Velká nádhera

Krasny film. Krasny nejenom obrazem, ale i scenarem, hudbou a v neposladni rade velkou hereckou paradou Toniho Servilla. Jak tu nekdo trefne napsal - "skoro jak za starych casu". Film mozna neni dokonaly, ale dal mi znovu pocitit, jak silna muze byt laska k filmu. Zvlastni, jak emotivne muze pusobit pouha zaverecna titulkova sekvence kamery takrka se mazlici s Rimem. Velka filmarina, ktera zanecha silny dojem. (23.12.2013)

Nuda už nikdy nebude taká istá ako bývala. Tento film dokonale vystihuje ono "hlboké" performance nahej ženy ktorá si to namieri plnou parou do múru. Žiadne vysvetlenie, žiaden dej, žiaden vývoj postavy, žiadna zmena, len čisté vákuum. Preto každý kto chcel zažiť vákuum a nemá dosť peňazí aby si zaplatil lístok na orbit, môže si pozrieť Veľkú nádheru. Vďaka Sorrentino ( ktorý sa netají tým že inšpiráciou pre vznik tohto filmu mu bol film s tou istou témou La Dolce Vita - originalita sa cení). Vulgárne povedané jedna veľká nudná pózička o prázdne. A ako to prázdno ukážeme? No tou "najťažšou" a najprvoplánovejšou formou. Prázdnym filmom o prázdnote jedného zaseknutého vyhoreného talianskeho 65 ročného Makaróna. Ale, tento film má aj svetlé momenty, scéna kedy sa naša hlavná postava rozbehne a slovne na jeden dych zotrie inú vyhorenú trosku tým, že jej povie aké kvality obsahuje jej život. To bola Veľká nádhera. Nudu zachraňuje príchod kardinála a Svätej Sestry a hláška roka "Kde ta piča je?" To bola Veľká nádhera. A ešte, tento film obsahuje veľmi nepeknú kameru. Úplne zle. Kam sa to hrabe na prácu kamery ako Emanuel Lubezki či Roger Deakins? Nepopieram jej televízne kvality, ale sklamala ma a je mi jedno či ten spôsob komponovania bol zámer alebo nie. Tento film je póza podobná modernému umeniu. Zelený štvorec na ružovom plátne. Bez vysvetlenia. A v strede je čierna bodka. Divák vysvetli si to ako chceš = každá chyba je potenciálny zámer tvorcov. A takéto prejavy pesudoumenia ktoré tiež niektorí nazývajú moderné umenie, nepodporujem. Ale ak by to trvalo 100 min išiel by som s hodnotením hore. Pretože aj prázdnota vie očariť. Zlatý Terry Malick a jeho Tenká červená línia. Dúfam že Oscara získa Hon. Hodnotné komentáre : Fr, profhubert, Tosim (05.01.2014)

Mimo mě, a duchovní?! (10.09.2016)

Všichni pseudo intelektuálové sem! Tento hlen ve stylu nevyzpytatelného enfant terrible francouzského filmu Leose Caraxe je vzdáleným příbuzným předloňského Holy Motors, což je dle úsudku mého chabého a prostoduchého rozumu hned druhý nejhorší film, jež se vyklubal na světlo boží (prvenství "klasy" The Turin Horse je neotřesitelné). Ale pokud máte rádi filmy, kde nahá herečka dá sprinta do zdi, rozbije si hlavu a diváci aplikují obdivný aplaus, tak definitivně doporučuji! Já si raději budu přeříkávat škarohlídskou báseň: Dvoumetrová potvora, vkročila k nám do dvora. Už k nám asi nevkročí, má motyku v obočí. odpad! Celosvětový výdělek k 3. 1. 2014: $10,641,088 (03.01.2014)

Po vzoru tý ženský na začátku se du praštit hlavou vo zeď. Snad si to umění vyrazim zase ven. (15.04.2015)

Velké (do sebezahleděné, Fellinim prodchnuté) nic. (19.11.2015)

Vizuální paráda, která mě nechala naprosto chladným. Humor tak minimalistický, že mi to celé nepřijde jako kritika snobství ale spíše obhajoba. Jako že:"podívejte se na ně, mají všechno a ještě víc, ale už nevědí, co se životem a tak nejsou úplně šťastný, že to mají ale těžký život chudinky, co v životě nehrábly". Nemožné si jakoukoli z postav oblíbit. Abych parafrázoval hlavního hrdinu, tak Sorrentino natočil vědomě film o ničem a překvapivě je to nuda. (23.03.2016)

Sorrentino, další zásadní jméno, ke kterému se dostávám až teď, božíčku, tolik kinematografie a tak málo času. Nakousl jsem ho takříkajíc odprostředka a během prvního filmu opsal solidní oblouk od „tak na tyhle pozéry už asi nemám trpělivost“ přes „no dobře, asi tam není jenom ta póza, ale je to arogantní až běda“ a „co má ten člověk za problém s ženskýma?“ až po „krucipísek, on se přes tu aroganci nakonec prokousal málem až k pokoře, je to hořký a jízlivý, ale cosi z duše stárnoucího chlapa vlastně postihl strašně poctivě a přesně“ a následovaly několikadenní rezonance, což už se mi moc nestává. Risknu napoprvé plný počet, změna vyhrazena. (21.04.2018)

Návrat do minulosti ke kořenům italského (evropského) filmu zasazený do současného života římské smetánky. Vizuální a myšlenkové orgie podané v téměř dokonalé filmařské podobě. Věřím, že o tomto díle se bude ještě dlouho psát a diskutovat. (01.01.2014)

Vizuálne podmanivé, kamerovo úchvatne, hudobne príjemné. Inak nuda jak hovado. Pár scenáristických momentov, ktoré boli fajn, pár dobrých ksichtov a hlášok. Ťažký film, ktorý sa nedá pochopiť na prvé pozretie, ale k druhému by ma už asi nikto nedonútil. Sorrentino neni môj šialok kávy, aj keď kameru a strih v skutku ovláda. 2 z 5 ( Kino Film Europe, Cine Vitaj - Prehliadka talianskeho filmu ) (06.06.2014)

Píše to tady každej druhej, ale ten film je opravdu Velká Nádhera - přes hudbu, kameru a celkovej obraz, až po režii a střih... Kouká se na to krásně, řemeslně je to odvedený dokonale - pro mě to byl takovej skoro až artovej zážitek. Ten audiovizuál je asi nejsilnější dojem, kterej ve mně film zanechal; třeba hned ta první taneční scéna je jeden z nejsilnějších a nejatmosféričtějších audiovizuálních záběrů, který jsem kdy viděl - fascinující, uhrančivý až snový... prostě nádhera. Je to film o římský smetánce, se kterou asi málokdo z nás bude mít něco společnýho, ale chápu to spíš jako takový určitý zrcadlo dnešní materiálně konzumní společnosti - takže ty absurdity, na který Sorrentino s opravdu obdivuhodnou lehkostí a vtipem poukazuje, se do určitý míry týkaj každýho. Aspoň já jsem to tak chápal. A tadyten nadhled s určitim sarkastickym nebo ironickym "úšklebkem", kterej jakoby komentuje a kritizuje jejich nejrůznější osobní nebo společneský krize, to bylo něco, co jsem si opravdu užíval celej film. Osobně jsem nehledal významy všech možnej filosofickej citátů nebo úvah a ani jsem to nepovažoval za podstatný, věřim ale, že pro někoho to může bejt další rozměr navíc. Každopádně už se těším na to, až si pustim další Sorrentinovy filmy. WTF moments: Tak třeba ta zombie jeptiška... Ale ono to do toho filmu vlastně nakonec celkem sedne. (05.01.2016)

Nomen omen. Velká nádhera je opravdu velká nádhera. Sorrentino naservíroval luxusní obrazovou i hudební žranici, okořeněnou magií starobylých památek, leskem a bídou high society a trochou toho filozofování. Mistr estetického cítění Paolo opět ukázal, že spojení intelektu, hudby a obrazu mu jde natolik dobře, že není téměř co vytknout. Poetika, barevnost, aura výjimečnosti, to vše se tu v plné míře nachází. Mně se tu jen tak trochu v tom ruchu nočního Říma ztratil emoční doprovod, který například u pozdějšího Mládí byl všudypřítomný, kdežto tady (alespoň podle mne) zůstal na půl cesty. Dávám silné 4* a navíc oceňuji Ivana Fraňka v mini roli muže, který se každý den od narození fotil. Milé překvapení. (03.06.2016)

K tomuhle není moc co dodat, to se musí vidět - skutečně Velká nádhera, "Italská archa" a prostě Itálie (06.03.2020)

Veľká a nádherná reflexia o zmysle života (nielen v Ríme). Sorrentinov nový film je tematicky kategorizovať takmer nemožné, pretože zaistite ide o kritiku umelcov, film o tvorivom procese spisovateľa, fenomén sklamania z Ríma a volanie po návrate ku koreňom. To všetko extaticky zahrané, natočené a ozvučené vytvára najúžasnejší divácky zážitok roka 2013! (24.12.2013)

Veľké NIČ! O čom to vlasne bolo? Prepáčte mi všetci nepochopení umelci.. ale nie... nie je čo hodnotiť. 10% za Rím a Taliansko, ktoré tak veľmi ľúbim... (09.02.2014)

Podrobnejšie k filmu v linku: https://slecnakulturna.wordpress.com/2014/07/02/la-grande-bellezza/ (31.08.2014)

Blowed my mind. Completely. (04.01.2017)

Ti Italové ale mají cit točit životní filmy. Vidět tento film v době mého "vývoje", kdy jsem v Praze jen vymetal večírky a potom dřel do úmoru, abych zase mohl vymetat večírky a rozhazovat po hrstech a ne po bankovkách, možná by mě zcela zásadním způsobem ovlivnil. Jsou lidé, kteří tento film nepochopí, ani kdyby jej viděli stokrát nebo lépe nepřijmou. pro mě však je to "ze života" a dokud budu nasávat atmosféru filmu budu vyhledávat tuhle Velkou nádheru! Io amo <3 (08.01.2014)

Velký filosofický film 21.století o spisovateli, který přišel o svou inspiraci hned poté, co vydal svůj první a zároveň poslední román. Následně probíhá "hledání" velké nádhery, která se však prolíná celým filmem, od počátku až do konce. Režisér nás opájí Římem - městem měst. Ukazuje architektonické skvosty, ale nejen ty. Vidět můžeme i to nejlepší, co se v Itálii zrodilo, ať už jsou to ženy, příroda či západ slunce. Nádheru ovšem můžeme i najít v utrpení a bídě (viz 104letá světice, která zřejmě přes veškerou bídu našla svou velkou nádheru), někteří velkou nádheru najdou ve smrti (zfetovaný mladík, který našel své publikum až na vlastním pohřbu), někteří najdou svou nádheru v pomoci druhým (římská kráska, pro kterou sex už přestal být smyslem života) a jiní (hlavní postava filmu) ji najdou v životech lidí kolem sebe a koloběhu světa, který se stává věčnou inspirací. To vše za přispění perfektní vážné hudby, jež tvoří úctyhodné kulisy filmu. Řím II. - chtělo by se říci, a zároveň vzpomenout na podobně laděné dílo italského mága Felliniho. Kéž by se jednou něco tak velkolepého natočilo o Praze... (14.01.2014)

To si takhle jednou jdete připomenout město Řím na velké plátno a dostane se Vám odměny, kterou jste nečekali... Filmová báseň s přesahem, jenž se přelévá přes okraj Tyrhénského i Jónského moře. Před čtvrt rokem jsem shlédl film Amarcord, který mi naznačil, že jsem na dovolené se svým zrcadlením jen špatně vstřebával místní mentalitu (kdo zde někdy cestoval autem, pochopí...), toto dílo mě přesvědčilo, že se do Boty musím na stará kolena ještě vrátit, stejně jako k tomuto dílu samotnému... Tolik myšlenek, tolik emocí, ten temperament (v přístupu jsou mi zatím nejpříjemnějším národem, co jsem poznal)! Zatím co Amarcord nám ukazuje italský národ jako takový, La Grande bellazza nás zavede mezi smetánku, pokládá otázku do jaké míry je tento život ještě smysluplný. Sebereflexe v podání hlavní postavy Jepa je opravdu úderná a člověk si z toho spoustu odnese. Jedná se tak podle mě o nejpůsobivější snímek posledních neřku li let, odpočinul jsem si, pobrečel jsem si, zasmál jsem se a nepochybně se mnou i celý sál, který až do posledního řádku titulek zůstal sedět.... "I was destined for sensibility. I was destined to become a writer. I was destined to become Jep Gambardella." (18.01.2014)