Pád Bílého domu

To byl teda nightwork, to ti povím. Potemnělé kino nabídlo první záběry, které místo vyvážené ostrosti a jasu ukázalo jen takové velké šedočerné nic prošpikované několika sněhovými vločkami. To jsem totiž ještě netušil, že zhruba od poloviny filmu upadne Bílý dům do tmy. To asi chtěli poukázat na ten kontrast, rozumíš, ne? Bílý dům ve tmě. Jako fajn nápad, ale já nic neviděl. Tolik k báječnému pocitu z kina. Film mě, v těch místech, kde něco vidět bylo, drtil už od začátku. Hned po té nehodě, kdy prezidentova limuzína sletěla z mostu jako shnilá hruška, začal prezident ve zpomaleném záběru křičet: Nééééééé... a za chvíli i jeho synek: Máááááámiiiiiii..., jsem poznal, že to bude něco extra, fakt. A bylo. Celé dvě třetiny filmu byly natočené tak, že jsem z toho měl dojem, jako by to točili výhradně pro Kim Čong-una k narozeninám nebo co. Úplně vidím, jak si pořád dokolečka sjíždí kinorip tohoto snímku do té fáze přepadení Bílého domu a strašně se u toho chechce. Mně ale do smíchu moc nebylo. Vlastně jednou jsem se usmál, to když Buttler měl nějaký hlody na toho severokorejského teroristu. Každopádně to bylo mnohem lepší, než poslední verze Red Dawn, co do ztvárnění představy útoku na USA. Celkově mi to ale přišlo takové splácané, že k tomu termínu nightwork přidávám ještě patchwork.                                                                                                                                                                                                                                                    Nakonec jsem pochopil, proč jsem v celém kině v podstatě sám. Byla to fakt ptákovina, pomyslel jsem si, ale jak jsem opouštěl kino, všiml jsem si, že kdesi v rohu se mačkali dva Vietnamci. Odcházeli zamlklí a vyhýbali se cizím pohledům. Šel jsem v jejich stopách a vidím, že nasedli do neoznačené dodávky a odjeli směrem do centra města, někam tam, kde je naše radnice. Celou noc jsem nespal pronásledován výčitkami, zda jsem neměl upozornit starostu na možný útok. Ráno jsem jel centrum očíhnout. Objevil jsem tam opuštěnou dodávku. Jinak všude klid. Situaci budu nadále sledovat. Když by se něco dělo, budu vaše oči i uši, platí? Tak, žádný vylomeniny, Segruš je na místě. (18.04.2013)

Amerika tu nejenže s teroristy vyjednává, ale dokonce jim dvě hodiny líbá zadek (a nakonec jim ho samozřejmě rozstřílí). Ale to by byl poslední problém. Prvním je, že je to špatně natočené, druhým, že ve svých nesmyslných dvou hodinách to velmi nudí. Na tahu je Emmerich a já nepochybuju, že předvede o řád lepší výplach. (02.07.2013)

"Zahrajme si hru Choď doriti. Ideš prvý." Relatívne drsné. Väčšina deja sa odohráva potme, takže keď sa niekto bije, skoro nič nevidíte. Butler sa snaží, ale nie je príliš sympatický. Aaron Eckhart je ako americký prezident ešte nesympatickejší (áno, dá sa to) a na strane zloduchov tiež značne veľká bieda. Vyložene potešiť ma potešila len náročná scéna prepadu Bieleho domu, ktorá je príjemne dlhá a prepracovaná. Žiaľbohu to vyzerá tak, že do nej tvorcovia išli naplno a dali do nej všetko, od energie cez talent až po prachy a tak im na kvalitné vyplnenie zvyšku minutáže už nič neostalo a vydlábli sa na to. Dvojka prekvapivo o značný kus lepšia. A Emmerichov konkurenčný (tiež tohoročný) Útok na Biely dom? Mal sympatickejšieho hrdinu aj prezidenta, ale tiež to nebol žiadny zázrak. (21.12.2016)

Jak se dá spojit ultrapatos rozstřílených vlajek v záři večerních červánků a "down to earth" thriller o špičkově vycvičeném buldozeru, který někdo hibernoval za časů Reagana? Dost blbě. O tom to celé je. Bavily mě odkazy na devadesátkové filmy podobného typu (rozevlátý steady cam, prezident family guy a soundtrack na pomezí táhlých smyčců a pompézních hradeb dechů), co mě fakt nebaví je totální absence nadhledu - nejen v té ódě na svrchovanou moc USA a bezchybnost jejích hlídacích psů (Butlerů), ale především v obrazu severokorejského nepřítele, který je tak nudně okleštěný na nenávistné a brutální jádro, že souboj s ním postrádá cokoli emotivního a on sám je naprosto nezajímavý (navíc držka jednoho z nejdementnějších bondovských padouchů tomu dělá medvědí službu). Střídání solidní akce s divadelními (a de facto naprosto odlidštěnými) proslovy záhy přestane bavit. Srovnání s Die Hard je mimo mísu, tenhle film působí v jádru mnohem zastaraleji - a tam, kde zkouší působit moderněji, se to s jeho prostotou tluče. Škoda, fakt jsem tomu šel naproti a první půl hodinu se výtečně bavil. [50%] (08.04.2013)

Prvú hodinu som uvažoval o plnej paľbe. Dokonalá "americká blbosť". Fakt to nie je tá Emmerichova verzia? Pretože zo všetkého najviac mi to pripomenulo Deň nezávislosti. Áčkovo sa tváriaca béčkovina, schematická, predvídateľná, blbá, patetická, ale perfektne remeselne ošetrená, herecky presná a celkovo fungujúca. K tomu viac headshotov ako vo všetkých Romerových filmoch súhrnne. Keby v tom ešte vystupoval Casey Kurva Ryback, tak by som umrel blahom. Problém je v druhej polovici, kde sa hrdinovi začne až príliš dariť a z niekoľkých príbehových pušiek sa nevystrelí (prezident mal využiť boxerskú zručnosť z úvodu, klišé musí byť!). Celkovo veľká zábava a milá spomienka na staré dobré radikálne časy. (28.06.2013)