Režie:
Jean-Luc GodardScénář:
Jean-Luc GodardKamera:
Raoul CoutardHudba:
Martial SolalHrají:
Jean-Paul Belmondo, Jean Seberg, Jean-Pierre Melville, Jean-Luc Godard, Richard Balducci, Jean-Louis Richard, Roger Hanin, Jean Douchet, Philippe de Broca (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Frajerský zlodějíček se na útěku před policií poflakuje ulicemi Paříže dokud nepotká krásnou Američanku... Mladičký Jean-Paul Belmondo v hlavní roli filmového debutu režiséra Jeana-Luca Godarda, v němž se poprvé objevila vzpoura proti konvencím a touha po tvůrčí i osobní svobodě a otevřel tak novou kapitolu dějin kinematografie. Režisér Godard svým celovečerním debutem vstoupil přímo do dějin světové kinematografie a definitivně stvrdil filmové hnutí Nové vlny. Jeho pastiš filmových žánrů zní literaturou, výtvarným uměním, filosofií i noirovým filmem, ale především zní energií a vzmachem šedesátých let. Godard posílá na osudový běh Paříží rebela, který navzdory všem a všemu neúprosně spěje ke svému konci. Godard je anarchista a stejně jako jeho hrdina překračuje pravidla, zažitá klišé a všechna očekávání. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (48)
Kókaku kidótai: Stand Alone Complex (2002) (seriál)
- Ve 3. epizodě je část dialogů převzatá z filmu U konce s dechem (1959). Všichni androidi typu Jeri byli vytvořeni podle Jean Seberg, herečky učinkující právě v tomto snímku. Stejnojmenný film společně s několika dalšími od režiséra Jean-Luca Godarda má pak syn kanadského velvyslance ve své sbírce. (Zofan)
François Truffaut
- So svojím priateľom a kolegom, režisérom Jean-Lucom Godardom, sa zoznámil v 40. rokoch. Obaja debutovali filmami, ktoré definovali francúzsku novú vlnu - Truffaut snímkom Nikto ma nemá rád (1959) a Godard Na konci s dychom (1960). Obaja spolu aj pracovali na filme Strieľajte na pianistu (1960). Po nepokojoch v máji '68 sa ale veľmi rozhádali. Oni sami boli vtedy "hlavami" štrajkujúcich filmárov, ktorí chceli lepšie podmienky. Godard však vo svojej filmovej tvorbe začal byť viac "politický", pretože v nich prezentoval svoje marxistické názory. S tým ale nesúhlasil Truffaut, a tak sa nadobro rozišli a už nikdy sa neudobrili. (ToshiroM)
Jean-Luc Godard
- Jean-Paul Belmondo v knize "Mých tisíc životů" vzpomínal na jejich první setkání: "Byl mi z duše protivný. Vším. Tak zaprvé, když na mě mluví, nikdy si nesundá sluneční brýle, což mi připadá krajně nezdvořilé a podezřelé. Jak mám vědět, s kým mluví, když se mu nemůžu podívat do očí? Nemůžu zaručit, že mu ty brejle nestrhnu a nehodím je do rigolu. Zadruhé se zdá, že si přímo pěstuje nedbalý vzhled – neholí se, nečeše, zato kouří tisíce hnusných žlutých boyardek. Zatřetí, mluví tak pomalu, že (...) bych potřeboval dávku opia, abych snášel takovou verbální ochablost a nevyletěl přitom z kůže. A pak, smutný vzhled, který vyzařuje z celé jeho dlouhé postavy, budí dojem, že mu právě přejeli psa, zabili ženu a zničili budoucnost. Navíc je evidentně neurotický, to potvrzuje i jeho velice tichý hlas. Potkali jsme se na ulici a on mne zastavil. Dívám se na něj s pochybnostmi. A můj pocit se nemění, když vysloví podivnou nabídku: 'Přijďte do mého hotelového pokoje, něco natočím a dám vám 50 000 franků.' Odpověděl jsem nejasně, zkrátil rozhovor a vrátil se domů: byl jsem si jist, že to je pochybná nabídka. Doma se mě má žena Élodie, když jsem jí o setkání vyprávěl, snaží uklidnit. Připomíná mi, že jsem dobrý boxer a umím dát ránu pěstí. Dodává, že jsem schopen se ubránit, kdyby se režisér nové vlny pokusil o jakékoli nevhodné přiblížení. Má inteligentní a intuitivní žena zaznamenala jeho kritiky v Les Cahiers du cinéma , které vyvolávají neobyčejný rozruch. Vnímá jeho modernost a sází na jeho talent, a tak mě nabádá, abych se k němu přidal. Poslechnu ji a vydám se do hotelu na bulváru Raspail, v němž se rozhodl žít. Když přicházím do pokoje, okamžitě chápu, že to nebyla léčka. Krátký film se tu dá natočit. Není sám, obklopuje ho skupina mladých sympatických a veselých lidí. Z tohohle filmového setkání v hotelovém pokoji vyzařuje přitažlivá atmosféra svobody a radosti. K náladě přispívá i misogynní milostná hříčka Charlotta a její Jules, v níž žena opouští muže v horním patře kvůli muži, který čeká dole, a odnáší si přitom zubní kartáček. Je to dáno způsobem, jakým Godard režíruje, aniž by režíroval. Nic se nikdy nepíše; jednání musí vznikat z okamžiku a osoby mají zůstat stejně nestálé, složité a obtížně charakterizovatelné jako ve skutečném životě. Nosíme masky a v maskách také zůstáváme. U Godarda se hroutí pojem role i scénáře. Je schopen se najít, jen když se ztratí: aby dosáhl svého cíle, důsledně se vyhýbá vědomí toho, kam jde. Neustále hledá překvapení, improvizaci, živoucí lidi. Tento způsob přirozené filmové tvorby se mi tak líbí, že vlastnímu hraní ponechávám úplnou volnost. Je to nové, neznámé potěšení. Na konci krátkého a nadšeného natáčení mi Godard svým příšerným švýcarským přízvukem z Vaud říká: 'Až budu točit svůj první celovečerní film, natočím ho s tebou.'" A nedlouho poté skutečně spolupracovali na přelomovém hitu francouzské Nové vlny U konce s dechem (1960). (NIRO)
Peter Greenaway
- V roce 2022 se zúčastnil slavné ankety, kterou každých deset let připravuje britský časopis Sight and Sound. Přední světoví odborníci v ní sestavují žebříček stovky nejlepších filmů všech dob. Peter Greenaway dal své hlasy těmto deseti snímkům: Loni v Marienbadu (1961), Osm a půl (1963), Občan Kane (1941), Sedmá pečeť (1957), Ivan Hrozný (1945), Krvavý trůn (1957), U konce s dechem (1960), Blade Runner (1982), Gladiátor (2000), Jules a Jim (1962). (NIRO)
Julie Delpy
- V roce 2022 se zúčastnila slavné ankety, kterou každých deset let připravuje britský časopis Sight and Sound. Přední světoví odborníci v ní sestavují žebříček stovky nejlepších filmů všech dob. Julie Delpy dala své hlasy těmto deseti snímkům: Pravidla hry (1939), Amadeus (1984), West Side Story (1961), Vlasy (1979), Cléo od pěti do sedmi (1962), Sunset Boulevard (1950), Na sever Severozápadní linkou (1959), Pohrdání (1963), Amatér (1979), Minnie a Moskowitz (1971). A jako svého druhu "čestná uznání" zmínila ještě další filmy, které se jí do desítky nevešly: Bitva o Alžír (1966), Černý Orfeus (1959), Banda pro sebe (1964), Krátký film o lásce (1988), Bezstarostná jízda (1969), Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Závrať (1958), Někdo to rád horké (1959), U konce s dechem (1960). (NIRO)
32. srpen na Zemi (1998)
- Film je voľne inšpirovaný svetoznámym filmom Na konci s dychom (1960). Villeneuve naň odkazuje skrz plagát Jean Seberg, ústrednej ženskej postavy z Godardovho diela. (Biopler)
Samuraj (1967)
- Melville odkazuje na Godardov film Na konci s dychom (1960) skrz fakt, že umiestňuje hlavného protagonistu v podaní Delona na rovnaké miesta na Champs-Elysées, kde sa pohyboval Jean-Paul Belmondo. (Biopler)
Střílejte na pianistu (1960)
- Nová vlna sa preslávila tým, že dala nové smerovanie francúzskej kinematografii. Godard v diele Na konci s dychom (1960) a Truffaut v tomto diele chceli signalizovať vlastnú novosť kriminálnymi filmami o gangstroch. Truffautov odmietavý postoj voči tradičným gangsterkám pochádzal z toho, že jeho rodisko bolo ich teritóriom. Sám povedal: „Nemám rád gangstrov. Narodil som sa na Pigalle a aj keď som s nimi nemal priamu negatívnu skúsenosť, videl som celkom zblízka, čo sú zač, zlí chlapi, ktorí bijú ženy na ulici...“ Preto gangstrov v snímke premiestnil z ich tradičného prostredia, a aj keď ich stále vykresľuje ako nebezpečných, robí z nich zároveň šašov. (Biopler)
Bob hazardér (1956)
- Claude Chabrol chválil dielo za jeho kvalitu nedokonalosti. Na Godarda zapôsobil film a najmä režisér tak, že ho obsadil ako spisovateľa Parvulesca do snímky Na konci s dychom (1960). (Biopler)
Bang Bang (2014)
- Scéna, v ktorej si Jay-Z prstom prechádza po perách, je odkazom na francúzsky film Na konci s dychom (1960). (Real Tom Hardy)
Snílci (2003)
- Ukázky z filmových děl zahrnují tyto tituly: Kameraman (1928), Světla velkoměsta (1931), Zrůdy (1932), Zjizvená tvář (1932), Plavovlasá Venuše (1932), Královna Kristýna (1933), Páni v cylindrech (1935), The Girl Can't Help It (1956), U konce s dechem (1960), Chodba šoků (1963), Banda pro sebe (1964) a Muška (1967). (NinadeL)
Snílci (2003)
- Z četných filmových odkazů můžeme jmenovat tituly: Modrý anděl (1930), Světla velkoměsta (1931), Zrůdy (1932), Zjizvená tvář (1932), Páni v cylindrech (1935), Paisa (1946), Žijí v noci (1948), Johnny Guitar (1954), Zriodila se hvězda (1954), Rebel bez příčiny (1955), Dotek zla (1958), Nikdo mne nemá rád (1959), U konce s dechem (1960), Jules a Jim (1962), Banda pro sebe (1964), Bláznivý Petříček (1965), Persona (1966), La chinoise (1967), Chladnokrevně (1967), Butch Cassidy a Sundance Kid (1969), Langlois (1970), J'ai faim, j'ai froid (1984). (NinadeL)
U konce s dechem (1983)
- V původním francouzském filmu U konce s dechem (1960) je hlavní hrdina Francouz a dívka Američanka, v tomto remaku je tomu naopak. Role Moniky (Valérie Kaprisky) převzala příjmení Poiccard od hlavního hrdiny Michele (Jean-Paul Belmondo) z původního filmu. První verze se odehrává ve Francii v Paříži, remake v USA v Los Angeles. (Namaste)
Blázni do zbraní (1950)
- Nadčasové vyprávění o šílené lásce mělo velký vliv na klasický snímek francouzské nové vlny U konce s dechem (1960) Jeana-Luca Godarda. (Petrus1)
Žena je žena (1961)
- Alfred (Jean-Paul Belmondo) v jednej scéne povie: "Tak sa už rozhodnite. Dnes dávajú v telke Na konci s dychom (1959)." V tomto filme samotný Belmondo stvárnil hlavnú úlohu a takisto ho režíroval Jean-Luc Godard. (nirvana91)
Posel (2012)
- Vladimír Michálek se částečně inspiroval filmem U konce s dechem (1959). (JoranProvenzano)
Nikdo mě nemá rád (1959)
- Snímek získal cenu za nejlepší režii v Cannes a proslavil tak francouzskou novou vlnu. Mimo jiné umožnil Jeanu-Lucu Godardovi natočit jeho dlouhometrážní prvotinu U konce s dechem (1960). (Hwaelos)
Sen noci svatojánské (1959)
- Americký týdeník Time zařadil Trnkův Sen noci svatojánské mezi nejlepší filmy roku, po bok Godardova filmu U konce s dechem (1960) a Felliniho Sladkého života (1960). (Trainspotter)