Blízko od sebe

Nějak mně nezapaluje, z jakých důvodů šlo toto otřepané zrcadlení každé druhé rodiny na velké plátno, když si v klidu sednu a zavzpomínám na perly vylovené z nedávné historie našeho rodu - nechci se chlubit, ale máme všechno, co oni a ještě pár pikantností navíc, a zajímá to někoho? Nezajímá. A to mám ještě v rukávu opodstatněný důvod věřit v bohaté uplatnění žánru komedie, který se zde zřejmě ztratil v překladu... Pravda, Meryl Streep nám chybí, ale otázka zní, jestli je až takovou výhrou, osobně si myslím, že její velebení dosáhlo až nesoudného stupně obdivu, navzdory všem průměrnostem, do kterých se v posledních letech navezla a stala se de facto zvláštním způsobem kauce. Jestli musím mermomocí někoho pochválit, pak to bude Julia Roberts, která strhla veškerou mou pozornost díky nezvyklé přirozenosti projevu - možná právě pro hru ve stínu ikony rezignovala na šanci se projevit a tak došlo ke vzácné možnosti vidět jen ryzí talent bez póz a naučených manýr. (01.02.2014)

Herecký koncert v duchu divadelních adaptací Tennesseho Williamse nebo Edwarda Albeeho - ne nadarmo August: Osage County místy připomíná vyhrocené situace a emocionální kolotoč z Kdo se bojí Virginie Woolfové? Rozhádané manžely však nahrazuje matka s třemi typově odlišnými dcerami, kteří se v odlišných, divadelně komponovaných kulisách venkovského domku uprostřed "indiánské" planiny shledávají při tragickém rodinném setkání, z něhož nikdo neodejde nedotčený. Filmu samozřejmě vévodí veškeré scény s Meryl Streep, případně Julií Roberts, které předvádějí (občas teatrálně přepálené) výkony na hraně možností - vrcholem filmu je tak asi dvacetiminutová scéna, kde se tyto protikladné, ale přitom stejné kruté charaktery střetnou v rámci jednoho oběda. Blízko od sebe je tedy hlavně hereckým filmem, kde by relativně slibně zamotaný příběh s dobře napsanými postavami byl jen doslovnou adaptací předlohy, nebýt perfektního obsazení. (11.01.2014)

Vcelku depresivní psychologické drama,naštěstí jsem vůči depresi imunní,takže jsem nemusel nic rozdýchávat,na druhou stranu je pravda,že vůči Julii Roberts imunní nejsem,ta mě svým bolestínským výrazem dokáže otrávit kdykoliv a povedlo se jí to i teď.Příběh je už klasický,rodina se schází na pohřbu a odehrají se záležitosti,které málokoho potěší,to už většina z nás zná z vlastních rodinných sešlostí,takže tím,co mě potěšilo,byly jen herecké výkony Meryl Streep a Chrise Coopera,jinak mám radši film Světlušky v zahradě. (30.12.2016)

Od filmu jsem vůbec nic nečekal. Zapnul jsem si to jenom jako kulisu při vaření. Nicméně hned od začátku mě to docela zaujalo, takže jsem vaření přerušil a docela se zájmem jsem film zhlédnul. Osobně mi to nepřišlo moc jako drama, ale spíš jako černá komedie. Vrcholem byla scéna u oběda. To mi dost připomínalo francouzskej film Jméno. Jinak Julii Roberts jsem dřív vůbec neměl rád, ale v posledních letech, kdy už je stará na to, aby hrála nějaký naivní nevěsty v romantickejch filmech, se mi docela začíná zamlouvat. Pro mě tohle byla asi její nejlepší role. Celkově bych to viděl na rozhraní 3 a 4 hvězd, ale zaokrouhlim nahoru. (22.03.2018)

Vinterbergova Rodinná oslava, Kočka na rozpálené plechové střeše s Elizabeth Taylor, o které se tu mimochodem mluví, a teď multidialogové Blízko od sebe Johna Wellse. Konverzační dramata o křehkých rodinných vazbách a kostlivcích ve skříni, která ve mně vyvolala silné emoce. Cynismem obdarovaná matka, její tři dcery, svérázná sestra, půltucet dalších příbuzných, nastávajících nebo služebných a máme tu břitkou sondu, ve které nejdou přehlédnout divadelní kořeny. Režisér Wells si je velmi dobře vědomý mistrovství zejména svých hereček a nabízí dramaticky i emocionálně rezonující dílo, které si svými všedními momenty, rodinnými rituály i vyhrocenými hádkami zajišťuje vysokou míru pozornosti. Třikrát hurá za přepečlivý casting!! Hned šest herců tu má nebo bylo nominováno na Oscara, vévodí jim krutá a sarkastická Meryl Streep, která předvádí charakterní hru složité osobnosti (z její jedovatosti je nám zle, ale dokážeme ji nejednou pochopit) a Julia Roberts, která mě k obrazovce přikovala, a to pochopení i vrčení (případně fyzické svalení matky na podlahu) jí šlo dokonale. Její zdaleka nejlepší role za posledních deset let. Nominace na Zlatý glóbus i na Oscara je zcela na místě. Zlomovou je pak právě smuteční večeře (páč tmel i alkoholik rodiny to po svém zabalil), kdy to každý druhý pořádně schytá a divák si ji milerád pustí znovu. Tohle řezavé drama mě skutečně bavilo, přemýšlím o něm už druhý den, a i když se ve finálním řešení problémů už lehce přehrává, pořád je to jedna velká filmová „radost“!! 80% (09.02.2014)