Reklama

Reklama

Obsahy(1)

K nejúspěšnějším komediím francouzského režiséra Clauda Zidiho patří jeho film z roku 1984 Prohnilí. Byl odměněn nejen bouřlivým diváckým ohlasem, ale ocenila jej i kritika, a navíc se může pochlubit hned 3 Césary - za nejlepší film, režii a střih. Filmu dominuje jak osobnost Philippa Noireta, tak uličky a atmosféra pařížského Montmartru přeplněného všemi barvami pleti, drobnými přestupky proti zákonu i skutečnými zločiny. Ve svém rajónu si policista René vybudoval za dlouhá léta služby dokonalý systém, jak „vycházet“ se svými ovečkami i se svým platem. Jednoho dne však dostane mladého partnera, který se ohání zákonem a policejní etikou na každém kroku. René nechce ponechat nic náhodě a snaží se mladého policistu přivést na „správnou“ cestu všemi možnými prostředky. (Česká televize)

(více)

Recenze (189)

Tosim 

všechny recenze uživatele

Civilně působící hořká komedie o malích podvodníčích i těch větších z řad ochránců zákona. Vážné téma podané skrz leckdy drsné (Ježíš) leckdy velice zábavné (peněženka v nemocnici) gagy. Ovšem nejživotnější a nejpravdivější je Noiretův monolog v autě ("VŠECHNO JE ZAKÁZANÝ!") Mladíčci se mají ještě mnoho co učit... Zidiho vrchol a zasloužený César. Jiří.K.: všiml :-) ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Na CSFD jsem registrovaný víc jak 5 let. Za tu dobu jsem profil filmu Prohnilí navštívil snad stokrát a pokaždý jsem hrozně moc chtěl napsat, jak moc tenhle film miluju, ale vždy to dopadlo stejně. Ubíhala minuta po minutě a já ze sebe nedostal ani slovo přitom mám v hlavě snad každou scénu, každej dialog i každý gesto, ale copak sem můžu dát jako komentář fotku svý krásný a chytrý hlavy ? No a postupně jsem vždy začal přemýšlet co sem vlastně napíšu a jak to sem vlastně napíšu a pak jsem se vždycky zarazil a říkal si, tohle je upřimnost ? Takhle se píše od srdce ? "Ne, to radši nepiš nic." odpověděl hlavě můj pocit a já to zase zabalil. Až teď, po včerejšku mě došlo jak je to snadné. Vlastně se stačí jen podělit o pocity, které zažívám už od roku 1984. Ty pocity jsou už 25 let pokaždé stejné. Je to jako, když se konečně dočkám polibku od holky, po který toužím už delší dobu. Na ten pocit nikdy žádnej kluk přece nemůže zapomenout a stejně tak nikdy nezapomenu na dva okouzlující sympťáky s policejní plackou a rošťáckým výrazem ve tváři, na oprýskaný baráky pařížského Montmartru a jeho svérazné obyvatele, na vlak který přiváží na pařížské nádraží nadšeného zajíce Thierry Lhermitteho, jako nového kolegu starého protřelého mazáka Philippa Noireta, na jejich první setkání, na všechny ty finty, fórky, sázky na koně, večeře v ruské restauraci, vtipné dialogy, romantické chvilky, na vznikající přátelství dvou skutečných chlapů. A na ten překrásný konec? Tak na něj budu vzpomínat snad i v hrobě. A po tomhle všem najednou začne hrát geniální hudba Francise Laie, vynoří se závěrečné titulky a já mám strašnou chuť žít - tomu se říká pocit absolutního štěstí. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Ať si každý kecá co chce, ale bez těhlech klasických francouzských komedií by nebyl svět tak krásný, jak ve skutečnosti je a Prohnilí patří mezi tu velkou várku francouzských komedií, které patří mezi elitu, a které nikdy nezklamou a když bude život jakýkoliv, tyhle filmy ho vždycky minimálně o trošek zpříjemní. ()

tron 

všechny recenze uživatele

„Ty ma už nemiluješ?“ – „Počkaj s tým do zajtra.“ Philippe Noiret mal povesť človeka, ktorý má rád kone, kávu, víno, cigary, život a svoju dedinskú chalupu. Mnohé z toho PREHNITÍ obsahujú. Od prvých záberov na nočné mesto, rozsvietené do chladnej tmy, dýcha atmosféra. Potešia vtipné postavy, zábavné dialógy („Nešiel som k polícii, aby som sa bavil.“ – „To som pochopil.“) a svižný scenár, ktorý nadchne tým, že sa v ňom nič nedeje (až na konci prídu čosi ako akčné scény s kriminálnym príbehom). Režisér sa vďaka tomu mohol sústrediť na silné morálne poučky („Len jediná vec na svete nepočká. Dobré jedlo.“), svojrázne životné filozofie („Keby sa malo všetko zjednodušiť, chodilo by sa umierať do hrobu.“), chémiu medzi postavami a poetickú vôňu "ich" štvrte, kde sú doslova ako doma. Prekvapivo ma ale miestami takmer až pobúrila „zvrhlosť postáv“. Od KLUBU BITKÁROV svine čakám, ale tu ma skutočne zaskočil policajný šéf frčiaci na kokaíne alebo romantický vzťah medzi skorumpovaným policajtom a prostitútkou. ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Naprosto spickova kriminalni komedie o dvou zkorumpovanejch poldech, ale jelikoz jsme ve Francii, tak to jsou stoprocentni sympataci, kterejm clovek musi fandit. V Americe by to urcite udelali stylem, kdy jedinej spravnej polda je chce zatknout. Nejakej vyraznejsi dej tu sice neni, je to spis o jednotlivejch situacich, kdy nejdriv Noiret zaucuje Lhermittea a pote uz vyvadej spolu. Ne vzdy to je sice sranda, precejen dojde i na naky ty vaznejsi momenty, ale komedie prevazuje a nektery fory fakt stoji za to. Navic jak Noiret, tak Lhermitte jsou perfektni. Fakt nemam, co bych tyhle komedii vytknul, jeden z Zidiho nej filmu. ()

Galerie (28)

Zajímavosti (3)

  • Natáčanie snímky prebiehalo na viacerých miestach vo francúzskom hlavnom meste Paríži. (dyfur)
  • Slovo „ripou“ („prohnilý“) pochází z argotu, tzv. verlan, což je jazyk předměstské mládeže, který spočívá ve zkracování slov a přehazování slabik. Ripou je správně pourris, a toto slovo se stalo trvalou součástí francouzštiny. (Locksley)

Reklama

Reklama