Den po Mnichovu (1938) (E02)

Historická věrnost dostala pořádně zabrat a osobnost Emanuela Moravce taktéž. Přesto si myslím, že obsadit přinejlepším podprůměrného Daniela Landu byl mistrovský tah. I když hraje především sám sebe, hraje to výborně a srdcem. A to atmosféře pomáhá víc, než sice historicky správný, ovšem suchopárně odrecitovaný text kterému herec nevěří. Martin Finger bohužel takový luxus neměl, ovšem dokáže řečené věrohodně předstírat, takže jejich finální konfrontace nevyznívá vůbec jednoznačně. Bohužel s Benešem by se souhlasilo mnohem snáz, kdyby se úplně stejně jako před Mnichovským diktátem nesklonil později před Stalinem a poté znovu před Gottwaldem. (04.11.2018)

Byla to moje úplně první zkušenost s tímto devítidílným dokumentárním seriálem mapující období českých dějin od vzniku samostatného československého státu až po vznik České republiky. Robert Sedláček ukázal, že umí točit více žánrů dokumentu, mám totiž zkušenost s jeho dokumentem o filosofovi Václavu Bělohradském. Musím říct, že to byl dobře udělaný dokument. Herci se svých rolích zhostili velice dobře, ať už Martin Finger v roli Edvarda Beneše či skvěle hrající Daniel Landa v roli Emmanuela Moravce, kolaboranta. Škoda jen, že zde jeho vývin z českého patriota na kolaboranta byl ukázan až v samotném závěru a né v postupném vývoji, ale i tak klobouk dolů, myslím si, že tato role je pro Landu jak vyšitá. Dobře také fungoval střih, kamera hudba a kulisy, je vidět, že si s tím dal režisér určitě hodně práce. Dokument rozhodně vůbec nenudí a ukazuje nám období dějin mezi mezi 23. zářím až 31. řijnem, tedy období, kdy byla v Československé republice vyhlášena mobilizace vojsk až po Mnichovskou dohodu, kdy se čtyři velké státy rozhodli o budoucnosti našeho státu bez nás. Je těžké se dohadovat, co znamelo toto rozhodnutí pro Beneše, zda se stal hrdinou nebo zrádcem. Je to hodně diskutabilní téma. Rozhodně ale tento dokument ukázal to, co ukázat měl, zachytil opravu spousty zajímavých myšlenek, které stojí za přemýšlení. Těžko říct, jestli se to tak stát mělo nebo ne, ale Beneš tušil, co je Hitler zač, že bude chtít bojovat s celým světem a že tohle je jen začátek velkého krveprolití, které zachvátilo svět mezi lety 1939-1945, v letech, ve kterém se odehrával největší masakr v dějinách lidstva- II. Světová válka. (29.12.2017)

U tohoto dílu ještě více zamrzí viditelně nízký rozpočet, a někdy až do očí bijící TV zpracování, protože tato tématika nabízí prostor i pro větší scény a velkolepější obrazy, ale nedá se svítit. Tam kde tvůrci nemohli rozhazovat, tam opět museli nahrazovat precizně napsanými dialogy, a slovními výměnami, kterým tady jasně vévodí mač mezi "Šachistou" Benešem a "Boxerem" Moravcem. Dny po Mnichovu jsou z politického hlediska určitě jedny z těch nejtěžších v naší historii. Co bylo správné, co mohlo být jinak, co se mělo udělat, co se neudělalo, to je věc názoru, a pro plné pochopení je asi třeba více, než jen jedna epizoda. Což je i vidět, Moravec nedostane tolik prostoru, aby se mohla naplno rozjet jeho kolaborace, a ta je tak jen načrtnuta v závěru. Martin Finger vytahuje jednu ze svých nejlepších rolí, díky maskérům i v brilantní podobě na E. Beneše, a i Daniel Landa v rámci svých hereckých možností ukazuje, že by se mohl ukazovat více. (19.01.2023)

Ano, určitě má smysl připomínat tuto událost každé generaci znovu a znovu, otázkou je jen, zda tento způsob (hraný film) je tím vhodným nebo jen možným způsobem. Mám pocit, jako by Kosatíkův scénář byl Sedláčkem přepracován a pak nakonec ztvárněn do určitých poloh jasných ve filmu, sotva však ve skutečnosti. Zobrazit bezmocnost prezidenta tím, že ho nechám špacírovat nahého před divákem, je sice efektní, ale nejspíš to vyvolá reakci: "Beneši, vobleč si aspoň spodky." I konflikt Beneš - Moravec, který zde byl středobodem, by se v této podobě hodil spíš do komixu. Doufejme jen, že tato bezprecedentní událost se nikdy nestane precedentem a na toto její zobrazení se brzy zapomene. Nebo se už stala? V roce 1997 se dočkal (Ferdinand Seibt, předseda Collegium Carolinum): s pomocí českých historiků komunistického disentu válda ČR podepsala deklaraci, která Německu podruhé v tomto století otevřela bránu do "česko-moravského prostoru", tentokrát s plným vědomím vlády a s jejím úplným souhlasem. (Čelovský Bořivoj "Mnichovský syndrom") - Ferdinand Seibt je též autorem knihy "Německo a Češi", tedy ne Německo a Česko nebo Němci a Češi. How horrible, fantastic, incedible it is that we should be digging trenches and trying on gas-mask here because of a quarrel in far-away country..., Chamberlainova slova, ke kterým tu chybí už jen pomník. (22.01.2023)

Pro mě jeden z nejoblíbenějších dílů, který si pouštím asi nejčastěji. Zazní tam spousta názorů na to, proč bylo dobré Mnichov přijmou. Ale i proč bylo na hovno Mnichov přijmout. Je na každém, ať si na to najde svůj pohled. Já to mám vždycky trochu jinak - někdy dojdu k tomu, že 51 ano, 49 ne; jindy zas 51 ne, 49 ano :) Jedno je ale jisté, v roli Beneše bych nechtěl být tehdy ani za nic. Nejvíc se mi na tom díle ale líbí věta generála Krejčího (nedělám si iluze, že ji opravdu řekl, ale to je vedlejší) - "Jako člověk jsem velmi smutný z politiky, která tuto situaci způsobila." Naprostý souhlas. Za mnoho věcí si mohl Beneš svou vlastní předválečnou naivitou. A závěrečný rozhovor Moravce s Benešem? Víme, že se uskutečnil a rád bych si představoval, že to proběhlo přesně tak, jak je to tady. Tolik úžasných Moravcových vět, např. "Armáda je tady od toho, aby ukázala lidem, kteří se na to nehodí, že umírat za vyšší princip má smysl." - "Smysl má život." atd atd atd. Skvělý souboj argumentů. (12.01.2017)