Všechnu moc lidu Stalinovi (1948) (E04)

Na jednu stranu je vcelku dobře vystižena podstata únorového převratu, který umožnila jednak zpackaná demise nekomunistických ministrů, jednak Benešova váhavost a podlehnutí tlaku ulice, umně zorganizovanému KSČ. Komunističtí aktéři jsou ale zobrazeni spíš jako karikatury vecpané do stereotypních škatulek, nikoli jako živí lidé. Osobní animozita autorů vůči komunistům tak bohužel prosákla do vyznění tohoto dílu a znehodnotila do značné míry jeho vypovídací hodnotu. (23.03.2023)

Kdybych byl ještě daleko větší cynik než jsem, tak bych napsal, že tahle vypadají důsledky oné bájné sjednocené společnosti, po níž teskní všichni dnešní novináři a spousta politických komentátorů. Princip "ať si zvolíte koho chcete, vládnout budou stejně všichni a opozice neexistuje", je zvěrstvo a vede přinejlepším ke zkostnatění režimu. Když se navíc spojil se zákazem populárních Agrárníků, dá se o demokracii mluvit jen se sebezapřením. Třetí republika byla nemocná a v liberální demokracii v ní nevěřil nejspíš ani sám Beneš. Nakonec snad můžeme být rádi, že se Gottwaldovi podařila změna režimu téměř bez krveprolití. Naděje že by se ji bezradným nekomunistickým politikům podařilo zastavit, byla opravdu jen teoretická. Skepticky bych dodal, že by k ní dost možná i tak došlo. Buď pozvolně přirozeným procesem, nebo jedním rázem díky pomoci Sovětů. (08.11.2018)

Jak řekl sám Beneš, někde se stala chyba, ale kde?...V rámci odklizení Němců a zabezpečení bezpečnosti ČSR se uzavřela spolupráce s SSSR, které Se neSeSeRe, a to byl vlastně počátek konce republiky, jak si jí Beneš, Masaryk a další stvořili a mysleli, že se bude rozvíjet. Nástup Komunistů k moci nezačal v roce 1948, ale už dříve, jak sami mocipáni Gottwald, Zápotocký, Slánský (v jednom malém monetu vyjadřující určitou pochybnost nad Gottwaldem, který chtěl tu MOC). Gottwald je tu vykreslen jako bravůrní politik, s detailně naplánovanou taktikou převzetí moci, kdy měl veškeré tahy promyšlené, a šachistu Beneše a další hráče měl přečtené úplně do morku kostí. Ačkoliv se díl odehrává jen pár let od předchozího, tak se tvůrci rozhodli k tomu, že přeobadí Beneše, zřejmě, aby zvýraznili to, jak za těch pár let zestárl, vlivem různých zdravotních problémů, které ho potkali. Jan Novotný předvádí taktéž velmi dobrý výkon, ale na Martina Fingera to nemá. Na druhé straně máme v tomto díle poprvé na větším prostoru Jiřího Vyorálka, jehož Kléma je pro něj dozajista zatím životním rolí, a jednou z nejlépe zahraných rolí v této sérií. (02.02.2023)

Podle mě jedna z lepších epizod, kdy zvolený formát politických jednání nejvíce odpovídá tomu, jak situace reálně probíhala. To, že nedošlo k rekonstrukci masových scén, je myslím pochopitelné. Navíc obrazy a symboly jsou v díle vysvětlovány, takže divák, který téma tak nezná, dokáže v ději zorientovat. (20.05.2018)

Nutno říci, že komunisti v čele s Gottwaldem byli nebezpeční fanatici a manipulátoři, kteří ,,své věci" věřili (chuť moci přišla s upevněním si pozice po Únoru). Mnozí z nich byli křupani bez vychování a skrupulí, ale o to víc byli nepříjemní političtí protivníci. Bohužel herci chvílemi vypadali jako parta komiků co žere párky a legračně sprostě mluví (krom představitelů Slánského a Gottwalda, ti byli po celou dobu brilantní). Přesto bravo. (18.11.2016)