Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Detektivní horor (nebo hororová detektivka?) o masovém vrahovi, který rád používá nože. Žádné explicitně zobrazované násilí, tady se sází hlavně na atmosféru a kvalitní, nepřehrávající herce. Nutno vyzdvihnout kameru Vittoria Storara (chlapík, který v Apokalypse dokázal udělat z obtloustlého Branda jednu z nejhrozivějších postav filmové historie), která ráda požívá zoomy a hraje si s nasvícením. Dalším plusem je pak hudba Ennia Morriconeho, ústřední motiv zní skoro jako z nějaké pohádky a s dějem filmu skvěle kontrastuje. Nejlepší scénou samozřejmě zůstává návštěva malíře milujícího kočky. Mňau! (05.02.2010)

První ze zvířecí trilogie a zároveň debut Daria není vůbec špatnou záležitostí. Napětí zde funguje, bez krve, či obrazového násilí lépe, než kdejaký horor s vizuálními efekty a drahou výpravou. Jediné v čem mám trošku problém s Argentovými filmy jsou herecké projevy, a divně ustříhané momenty, např.střelba. Ale na druhou stranu stylizace a vytvoření napínavého prostředí a situace s velmi zvláštní a zajímavou hudbou z pera pana maestra Morriconeho je to, co mě s přehledem udrželo v pozornosti až do úplného konce. A i ve výsledku přimhouřit oči nad všemi nedostatky, které tento film má. (29.09.2011)

Započala Argantova tvorba. Jedná se jen o tajemnou detektivku,kterých se v Itálii točila slušná řádka,ale Arganto přesto dokázal natočit to po svém. Po tolika Argantových snímcích jsem si slíbil,že až konečně uvidím jeho první horor budu si dávat pozor,abych na vraha přišel sám a né si ho typoval. Ovšem udělal jsem znovu chybu a soutřeďoval se na to co hlavní hrdina přitom vše je jasné od začátku a navíc Arganto si vybral dobrého vraha. Po vizuální stránce uspokojivé,ale né tak překrásné jak je třeba Suspira nebo Trojice smrti. Rozhodně kvalitní detektivka,která sice neukazuje řezání těl,spíše pohledy na stěnu na,kterou odstřikuje krev,ale v jednoduchosti tkví také svoje krása. (14.06.2007)

Klasický rukavicový Argento. A je to opravdu povedené giallo, vůbec není poznat že je to debut tohoto italského klasika. Scénář je výtečný, založený na jediném, zdánlivě nepodstatném detailu a Storariho kamera je luxusní. Paradoxně se nemůžu ubránit dojmu, že Morriconeho hudba je tentokrát nejslabší složkou filmu. Každopádně, co do atmosféry děsu a strachu byla mnohem lepší Suspiria. (30.01.2011)

Nebýt toho Argentova křiklavého vizuálního stylu, byl by jeho debut zcela průměrným (možná i lehce podprůměrným) detektivním příběhem. Nemohu se ani ubránit dojmu, že herecké výkony jsou prostě prkenné a celkový dojem zachraňují především mistři Ennio Morricone a Vittorio Storaro. Když ale přimhouřím všechny oči, tak je to jako režijní debut vcelku obstojné. [60%] (10.04.2021)