The Poacher's Foster Daughter or Noble Millionaire
Režie:
Martin FričScénář:
František Vlček st.Kamera:
Karel DeglHudba:
Julius KalašHrají:
Hana Vítová, Oldřich Nový, Ella Nollová, Otomar Korbelář, Theodor Pištěk, Zdeněk Dítě, Bohumil Machník, Vítězslav Vejražka, Arnold Flögl, František Paul (více)Obsahy(1)
Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému.
Dívka Elén žijící se svou matkou a otčímem na lesní samotě má velký pěvecký talent. V den svých dvacátých prvých narozenin utíká z domova a už ve vlaku se do ní zamiluje milionář René. Jejich cesty se brzy rozcházejí, aby se brzy mohly opět spojit. Do Elén se zamiluje houslista Pavel Sedloň a ačkoliv ho Elén nemiluje, je odhodlaná se za něj provdat. V té době René umírá vyčerpán z práce na operetě Srdce v deliriu. Je však v poslední chvíli zachráněn a vše spěje k šťastnému konci, kdy Oldřich Nový vysvětlí, jak to všechno autoři vlastně mysleli.
(oficiální text distributora)
Recenze (191)
Parodie prtvorepublikové červené knihovny, která se zpočátku ani jako parodie netváří. Jistě. Nová poválečná kinematografie hledala nové trendy a přístupy. Tohle je ale poněkud přehnaný výsměch tomu, co bylo dříve téměř svaté. Stejně jako většina filmu působí depresivním dojmem dávno zapomenutého přízraku nechtěnné doby, působí tak i smutné hledání humoru v místech, kde ho člověk běžně nehledá. 55% ()
Prvú hodinku som bol trochu rozorvaný. Aj napriek niekorým smrtiacim hláškam (nemý film) a gagom (maľovanie) sa mi to totiž viac páčilo ako červená knižnica než paródia na ňu (som divný, ja viem). Potom sa však prehodí na ďalší prevodový stupeň a graduje to až do úžasného záverečného aktu, ktorý som sa komplet prerehotal nahlas. Jediná škoda je tá dĺžka. Predsa len to mohlo byť kratšie a údernejšie. Ale na druhej strane by som sa asi nedostal, kam som mal. Skvelá paródia a rozhodne jedna z českých najlepších. 9/10 ()
Film, kterým se Oldřich Nový opět vrátil na výsluní popularity v naší zemi. Jen o rok později byla tato popularita zašlapána do země, když ÚV KSČ vydali nařízení, že hlavním výtvarným prostředkem musí být socialistický realismus na současné náměty. Kdyby ten film nenatočili tento rok, už nikdy by nespatřil světlo světa. V tomhle filmu se nám zase vrací náš starý známý elegán a milovník žen. A dokazuje nám, že je to pořád ten náš starý dobrý milovaný Nový. Staronový starý Nový. Je zajímavý, že tento film je nedoceněn i dnes, přestože je vlastně tím nejkvalitnějším, co v prvních deseti letech po válce vzniklo. A tak nám nezbývá, než se jen kochat tímto inteligentním parodováním milovnického žánru člověkem, jenž to umí ze všeho nejlíp, tedy tím největším milovníkem. ()
Naprosto neodolatelná záležitost a dnes už legendární součást kinematografické historie - a filmového vzdělání, protože zcela trefně shrnuje nejenom všechny ty veselohry a dramatičtěji pojaté kusy, které jsme mohli vidět, ale také ty, které jsme už vidět nemohli, ale kterých československá filmová studia vychrlila za první republiky neskutečné množství. Sice je jasné, že je to zadání "strany a vlády", z něhož mám setrvalý pocit pistole u hlavy, ale to nemění nic na tom, že je to kýč a parodie jakým není rovno, a velká a velmi stylová zábava, ve které se později zhlédl třeba Limonádový Joe. Jsem tak rozerván(a)... 80% ()
"A jak se jmenoval, maminko? - No to já nevím, film byl tenkrát ještě němý." - "Zajímavé, normálně je motolicin barvy bílé. No to on byl asi dlouho někde ve tmě." - "A ti námořníci? - Snad také trpěli." - "Jsem tak rozervána." - "Mám tady drobnou tisícikorunu." - "Vrať se mi zpátky, ztracený ideále, čas letí do finále..." - "Bultone, budeme si tykat." - "My prostí lidé jsme uvyklí pracovat, ale na vás by práce mohla působiti zhoubně." ()
Galerie (9)
Zajímavosti (7)
- Parodický žánr byl v době natáčení filmu něčím novým. Dle pozdějších vzpomínek představitele houslisty Michala Sedloňe, Zdeňka Dítěte, se v době natáčení na Barrandově stalo něco do té doby nevídaného. (ČSFD)
- Zdeněk Dítě si kvůli své roli nechal oholit obočí. (Duoscop)
- Filmovalo se v obci Rokoš u Průhonic. (M.B)
Reklama