Malostranské humoresky

Je to zvláštní. Tři povídky, z nichž každá je úplně jiná, ale má shodné lokace a někdy i postavy. Dojem z toho mám, jako z každého povídkového filmu, dost roztříštěný, takže bych to měl rozebrat postupně: BULDOČEK - Asi nejlepší povídka z celého filmu. Ucelený děj nemá a vlastně se jedná jen o představení několika postav a jejich mikropříběhů, přičemž nejvýznamnější roli v tom všem hraje právě buldoček. Právě ale tahle lyrická koláž postav překvapivě funguje a má i příjemnou atmosféru něčeho, co už z pražských ulic a většiny hospod dávno vymizelo. (4*), POSLEDNÍ ŠTÍSKO PANA ŽORŽE - Tohle je zase pro změnu psychologické drama, s celkem depresivní atmosférou. Akorát jsem hlavního hrdinu moc nepochopil - SPOILERY manželku mu zdrhla do USA, ona chce, aby tam přijel za ní, on jí říká, že by si tam asi už nezvykl a i když ho komančové chtějí poslat za ní, pořád se tomu vyhýbá, ačkoli když zůstane v Československu, nečeká ho nic hezkého, pak má s nějakou jinou holkou sex, což skončí špatně a noc před odletem se strašně ožere a zemře KONEC SPOILERŮ. Asi jsem blbej, ale chtěl v Československu zůstat kvůli tomu, že by si jinde nezvykl, nebo proto, že by mu chybělo? Protože co chvíli jsem měl pocit, že je to z jiného důvodu. Tenhle námět bych ale rád viděl zfilmovaný i jako celovečerák, protože mě celkem zaujal. Škoda jen, že má slabý konec (3,5*) GARDEN-PARTY S VERNISÍŽÍ - Tohle je zase spíš filozofující a je v tom myšlenka, se kterou hodně souzním. Škoda jen, že to zabíjí nesympatické postavy a celkově nudné pojetí celého tématu. (2*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Má to zvláštní atmosféru a kouzlo staré Malé Strany, než se z ní stala jen turistická atrakce a její kouzlo už je jen hodně slabé, dívalo se mi na to dobře a každá povídka má něco do sebe, jenže i tak to na víc jak lepší 3* nevidím. Nevím ale proč, ten námět je mi sympatický a provedený je dobře, kor když ho dělali studenti FAMU. Lepší 3* (24.10.2020)

"Co si to dovolujes? Ja jsem cesky basnik...." Tento film (umyslne nepisi povidkovy film,jelikoz mne jednotlive pribehy splyvaji do sebe sama,do jednoho prolinajiciho se deje) si zaslouzi aby byl hodnocen. Ne aby byl hodnocen, nybrz vsak chvalen a veleben az k samotnemu uctivani se priblizujici. Je mi uprimne lito vsech ,kteri nemohou atmosferu a krasu tohoto dila citit a nalezite ji i ocenit. Spravne to zde nekdo napsal,ze totiz Malostranske humoresky maji dusi. Hudba od Vladimira Wimmera je ta jedina spravna a k Male strane se hodici. Josef Kemr je mimozemsky. "Boze,proc dnem i noci netrestas tu havet cloveci,tu zber tekavou ,hemejrivou, ty chrchle mazlavy co z tohohle mesta vubec z celyho sveta delaj peklo, Boze jak jen se muzes divat na tohle odporne mesto proc ho nevyhladis z povrchu zemskyho,proc trpis tu sodomu, proc ji nestihnes ranou morovou ptam se te ? Dyt se na ne podivej boze co jsou to za hovada tupy, za nadoby prazdny,duty, copak,copak tohle jsou stvoreni k obrazu tvymu ptam se Te?" (30.10.2009)

Pokus tří začínajících mladých režisérů-studentů FAMU natočit povídkový film podle stejnojmenné knihy Karla Pecky vzdávající hold geniu loci Malé Strany a sekundárně i Malostranským povídkám Jana Nerudy, ke kterým odkazují již názvem celého projektu (a obsahem první povídky Buldoček). Problém však tkví v tom, že postihnout ducha tak nehmatatelného, jakým je duch místa, je velmi obtížně proveditelná záležitost a z filmu tak přímo ční snaha o vytvoření oné melancholicko-magické atmosféry, problém je ale v tom, že všichni tři zúčastnění se snaží především o svou verzi magického realismu (nejsilněji v povídce poslední - Garden-Party s vernisáží) a uniká jim podstata. Stejně jako Neruda i Karel Pecka zalidnil prostor svých povídek figurkami, na plátně z nich ale zbyla spíše torza, figury bez řádné motivace a hloubky (snad jediná solidní figura je architekt Karla Heřmánka). Celý povídkový projekt hledá především nějakou jasnější koncepci, koncept humoresek vzešlý z předlohy se do spíše vážně míněného filmového projektu přenést nepodařilo a atmosféru šedavých 80. let možná tak na půl... Kladem je určitě hudba Vladimíra Wimmera a především silné herecké obsazení, mimo velkých hereckých jmen (a Josef Kemr to v sobě prostě má...) se ve filmu objevuje i sám autor knižní předlohy spisovatel Karel Pecka, který tu hraje sám sebe (i když jeho skutečnou roli k disentu dotlačeného protirežimního spisovatele svěřili autoři právě panu Kemrovi...). Malostranské humoresky nenadchnou, ale ani nezklamou, je to prostě filmový pokus...a jako takový je ho třeba vnímat... (28.12.2011)

Český povídkový film podle stejnojmenné knihy K. Pecky, jež se tematicky podobá tragikomickým Nerudovým Povídkám malostranským, avšak jednotlivé příběhy se odehrávají za normalizace. Film se skládá ze tří povídek od tří různých režisérů (Z. Gawlik, J. Pecha, J. Polišenský). V první povídce nazvané Buldoček se seznamujeme s hlavními aktéry, jež se scházejí v hospodě U černého vola. Ústředním momentem je konflikt, který vypukne mezi nezaměstnaný architektem Žoržem (K. Heřmánek), kterého živí jeho žena, jež emigrovala do USA a prostoduchým Z. Duškem. Duškovo fyzické napadení rezignovaného architekta a jeho následné vyloučení od stolu štamgastů je vykoupeno ochotou starat se o opuštěného psa, jenž se jednou nečekaně objevil v hospodě. Druhá, zřejmě nejzdařilejší povídka s názvem Poslední štěstí pana Žorže vypráví o návštěvě Heřmánkovy ženy J. Švandové a o ochotě příslušných úřadů poslat do za ní do Ameriky. Bezstarostný a bezpracný životní styl točící se kolem alkoholu, zahálky a žen však architektovi vyhovuje a odcestovat za svou ženou přes oceán odmítá. V okamžiku, kdy selže jeho pokus obstarat si u kamarádky psychiatričky fiktivní duševní chorobu, propadá zoufalství a jeho životní cesta končí tragicky. V závěrečné povídce jsou vybraní jedinci, umělci a intelektuálové chodící do oné stylové hospody, pozváni na zahradní slavnost s vernisáží kreseb k zámožnému a elegantnímu I. Rackovi. Trojice pozvaných hostů A. Goldflam, P. Nárožný a J. Kemr v jedné ze svých posledních rolí se setkává před svým odchodem s mladým drzounem V. Dlouhým, jehož neuctivé chování je korunováno noční roztržkou. Mladý nevychovaný holomek, z něhož se později vyklube tajný agent, je zde dáván do protikladu se starší, důstojnou generací těchto tří pánů. Jednotlivé povídky obsahují i mnohé minipříběhy z tohoto prostředí, jež bylo zachyceno velmi zajímavým a poutavým způsobem. V malé roli se objevil i autor předlohy K. Pecka, jenž hrál sám sebe a jeho obsazení vnímám jako milou poctu člověku, jehož život byl ukázkovým příkladem komunistické zvůle, neboť svá nejlepší léta strávil ve vězení nebo odloučením ze společnosti během normalizace. Kromě výše jmenovaných herců se u stolu štamgastů se scházela společnost ve složení V. Postránecký, R. Hrušínský ml. L. Kostelka či J. Synková. Dále se v tomto povídkovém filmu objevil P. Nový jako hospodský Marcel nebo M. Kuklová, jež po noci plné vášně představovala právě poslední štěstí nebohého pana Žorže. Díky velmi příjemné atmosféře a hereckému obsazení neváhám a hodnotím tento počin nadprůměrně. (12.07.2020)

Jeden z nejhůře natočených filmů devadesátých let. Dokud jsem neviděl Cestu z města, myslel jsem, že horší už to být nemůže, protože takhle diletantský scénář a režie se opravdu jen tak nevidí. Skutečně velmi trapný film, který si ale zaslouží jednu hvězdičku kvůli některým hercům, kteří to přece jen částečně zachraňují. (11.04.2003)