Trois couleurs : Bleu
Trzy kolory: Niebieski
Tri farby: Modrá
Three Colors: Blue
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Juliette Binoche, Benoît Régent, Florence Pernel, Charlotte Véry, Hélène Vincent, Philippe Volter, Claude Duneton, Hugues Quester, Emmanuelle Riva (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Posledním významným filmovým projektem polského režiséra Krzysztofa Kieślowského byla volná trilogie Tři barvy, která vznikla ve francouzsko-polské koprodukci. Společně se scenáristou Krzysztofem Piesiewiczem se v ní inspiroval barvami trikolory a heslem francouzské revoluce Volnost, Rovnost, Bratrství. První částí je film nazvaný Tři barvy: Modrá. Jeho hrdinka Julie při tragické autonehodě ztratí muže, úspěšného skladatele evropského formátu Patrice a dcerku Annu. Julie utrpí silný psychický šok a uvědomí si, že ztrátou rodiny přišla o všechno, na čem jí záleželo. Pokouší se začít svůj život znovu, ale v anonymitě. Chce se tak osvobodit od všech věcí: majetku i vlastní minulosti. Její jediný kontakt s bývalým životem představuje Patriceův asistent Olivier, jenž je do Julie už dlouho zamilován. Aby ji vytrhl ze samoty a izolace od vnějšího světa, rozhodne se dokončit Patriceův "Koncert pro Evropu". Krok za krokem se snaží pomoci Julii zbavit se všeho, co ohrožuje její svobodu... Film získal Zlatého lva a Volpiho pohár za ženský herecký výkon Juliette Binocheové, na 50. MFF v Benátkách a pět Césarů (režie, nejlepší herečka, kamera, hudba, zvuk) za rok 1993. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (246)
Občas mávam smutný pocit, že ma už nič nemôže prekvapiť. Rozčarovanie z hľadania a monotónnosti života, ktorý sa denne opakuje dokáže zriedka čosi narušiť. Obzvlášť vo filme, ktorý sa stáva továrňou na mainstreamové sny. Kieslowski ju úžasný a zároveň nedovolí žiadne predpoklady. Nemôžete odísť po čipsy, ani sa prestať sústrediť. Príbeh Jullie, ktorá hľadá svoje miesto v prázdnote a splýva na hladine sa víri skutočne prekvapivo. Hrdinka prenasledovaná výbornou hudbou /na čo som si už u Kieslowskeho zvykla/ sa dostáva ... no dosť. Pripraviť kohokoľvek o napätie, ktoré príbeh poskytuje by bolo hriechom. Za dokonalú techniku spracovania musím dať päť * ()
Slabší trojka. Člověk pořád čeká, kdy už přijde konečně nějaká myšlenka, ale nééé...ona není. ()
Zatiaľ som videl z trilógie červenú časť a modrú považujem za rovnako dobrú i keď výrazne inú. V modrej je dominantná psychológia, výtvarné cítenie, hudba a rýdza filmárčina. Aj keď príbeh samotný nie je príliš nosný a nebol mi ničím blízky, vychutnával som si však jeho pomalé plynutie ozvláštnené krásnymi zábermi kamery, príťažlivým hudobným motívom a samozrejme dobre obsadenou Juliette Binoche. Už sa teším na poslednú, bielu farbu namiešanú Krzystofom Kieslowskim. ()
Dokonalý film, který se zaryje do srdce a do duše hluboko a natrvalo. Navzdory "chladné" barvě neuvěřitelně emotivní, jemný a přece místy značně syrový. Velký podíl má naprosto neuvěřitelný výkon Juliet Binoche a nádherná hudba Zbigniewa Preisnera. ()
takmer plne hodnotenie. juliette podala jeden plnohodnotny a presvedcivy vykon. nebohy kieslowski na druhej strane dokazal akym talentovanym reziserom bol...vyborne som sa bavil. ()
Krzysztof Kieślowski v případě prvního dílu trilogie vsadil na Juliette Binoche, která předvedla jeden ze svých perfektních hereckých výkonů. Režisér byl vždycky zaměřený na každý detail, takže herečka, která dokáže vyjádřit i ty nejjemnější odstíny emocí, pro něho byla dokonalou partnerkou. Možná jsem úplně nepochopil smysl těch podivně používaných zatmívaček, ale jinak dokonalé. A vynikající je i hudba Zbigniewa Preisnera. ()
Už jsou to pomalu 3 roky, co jsem viděl z Kieślowského barevné trilogie dosud jediný film, Červenou. Modrá mi přinesla porovnatelně silný zážitek. Na začátku různé, někdy i zvláštní střípky, které mě zaujaly velmi nápaditým snímámím kamery, postupně nám před očima vzniká z této psychologické mozaiky dramatický příběh ženy v dvounásobním traumatu po nehodě a ztrátě manžela... v návalu smutku a silných emocí se rodí očekávání, naděje s novým krokem k opětovnému nalezení smyslu života a poznání o důležitosti mezilidských vztahů. Čím déle film trval, tím si mě stále více získával, až jsem byl v závěru odměněn nejen šťastným koncem, ale i celým vyvrcholením jedinečného souznění příběhu s vizuálem (s množstvím působivých scén laděných s důrazem na modrou barvu) a hudbou. Díky námětu, kameře a Juliette Binoche by byl film zřejmě skvělý i bez hudby a s jinou profesí zemřelé postavy, ale zejména díky výsledné hudební skladbě mě závěr během zrodu nového života, po zakončení jedné práce, naprosto odrovnal. Svátečník filmový zážitek. [95%] ()
Juliette na mňa vždy pôsobila takým chladným a tajomným dojmom, a aj keď niekedy hrala ženu s citmi, tak som jej ich nejako neverila. Táto rola jej naozaj sadla. Všetko som jej verila, ten šok z novej situácie, to ako chcela zabudnúť a ako sa chcela odstrihnúť z minulého života. Spojenie príbehu, skvelých záberov a predovšetkým hudby sa Krzysztofovi naozaj vydarilo na výbornú. ()
Tak tohle byla tak těžká nuda, šeď a nicota. Posttraumatický stav po smrti manžela a dcery se projevuje uzavřením, takže tu neočekávejte nějaký ponor do emocí, spíše pohled na zavřené dveře, no a už vůbec tu nehledejte nějaký děj. Ani nevím, co tu vlastně divák má pohledávat. ()
Už když jsem před časem viděl od tohoto polského režiséra "Krátký film o lásce", uvědomil jsem si, že k látce přistupuje jinak než ostatní filmaři, avšak jeho pomalý a dost zdlouhavý styl mi vůbec nesedl. Podobné je to i v tomto případě, kdy se víceméně standardní filmová stopáž stává nesnesitelně zdlouhavou a dost často i nudnou. Na druhou stranu má film něco do sebe a civilní výkon Juliette Binoche, donutí diváka setrvat až do konce. ()
Geniálne majstrovské dielo režiséra Krzysztofa Kieślowského s maximálnym nasadením rodáčky z Francúzska,Juliette Binoche,ktorá hrá ženu,ktorá stratila všetko,t.j po autonehode zahynuli všetci okrem nej,t.j manžel-hudobný skladateľ a dcérka sú mŕtvi,tak táto voľakedy energická žena sa rýchlo ocitá na hranici nervového kolapsu,psychicky je totálne na dne... Človek,ktorý je na samom dne,keď chce začať znovu,s novým elánom do života,s ďalšími výzvami,s niekoľkými rozhodnutiami sa postaviť na nohy,tak to chce guráž,odhodlanie,energiu,vitalitu,originalitu,zmenu...Toto všetko má Julie Vignon - de Courcy,ktorá dokončí prácu za manžela,navštevuje matku,býva v novom byte,má vzťah,spoznáva zaujímavých ľudí... Perfektná réžia a herečka v hlavnej úlohe,áno to sú povestné čerešničky na torte,bez kamery Slawomira Idziaka,rodáka z Poľska,ktorý sa uchytil aj v Mekke Filmu,Hollywoode by film fungoval polovične,k tomu ešte pridám zvuk a hudbu,a toto sú francúzske ocenenia Césary,ktoré presne spĺňajú podmienky stanovené svojim ocenením.Z týchto oceňujem najviac výkon JULIETTE BINOCHE,ktorá pred 20 rokmi začínala u Krzysztofa Kieślowského... ()
Film ma príliš neoslovil. Ide o klasickú drámu, kde manželka príde o muža a dieťa a po smrti sa dozvie isté tajomstvá, no tie nijako dejom nehýbu. Ak to má byť len o utrpení, tak som ho nikde nevidel. Nie že by Binoche permanentne nevyzerala smutne, to nie, to je práve jej večná poloha. A takisto je to jedna z mála herečiek, ktorej pristane účes Majky z Gurunu. Ale predsa, ja tom tu žiadny veľký žiaľ nepozoroval. Takže ak to zhrniem, smutný príbeh neprinesie smútok aj do duše diváka, dejová línia je viac umelecká než epická a celkový dojem je naozaj len priemerný. ()
Klasika. ()
Všetky Kieslowského filmy majú dušu!!! A majú v sebe toľko skutočných emócií,vnútornej dynamiky a fantasticky vykreslenej psychológie postáv ako pät holywoodskych drám dokopy.Modrá nie je výnimkou...Fantastická Juliette Binoche,no a čo je úplne geniálne, je Kieslowskeho hra s detailami, kde na prvý pohľad nepodstatný záber kamery alebo rekvizita má určitú výpovednú hodnotu a núti k zamysleniu sa. Ale to divák okrem očí musí "otvoriť" aj mozog a srdce. "Modrá" je ešte o čosi lepšia ako "Červená"a už sa teším na "Bielu":) ()
Modrá je sýta farba temnoty smutnej duše, aj blankytný odtieň neistých zajtrajškov. Snáď v každej scéne je tak desať pocitov na jeden náznak deja. Silný zážitok. Ale vyhradzujem si právo zmeniť hodnotenie v kontexte ďalších dvoch častí trilógie. Videné v rámci Season Challenge Tour (týždeň v Strednej Európe). ()
Někdy se strašně rád kouknu na film, který má atmosféru a především ty "artové" dialogy, u kterých od prvního okamžiku víte, že tak by to v opravdovém životě nefungovalo, ale do uměleckého díla patří. A že se jedná o umělecké dílo, o tom přece nemůže být sporu. Ach ta kamera. 7/10 ()
Je to vlastně celé dost podobné ústřední postavě - překrásný, ale tak trochu akademicky zaprdlý. Ale přesto je to sympatický hravé a formalisté se u toho roztečou něhou. Způsoby jakými si Kieślowski blbne ze scénou, úhly pohledů a barvami z toho ve skutečnosti vytváří strašně zábavný zážitek. Ostatně stejně jako u Tarka či Tarra tady tvrdím, že nuda jsou ti druzí. ()
Kieslowski tentoraz natočil netradičný film, ktorý postráda realizmus a prevládajú tu expresionistické prvky. Natočil film, ktorý plynie pomaly a zameriava sa len na hlavnú hrdinku v podaní vynikajúcej Juliette Binoche. O to viacej prekvapí záverečná sekvencia, ktorá nám ukazuje všetky postavy , ktoré stáli za pochopením a vyrovnávaním sa so smrťou muža a dcérky ktoré Juliu posúvali vo vlastnom vývoji dopredu. Je tu badateľné množstvo minimalistických prvkov, a mnohých closeupov, ktoré majú zvýrazniť danú depresívnosť snímky. Minimum dialógov, ktoré vlastne ani nie sú podstatné, pretože toto je film o pochopení a skutkoch , konfrontácií so sebou samým takže dialógy sú úplne zbytočné.A keď sú vety sú jednoduché a krátke. Kieslowski použil strašne veľa symbolizmov dá sa povedať že celý film je zložený zo symbolizmov, ktoré sa skrátka na prvý krát zachytiť nedajú. Tiež je patrná inšpirácia Francúskov kinematografiou a je to tu badateľné s každej scény. Veľmi ma zaujal už spomínaní symbolizmus. Stará pani prechádzajúca popri hlavnej hrdinke je jasným symbolom na značnú beznádejnosť a neochotu žiť spolu s ťažobou , ktoré odkazujú na momentálny stav hlavnej hrdinky. Fantastická scéna keď prstom prechádza po notách a znie hudba , ktorá je doslova nabitá emóciami. ()
Je tezke neco napsat k tomuto filmu. Jsou zde dominantni tri filmovi cinitele a to: Hudba, krasna hudba, ktera zvolna prolina celym filmem, a je to zakladni pilir filmu, na kterem pak stavi vykony hercu, coz je druhy cinitel. V cele s Juliette Binoche, nestastnou hrdinku, ktera ztrati v jeden okamzik vse, na cem ji v zivote zalezelo. Postupne se ji vsak dari s tezkou situaci bojovat a hlavne za pomoci pritele jejiho muze Oliviera znovu zacina zit. Presne tyto hercke vykony ladi s peclive vybranou hudbou, a vytvareji tak perfektni spojeni, ktere zachytila mistrna kamera, coz je posledni, treti cinitel filmu. Kamera je zde opravdu detailni, zachycuje vse, i to ceho by si clovek ani nevsiml, co by mu nepripadalo v dany okamzik dulezite, ale prave to nedulezite, je mnohdy zasadni a je potreba si toho vsimat. Dohromady spolu vytvareji tento nadherny film, ktery rozhodne stoji za shlednuti. Ja sem v danem zanru novacek a od Kieslowskeho je to prvni film, ktery sem shledl a tak si nemohu dovolit ten luxus srovnani s jinymi filmy, ale i bez toho film upoutal moji pozornost, a nemohu se dockat na 2 dalsi filmy teto trilogie. ()
Na povrchu může tohle dílo působit jako minimalistický příběh, ovšem z té méně nápadné vnitřní strany je pompézní a srdce drásající. Celý film provází nenapodobitelná, ale těžko uchopitelná atmosféra doprovázena všudypřítomnou modrou barvou, přesně vystihující charakter hlavní hrdinky v působivém podání Juliette Binoche. ()