dalo by se to nazvat walk-movie. Zajimavé, ale pro mne příliš neuchopitelné a abstraktní. Můj šálek kávy to zkrátka není, ale obrazově je to fakt velká nádhera! ()
Subjektívne režisérove narážky na "smotánkovskú" pretvárku ma mierne povedané obišli. Sympatický štramák Jep (taliansky gradnpa nahodení vždy exkluzívne) bol tým jediným, čo ma zaujímalo na celom filme. Jeho postava bola mierne tajomná, ironická, ikonická, poľutovania hodná, ale film ako celok a jeho enormnou stopážou ma absolútne nenadchol. A budem ešte trochu kritický, pretože Oscara za cudzojazyčný film si kľudne mohol odniesť Jagten... Nuž, akademici sú mozgy nepochopené... ale žúrky to boli solídne ! 3***, za postavu Jepa, ľubozvučnú taliančinu a žúrky. 60,113% ()
Reklama