Tři barvy: Modrá

I přes nesporné kvality a herecký výkon Juliette Binoche mě film za srdce moc nevzal. (12.07.2006)

Hluboký příběh, o tom, jak se člověk vyrovnává s velkou životní tragédií. Někdy už mi připadá, že platí pravidlo, "když máš málo peněz, natoč ponuré drama". A daří se to. Film upoutává přdevším velmi dobrou psychlogizací postav, než dějem nebo nějakými filmovými extrabuřty. Hlavní herečka je myslím skvělá, právě ta mě na filmu asi nejvíce zaujala. (19.05.2008)

Kieślowski se rozhodl svoji barevnou trilogii začít nejdramatičtějším příběhem ze všech a myslím, že to byla dobrá volba. Juliette Binoche hraje vdovu po hudebním skladateli naprosto bezchybně a zcela mě vtáhla do svého posmutnělého světa, který je povětšinou tichý, ovšem tu a tam ho přece jenom něco naruší – melodie stejně opuštěného pouličního flétnisty, útržky manželovy nedokončené skladby, bývalý přítel, před nímž se Julia pokusila utéct stejně jako před zbytkem světa, nezvaná myší rodinka v bytě, návštěvy u matky… Stejně jako modrá barva je tenhle příběh sice především chladný, ale zrovna tak má i řadu odstínů, které je třeba prozkoumat, protože co když mezi nimi najdeme jeden, který bude tisíckrát lepší než všechny ostatní barvy světa? Kromě režie a herců je třeba pochválit i Preisnerovu vynikající hudbu stojící minimálně za polovinou působivosti. Jen kdyby to občas nebylo tak roztahané. (20.11.2011)

Sice to pomalu utíká, ale pod kůži se to člověku dostane stoprocentně. Opravdu sugestivní zážitek, který se první hodinu s divákama nijak nemazlí a je tak velmi mrazivým zážitkem plným emocí. Po technické stránce taktéž excelentní. Zakomponování modré snad do každého záběru je výborné, hra se střihem nápaditá a práce s hudbou mě zaujala úplně nejvíce. Největší potlesk si ale stejně zaslouží fenomenální Juliette Binoche. Bez té by byl film, i když Kieslowskiho režie je výborná, téměř poloviční. (28.04.2010)

Některé tragédie zůstanou příliš tíživé na to, aby unesly víc než jen samy sebe. (16.05.2007)

Talent už nebohého Kieslowského ako režiséra i Juliette Binoche ako hlavnej predstaviteľky tejto trilógie je nesporný. S niektorými zábermi sa kameraman krásne vyhral, najviac na mňa zapôsobilo doktorovo oznámenie o úmrtí manžela a dcéry, ktorého sledujeme len v odraze oka Juliette. Kieslowski modrú farbu netlačil do záberov nasilu, ale s citom a tá sa napokon vo filme objavuje často, ale všimnete si ju len keď ju podvedome hľadáte. Modrý filter, korále, lízatko, voda v bazéne...Film na mňa urobil dojem a navnadil na ďalšie "farby". Nečakal som, že niekedy vypustím z huby volebný slogan Dzurindovej SDKÚ, ale "Modrá je dobrá"...80%. (10.12.2012)

Zajímalo by mě, co se honilo Kieslowskému hlavou při psaní scénáře. Tenhle film totiž není o moudrech, ani o pokání, ba ani o lidském vzestupu a pádu, prostě a jednoduše ukazuje, jak moc je lidskej osud vrtošivej. Juliette Binoche hraje rozpolcenou ženu, která přišla téměř o všechno. Jenže ona se rozhodla, že chce přijít i o to slovo "téměř". Maže, zpřetrhává svazky, ničí, a já, ač jsem fanda filmových orgií ve stylu: svět se ke mě chová svinsky, ale přesto ho mám rád, mě nechala Modrá v klidu. Snad příště, snad u červený! Mimochodem, scéna, kdy Julie poslouchá noční výtržníky u sebe doma, je nezapomenutelná, geniálně zformulovaná. (20.12.2009)

Nádherná ukázka toho jak to vypadá, když za kamerou sedí člověk s naturelem básníka. Tolik poetiky v jednom filmu jsem již dlouho neviděl. Přestože se jedná spíše o komorní příběh, ona všudypřítomná poetika (kamera, střih) a obrovská profesionalita (znalost tématu) z něj činí obrovskou událost. (10.12.2009)

Príbeh Julie je zo všetkých farebných príbehov najchladnejší. Tragický moment, v ktorom príde o "všetko", paralyzuje prežívanie, pochopiteľne ho vyplní smútok a žiaľ. Na pohľad chladne pôsobiaca hlavná hrdinka v nezmyselnosti svojho života musí znova nájsť jeho smerovanie a určenie. Kieslowski vychádza z tradičnej symboliky modrej, Julia si tak vo svojej životnej línii prechádza zamatovo temnou až po priezračne azúrovú. Najtmavšie varianty modrej sa spájajú s jej hlbokou introspekciou a utrpením, najjasnejšiu verziu symbolizuje voda, ktorá jej prináša vnútorný pokoj a zmierenie. Nenecháva sa ňou unášať, prúdi v nej, splýva s ňou. Toto dielo je geniálne a zdá sa najviac prepracované do detailu.Mrazivé. (11.05.2019)

Citlivý film který se nese ve velmi pomalém tempu, což dává lépe vyniknout emocím hlavních hrdinů, kteří jsou bez vyjímky skvěle obsazeni. Ale asi na tento film stejně brzy zapomenu. (12.07.2006)

Kieslowského konštruktívny polodokumentárny minimalizmus je pre intímny príbeh rozsahu psychologickej eseje na tému tragédie životných ciest a pálenia mostov ideálny. Dialóg vedený medzi obrazom, hudbou, strihom, slovom i divákom do bodky zodpovedá popisnému názvu, ktorý hovorí za všetko. Modrá - to je smútok, odcudzenie, odsúdenie, samota, depresia. Ochladnutie vo vzťahoch, v motiváciách, v putách, v cieľoch. Málo slov, mnohé medzi riadkami a v náznakoch. Uhrančivý civilný výkon Juliette Binoche. Hudba, ktorá prekračuje hranicu fyzického, obraz, ktorý postupne prechádza do mysle. Strih, ktorý nečakane utína, zatmievačky, ktoré znenazdajky berú. A predsa mi i napriek citlivému nakladaniu s témou chýba hlbšia myšlienková podstata, neodbytnejší pocit naliehavosti filmárskej výpovede o vnútornom utrpení. Predsa len je v pár momentoch cítiť až prílišné priblíženie sa sofistikovanému citovému vydieraniu, ktorému však nejde uprieť pôsobivosť. Film, ktorý má podobný efekt ako jemne a dôsledne komponovaná hudba - umenie. Ale chladné a v pár momentoch nie úplne presvedčivé. 75% (01.09.2014)

Modrá jak Červená, jak Dvojí život... a mě už tenhle Kieslowski přestává svýmy filmy na jedno brdo bavit. (14.07.2006)

Herecká one woman show (Juliette Binoche v podstatě nechybí v žádném záběru), která mě osobně příliš neoslovila. Ten film mi přijde nanicovatý, afektovaný, a - ó ano, proč to nepřiznat - nudný. Film jsem zhlédl v příšerném českém dabingu na ČT2 a osobně se nemohu ubránit dojmu, že kdybych byl o znalost téhle klasiky ochuzen, o nic bych nepřišel. Tohle je ten typ evropské filmařiny, která mě strašně míjí. Za mě osobně slabé tři hvězdy. (30.12.2012)

Nejslabší z trikolóry, ani bych neřekla, že se režie ujal Kieslowski. Jeho filmy bývaly vždy velmi podnětné, nutily diváka k zamyšlení. Dokoukala jsem Modrou a nějak nemám o čem přemýšlet. Ale i nejslabší Kieslowski stále výrazně ční nad mnohými svými kolegy režiséry. (14.05.2011)

Smutný začiatok deväťdesiatych rokov, smutné Francúzsko. Každý prežíva svoju vlastnú tragédiu a každý trpí sám. Slávne dielo legendárneho režiséra, krásna hudba, neskutočná Juliette Binoche. Legenda. (25.05.2012)

Jak zpívá frontman skupiny Žlutý pes Ondřej Hejma - Modrá je dobrá. V tomto případě bych řekl, že Modrá, to je především Juliette Binoche. Silný psychologický snímek o ženě jménem Julie, která při autonehodě ztrácí jak svého manžela ( předního evropského skladatele), tak i syna, uzavírá se do sebe, " pálí mosty " za minulostí, aby nakonec zpětně, díky mrtvému manželovi začala postupně znovu žít a vyrovnávat se definitivně s minulostí ( v podobě dokončení jeho rozepsaného Koncertu pro Evropu ). Každý Kieslowskiho snímek trilogie Tři barvy je především uměleckým zážitkem a to díky precizní kameře, zvolené hudbě a samotné režijní invenci Kieslowskiho, který vždy ví, co chce natočit. To vše spojené s dokonalým výběrem herců, kteří se mu následně vždy za důvěru odvděčí, tím nejlepším možným způsobem ( jako v tomto případě již zmiňovaná Juliette Binoche ) a to strhujícím hereckým výkonem. Jak jsem již psal v samotném úvodu, Modrá je dobrá, nicméně mojí srdcovou záležitostí a " emocionální rozbuškou " je mistrova Červená. To je již ale zase jiný příběh...... :o) (19.03.2010)

[8/10] (CAB, CED, Eurimages, France 3, MK2, Tor) (Eastmancolor /// Produkce: Marin Karmitz /// Scénář: Agnieszka Holland, Slavomir Idziak, Krzysztof Kieslowski, Krzysztof Piesiewicz, Edward Zebrowski /// Kamera: Slavomir Idziak /// Hudba: Zbigniew Preisner /// MFF v Benátkách: Krzysztof Kieslowski (Zlatý lev), spolu s filmem prostřihy, Slavomir Idziak (Cena Osella - kamera), Juliette Binoche (Volpiho pohár - herečka)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2011)

Kieślowski je mistr nevyřčeného, jehož díla na diváka působí především podvědomě. A o to jsou silnější. Modrá je minimalistickým velkofilmem, u kterého cítím, že mě bude postupem času a s přibývajícími životními zkušenostmi uchvacovat ještě mnohem víc. (01.03.2015)

Na to, aby ste si užili film Tri farby: modrá, musíte ho precítiť. Netreba ho chápať, netreba ho rozoberať, treba ho prežiť. Dopomáha nám k tomu neuveriteľne sugestívna a hlboká hudba a výkon Juliette Binoche. Hudba ako keby nám dovolovala a dopomáhala sa dostať do hlbín utrápenej ľudskej duše, hlbokej a tichej ako "modrý" bazén. Film je nepredvídateľný rovnako, ako rozhodnutia človeka, ktorý nevie, ako a či vôbec ďalej a ktorému dopomôžu k zásadným životným rozhodnutiam nepredvídateľné náhody. Odkaz našej minulosti nás môže naviesť na nový životný smer, preto by sme sa jej nemali úplne zriekať. (19.11.2012)

Obrovské zklamání, ve kterém stojí za povšimnutí snad jen velmi dobrý herecký výkon hlavní hrdinky, na které snímek kompletně celý stojí. Bohužel však nevlastním vadžajnu a bohudík jsem nikdy nezažil situaci, abych ztratil ze dne na den úplně všechno. Tudíž zřejmě nedovedu patřičně docenit a vžít se do smysl nedávajících duševních pohnutek a chaotického jednání hlavní hrdinky. Jinými slovy mě absolutně nebavilo sledovat její bloudění světem jako tělo bez duše. Nic jiného tu bohužel není k vidění, když teda nepočítám totálně tuctovou a klišoidní pointu, kdy hlavní hrdinka znovu najde smysl život v lásce, které se zde 99 % stopáže straní, aby si znovu neublížila. [15 %] (29.12.2022)