Nymph()maniac: Volume II
Nymph()maniac 2
Nymphomaniac - Volume 2
Nymph()maniac: Volume 2
Nymfomanka II.
Nymph()maniac: Volume 2
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark (více)Obsahy(1)
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
(více)Recenze (561)
První část jsem nechtěl hodnotit bez druhé, ale možná jsem měl. Většina filmů rozdělených vedví, co se mi z poslední doby vybavuje, staví na kontrastu, na rozdílném přístupu, filmařském, vypravěčském, jiném. Ne tak Nymfomanka. Obě části využívají tak k uzoufání stejné postupy, a jsou stejně rozvláčné, bez jakékoliv gradace, že to umoří snad kohokoliv. Napodruhé už ano. Možná kdyby byl mezi díly aspoň půl roku odstup… Občas některá scéna zaujme, ale faktem bohužel je, že Trier se opakuje. A to nejenom v rámci dvou dílů Nymfomanky. Neustálé odbočky ke školometskému přirovnávání a symbolismu otravovaly už v půlce jedničky, režisér měl znát míru. --------------- Přestože je scénář zajímavější než minule, je dvojka kupodivu sterilnější, nudnější a vlastně i zbytečnější. Jednička působila daleko uceleněji. Také díky absenci pointy si to nemohla pointou podělat (závěr už je vyložený výsměch divákovi). Přibylo "nechutných" scén (i když často ne sexuálních), ale paradoxně vám nejspíš celý snímek nezůstane v hlavě příliš dlouho. --------------- Navzdory řečem o "studii ženské sexuality" druhý díl překvapivě ještě více klouže po povrchu a útočí spíš na jakési nevyhraněné primární pudy či podvědomé struny. Byť nejsem ženou (což Trier koneckonců také není), odvažuji se dohadovat, že pravděpodobně v tomto případě nejde o tak docela typickou ženskou sexualitu… --------------- Defoe a Skarsgard potěší, připomínka Antikrista rovněž, ale byla ta "dvoudílnost" skutečně nutná? Pomyšlení na to, že je každý díl ještě průměrně o tři čtvrtě hodiny delší a vidím obě části zároveň mě téměř děsí. Pokud jste z jedničky neskákali nadšením do stropu, z dvojky radostnější neodejdete. ()
Von Trier si dělá legraci z diváků celého spektra. Od intelektuálů po nadržence. Seligman-chodící Wikipedie spolehlivě pronese několik WTF odboček (zdravíme Prusíka), ale von Trier to hned uvede na pravou míru. O Joe se nedozvíme vůbec nic, ale zase si lze užít legrace se lžičkami nebo dvěma negry a jednou běloškou. Bohužel ke konci převažují spíše sebevysvětlující pasáže. No ale konec je docela nečekaný. Ale čtyři hodiny vcelku?! ()
Druhý díl Nymfomanky zůstal bohužel za mými očekáváními a ztrácí oproti jedničce sílu, intelektuální nadhled i logickou návaznost děje. Zkrátka jsem dvojce nemohl přijít na chuť, druhá polovina filmu a zvlášť závěr mi vůbec nesedl a nevěřím mu. Lars se drží svého úsporného vizuálního stylu, který čerpá z manifestu Dogma a divadelní dramaturgie, což je právě v druhé půlce snímku na škodu. Konec je zkrátka rozpačitý a režisér sám jakoby si nevědel rady. Je to velká škoda a pád na tři hvězdičky. ()
Dal by som aj plný počet ale prvý diel bol citeľne vyšperkovanejší a akosi sa minuli nápady do toho druhého:).... Stacy Martin je fucking hot a v pokračovaní žiaľ veľa priestoru už nedostane. O to viac sa tu obšmieta Charlotte Gainsbourg s jej trpiteľským výrazom. Na svoje si príde okrajové publikom keďže sa rozoberá aj téma sadizmu, pedofílie a homosexuality. To čo ma baví na oboch dieloch rovnako sú hlavne rozhovory medzi Joe a Seligmanom, ktoré sú pretkané rôznymi metaforami, flashbackmi a historicko-náboženskými vsuvkami. Tento mix žánrov určite stojí aj za opakované pozretie(a). ()
Zatímco u prvního dílu jsem marně pátrala po tom, co je kontroverzní, u druhého dílu jsem zase čekala, kam ta celá podivnost spěje. Někdy se mi zdá, že von Trier se ztrácí v intelektuálních metaforách a tajemných symbolech - A výsledný dojem? Ttrochu zhnusení, a pak - nic. Těžko uvěřit, že kdysi režíroval Prolomit vlny. ()
Dokud jsem neshlédla obě dvě části, nechtěla jsem o Nymfomance nic psát, abych se na ni mohla podívat jako na celek. Teď však nějak nevím. Dá se tu vůbec mluvit jako o celku? Sexuálně závislá, která o sobě raději mluví 'jen' jako o nymfomance, vypráví své životní zkazky asexuálovi, co je ve svém značně pokročilém věku stále panic. Několik kapitol, vzestupy a pády, láska, nenávist a hlavně spousta odkazů na literaturu, umění, vědu, aby se z vyprávění nestala jen plochá přehlídka nejrůznějších druhů uspokojování. Zkrátka co říct? Asi že masivní propagace je ve výsledku mnohem působivější než samotný film. ()
V porovnaní s prvým dielom sa mi to zdalo o niečo lepšie. Sadistické scény poriadne tvrdé, miestami som mal až problém na to pozerať. Posledná tretina trochu slabšia, ale celkovo lepšie ako jednotka, tak musím dať 5 *. ()
Ještě větší trýznění a deprese než jednička, což už je tedy co říct, navíc v posledních pěti minutách udělá Trier něco, co se možná zdá laciné, ale začarovanému kruhu, v kterém se hlavní hrdinka nachází, dodává působivou korunu. ()
Druhá část mě bavila kupodivu víc. A jsem asi sama...... Nicméně konec filmu jsem očekávala už od začátku a už vůbec jsem nepochopila tu parafrázi na Antichrista. No jo, asi je to stejný režisér, ale stejně to nechápu. Nevadí. Tento film mi nedal vůbec nic, takže 3* ()
Aj Volume II. sa bohužial dostáva na tú istú úroveň ako Volume I. - pokus pochopiť Larsa je pre mňa priveľké sústo. ()
nemyslím, si, že horší než první část. Trier pokračuje ve své vysoké kvalitě a originalitě. Možná více dialogů a ke konci jsem byl už unaven. Ale série různých uchylek zaujme snad každého. :) 7,5/10 ()
Tak som teda bola donútená pozrieť si aj dvojku a priznávam, že po prvých desiatich minútach odporu voči tomuto filmu som sa dokázala do príbehu vžiť omnoho viac ako v jednotke. Poviedky mi prišli lepšie a celkovo Nymfomanka naberala podľa mňa omnoho pozitívnejšie grády. Jednotka na mňa pôsobila miestami až pedofílne, keď sme sa tam viac menej bavili o pubertálnych zážitkoch a podobne. Tu sme naopak prešli už do dospelosti a priamo ku konfrontácii nymfománie s bežným životom ženy a vysporiadaním sa s tým. Intenzívne som nadobúdala pocit, že táto žena ma fakt obrovský chorý problém, ale keď jednotlivé situácie boli konfrontované so správaním muža daný problém sa už nejavil ako reálny problém, len ako "klasické" vnímanie mužskej a ženskej role v spoločnosti. Najviac sa mi ale páčil kontrast rozprávačky- nymfomanky a poslucháča-panica resp. asexuála, za ktorého sa sám označil. Vzhľadom na tieto fakty bol záver pomerne očakávaný, ale aj trochu neočakávaný, každopádne ho oceňujem. ()
Druhý díl podle mě boduje především jako drama. Pobavil mě snad jen samotný závěr. Oproti prvnímu dílu to byla nefalšovaná nuda. 4/10 ()
Viděl jsem režisérskou verzi obou dílů, tedy skoro celou, protože na poslední hodinu jsem byl velmi znechucen. Nebyl jsem ochoten dát tomuto "filmovému dílu" další hodinu mého života. Příjde mi to, jako naprosto zbytečný počin, který nemá čím oslovit, který nemá co předat. Ani jako drama, ani jako erotický film, ani jako porno. Nejsem puritán, ale raději se podívám na jakýkoliv film "brakaře" Tinta Brasse, jehož i nejslabší film je vedle Nymfomanky I i II velkofilmem. ()
DC : 180 min. ... Druhý part sa niesol v duchu toho prvého. Ešte viac som sa vyžíval v poučných debatách medzi Joe a Seligmanom ... avšak príbehovo to nejak začalo viaznuť. Vycnechávať ten náboj jedničky. Ale aj tak sa to dalo pozerať vďaka vynikajúcim momentom (ako napr. nájdenie svojej duše na kopci). Jednu hviezdu dole ale beriem za záverečnú scénu ktorá celý film totálne podkopala, bola nelogická a fakt tam nemala čo robiť. ()
Drsné, surové až do reality zasahující drama s občasným pousmáním a vtipem. Ve výsledku film nepřinesl po dlouhých 3 hodinách nic závratného (společně s prvním dílem přes 5 hodin), kromě toho, že sexuální závislost panuje úplně u všech a nelze se jí vyvarovat. Lars von Trier poukázal i na různé sexuální praktiky, včetně orientace jako pedofilů a dalších. Když tedy nebudu brát v potaz přešlap jako vlastní vykonaný potrat, což je úsměvné science fiction, tak nelze něco vyčítat. Hlavní nymfo herečku bych vyměnil za nějakou ženu, která dokáže někoho oslnit a nebude to bez urážky starší nesympatická Charlotte plná vrásek. Mia si díky tomuto filmu získala velké publikum a ohlasy, každopádně dnes už se dají vytknout nějaké věci... přeci jen nežijeme u opic v džungli. Všem doporučuji režisérskou nevystříhanou 5hod. verzi. ()
Zatímco u Srpski film trpíte pocitem viny, že se na něco takového vůbec koukáte, zde se tímto nemusíte zaobírat, ale pokud někdo vydrží oba díly najednou v plné verzi, tak to také není zcela v pořádku (myslím tím samozřejmě ten verbální odpad). Dívat se na blbý porno mě nijak nepohoršuje, ale trávit 5 hodin koukáním rozpravy panice se štětkou na úrovni hledání podstaty vesmíru a bytí, je to největší sadomasochistické utrpení celého filmu. Jinak fajn. ()
Nymfomanka je propagovaná jako film, který se dráždivě a provokativně dotýká erotiky a (filmového) umění. Nakonec však tato prostinká a upatlaná mozaika (erotických?) historek, která je vyšperkovaná posbíranými odkazy směrem k výtvarnému umění, k literatuře (k umění románu), hudbě, Freudovi a samozřejmě k filmu, působí jen jako negativní otisk nejnovějšího díla Trierova generačního souputníka, Giuseppe Tornatoreho. Trier totiž stejně jako Tornatore upadl do pasti midcultu. A midcult, tak jak jej vysvětluje Umberto Eco, k oběma filmům sedne jako prdel na hrnec. Oba zmíněné filmy, v jejichž centru je sběratelství a řád, se ještě jakoby mimoděk snaží vřadit do Ecových katalogů "dějin krásy" (Nejvyšší nabídka) nebo naopak do "dějin ošklivosti" (Nymfomanka). "Ošklivá" Nymfomanka si zaslouží uznání alespoň za to, že je chvílemi zábavná, i když výsledek je jen "třením poštěváčku o knižní vazbu", který nevyniká nad jiné filmy pro ženy (Stmívání) a o ženách (Vlhká místa). I tak Nymfomanka část publika (a není tím nutně míněna ženská polovina obecenstva) bezpochyby dokonale uspokojí. ()
I. Religiózní (masturbační) II. Meditativní (postkoitální) Aneb /// Orgasmem proti osamělosti, prázdnotě a panickým úzkostem. Lemon Incest dnešní doby. ()
KOMENTÁŘ K 2. ČÁSTI - VYHLADIT A SLADIT: Úvod argumentuje starou matematickou aporií, jíž rybář vystihuje problém nedosažitelného vyvrcholení. I když se to svůdkyni nelíbí a vytkne tomuto příkladu přílišný redukcionismus, má svou výpovědní hodnotu, protože v I. díle sama nymfomanka říkala: „Perhaps the only difference between me and other people was that I've always demanded more from the sunset. More spectacular colors when the sun hit the horizon. That's perhaps my only sin.“ Takže ona sama sobě ve svých touhách utíká. Je programově nespokojená, protože hledá něco ultimátního, co vydrží a nepodlehne korozivní povaze zvyku. / II. díl slábne styčnou plochou, kterou najde s většinovým divákem, spíše zkušeným v oblastech tematizovaných I. dílem. Nějak slabší je ale celkově a to je znásobeno tím, jak nepříčetně zvolní v tempu, čímž nemyslím jen stopáž, ale dějové tempo vůbec. / Dobrá je scéna s 40 ranami. Tam nahoře se hromadí taková bolest, že paralelně s tím je každý příjemnější podnět z druhé strany o to intenzivnější. Rozkoš je relativní k bolesti (Schopenhauer vysvětluje tuto relaci na časových předělech pohodlnějšího nynějška prožívaného z vědomí nepohodlné minulosti, ale i sociálně, když cituje z Lucretiova O přírodě, kde šťastlivec je ten, kdo z bezpečné vzdálenosti sleduje neštěstí druhého, na němž si tuto relaci zpřítomňuje. Tady ale štěstí vzniká paralelně k neštěstí v rámci jedné vnímací masy. Samozřejmě analyticky bychom pozorovali časové předěly i tady, protože impulzy překládané mozkem neokupují tentýž pomyslný bod v časovém toku a pravděpodobně nezaměstnávají přesně tytéž „překladače“ v mozku, ale tělo je jedno a z mojí zběžně informované perspektivy je to neotřelý příklad.). / Skvělá je scéna, jak se na případu o potrat žádající svůdkyně přiživuje celá agenda samozvaného rozhodčího aparátu: zde má nějaká žena z hloupého dotazníku kvaziexaktně dovodit, je-li potrat vhodným a seriózně zamýšleným rozhodnutím pacientky. V naší době máme opravdu fůry příkladů tohoto zdržování a vysávání nás z podstaty, zatímco s námi nikdo nehodlá debatovat ohledně ochoty tento aparát všemožných poradců, dozorců a byrokratů krmit. / Závěr vtipně pointuje pokrytectví rybáře, který, jak se ukáže, je celou dobu během konverzace zároveň i na lovu, což po tom dlouhém noblesním povídání o vážných věcech a s vážným zaujetím opravdu zarazí, ale dává to smysl. Je to prostě legrační a zároveň děsivá výměna poloh, kdy z taktizujícího utěšování a podpory přejde po nějaké vnitřní úvaze najednou k zoufale přímočarému předpokladu: „But you, you fucked thousands of men.“ / Celkově v případě druhého dílu mé hodnocení obráží zaujetí, které tematicky i formálně opadlo, aniž bych si mohl stěžovat na propad slova. Slovo i v II. díle má románové hodnoty a dialogy uvnitř historek i mimo ně jsou excelentní. Kdybych II. díl nehodnotil divácky a neexistoval I. díl, asi bych se nerozpakoval s hodnocením 70-80 %. / CITACE: „Was it that bad?“ „Try to imagine that in one fell swoop, you lost all desire to read and all your love and passion for books and letters.“ (Ztráta cíle má depresivní vyústění. Takže dávkování potěšení a všech zájmů poutajících pozornost je klíčovým uměním, chceme-li se vyhnout zbanálnění života jako takového.) / „And I'm definitely not like you. That empathy you claim is a lie because all you are is society's morality police, whose duty is to erase my obscenity from the surface of the Earth, so that the bourgeoisie won't feel sick. I'm not like you. I am a nymphomaniac, and I love myself for being one, but above all, I love my cunt and my filthy, dirty lust.“ „I saw a man who was carrying the same cross as myself. Loneliness. We were both sexual outcasts.“ () (méně) (více)